"Škola volá" - Zhodnocení Okem profesionála 09/20

Zářijové téma „Škola volá“ ze seriálu Okem profesionála hodnotil fotograf Kamil Varga. „Tak nám zase začal další školní rok. Teda hlavně našim dětem. Díky novému koronaviru úplně jiný než předešlé roky. Částečně s rouškami, nebo později i úplně a možná se dočkáme i s distanční výuky. Ale určitě je všechno úplně jinak než před rokem. Věřím, že své děti sledujete nejenom svým zrakem, ale i s fotoaparátem. Konec předešlého školního roku mohl být pro Vás inspirací.“

Předchozí téma Okem profesionála Člo­věk a voda bylo skutečně bohatě obesláno. Toto poslední, Škola volá pro změnu naopka minimálně. Je fakt, že bylo aktuální, takže neumožnovalo hluboké prohrabávání Vašich archivů. Nicméně je mi líto, že vypsané téma neberete jako výzvu k fotografování, ale spoléháte se jen na svoje nepochybně bohaté archivy. Takže zaslali jste pouhých 11 fotografií. To je skutečně velice nízké číslo, možná i rekordně nízké. Nicméně umožnuje mi to zhodnotit všechny Vámi zaslané příspěvky.

Tyto dvě fotografie mají stejné téma a to zátiší s aktuální rouškou a dalšími potřebami pro školáka. Přístup i rekvizity jsou ale odlišné. První fotografie od Atropina je fotografována pod úhlem a obsahuje skutečné současné potřeby pro školáka. Fotografie je v podstatě dokumentárního charakteru. Od úplně informativního přístupu ji odlišuje použití malé hloubky ostrosti s přesným zaostřením na to aktuální, roušku a mírně zvýšeným kontrastem při zpracování.

Atropina: Příprava na zítra

Ta druhá od Marťa H. je stylizována do retro stylu. A to hlavně rekvizitami jako jsou pera po babičce. Ta ze současnosti je hlavně přiložená rouška. Škoda, že kompozice není jednodušší. Obsahuje příliš moc prvků a jejich rozložení působí uměle, nepřirozeně. Podkladové lakované dřevo působí navíc s dost nepříjemným leskem jako moc současné. Vhodnější by bylo použití nějaké starší dřevěné desky. Taky použité světlo mohlo být dramatičtější. Například nízké boční světlo by lépe odpovídalo retro stylu. Rušivé černé rámečky chápu z komentáře jako nehodu při nahrávání fotky.

Marťa H.: Školní stůl

Další fotografie má s předešlými dvěma společné hlavně to, že je nainscenovaná. Autorem je zbynek hozak. Všechny ostatní už budou patřit do reportážního ranku. Portrét lehce rozpustilé slečny v řepkovém poli. Samozřejmě s rouškou v ruce. Rozkvetlá řepka nás samozřejmě informuje o tom, že fotografie je z jarního rouškového období. Vztah školy a řepky je mi trochu záhadný. Jedině že by šlo o studentku zemědělství. Spíš bych to ale tipoval, že vzhledem k tomu, že školy byly zavřené, využila dívka svůj volný čas na fotografování se v efektním řepkovém poli. Výraz dívky působí dost nahraně. Nicméně vším čím snímek disponuje: barevně efektní řepka, rozpažení rukou, mrknutí očkem a použitím změkčujícího rozostření ji jednoznačně řadí mezi památkové fotografie vhodné třeba jako profilovka pro slečnin Facebook.

zbynek hozak: Hurá do školy

Poslední z barevných fotografií je tento portrét dívky od Bob Gajdoš. Kompozičně velice strohá fotografie s efektně rozostřeným popředím i pozadím. A to dost výrazně. Takže kromě nízkého clonového čísla předpokládám i použití delší ohniskové vzdálenosti. Hlavní prvek fotografie, hrající si dívku, tak nejde přehlédnout. Jediný ostrý prvek klasicky zakomponován do pravé třetiny kompozičního pravidla třetinového dělení plochy.

Bob Gajdoš: S rouškou

Touto fotografií od Kočičák začíná už blok černobílých fotografií, který byl tentokrát u Vašich příspěvků častější volbou. Tentokrát roušku nevidíme a ani podle oblečení to nevypadá na rouškové období. Nicméně fotografie má své kvality. Trudomyslnost kluka je výstižně zobrazená opřením čela študáka o pouliční sloup. Emoce výborně vystižena výsostně vizuální, pro fotografii klíčovou formou. K této emoci se hodí i vhodně zvolené černobílé provedení.

Kočičák: Špatný den…

Největší počet příspěvků, a taky těch nejzajímavějších, shodou okolností zaslaly dvě Lenky.

Reportáž z hodin hudební výchovy je společným jmenovatelem všech tří fotografií od LenkaLenka. Na téhle je osamělá xylofonistka s atypicky umístěným nástrojem až na konci parapetu okna. Emoce se přes roušku dost špatně poznají, ale fotografie působí trochu smutným dojmem. Možná je to soustředěným výrazem dívky nebo přítomným průhledem oknem do venkovní přírody. Musím ocenit skutečně perfektní převod do odstínů šedi. Velká škoda jen toho zákrytu rukou. Prsty zadní ruky jakoby vyrůstaly z té přední.

LenkaLenka: O přestávce

Druhá fotografie od LenkaLenka obsahuje už dvě osoby a je taky výrazně dynamičtější než první s osamělou xylofonistkou. Abych v tom měl nějaký řád, rozhodl jsem se je seřadit vzestupně podle počtu osob a dynamiky kompozice. Dvojice kluků hrajících na rytmické nástroje má svoji dynamičnost zvýrazněnou i využitím pohybové neostrosti. Hraní je zjevně zaujalo tak, že přítomnou fotografku vůbec nevnímali a jsou tak na fotografii úplně přirození. Povedená reportážní fotografie v černobílém hávu, který je u tohoto přístupu velice vhodný a často používaný.

LenkaLenka: Muzikanti

Třetí příspěvek od LenkaLenka obsahuje nejvíc zobrazených dětí a je zároveň tím nejdynamičtějším příspěvkem. Dynamika je zvýrazněna i nakloněním kompozice. Ale nejvíc asi v interakcích dětí, které jsou pověstné svou živelností a bezprostředností. Je zajímavé pozorovat vztahy mezi dětmi na fotografii. Do děje nás autorka vtahuje i využitím širokoúhlého objektivu. Zaujala mě i přítomnost jediného bez-rouškového rebela.

LenkaLenka: Co to tam máš?

I když fotografie od LenkaLenka jsou nepochybně výborné reportážní fotografie, o něco víc mě zaujala trojice fotografií od její jmenovkyně Lenka_Krejčová. Tahle je ještě na úrovní její jmenovkyně, ale další dvě „Ve škole“ a „Ve školní jídelně“ jsou už o třídu výš. U této fotografie to tentokrát vypadá na hodinu výtvarné výchovy. Dvojice kluků. Jeden soustředěný na práci a druhý snící. Fotografie je kompozičně trochu nevyvážená. Kluci jsou umístěni moc doprava. Bylo by proto vhodné oříznout i tak rušivý zbytek knih vlevo. Možná i o něco víc. Opět černobílá fotografie a bude tomu tak i u dalších dvou.

Lenka_Krejčová: Ve třídě

Druhá fotografie od Lenka_Krejčová spadá už spíše do kategorie dokumentu, než do reportážního ranku. Rozdíl mezi reportážní fotografií a dokumentární je podle teorie fotografie popisován následovně. Reportážní fotografie víc akcentuje informaci a dokumentární spíše emoci. I když samozřejmě každá fotografie obsahuje oba prvky. Jde spíš o to, který z nich je dominantnější. A emoce z této fotografie přímo sálají. Osamělá, smutná dívka držící se mříží je hlavním prvkem snímku. Zakomponována do pravé třetiny dle kompozičního pravidla. V tomto případě mého oblíbeného a pro tuto fotografii velice vhodného čtvercového formátu. Doplňkovým prvkem a obsahově kontrastním k hlavnímu je objímající se dvojice v levé části obrazu. Fotka má výrazný psychologický aspekt, nad kterým se dá přemýšlet a působí přirozeně.

Lenka_Krejčová: Ve škole

I když už předešlá fotografie od Lenka_Krejčová je vynikající, tato je pro mě ještě o něco víc, proto jsem se pro ni rozhodl jako pro vítěznou. Má ale vlastně tu samou autorku, takže je to vlastně jedno. Melancholický, na jedno místo upřený výraz dívky je dokonalý. Žádní sousedé u stolu a i u zadních stolů je prázdno. Čirá prázdnota a izolace. Kontrast nasazené roušky a plných talířů jídla je taky pozoruhodný. I ruka je na stole položena tak odevzdaně. Sálá z toho všeho dost velký smutek. Trochu mě trápilo až moc šedivé převedení do černobílé, ale vlastně k vyjadřované emoci se to hodí. Zaujalo mě, že dívky na zaslaných fotografiích od Lenka_Krejčová jsou vždy smutné. Prý autor do svých snímků často projektuje sám sebe. Jinak velice stručně a zároveň přesně tuto fotografii ohodnotila její největší „konkurentka“ v této soutěži LenkaLenka: „Leni, mně se to líbí moc, ta prázdnota, ten výraz děvčátka, rouška přes pusu a přitom plný talíř jídla.“

Lenka_Krejčová: Ve školní jídelně

Oběma Lenkám bych závěrem velice rád poděkoval, že i u takto náročného tématu, u kterého nešlo moc vybírat z archivů, zaslali tak inspirativní fotografie. A to je přesně v duchu mého přání z časů, když jsem s Okem profesionála začínal. A to, aby Vás téma inspirovalo ke kreativitě a novým fotografiím.

Za hodnotnou cenu pro vítěze děkujeme nakladatelství Zo­ner Press.