Zpracování tématu "Černá a bílá"

Listopadovým tématem seriálu Okem profesionála byla "Černá a bílá". Vaše snímky zhodnotil tentokrát profesionální fotograf Kamil Varga. Jak dopadly? Čtěte dále v článku...

Připomínáme, že prosincovým tématem je "Pour Féliciter".

Černobílá fotografie je starší sestrou v současnosti asi populárnější fotografie barevné. A je vlastně nejstarším způsobem fotografického záznamu vůbec – zanedlouho oslaví již 200 let své existence. I když starší, alespoň ve své chemické formě je považována za trvanlivější. Do dnešních dnů se zachovaly nejstarší černobílé fotografie. A nejenom proto jsou všemi uměleckými galeriemi světa dodnes preferovány. Ten druhý, důležitější důvod je, že zpracování pouze v černobílé stupnici je výrazně stylizovanější než „popisné“ zobrazení v plnobarevné škále. A i když v našich končinách byla ještě v osmdesátých letech černobílá technologie levnější a rozšířenější než barevná, v západních zemích tomu bylo hlavně díky husté síti fotolabů a levným cenám přesně naopak. Černobílá fotografie se tak stala vzácnější. A nejenom kvůli výlučnosti, ale také výše zmíněné stylizovanosti se stala oblíbenou a preferovanou formou u uměleckých fotografů.

Chtěl bych úvodem také připomenout, že prosincovým tématem seriálu „Okem profesionála“ je „Pour féliciter“. Fotografie můžete posílat do 31. prosince 2014, 23:59 na adresu: fotoaparat@fo­toaparat.cz
Max. 2 fotografie, max. 500kB, max. 800Px delší strana
Vyhlášení tématu najdete ve FotoBlogu.

Klasické fotografické disciplíny krajinu a architekturu zastupuji tyto dva příspěvky. Oba profesionálně pojaté i zpracované. Vysokohorská krajina je pojatá způsobem zdůrazňujícím prostor, hlavně díky zobrazení několika rovin. Od kamenitého popředí, přes bohaté černobílé valéry valící se nízké oblačnosti k částečně sluncem osvětleným štítům, přecházejícím do zajímavých dramatických oblaků. Kopule bohatě zdobeného barokního chrámu rytmicky opakuje elipsy v několika prostorových úrovních. Monumentálnost stavby vhodně přetlumočena do fotografie.

Dominantní geometrie je přítomna i u těchto fotografií. Piano je díky černým a bílým klávesám velice vděčné a oblíbené téma pro černobílou fotografii. Díky úhlopříčné kompozici, což je nejdelší možná linie v obraze, je fotografie velmi výrazná. K tomu ji vydatně pomáhá rytmus opakování černých a bílých kláves. Rytmus je hlavním stavebním prvkem i u druhé fotografie. Strohost kompozice a atmosféry podporují i nezdobené jednoduché betonové schody i oprýskaná zeď v pozadí. Slunce je pod ideálním úhlem, protože svým stínem zdůrazňuje rytmické střídání schodů a taky vhodně modeluje olupující se omítku zdi.

Výrazná diagonála je hlavním stavebním prvkem i u této fotografie. Tím ale veškerá příbuznost s věcností výše vyobrazených ale končí. Je s nimi v přímém kontrastu. Jde o fotografii surreální. Nohy sestupující po lávce dolu, lampa na obloze. Fotografie přímo vyzývá k všemožně-možné divákově interpretaci.

Ve fotografiích s výraznou geometrií budeme ještě chvilku pokračovat. Je vidět, že si sílu a význam geometrie pro výrazné působení fotografie dobře uvědomujete. Tentokrát jsou nejvýraznější perspektivně ubíhající linie dlažby, které spolehlivě zdůrazňují prostor ve fotografii. Dlaždice svým opakováním zároveň vytvářejí rytmus. A pokud bychom spojili hlavní prvek (postavu) s výrazným kanálem vlevo dole, fiktivní spojnicí dostaneme zase uhlopříčku. Fotografie je přímo koncentrátem kompozičních pravidel. Navíc vyabstrahovaných tak, že ve výsledku vedou k minimalizmu.

Úplně minimalistickým přístupem se prezentuje tento příspěvek. Vyabstrahované na čtyři horizontální bloky různých odstínů šedé, narušené pouze pánem s vozíčkem občerstvení. A zase by se dalo mluvit o rytmu. Tentokrát ale i s porušením, které z tohoto figurálního dělá rovnou hlavní prvek fotografie.

