Téma "Únor bílý (pole sílí)" - Okem profesionála únor 2019

V tématu "Únor bílý (pole sílí)" jste se s námi podělili o 115 fotografií. Hodnotil je profesionální fotograf Jan Pohribný. V článku přinášíme galerii vybraných snímků s jeho komentáři. Vítězný získává cenu od Centrum FotoŠkoda. Podívejte se, jak bylo toto téma zpracováno.

Časy se mění, jak zpívá ve své proslulé písni Bob Dylan, a to nejen na politické scéně, v ekonomice, v mezilidských vztazích, ba co hůře i v přírodě. Únor býval tradičně měsícem, kdy bylo zima, dostatek sněhu a všude takřka bílo, ale to už řadu let neplatí a letošní rok, kdy teploty byly některé dny opravdu jarní, zachraňovaly tradiční pořekadlo jen dostatečně zasněžené hory.

Sníh, jak je patrné, je klíčovým prvkem u převahy zaslaných fotografií do této soutěže. Přes to, že často není zcela bílý (a jak jsem již poznamenal v anotaci k tomuto tématu: ve správně exponované fotografii by bílá na snímku měla mít kresbu, informace, bude tedy odstínem velmi světle šedé…), naše podvědomí má vždy tuto matérii (podobně jako např. papír, bílou zeď apod.) spojenou s bílou barvou. Hovoříme o tzv. barevné vjemové konstantě. A ačkoliv na sníh dopadá kupř. podvečerní namodralé světlo nebo zažloutlý

Řada autorů zaslala snímky, kde je sice zasněžená krajina a splnili tak, řekněme, zadání, že důležitým prvkem snímku bude bílá, jenže opomněli občas komponovat, hledat vhodnější úhel záběru či světla (pokud nebylo zcela zataženo). Dobrá fotografie je složena z mnoha prvků a jejich úkolem je zaujmout diváka, vyprávět příběh, poezii, hudbu či “pouhý” vizuální zážitek.svit pouliční lampy, připadá nám sníh vždy bílý, šedý resp. neutrální. Fotoaparát tedy senzor nebo film však vidí tento rozdíl velmi přesně a na fotografii pak již dobře rozlišíme takový odstín a posun barev.

Popisek se zobrazí po najetí na fotku myší

Klíčem může být např. minimalismus, tedy minimum prvků v obraze (již jste si toto téma v jedné z předchozích soutěží vyzkoušeli). Sníh je ideálním prostředkem k výtvarné zkratce a zjednodušení. Bezesporu dobrým příkladem je např. snímek Ze zimního království od Jade, kde je docela nápaditě využito neostrého popředí a rozostřených odlesků na krystalech sněhu. Kompozice založena na klasické tvarové i světelné (zde tmavé) dominantě a jemných odstínech šedi.

Do podobné skupiny redukované škály světlých tónů patří jistě snímky v mlze, jako je např. V mlze od D. Daňkové, evokující ticho, které, většinou v bezvětrné zamlžené krajině, nastává. Vděčným námětem je také pohled mezi stromy v lese, jako na snímku M. Strachoty Zima v království lesních elfů, kde sníh v kombinaci s mlhou, vytváří nenapodobitelný jemný filtr a náladu a jen tušíme les a zmrzlou stezku korunami stromů, která připomíná opravdu obydlí elfů, či obří ptačí hnízda. Kde však bílá je často již v kontrastu k tmavým siluetám kmenů stromů, vnímáme daleko intenzivněji rytmus linií, rytmus černé a bílé, který je občas i doplněn náznakem barvy listí, trávy apod. Takový je např. další snímek od M. Strachoty Rytíři lesa, který je citlivě vystavěn a nestyděl by se za něj ani průkopník podobného pojetí fotografování lesa a proslulý fotograf Krkonoš Jiří Havel.

Nejzajímavějším příspěvkem ke kombinaci černé a bílé, zasněžené krajiny a stromů, však jednoznačně patří Pohled z mého okna od Janova. Takřka grafický snímek, kdy autor záměrně dokonce porušil v úvodu zmíněné pravidlo, že i bílá by měla mít kresbu, vyniká svou kompozicí, rozvržením klíčových prvků – tvarů stromů, proporcemi pozadí, ale zejména náladou. Dostatečně krátká resp. dlouhá expozice, kdy padající sníh vytváří nezaměnitelnou strukturu, pohyb a tím i impresi hustého sněžení, je opět postaven na minimu prvků, na esenci nálady opravdového zimního dne.

