BAREVNÁ PARTITURA ANEB KOMPONUJTE BAREVNĚ, 18. DÍL, ŠKOLA BARVY JANA POHRIBNÉHO

Podobnost se strukturou hudební kompozice, skladebnými postupy, které využívá hudební skladatel i vizuální umělec (fotograf), není náhodná, byť se média a jejich jazyk výrazně liší. Hudba je pojem velmi abstraktní, založený převážně na vyvolávání emocí, představ a pracující s odlišnou strukturou než vjemy vizuální. Fotografie je naopak médium velmi konkrétní, napodobující realitu, nemusí obsahovat/vyvolávat žádné emoce a opírá se o zrakové vjemy, které převážně utvářejí naše zkušenosti. Oba tvůrci (skladatel i fotograf) však potřebují ovládat vědomě či podvědomě určitý řád, zákonitosti a konsekvence, které dovedou také posluchače/diváka k předpokládanému zážitku, reakci na předložené dílo. Netroufám si zde polemizovat o roli posluchače/diváka, jeho emoční, sociální a vzdělanostní vybavenosti – ta může být předpokladem přijetí náročného díla, ale i prostý, „nevzdělaný“ člověk může mít hluboký zážitek z dodekafonie nebo velmi intelektuálně naladěné konceptuální fotografie, která zjevně prvoplánově nepracuje s emocemi, kompozicí atd. Znalost barevných skladebných postupů, které jsme zde na předešlých stránkách poměrně podrobně probírali, vám bezesporu otevírá větší šanci oslovit publikum, nežli jejich náhodné a nevědomé užití. A chcete-li takové zákonitosti tvůrčím způsobem rozvíjet nebo dokonce porušovat, pak je asi dobré vědět, co tím měníte a jaký může mít váš zásah účinek. Improvizace jistě obohatí zaběhnutá schémata, ale i jazzman, používající běžně improvizaci, staví na pevné struktuře a dovede odhadnout, jak vyzní mollový akord vložený nečekaně do durové struktury hudební skladby.

Barvy, podobně jako hudba, jsou vícepojem abstraktní, proto jim neprávem ve fotografii přisuzujeme menší význam, nežli námětům a věcné náplni snímku. Pojďme si tedy na závěr této kapitoly o barevných vztazích ve stručnosti shrnout některé nejužívanější základní principy a možnosti barevné skladby, které se pokusím doplnit vhodnými ilustracemi, dokládajícími vliv barvy na změnu nálady, symboliku, vzájemné vztahy jednotlivých prvků fotografie nebo dokonce na význam námětu. Abych mohl proměny ilustrovat na jednom námětu, musel jsem zvolit pochopitelně metodu zásahu do výchozí předlohy pomocí světla, aranžováním, barvením i výjimečně postprodukční úpravou snímku, tak jak bylo naznačeno v předchozích kapitolách. Zkuste rovněž uplatnit rozdílné vztahy barev dle skladebných barevných postupů na své náměty a pozorujte psychologické a emocionální proměny jednotlivých snímků. Zapojte své nejbližší okolí jako diváky a požádejte je o jejich názor, pocity.

Zvolíte-li přístup více dokumentární, vycházející z dané reality, pak, jak již dobře víte, je paleta možných zásahů mnohem užší, odkázána především na vaši schopnost pozorovat a pomocí optiky, výřezu, změny vašeho postavení umístit do ideální kompozice, do vhodných proporcí důležité prvky obrazu a eliminovat ty přebytečné. Můžete si však vymezit jasný rámec vaší tvůrčí práce (např. budete fotografovat jen to, co je kupř. modré a připomíná geometrický tvar – trojúhelník, čtverec, kruh atd. včetně metafor = např. hlava připomíná ovál, kruh apod.), což na jedné straně může působit jako omezení, ztížení, ale na druhé vás to mnohem zřetelněji nasměruje k zajímavému výsledku a výtvarnému sjednocení, námětové vyrovnanosti. Postupně vás takové koncepční uvažování dovede k hlubším a niternějším rovinám tvorby, kdy se třeba pomocí symbolické řeči barev a zvoleného námětu pokusíte vyjádřit subtilnější pocity a nálady, resp. dovedete diváka k přemýšlení, znepokojení či radosti nad poselstvím vaší fotografie.

Cvičení

Vyberte si alespoň 3 ze základních skladebných postupů a zkuste je uplatnit pouze na jednom námětu např. na jednom zátiší, na portrétu, aktu či např. krajině apod. Tedy nemíchejte žánry…