To, že je rytmus velice účinný a oblíbený stavební prvek, vidíme i na této fotografii. Je tam všude: rytmus schodů, rytmus u proužkovaných šatů, pravidlo lichého počtu, což je vlastně porušený rytmus. Ten je přítomen u figur. Velice oblíbený je hlavně v reklamní fotografii. Funguje tak, že mezi sudé prvky vložíte lichý, který se tak stává dominantní. U této fotografie je také zajímavá tonální posloupnost u oblečení: bílá, proužkovaná a černá.

Měřítko je to o co jde v této fotografii. Část velkých malovaných rtů a dvě celé figury, které je zkoumají. Působivý nepoměr rozměrů v jedné prostorové rovině. Kompozičně jasný a strohý snímek umisťující figury (hlavní prvek) do pravé třetiny.

Portrét dívky jak vystřižený ze sedmdesátých let. A to nejenom v té době oblíbeným a výrazným zrnem a vyšším kontrastem, ale i typickým svícením s vlasy v protisvětlu. A samozřejmě charakteristickým výrazným líčením kolem očí a účesem. Nevím, zdali je to dobová fotografie, nebo současná. Pokud současná, tak je to velice povedená retro fotografie.

Pohybová neostrost je na této fotografii dominantní. Ta nejlépe vynikne na kontrastním pozadí, jako je tomu i na této fotografii. Proužky, které vytvářejí šaty v pohybu jsou tentokrát velice povedené. K motivu tance-pohybu se navíc pohybová neostrost výborně hodí a využití této techniky tak nepůsobí samoúčelně.

Tentokrát zde máme zmražený pohyb. Ale o ten u tohoto snímku prioritně ani nejde, jde hlavně o hru se stínem, který, díky své velikosti a tmavosti, je nejvýraznějším prvkem fotografie. I naklonění záběru je vhodně podřízeno tomuto hlavnímu prvku. Geometrická i tonální čistota a eliminace rušivých prvků umožnuje diváku ničím nerušený zážitek ze snímku.

Tři výrazné kruhy, tedy spíše elipsy a další, které vytváří celuloid filmu, jsou kompozičním základem této fotografie. Tentokrát se fotografie tématu „Černá a bílá“ nedotýká pouze svým technickým zpracováním, ale i po stránce obsahové tematizuje černobílý film. Po stránce technické má své slabiny. Vzhledem k vysokému kontrastu jsou pásy celuloidu doslova utopeny v černém pozadí. I bohužel amatérské klonování černého pozadí vlevo nahoře nepůsobí dobře. Nicméně, ačkoliv to není technicky nejlepší fotografie, která došla, rozhodl jsem se ji ocenit. Vyhlášenému tématu se totiž věnuje nejenom po stránce formální, ale i obsahové.

Kamil Varga

Za vaše snažení jsme ve spolupráci s Centrum FotoŠkoda připravili odměnu pro autora vybrané fotografie – poukázku na fotoslužby v ceně 500 Kč. Tentokrát ji za svou fotografii „Černobílá historie“ získal Stanislav Hořínek.


Připomínáme, že prosincovým tématem je "Pour Féliciter

(seznam minulých témat seriálu „Okem profesionála“ naleznete na další stránce)

Líbil se vám článek?

Pokračovat v sérii

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • rulisa
    rulisa
    28.12.2014 19:12

    Dovolím si dvě poznámky:

    1) Ty obří "rty" jako rty nevypadají, na té výstavě jsem nebyla, abych věděla, co to je, ale je to vícméně pravidelný všude hladký ovál (ve vektorech bych řekla všude vyhlazené uzly na křivce:-), zatímco rty by přeci jen disponovaly jakýmisi koutky, ostrostí úhlu, nepletu-li se...

    2) Ta editorem prohnaná paní mi taky retro tedy vůbec nepřijde, a to jsem na starých časopisech Čs. fotografie víceméně vyrostla. Ani tehdy se zas tak blbě nesvítilo a v protisvětle ty vlasy taky nejsou, jen prostě lokálně víc nasvícené až přesvícené. Řekla bych, že kdo někdy fotil na digi i na analog, musí poznat i rozdíl tohohle jednoklikového softfiltrového "zrna" od filmového. Prostě jen snaha zakrýt celkovou mizernou kvalitu fotky efektním efektem. (A kdo to někdy v editoru sám neudělal, že...:-)
    Pokud si autor tohoto článku a hodnotitel není jist původem fotky, nechť příště zkusí rozkliknout exif. S těmito parametry se ani papírové fotky ani negatovy neofocují.

    Hezké svátky a do nového roku méně střel od pasu přeji celému týmu FA.

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (1)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

Články v sérii:

Další články ze série
FotoAparát.cz - Instagram