"Krajina s dlouhými časy" - vyhodnocení Okem profesionála únor 2018

V únorovém tématu "Krajina s dlouhými časy" jste se s námi podělili o 71 fotografií. Fotografie hodnotil profesionální fotograf Daniel Řeřicha - v článku přinášíme galerii vybraných snímků s jeho komentáři. Vítěz získává cenu od Centrum FotoŠkoda. Podívejte se, jak bylo toto téma zpracováno.

Než přistoupíme k hodnocení, chtěli bychom připomenout, že tématem seriálu „Okem profesionála“ na březen je Panorama v krajině". Vložit můžete fotografie zde na webu do galerie až do 31. března 2018, 23:59. Téma hodnotí profesionální fotograf Jan Šmíd, QEP. Vybraná fotografie získá odměnu od Centrum FotoŠkoda.

Milí přátelé, fotografové a nadšenci dlouhých expozic,

Fotografování krajiny patří k těm jednodušším fotografickým disciplínám a jedná se proto asi o nejčastější fotografické téma.

Jednou z možností, jak každý z nás může svou krajinářskou fotografii ozvláštnit, je využít pro její pořízení dlouhého expozičního času, který může vytvořit zajímavý efekt na pohybujících se objektech (voda, oblačnost, lidé, auta,…). Výhodou těchto snímků bývá, že většinou není nutné hodiny vysedávat u počítače při editaci. Je to prostě více o fotografování než o složitém skládání fotografií v některém z grafických editorů.

Zaslané fotografie mě velice mile překvapily. Je vidět, že experimentování s délkou expozice baví čím dál více fotografů.Většina autorů zvolila barevné fotografie s obdélníkovým formátem, ale jsem rád, že jsem mezi soutěžními snímky nalezl i černobílé čtvercového formátu. Každý autor to prostě vnímá jinak a to je dobře. Přesně tím se pak jeho fotografie může stát jedinečnou.

Co se týče délky zvolené expozice, soutěžní snímky bych roz­dělil na fotografie s trochu kratšími expozičními časy, které se více podobají klasické krajinářské fotografii, a na snímky s extrémně dlouhými expozicemi, u kterých je již výrazně ovlivněna realita snímku. Ani jedna varianta není špatně – naopak ukazuje dva odlišné pohledy na dlouhé expozice!

Než se dostanu k hodnocení jednotlivých fotografií, které mě zaujaly, tak začnu s opravdu malým zlomkem fotografií, které měly horší technickou kvalitu nebo zcela nezapadaly do tématu.

Některým snímkům by slušela větší hloubka ostrosti. Problém vidím v tom, že poměrně velká část popředí není proostřena. Možná to byl záměr autora, ale na mě to v kombinaci se zvolenou kompozicí působí trochu rušivě.

U několika fotografií jsem postrádal málo viditelný efekt použití dlouhého expozičního času. Na první pohled není viditelná žádná „neostrost“, která je pro dlouhé expozice charakteristická (rozmazaná voda, postavy, auto, mraky, hvězdy,….). Netvrdím, že fotografie nejsou zajímavé a že samotná délka expozice nebyla dostatečná, ale „dlouhá expozice“, která je tématem této soutěže, není ve snímcích dostatečně patrná.

Další část snímků byla sice technicky v pořádku, ale neoslovily mě kompozicí. Ta je přitom u každého žánru fotografie velice důležitá! Každý snímek by měl mít v kompozici vždy nějaký dominantní prvek, který nestranného diváka na první pohled upoutá a zaujme v záplavě jiných fotek.

TIP: Velice dobře funguje nějaký zajímavý prvek v popředí (např. kámen, starý kmen, pařez nebo nějaký tvar linie,…), který diváka do snímku tzv. uvede a fotografii dá potřebnou hloubku.

Přitom některým fotografiím by pro zajímavější kompozici stačil větší detail nebo jiný formát obrazu (např. čtvercový).

Omlouvám se, že jsem si pro detailnější hodnocení vybral pouze zlomek ze všech cca 70 soutěžních snímků, ale vyjádřit se ke každé jednotlivé fotografii nebylo v mých silách.

