Jak na produktovou fotografii – díl 1.

Připravili jsme pro vás novou sérii článků o produktové fotografii. Věnovat se problematice produktové fotografie není otázka jednoho článku, ale obsáhnout taje a zákonitosti tohoto fotografického žánru bude vyžadovat několik pokračování. V tomto seriálu vám tedy přineseme jak rady do začátku, tak postupy, kterak vytvořit fotky jako profík.

Nejprve si ujasníme, co vlastně produktová fotografie je a čemu slouží. Jedná se o pokud možno dokonalou obrazovou informaci o určitém výrobku, spotřebním zboží, dokonce třeba i polotovaru, která má usnadnit divákovi rozhodování o event. zakoupení daného zboží.

U snímku musí být tedy zjevné s čím má být adresát seznámen, má přesně definovaný cíl a výsledek se dá lehce porovnat a vyhodnotit. Jde tedy ve své čisté formě o informativní fotografii bez jakéhokoliv emocionálního posunu – o dokonalou informaci o tvaru, barvě, povrchu, materiálu a někdy též velikosti daného předmětu. Fotograf by zde neměl uplatňovat svou autorskou invenci, jakýkoliv autorský záměr. Abychom se vyjadřovali správnou fotografickou terminologií, budeme všem předmětům před objektivem fotopřístroje říkat rekvizita.

V první části seriálu se budeme věnovat tomu, co je pro fotografii nejdůležitější – světlu. Fotografové definují světlo podle tří základních parametrů a to podle charakteru, směru světla a barevné teploty. Podle charakteru známe dva typy světla a to za prvé světlo přímé /tvrdé, směrové/ a světlo rozptýlené /difuzní, velké/. Jestliže nasvítím rekvizitu přímým světlem, mám sice vysokou světelnou hodnotu, ale na pozadí vznikne ostrý, poměrně výrazný stín, který upoutává pozornost diváka a odvádí ji od rekvizity.

Vložíme-li mezi světelný zdroj transparentní rozptylnou plochu, velice dobře funguje pauzovací papír, fotografický difuzní deštník, softboxy apod., dostaneme měkké, rozptýlené světlo, které poznáme na fotografii podle lehkého, mírně ohraničeného stínu. Rozptýlené difuzní světlo získáme také odrazem od velké bílé plochy, stropu či stěn místnosti, bílých papírů a velice často používaných velkých polystyrénových desek, které mají díky svému povrchu velikou rozptylnou funkčnost. Na profesionální světelné zdroje existuje celá řada různých softboxů a deštníků.

Pomůcky pro fotografování produktů. Studiový stativ s přístrojem a různé způsoby rozptylu světla.

Rekvizita na fotografii pořízené difuzním světlem je rovnoměrněji nasvícena a její stíny jsou pro lidské oko méně agresivní a přijatelné.

Druhý parametr světla z fotografického hlediska je jeho směr. Z běžného života jsme zvyklí na to, že jak vržené stíny celého předmětu, tak i stíny různých nerovností, které předměty mají, směřují od shora dolů. Slunce svítí většinu času nad našimi hlavami a také hlavní osvětlení v místnostech, kde žijeme, je převážně od stropu. Proto také hlavní, expoziční světlo v produktové fotografii bývá nasazováno jako horní. Aby rekvizita měla alespoň malý stín, bývá to horní, boční světlo.

Třetím – a zde velice důležitým – parametrem je barevná teplota světla. Každý světelný zdroj, a je jich velice široké spektrum, vyzařuje světlo určité barvy, kterou definujeme ve stupních Kelvina. V případě, že bychom fotografovali na barevný film, měli bychom na výběr pouze dva druhy materiálu a to film na denní a umělé světlo. To bylo ale pro dokonalou barevnou informaci, kterou musíme na fotografii zachovat, velice hrubé a nepřesné. K dokonalému snímku je v takovém případě nutno barevnou teplotu zdroje změřit zvláštním přístrojem, kolorimetrem.

Ten nejen změří přesně barevnou teplotu světelného zdroje, ale také vypočítá korekci, kterou musíme provést pomocí filtrů. Dnes však fotíme převážně na digitál. U digitální technologie máme několik možností jak senzoru přístroje „říci“ jakým zdrojem svítíme. Nejméně přesné jsou ikonky WB označující různé možnosti osvětlení. Některé přístroje mají možnost nastavení barevné teploty přímo ve stupních Kelvina, ale k tomu musíme znát jakou teplotu naše světla mají a ta se může měnit stárnutím výbojek, nečistotou na rozptylovacích plochách, někdy kolísáním elektrického napětí apod. Nejpřesnější je tzv. referentské nastavení, kdy přístroji „ukážeme“ bílou a nebo neutrální šedou plochu, a od si sám a velice přesně WB určí.

Jestliže fotografujeme do formátu RAW – a to většinou ano – vyvážíme barvy v grafickém editoru a velikým pomocníkem jsou šedé a barevné tabulky, které k přesnému vyvážení bílé napomohou.

Příště se budeme věnovat technice fotografování produktů.

     

Líbil se vám článek?

Pokračovat v sérii

Komentáře

Tento článek nemá žádné komentáře

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (0)

Tisknout článek

Nejčtenější články:

Články v sérii:

Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a marketingovým účelům soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace