Vyhodnocení Okem profesionála červen: "Dlouhá expozice"

Červnovým tématem seriálu Okem profesionála bylo "Dlouhá expozice". Vaše fotografie hodnotil profesionální fotograf Kamil Varga. Kterou vaši fotografii vybral Kamil jako vítěznou? Dozvíte se v článku.

Připomínáme, že červencovým tématem je "Co se děje v trávě". Hodnotí profesionální fotograf Pavel Krásenský.

Než přistoupíme k hodnocení červnového tématu, chtěli bychom připomenout, že červencovým tématem seriálu „Okem profesionála“ je „Co se děje v trávě“. Vložit můžete až dvě fotografie zde na webu do galerie OKEM PROFESIONÁLA – ČERVENEC 2016 „CO SE DĚJE V TRÁVĚ“ až do 31. července 2016, 23:59. Hodnotí profesionální fotograf Pavel Krásenský. Vybraná fotografie získá odměnu od Centrum FotoŠkoda.

Profesionální fotograf Kamil Varga je absolventem FAMU Praha u profesora Šmoka.
Je členem skupiny „Slovenská nová vlna“ spolu s Tono Stano, Miro Švolíkem a dalšími.
I jeho tvorbu dokumentuje film „Vlna versus břeh“ a množství výstav od Vermontu v USA po Prahu.
V poslední době se věnuje pedagogické činnosti.

Vážení přátelé fotografové,   

Při prohlížení Vašich fotografií, které jste poslali do soutěže „dlouhá expozice“ jsem byl poněkud zaskočen. Ani ne tak těmi několika autory, kteří nepochopili téma a zaslali fotografie nasnímané v setinách ba i tisícinách sekundy…

Ačkoliv jsem totiž k tématu přidal i vysvětlující text: „Pod pojmem dlouhá expozice si představíme fotografie fotografované časem od cca 1 vteřiny. Ve většině případů bude vhodný i stativ. Jde vlastně již o obrazy, které lidský zrak (mozek) není schopen stejně zaznamenat. Nejčastěji se touto technikou snímají různé svíticí a pohybující se objekty. Třeba pohyb v krajině, kolotoče nebo světla dopravných prostředků večer, rotace hvězd nebo takzvaná luminografie“, mnoho zaslaných fotografií ho vůbec nerespektovalo.
Nejčastěji to byly fotografie využívající pohybové neostrosti s časy kolem 1/8 nebo takzvaný panning s podobnými časy. Na druhé straně byly snímky statických objektů s expozicemi v desítkách sekund, nevyužívající tak odlišnosti mezi záznamem fotografického přístroje a lidským vnímáním.

Nicméně protože takovýchto fotografií bylo mnoho a některé z nich nakonec velice zajímavé, rozhodl jsem se i tyto do hodnocení zařadit.

(foto 1) Pro mě asi nejzajímavější snímek s pohybovou neostrostí byl tento snímek ptáka. I když podobné snímky jsou vždy výsledkem náhody a štěstí a nedají se nikdy stejně zopakovat, určité předpoklady pro vytvoření zajímavého výsledku se dají naformulovat. Tím nejdůležitějším bude asi kontrast mezi pohybujícím se objektem a pozadím. V tomto případě světlý pták navíc osvětlený přímými paprsky slunce na tmavém pozadí. Tato kombinace dává nejzajímavější výsledky. Fotografie je vlastně malování světlem, takže světlá křídla v pohybu „namalují“ na černém pozadí různé zajímavé tvary. Nicméně existuje i opačný efekt: třeba černá vrána proti světlé obloze. A i když výsledek bude obdobný, pracuje se „inverzní“ metodou. Světlé pozadí promazává (vyběluje), tmavé zdůrazňuje pohybující se křídla.
Takže ve stručnosti – povedenost této fotografie tkví v kontrastu motivu a pozadí. Tím, že je téměř kompletně černé dává dokonale vyniknout hlavnímu motivu. Dále ve výborné kompozici (i když by se dalo uvažovat o mírném oříznutí zprava) a parádní pohybové neostrosti. A jako třešničce na dortu také díky tomu, že hlava ptáka je i přes pohybovou neostrost ostrá a s výborným výrazem.

O něco menším úspěchem skončily pokusy o pohybovou neostrost u těchto dvou fotografií (foto 2, 3).
Jako abstraktní malba působí snímek ptáka letícího mezi dvěma stromy. Na snímku není ostré vůbec nic. Nicméně v oblasti abstraktní fotografie se to dá považovat za velice zajímavý příspěvek. Nejen díky zajímavému výslednému tvaru, který vytváří pták v pohybu, ale i díky pozoruhodnému modročervenému ladění.