Voda je v krajinářské fotografii velice oblíbeným námětem a je úplně jedno, zda se jedná o řeku, horskou bystřinu, vodopád či divoké mořské pobřeží. Voda ve všech těchto formách je jak stvořená pro práci s dlouhými expozičními časy, a právě proto se tento prvek objevoval u většiny soutěžních snímků.

Začneme vodopádem. V tomto ohledu mě velice zaujala fotografie s názvem „… z kopca …“. Je to krásné spojení klasické barevné krajinářské fotografie s ideální délkou expozice. Zvolený expoziční čas (v tomto případě ten z kategorie „kratších“) vodopád částečně rozmazal, ale i tak si voda ponechala příjemnou kresbu. Zaujala mě i výborná práce s popředím, které dodalo snímku potřebnou hloubku.

Podobně laděná je i další fotografie vodopádu „… cesta vody…“, ale zde je trochu škoda, že horní hlavní část kaskády překrývá kmen stromu, což trochu ruší celkový dojem. Neznám to místo a jeho možnosti, ale možná stačilo být o metr více vpravo a překryv stromu s vodopádem mohl zmizet (pokud tomu však něco nebránilo).

Podzimní atmosféra řek a potoků bývá úžasná a mám jí velice rád. Fotografie „Kamenice-České Švýcarsko“ přesně takovou atmosféru splňuje. Líbí se mi, že dlouhá expozice (autorka uvádí 381 sekund) v tomto případě již výrazně ovlivnila vzhled tekoucí vody. Jen škoda těch stébel trávy v pravém dolním rohu. Je to drobnost, ale i tak na mě působí rušivě. Jelikož místo velice dobře znám, tak se jim dalo určitě vyhnout…

V případě snímku „Skotská vysočina po ránu“ se jedná o často fotografovaný pohled. Jak tomu u podobných motivů bývá, je tedy s čím srovnávat a tím to pro autora bývá těžší. Zaujaly mě podmínky, volba délky expozice a celková atmosféra. Vytkl bych snad jen dotek koruny stromu s horní hranou snímku (snesl bych zde více prostoru) a úplně mi nesedí intenzita studených tónů. Délka expozice 30 sekund.

Horské bystřiny bývají velice vděčným motivem, jak potvrzuje snímek „Vydra“. U podobných námětů není třeba extrémně dlouhých expozic. Postačí jen několik málo vteřin jako v tomto případě, kde autor zvolil 4 sekund. Celkovému příjemnému pocitu, který ze snímku jde, přispěla kompozice, kde vodní tok tvoří úhlopříčku.

Divoké mořské pobřeží, útesy, mohutné vlny… Pokud řeknu, že se jedná o ráj většiny krajinářů, tak nebudu daleko od pravdy. Jsou to místa, která pro nás „suchozemce“ jsou už samy o sobě velice atraktivní, a pokud si fotograf začne hrát s délkou expozice, tak to bývá hodně zajímavé…

U snímku „Reynisfjara“ vnímám velice pozitivně převod do černobílé podoby. Díky ideálně zvolenému expozičnímu času jsou na pláži krásně zachyceny jednotlivé vlny mořského příboje a vše úžasně doplnily parádní mraky. 

Další zajímavé mořské pobřeží s názvem „Rudá záře“. Zaujala mě celková atmosféra a členité popředí. Jen je potřeba příště dát větší pozor při editaci. Okraje hor v pozadí jsou u oblohy nepřirozeně tmavé, což bohužel trochu ubírá na jinak velice zajímavém snímku.

Fotografie „Baltské pobřeží“ je důkazem toho, jak důležité je zajímavé a dominantní popředí, o kterém jsem psal v úvodu. Možná bych preferoval trochu delší expoziční čas, který by vodu ještě více vyhladil a snímek celkově zjednodušil, ale to už bych zasahoval do vize autorky, což by nebylo správné. Délka expozice 5 sekund.

