Skryté fotografování - Vysoká Svanetie, Kavkaz

Odebírat

Jak přecházet hlavní hřeben Kavkazu z Ruska do Gruzie?

Do Svanetie jsem se dostal poprvé ilegálně v roce 1986. Kavkaz byly moje první velké hory. Dodnes mám ručně malované mapy Vysokého Kavkazu, které mi daroval jeden kolega, zkušený vysokohorský turista. Pozn. v dobách Sovětského svazu bylo vše tajné, takže mapy této země v podstatě neexistovaly. Obě přechodová sedla Bečo a Nakra/Donguz Orun v hlavním hřebeni Kavkazu jsou dnes nepřístupná. Dnes jsou tam ruští pohraničníci a z gruzínské strany je široké pohraniční pásmo 10–15km hluboké. Svět je pořád bláznivější a méně vypočitatelný,,. Mestia, hlavní město Vysoké Svanetie, bylo v roce 1986 pro nás Čechy opředeno legendami. Dostalo se sem jen pár lidí. Věděl jsem od “kamaráda s ručními mapami “o kamenných středověkých vesnicích. 

Jižní vrchol Užby (4710m), od vesničky Mazeri v posledním světle při západu Slunce, Vysoká Svanetie, Gruzie 

Sony A7RV, objektiv So­ny FE 70–200mm f/2,8 GM

Tehdy jsme sem s manželkou Helenou přijeli na náklaďáku. Po tří-denním přechodu přes sedlo Bečo z Ruska jsem již v Gruzii ukecali řidiče v Mazeri, aby nás dovezl do Mestie. Uměl rusky, jako já ze školy. To v Mestii jsme takové štěstí neměli, i když Gruzie byla součástí Sovětského svazu. Nápisy jen v gruzínštině. Byl problém zjistit, kdy a kam jede autobus. Navíc jsme tu byli ilegálně. Neměli tzv. priglašenije. To jsme měli jen do hornického města Tyrnyauz v Kabardinsko-balcharské autonomní oblasti za hlavním hřebenem Kavkazu. Získal náhodně můj kamarád Vít, který se potkal s jedním Rusem s Tyrnyauzu na zájezdu Sporturistu a ten nám pak poslal 4 malé kouzelné zelené lístečky, na základě kterých nás na Kavkaz pustili jako soukromé osoby. Místní “předseda horolezců”, se který jsem směnil dvoje botasky za 3 cepíny mi vysvětlil, že se z Tyrnyazu nemůžeme hnout, ale že to stejně nikdo nekontroluje. Heslo “Moskva je daleko a Bůh vysoko” platí v obřím Rusku dodnes.

Hřeben Šchary s nejvyšším vrcholem (5193m), v posledním světle při západu Slunce, Vysoká Svanetie, Gruzie

Sony A7RV, objektiv Sony FE 70–200mm f/2,8 GM

Tahle story s přechodem hlavního hřebene Kavkazu má dnes ve Vysoké Svanetii samozřejmě váhu. Tuto cestu již desetiletí nelze uskutečnit díky politikům. Do budoucna to lepší nebude. Vysokou Svatenii , kde se v některých místech doslova zastavil čas, však můžete poznat mnohem blíže. Letošní fotoexpedice s Fotoinstitutem do Svanetie byla moje čtvrtá. Mám už zde své přátele a Svanetii jsem si zamiloval. Musím říci, že každá další cesta mne obohatí něčím dalším.

Přestože přijedete ve stejném termínu, bude příroda jiná. Letos bylo na Kavkaze mnohem vice sněhu než v předchozích letech, takže termín na začátku června odpovídal spíše první polovině května. Vlhké louky plné blatouchů a orchideje na vysokohorských loukách teprve začínaly.

Primula amoena, Vysoký Kavkaz, Svanetie

Sony A7RV, objektiv Sony FE 16–25mm f/2,8 G, focus stacking z ruky

Vždy jsem toužil prožít tajemnou liturgii v některém ze stovky starém let kostelíku pod kavkazskými velikány. Kostely, male kamenné pevnosti, jsou vždy zamčené “na tisíc západů”. Jediná šance je neděli a to pokud přijede kněz. Filmování a fotografování není “moc akceptováno”, ale tady v horách, kam se cizinci moc nedostanou, nejsou zatím žádné cedule.

Můj pohled na “skrytou” dokumentaristiku

Skryté fotografování či video/záznam zvuku trénujeme i v rámci workshop cestovatelské fotografie ve Fotoinstitutu. Mám v tom za léta praxi z různých koutů planet.

Kostel Panny Marie Bohorodičky v Ushguli pod jižní stěnou Šchary

Sony A7RV, objektiv Sony FE 16–25mm f/2,8 G, panorama z ruky

Pro skrytou dokumentaristiku platí zásady:

• vy jako fotograf nesmíte vstoupit do děje a narušit ho
• nechoďte přes zákaz – cedule se zákazem fotografování, sdělení, kdy vám “osoba zodpovědná řekne, že se nesmí fotografovat”
• pokud jednu z těchto dvou podmínek nesplníte, je to selhání a ostuda

Liturgie, Kostel Panny Marie Bohorodičky v Ushguli pod jižní stěnou Šchary I, Vysoká Svanetie, Gruzie I

Sony A7RV, objektiv Sony FE 16–25mm f/2,8 G

Liturgie, Kostel Panny Marie Bohorodičky v Ushguli pod jižní stěnou Šchary I, Vysoká Svanetie, Gruzie II

Sony A7RV, objektiv Sony FE 16–25mm f/2,8 G

Liturgie, Kostel Panny Marie Bohorodičky v Ushguli pod jižní stěnou Šchary I, Vysoká Svanetie, Gruzie III

Sony A7RV, objektiv Sony FE 16–25mm f/2,8 G

Liturgie, Kostel Panny Marie Bohorodičky v Ushguli pod jižní stěnou Šchary I, Vysoká Svanetie, Gruzie IV

Sony A7RV, objektiv Sony FE 16–25mm f/2,8 G

Byl jsem rád, že jsem si vzal malý nenápadný objektiv Sony FE 16–25mm f/2,8. Ocenil jsem tělo Sony A7R5 s plně elektronickou závěrkou a obrovským rozlišením, které umožňuje dělat výřezy. Tělo A7R5 je sice celkem velké, ale musíte ho držet v jasně nefotografické poloze, což je s větším fotoaparátem jednodušší. Mé možnosti fotografování a filmování v malém prostoru byly značně omezené. Byl jsem zde byl jediný cizinec. Udělal jsem vše pro to, aby si nikdo nevšiml mého záznamu. Žádný zvuk, fotoaparát držen „ne-fotograficky“ u pasu a koukáte jinam, než fotografujete. Někdy mi jde hlavně o zvukovou stopu, která je zásadní pro video presentace fotek.

Pro mne, jako dokumentaristu bylo hodně důležité odnést si trochu toho zvláštního světla a zvuku. Debaty, zda jsem měl či neměl, nemají smysl. Jiným se své názory nesnažím vyvracet. Nesmíte udělat ostudu tím, že to neumíte. Existují fotografové, kteří jsou bezohlední vůči ostatním lidem či přírodě. Ti nám bohužel dělají ostudu a způsobují negativní vnímání fotografů ze strany širší veřejnosti.

Všechny použité snímky jsou z letošní expe­dice v červnu 2026. Doufám, že expedici do Svanetie s Fotoinstitutem zase vypíšeme příští rok.  Určitě to bude zase jiné, ale Kavkaz nikdy nezklame.

Děkuji společnosti Sony.cz za zapůjčení fototechniky na expedici Foto­institut.cz.