Klasickému pojetí krajiny, kde důležitou roli zastává bílá, ale kdy tvůrce dává akcent na její modelaci, strukturu a výraznější světelné rozvržení, patří dva zdařilé snímky od Michala Skřípského z Moravského Toskánska, které je fotografováno v posledních letech kdekým, ale výlučně zjara nebo na podzim.

Přínosným příspěvkem k bílé v krajině řadím i Rešovské vodopády v únoru od stejného autora, kde je opravdu zajímavým způsobem, mj. díky delší expozici, světelně akcentován proud vody. Bílá (voda) zde působivě expanduje do temné (vody). 

Z nemnoha snímků, které se netýkaly zimní krajiny a které pracují výrazně s fenoménem bílé, patří jistě Vzhůru od miii. Schodiště z podhledu sice bylo fotografováno mnohokrát, ale zde je velmi citlivě odstupňována škála od stínů, ke světlu tj. od šedých, přes světlé tóny až po jasně bílou – průhled světlíkem do nebe na vrcholu této světelné pyramidy.

Rovněž kompozice Čerstvě uvařená trojka (vajec) od Míly.V je vděčnou studií na téma bílá. Zde jen nevím, zda je to zobrazením na monitoru, omezenými daty snímku nebo příliš přeexponovanou fotografií, že nejvyšší jasy se jeví zcela bez kresby a začínají působit jako díry. To je jedno z velkých úskalí bílé tedy v jejím maximálním jasu, že tyto partie mohou na fotografii vyvolávat dojem prázdných otvorů, děr, které navíc svým jasem strhávají primárně naší pozornost.

Vítězná fotka soutěže

K nejnápaditějšímu a nejzábavnějšímu řešení došel (opět) Bob Gajdoš. Ještě jedna bílá má humor i zajímavé kompoziční (dominanta je takřka ve zlatém řezu) a zejména obsahové řešení. Je to de facto klasická barevná dominanta (viz jedno z našich předešlých soutěžních témat), tedy barva v takřka nebarevném prostředí. Bílá je zde transformována logicky na světle šedou, která má však velmi zajímavé jemné rozdíly v detailech tam kde odráží méně nebo více světla a rytmus daný tvarem a strukturou židlí. 

Mé tajné favority jsem si však ponechal na závěr. Vymykají se tradičnímu pojetí, jsou abstraktnější a přesahují i do dalších uměleckých disciplín, jako je grafika nebo malba. Nutí však především k přemýšlení.

Bílý měsíc od Petra Nováka – Morice je poutavou ukázkou prolínání se konkrétního s nekonkrétním. Ani nezáleží na tom, zda si autor sám namaloval barvou ony zvláštní linie evokující např. krajinu s palmami nebo nalezl tuto skleněnou desku někde v grafickém studiu, tiskárně apod. a skrze ní namířil svůj aparát vzhůru k stropnímu světlu, či balonku z nějaké party. Důležité je, že nám otevřel okno do vesmíru naší fantazie.

Druhá fotografie, kterou pořídil janov ani nemá název. Nazval bych jí asi temnou mlhovinou. I tato fotografie se vymyká a porušuje ve své podstatě zadané téma - dominantní prvky, tvary jsou tvořené tmavou barvou, skoro černou, ale bílá jim dělá důležitý doprovod. Umím si tuto opět velmi úspornou, ale imaginaci stimulující fotografii představit i jako negativ – co bylo bílé je tmavé, co bylo tmavé bude takřka bílé… Fotografie je vždy tvořena světlem, ale i stínem, který světlo i v té nejjemnější podobě vždy doprovází.

Jan Pohribný, QEP 

Vítězem únorového kola se stal (a cenu od partnera Centrum FotoŠkoda tak dostává): Bob Gajdoš s fotografií „Ještě jedna bílá“.

Gratulujeme!

Všechny fotografie můžete vidět v Galerii „ÚNOR BÍLÝ

Připomínáme, že březnovým tématem seriálu „Okem profesionála“ je „Lidská ruka“. Fotografie můžete vkládat přímo do určené galerie do 31. BŘEZNA 2019, 23:59.

     

Líbil se vám článek?

Pokračovat v sérii

Komentáře

Tento článek nemá žádné komentáře

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (0)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

Články v sérii:

Další články ze série
FotoAparát.cz - Instagram