Záběru z názvem „Obrázek z Tenerife“ dominuje krásné světlo, což je u fotografie po kompozici další důležitý prvek. Díky mohutnému příboji stačily i dvě vteřiny k příjemnému zjemnění vodní hladiny v popředí. Velice povedená fotografie a o to více mě mrzí překryv útesů v popředí se skalistým pobřežím v pozadí. Při stávající kompozici bych uvítal, kdyby vodní hladina oddělovala obě tyto části téměř až k levému okraji (možná stačilo mít fotoaparát o kousek výše). Další variantou by mohl být ořez fotografie zleva o cca 4 cm…

Městská krajina. Další poměrně silně zastoupený motiv této soutěže. Není divu, že většině snímků opět dominuje voda, neboť města často vznikala právě na březích řek a moří. Dobře zde funguje konfrontace pohybu (např. rozmazané vody, oblačnosti, aut, lidí,…) a statiky (např. budov, mostů,věží či jiné architektury).

Fotografie „Baltské pobřeží – oblast Usedom“ je vzorovou ukázkou obsahové jednoduchosti, vynikající technické kvality a dobré práce s kompozicí. Líbí se mi, že si zároveň autor počkal na optimální okamžik, kdy svítily lampy a přitom nebyla úplná tma. Délka expozice 61 sekund.

U snímku „St. Pauls church v noci“ a „Baťův Zlýn“ je velká škoda, že nebyly pořízeny v podobné době jako předchozí fotka z Baltu (tedy v tzv. modré hodince). Kompozičně je vše v pořádku, ale díky nízké hladině světla se ve stínech již ztrácí kresba.

Krásně ztvárněný jez na Vltavě můžeme vidět u fotografie „u Klubu Lávka“. Jak je vidět, autorem zvolených 8 sekund bylo tak akorát pro vytvoření zajímavých vlnek, které připomínají rozpuštěné kudrnaté vlasy. Škoda, že nepřály lepší podmínky (světlo, mlha,…), čím by fotografie získala na celkové atmosféře.

Poslední pomyslnou skupinou jsou fotografie, kde hlavním prvkem je pohybující se oblačnost či mlha. Pro tyto snímky většinou platí, že je potřeba exponovat někdy i několik minut. Jsou však i výjimky. Pokud mraky nebo mlha plují rychle, tak i zde postačí pro zajímavý efekt několik desítek vteřin, což ukazuje hned následující snímek „Revelation“, který byl exponován 20 sekund.

Díky mrakům plujícím proti fotoaparátu a dostatečně dlouhé expozici vznikla fotografie „Tři strážci“. Čitelná jednoduchá kompozice a rozmazaná oblačnost ve tvaru vějíře fungují v tomto případě parádně. Délka expozice 240 sekund.

Podobně na tom je snímek „Šumava“. Skála v popředí dává pohledu zajímavou hloubku. Celkové tmavé podání fotografie pak přidává na dramatičnosti.

No a zde jsou tři snímky, které mě oslovily nejvíce…

Třetí místo obsadila fotografie „… z kopca …“ od autora Vlado Tjaruh. Krásné spojení klasické barevné krajinářské fotografie s ideální délkou expozice a příjemným popředím, které dává snímku hloubku.

Druhé místo patří fotografii „Baltské pobřeží – oblast Usedom“ od autora Jirka K. Snímek mě zaujal svou obsahovou jednoduchostí, vynikající technickou kvalitou, kompozicí a jeho celkovou atmosférou.

První místo a tedy vítěznou fotografii „Revelation“ do únorového kola zaslal Martin Krenovsky. 

Úžasné podmínky, zajímavé místo, dobrá práce s popředím, příjemný převod do černobílé a vše podtrženo krásně rozmazanou oblačností díky 20vteřinové expozici. To vše dohromady krásně zapadá a výsledkem je tato vítězná fotografie. Gratuluji!


Vítězná fotografie je Martin KrenovskyRe­velation

Gratulujeme!

Připomínáme, že tématem seriálu „Okem profesionála“ je „Panorama v krajině". Vložit můžete fotografie zde na webu do galerie až do 31. března 2018, 23:59. Téma hodnotí profesionální fotograf Jan Šmíd. Vybraná fotografie získá odměnu od Centrum FotoŠkoda.

     

Líbil se vám článek?

Pokračovat v sérii

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (4)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

Články v sérii:

Další články ze série
FotoAparát.cz - Instagram