Zpracování tématu: "Linie a tvary"

Linie a tvary jsou všude kolem nás, ve všech možných motivech a proměnách, a je jenom na nás, jak dobře si jich všimneme a jak je vyjádříme pomocí fotografické techniky. Potěšilo mne, že kromě vnímání reality se někteří z vás pustili do zajímavých experimentů a vytvářeli tak poutavé a neotřelé záběry. V tomto kole našeho seriálu se proto sešly snímky mnoha žánrů, od architektury přes portrét, krajinu až po opravdu výtvarné studie.

Za vaše snažení jsme ve spolupráci s Centrum FotoŠkoda připravili malou odměnu pro autora vybrané fotografie. Tentokrát ji za svou fotografii „8||594046||7­44605||“ získal Jan Zdeněk.
Fotografie do tématu na leden 2012 „Tajemství“ můžete posílat do konce měsíce.

I když práce s liniemi a tóny patří k základním kompozičním postupům, je třeba si uvědomit, že nikdy nemůže jít o pouze lineární či tonální řešení obrazu, že každý tón, ať světelný, barevný a nebo figurativní je vždy ohraničen nějakou čarou, tedy linií a každá linie má určitý barevný, nebo černobílý tón. Mluvíme tedy o kompozici převážně lineární či převážně tonální. Podle tohoto rozdělení jsem se snažil rozčlenit i došlé fotografie, kterých byl mimořádně velký počet. S klidným svědomím mohu tentokrát napsat, že převážná většina měla opravdu dobrou úroveň, nebyla ani jedna vyloženě špatná.

Začnu tedy snímky kde převažovalo lineární uspořádání obrazových prvků, fotografiemi téměř čistě lineárními. Na ukázku jsem vybal tři snímky, které podle mého názoru nejvíce odpovídají zadanému tématu, a navíc každý vypovídá o dané realitě jiným způsobem.

Z tmavého levého dolního rohu fotografie paprskovitě vystupují tmavé linie a postupně vyplňují téměř celou plochu snímku. Diagonální směr linií působí živě až dramaticky. Čistotu této fotografie kazí pravá strana, kde jsou zcela zbytečné tmavé neostré artefakty a to, že autor neudržel světlou tonalitu pozadí na celé ploše.

Velice působivá, dramatická a zajímavá fotografie, a to nejen po kompoziční stránce. Lineárně i tonálně členěná spodní polovina se svažuje téměř po úhlopříčce a na ní ve zlatém řezu se tyčí horní část, kde se rytmicky střídají oblouky světlých a tmavých linií a ubíhají do imaginárního nekonečna. Na světlé spodní ploše je stín pouliční lampy. Ten je tam tak rafinovaný, že bez něho by byl snímek nevyvážený, horní tmavá plocha by byla o mnoho „těžší“, ale tím, že ostrý stín upoutá pozornost diváka se snímek zdá být vyvážený.

Tato fotografie již patří do kategorie poetických, líbivých i úsměvných snímků, můžeme říci i do oblasti surrealistické tvorby, kdy se daná realita mění v jinou, snímek k nám promlouvá. K tomu je ovšem zapotřebí kromě trochy štěstí i umění vidět, přemýšlet a být připraven. Autor předvedl dokonalou práci s rytmem, kontrastem i liniemi.

Další pracovní skupinu jsem si nazval „linie a tóny skoro napůl“ a začnu zde příkladem toho, jak se dobrý nápad dá vyloženě zabít špatným zpracováním.

Tyto trčící nohy ve výkladní skříni přímo žádají o vyfotografování, ale ne takto. Fotografie má mnoho rušivých prvků, které by nebyl problém jednoduše odstranit. Ořezem se zbavit zbytečné levé části, bot a šedého „hadru“. Polarizačním filtrem, nebo ustoupením do strany odstranit nežádoucí odlesky ve skle a malou hloubkou ostrosti hlavní motiv izolovat od nestejnorodého pozadí. Mohla to být dobrá fotografie.

I v živé, reportážní a nebo dokumentární fotografii se najdou zajímavé kompoziční prvky, v tomto případě čisté linie na pozadí. Píšťaly varhan vytvořily zajímavě řešené a velkou hloubkou ostrosti zvýrazněné pozadí snímku.

Linie střešní krytiny a oken na této fotografii architektury a snížený kontrast snímku vytvářejí dobrou atmosféru. Právě ten neobvyklá pohled se zdůrazněnou plochou střechy dělá snímek zajímavým.

Velice pěkná fotografie. Silueta točitého schodiště s prosvítajícím světelným zdrojem a svislé tmavé linie na odstíněném pozadí. Centrální kompozice je rozbita jednotlivými tmavými plochami, které paprskovitě obklopují masivní sloup. Teplá barva nízkého slunce je velice příjemná a jaksi zjemňuje celý prostor.