Téma "Panorama v krajině" - hodnocení Okem profesionála březen 2018

V březnovém tématu "Panorama v krajině" jste se s námi podělili o 61 fotografií. Fotografie hodnotil profesionální fotograf Jan Šmíd, QEP. V článku přinášíme galerii vybraných snímků s jeho komentáři. Vítězný získává cenu od Centrum FotoŠkoda. Podívejte se, jak bylo toto téma zpracováno.

Vážení přátelé, fotografové,

Musím říct, že hned ze začátku jsem byl velmi mile překvapen počtem nahraných fotografií. Přeci jenom je panoramatická krajinářská fotografie opravdu nelehká disciplína, zvláště když kombinujeme více expozic či více rovin zaostření.

Existuje několik definic určujících, co je nebo není panoramatická fotografie. Já se přikláním k širšímu výkladu, tedy za panoramatickou fotografii považuji každou, která je složena plošně z více než jedné podkladové fotografie. Lhostejno, zda výsledný formát bude vertikální, horizontální anebo čtvercový.

Ale dost úvodních slov. Než se dostanu ke třem vítězným fotografiím, rád bych okomentoval i další fotografie, které mě nějakým způsobem zaujaly.

Jiří Hlisnikovský přihlásil do soutěže svoji fotografii Noční Beskydy. A není to vůbec špatné panorama. Pustit se totiž do panoramatického snímku s hvězdami, to chce odvahu. Výsledná fotografie má příjemnou atmosféru a nepřítel astrofotografů – světelné znečištění – tentokrát fotce neuškodilo. Měl bych však poznámku k technické kvalitě nebe. Přeci jen je i v malém rozlišení viditelný posun hvězd od bodů ke startrails, tedy hvězdy již trochu „čárkovatí“. Kratší expoziční čas by se v tomto případě hodil lépe. A i když je vesmír překvapivě hodně barevný, tu dominanci modré v rámci hvězd bych určitě omezil. Strom v pravé části fotografie je kompozičně trochu diskutabilní, ale za zásadní chybu bych to nepovažoval.

Petrstip přispěl do soutěže fotkou Pohled z Malého Ostrého. Podmínky chytil Petr vynikající, protože inverze je stejně jako mlha pro krajináře darem z nebes. Nicméně v tomto případě bych byl více kritičtější než v případě předchozí fotografie. Scéna je evidentně dynamicky velmi náročná, jako koneckonců vždy při přímém pohledu do protisvětla. Navíc slunce prosvítalo za vrstvou mraků, což dynamiku scény ještě zvyšuje. Autor sice scénu ve finále celkem ukočíroval, nicméně precizní expoziční bracketing by byl na místě a posunul by fotku o několik levelů výše. Ruku v ruce s tím jde chybějící antireflex, neboť odlesky nepůsobí nijak esteticky a fotografii také nějaký ten bod ubírají.

Ilona Rosenkrancová a její fotografie Mlžné ráno v děčínské kotlině. Příroda nachystala Iloně parádní okamžik. Dramatická scenérie s mraky, přízemní mlhy v krajině. Pohádka. Ovšem takové fotografické orgie s sebou nesou různá úskalí. Stejně jako v případě předchozí fotografie se jedná o velmi dynamicky náročnou scénu a na fotografii je vidět, že se s tím Ilona nedokázala poprat úplně ideálně. Také bych byl opatrnější s postprocesem.

Luční bouda Radima Šalši mě doslova pohladila. Miluji zimní náladu a tato fotografie nám ji podává jemnou, nevtíravou, ale o to příjemnější formou. Zimní poetika – to jsou slova, která mě při pohledu na fotografii napadnou. Jen bych byl opatrnější u stromu zcela vpravo, je již velmi blízko spodní hraně fotografie a ta kvůli tomu vypadá na pravé straně stísněně.

Jeseníky autora s označením maryska jsou příjemným zimním panoramatem s náročnou kompozicí do protisvětla. Celkově bych fotografii vytkl několik věcí. Jednak celkový postproces působí poněkud „humpolácky“. Panorama postrádá celkové estetické sladění a je v některých částech celkově neučesané a hrubé. To je však spíš o subjektivním vnímání diváka. Objektivní chybou je pak obrácený tonální gradient kolem slunce. Jednak hned u slunce zcela chybí a na stranách je obloha světlejší než u slunce, což je logicky nemožné. A za třetí bych opravil určité prvky v obloze, které vyvolávají dojem špatných švů, ač se o ně nemusí jednat (a zřejmě také nejedná).

Fotografka s nickem „čumáčková“ se prezentuje fotkou Kyrgyzstán. Povedlo se jí zachytit krásnou světelnou scenérii doplněnou duhou a neotřelým pohledem na mimoevropské a tím pádem prakticky neznámé hory. Popředí není na fotografii příliš zajímavé, ale celkový obsah fotografie „to utáhne“ i bez dominantnějšího popředí. Výtku bych však měl k technické kvalitě fotografie. U podobných scén nesmírně záleží na tom, aby byla data exponována na pravou stranu histogramu. Zde tomu tak dozajista nebylo a na technické kvalitě fotografie je to bohužel znát, což je velká škoda. Fotografie se začíná rozpadat v tmavých a dokonce i v tonálně středních partiích. 