Snímek vpravo bohužel nemůžu považovat za úspěšný. Udělat rozmazaný snímek z halového sportu snad ani nemůže vést k zajímavému výsledku. Vždy tam budou rušivé prvky na pozadí, což vede k zmatečné kompozici. U tohoto motivu se preferuje bud úplně ostrá fotografie, nebo již zmíněný panning, kde je tedy alespoň něco ostré.

K oblíbeným motivům u dlouhých expozic patří fotografie vody (foto 4, 5). Překvapivě jich přišlo docela málo a nebyly zrovna vysoké kvality. I v nesoutěžních galeriích zde na FotoAparát.cz bychom našli desítky o moc zajímavějších.

U levé fotografie se autor asi tak zabral do motivu vodního víru, že zapomněl, že fotografie vyžaduje alespoň nějakou kompozici. Motiv víru na to nestačí. Fotografiím s rozmazanou vodou taky téměř vždy pomůže, pokud má divák v kompozici i něco ostrého. Většinou se k tomu volí nějaké kameny, nebo něco zajímavého na břehu. V obraze pak může porovnávat kontrast mezi ostrým a neostrým. Právě této fotografii by další vhodně rozmístěné ostré prvky mohly dopomoci k zajímavější kompozici.

To fotografie vpravo je zakomponována přímo učebnicovým třetinovým dělením plochy. Na škodu jí jsou světlé sluncem osvícené plochy nahoře a vpravo. Jak je známo, lidský zrak preferuje a orientuje se více podle světel. I v ploše fotografie jsou proto upřednostňovány její světlé části. Pokud to ale není hlavní prvek, výslednému působení fotografie to škodí, protože nevhodně odvádí divákovu pozornost. U dané fotografie řešitelné ztmavením těchto ploch v editoru. Ještě vhodnějším a všeobecně doporučovaným je fotografování tohoto motivu při zatažené obloze. Toto počasí pomůže i k ještě delším expozicím a tedy výraznějšímu rozmazání tekoucí vody.

(foto 6, 7) Ohňostroje jsou další oblíbený motiv u snímků s dlouhými expozicemi. Také tento motiv byl překvapivě málo zastoupen. Vlevo vidíme pouze informativní snímek světelného efektu beze snahy fotografa o nějakou zajímavou kompozici. Snímek vpravo využívá horizontální symetrie, zrcadlení ohňostroje ve vodě, kde se vlivem pohybu vody při delší expozici mění na impresionistic­kou malbu.

Dramatická obloha v pohybu je další z oblíbených efektů fotografií s delší expozicí (foto 8, 9). Také mezi příspěvky ne moc často zastoupený. U obou zde bylo vhodně zvoleno černobílé, více stylizované pojetí. Společným prvkem jsou také kříže. Vlevo vidíme snímek ještě za denního světla s jasnou a čistou kompozicí. Atmosféru mu dává až těžká, dramatická rozmazaná obloha. Škoda předimenzovaného doostřeni v editoru. Méně je někdy více.

Vpravo noční snímek s rozmazanou oblohou. V kombinaci s věží s křížem, suchými větvemi a měsícem je dokonale namíchanou směsí pro atmosféru filmového hororu. Ideální adept pro filmový plakát s touto tematikou.

Občas se na obloze objeví i něco tak dramatického, jako je blesk (foto 10). V noci nebývá až tak složité ho zachytit. Pokud v okolí není moc světla, expozice může být i v řádu několika minut. A to je dost velká šance, že se na obloze v průběhu bouřky nějaký ten blesk objeví. Nepředvídatelné je pouze to, kde přesně to bude. Tady se právě toto výborně povedlo. Blesk vychází téměř přesně z rohu střechy. Jinak fotografováno z bezpečí zahrady a objektivem typu rybí oko, který pokryje většinu oblohy a tedy i případných blesků.

Jak jsem již psal v úvodu, objevilo se i několik snímků s dlouhou expozicí, které žádné pohybující objekty nemají. Vlevo jeden z nich (foto 11). Publikuji ho hlavně proto, že disponuje s absolutní pečlivostí a důsledností vytvořenou symetrickou kompozicí. Vpravo je kompozičně složitější a také docela povedený snímek nočního města již s pohybujícími se prvky (foto 12). Ty tvoří tekoucí řeka a také světelné stopy aut. Hezká práce.

Fotografií světelných stop dopravných prostředků přišlo docela dost (foto 13, 14). Bohužel většina z nich pouze na úrovni technických pokusů, bez důslednějšího promyšlení kompozice apod. Vybral jsem tedy pouze tyto dvě, které mají svou kvalitu. Shodou okolností obě světelné stopy patří vlaku. U první výrazně lineární kompozici tvoří světelné stopy vlaku hlavní a dynamický prvek snímku. Barevně laděno do teplých žlutých odstínů. Škoda toho náklonu fotografie doleva. U tak výrazně geometrické kompozice je to celkem velká chyba a je potřeba si na to dát pozor. Druhá je zakomponována i členěna přímo dle učebnice o kompozici. Má i nádhernou světelnou atmosféru s mlhou a čistými a sytými barvami. Snad bych měl pochválit i za práci ve Photoshopu, protože dle EXIFu byla exponována 79 vteřin. Na snímku je ale přítomno i světlo zapadajícího slunce (most, stromy). Tedy expozice obvykle v setinách nebo desetinách vteřin. A kdo již fotografoval hvězdy ví, že tak dlouhé dráhy hvězd jako na snímku můžou vzniknout až za desítky minut. Prostě velice hezká „umělá“ krajina.

Kolotoče a jiné pouťové atrakce jsou další z už historicky oblíbených motivů snímků s dlouhými expozicemi (foto 15, 16). Ten levý, realističtější, má kinetický prvek pouze v levé části. Kompozičně vidíme vztah dvou tvarů: kruhu vlevo a obdélníku vpravo. Musím autora pochválit za perfektní zvládnutí jak tonality-kontrastu, tak i barev. Výrazně divočejší kresbu červených, bílých a zelených linií nabízí druhý snímek. Nebýt statické a tedy realistické spodní části fotografie, běžný divák by ani nepoznal, co na snímku je.

(foto 17) Jediným povedeným figurálním snímkem došlým k tématu je tento akt. Úzkým svislým pruhem světla postupně nasvětlená ta samá modelka posunuta v kompozici do stran. Samozřejmě na černém pozadí. Tento luminografický trik umožňuje ve fotografii multiplikaci té samé osoby nebo předmětu. Čistě vystavěná symetrická kompozice s využitím pravidla lichého počtu. Kde střední figura je navíc zvýrazněna silnějším nasvícením i očním kontaktem modelky.

Jako vítěznou jsem nakonec vybral tuto až étericky snovou, jemně barevně laděnou krajinářskou fotografii (foto 18). Kompozičně úplně bezchybný snímek s dominantním stromem a mostkem v pravé horní třetině. Perfektní je bohaté množství jemných oranžových a žlutých barevných valérů. Prostě fakt krásný romantický podzim s lehkou ranní mlhou na pozadí. A podobně jako u předešlé fotografie autora půjde nejspíš o počítačovou koláž z několika snímků. I když tentokrát asi ne tak komplikovanou. A hlavně docela realisticky působící. V EXIFu opět čtu, že expozice je ½ vteřiny. Na takto efektně rozmazanou vodu je ale potřebných alespoň 60 vteřin. Za tak dlouhý čas by ale došlo k pohybové neostrosti-rozmazání i u listů na stromech, i některých větviček. Stačí jen lehký vánek. Ty jsou ale dokonale ostré. Takže vítězná fotografie není tak úplně o rozdílu mezi tím, jak skutečnost vidí lidské oko a jak fotoaparát, i když i to tady je. Je ale hlavně o tom, jak to chtěl vidět fotograf v počítači. Limity fotoaparátu doladěné možnostmi Photoshopu. Prostě fotografický maximalizmus v digitální době.

_____________­________________________­______________

Vítězem červnového kola seriálu Okem profesionála se tak stává – a cenu od Centrum FotoŠkoda tak dostává: Luke Veselý s fotografií „Průhonice“.

Gratulujeme!

Připomínáme, že červencové téma seriálu „Okem profesionála“ je „Co se děje v trávě“. Vložit můžete až dvě fotografie zde na webu do galerie OKEM PROFESIONÁLA – ČERVENEC 2016 „CO SE DĚJE V TRÁVĚ“ až do 31. července 2016, 23:59. Hodnotí profesionální fotograf Pavel Krásenský. Vybraná fotografie získá odměnu od Centrum FotoŠkoda

Jak jste zpracovali minulá kola seriálu Okem profesionála najdete na další straně:

Líbil se vám článek?

Pokračovat v sérii

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • Luke Veselý
    Luke Veselý
    18.07.2016 11:54

    Děkuju moc za 1. místo. Jen pro upřesnění světlo na mostě je od měsíce v noci a světlo na skále je od předních světel vlaku. Na druhé fotce jsem pro rozmazání vody použil nd filtr, ale nechtěl jsem ho použít na celou scénu, abych neztratil barvy, protože nd filtry obecně mají problém s barvami a jsou do modra.

  • Petr Dvořák-obrazprovas.cz
    Petr Dvořák-obrazprovas.cz
    19.07.2016 21:31

    Gratuluji vítězi !
    parádní snímek a všem ostatním díky za fajn foto a zábavu :-)

  • Vlado Hurajt - tjaruh
    Vlado Hurajt - tjaruh
    20.07.2016 07:19

    Gratulujem, veľmi pekná a zaslúžene prvá.

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (3)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

Články v sérii:

Další články ze série
FotoAparát.cz - Instagram