Pak se tu sešla tři zimní panoramata. Petr Fiala prezentuje Sněhové mlsné jazyky, Tomáš Culka Rozbřesk na hřebenech a Milan Raška Dobré ráno, Jeseníky. Z této trojice je nejpovedenější panorama Petra Fialy. Krásné popředí, velmi příjemné barvy, celkově povedená fotografie. Nicméně trochu bych se zaměřil na celkový světelný gradient, tedy spíš bych přitmavil popředí a nechal fotografii dozadu jemně světlat. Rozbřesk na hřebenech se může pochlubit velmi atraktivními strukturami sněhu. Co se však příliš nepovedlo je celkově hrubý postproces, díky němuž postrádá celé panorama eleganci a lehkost. Za největší problém tady však považuji tmavé horní partie stromků, zatímco spodní části jsou světlé. Celá fotografie pak působí klasickým „přechoďákovým“ dojmem, což jí škodí jednoznačně nejvíc. To samé se vlastně týká poslední fotografie z trojice. Krásné podmínky, nicméně tmavý vršek stromů versus světlý spodek degraduje výslednou fotografii naprosto fatálně.

 

A teď hurá na stupně vítězů. Bronz získává Jozefko a jeho V údolí jesenných inverzií. Podmínky jako na přání, celkově vyladěná kompozice, postava člověka dodává fotografii rozměr. Je vidět, že kolegové na Slovensku nemají nouze o poutavé scenérie. Vytkl bych snad jen dvě maličkosti. Vlevo vedle borovice bych nechal o kousek víc místa, ať nejde stromek do kraje fotografie a tonální gradient oblohy směrem k horní hraně fotografie bych osobně udělal jemnější. Jinak ale bez výhrad a moc pěkná podívaná.

Dolomiti – Tre Cime di Lavaredo Richarda Ševčíka získávají stříbrnou medaili. Prostě parádní panorama, světelné podmínky jak na přání, panorama zvládnuto jako obsahově, tak technicky. Snad jen levou přední část bych lehce přitmavil, aby tolik nepoutala pozornost. Jinak ale není fotografii co vytknout, naopak.

A zlatá medaile? Tu získává Petr Fiala a jeho noční panorama Pohádková hora. Nádherná noční snová mlžná scenérie, ze které se na nás dívá vršek hory. To je prostě lahůdka. A „o patro výš“ velmi zdařilé hvězdy s dominantním Orionem. Třešničkou na dortu jsou potom stopy v popředí, které vedou diváka do fotografie. Petr Fiala vyhrává zaslouženě, neboť jeho fotografie kombinuje nejen velmi zajímavý obsah, ale také originalitu, atmosféru, příběh. Gratuluji a jen tak dál.

(všechny fotografie a jejich autory naleznete zde)

Vítězem březnového kola je tedy Petr_Fia­la s fotografi­í Pohádková horaGratulu­jeme!

Na závěr připomínáme, že dubnové téma „Okem profesionála“ je „Vítání jara v přírodě", hodnotí Petr Bambousek, vkládat fotku můžete přímo do Galerie.

Jak jste zpracovali minulá témata seriálu „Okem profesionála“ naleznete na druhé straně:

Líbil se vám článek?

Pokračovat v sérii

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • kikiris
    kikiris
    25.04.2018 09:36

    Já morseovku umím, byl jsem na vojně radista :-)
    tečka tečka tečka - čárka čárka čárka - tečka tečka tečka

  • KIV
    KIV
    25.04.2018 09:49
    Reaguje na kikiris 25.04.2018 09:36:

    "Já morseovku umím, byl jsem na vojně radista :-) tečka tečka tečka - čárka..." - zobrazit celý komentář

    Jasně, sos, a to jsem nebyla radista (jen mi to jde pomalu, musím si přeříkat pomocná slova, takže sobota óóó sobota) - jen čísla neumím a ani panoráma.
    Vlastně panoráma umím, nikomu to neříkej, ale vyfotím fotku 3:2, a uříznu kus nahoře a kus dole... :-)

  • kikiris
    kikiris
    25.04.2018 16:08

    KIV" dělal jsem si legraci, to SOS je jediné co si z morseovky pamatuji. No
    a na té vojně jsem teda byl, ne u radistů (neuměl bych radit) ale u "bigošů".

    Neboj, budu mlčet jako hroch(b) :-). Panoramatické záběry nejsou můj šálek kávy,
    ale když náhodou potřebuji nějakou nudli, také to horedole ušmiknu a je... :-)

  • Jozefko
    Jozefko
    04.05.2018 10:13

    Ďakujem za hodnotenie a pozitívnu kritiku !!!

  • KIV
    KIV
    04.05.2018 14:31

    Upřímná gratulace všem, jejichž fotky byly vybrány, jsou krásné, je to pastva pro oči, a vítězná fotka je pohádková.
    A velký dík panu Janu Šmídovi za pečlivý rozbor, z kterého si skutečně můžeme vzít hodně postřehů a poučení.

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (13)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

Články v sérii:

Další články ze série
FotoAparát.cz - Instagram