PhotoHint 4: Hloubka ostrosti

Pravděpodobně už vzhledem k tomu, že hloubka ostrosti je důsledkem základního technického principu fotografie, patří její tvořivé využití k základním kreativním prostředkům všech fotografů.

Ale začněme od začátku: čas, clona a citlivost jsou tři faktory, které ve vzájemné kombinaci určují výslednou expozici. Už jedna z nich, clonové číslo (v praxi otvor v objektivu, kterým prochází světlo na citlivou vrstvu) má vliv na tzv. hloubku ostrosti. Pracuje s ní, i když občas nevědomky, každý fotograf. Její účelné a kreativní využívání by mělo být jedním z prvních dovedností začínajícího fotografa.

Hloubka ostrosti je oblast mezi dvěma vzdálenostmi ve směru objektivu, kde se všechny objekty jeví jako ostré. Že se něco „jeví jako ostré“ zjevně nezní jako fyzikální termín. A taky není. Je otázkou dohody. Nebudu na tomto místě zabíhat do technických detailů dohody. V odborné literatuře je to dostatečně popsáno pod termínem rozptylový kroužek (Circle of Confusion). Z praktického hlediska má vliv pouze na velikost obrazového snímače. Pokud si ale koupíte konkrétní fotoaparát, máte velikost senzoru danou a uvedený faktor už neovlivníte. Zato další faktory ano.

Volba clonového čísla je asi nejznámějším a v praxi nejčastěji používaným způsobem práce s hloubkou ostrosti. Její výhodou je, že s její změnou se nemění kompozice obrázku. Volbou nižších clonových čísel: 1,8; 2; 2,8; 4; (větší otvor v objektivu) snižujeme hloubku ostrosti a vyššími clonovými čísly: 16; 22; 32; (menší otvor v objektivu) zase hloubku ostrosti zvyšujeme.

Změna ohniskové vzdálenosti objektivu je dalším významným faktorem majícím vliv na hloubku ostrosti. Objektivy s dlouhou ohniskovou vzdáleností (teleobjektivy) snižují hloubku ostrosti a objektivy s krátkou ohniskovou vzdáleností (širokoúhlé objektivy) ji zvyšují. S ohniskovou vzdáleností souvisí i faktor zvětšení, důvěrně známý všem fotografům fotografujícím extrémně malé objekty (makrofotografie). Dosáhnout ostrost v celé hloubce mimořádně malého objektu je často nad možnosti fotografické techniky.

S termínem hloubky ostrosti je nejčastěji s tématem krajiny nebo architektury spojována tzv. hyperfokální vzdálenost. Je to využití ideální zaostřovací roviny pro efektivní využití maximální hloubky ostrosti v obraze se zaostřením až po nekonečno. Tabulku pro výpočet hyperfokální vzdálenosti najdete třeba na http://cs.wikipedia.org/…ální_tabulka

Pro exaktně smýšlející a anglicky mluvící doporučuji stránky http://dpfwiw.com/exposure.htm#dof, kde najdete všechny vzorečky a tabulky týkající se hloubky ostrosti.

Z výše uvedené technické části v zásadě vyplývá také to, že majitelé kompaktních fotoaparátů (malý senzor a obvykle nízká světelnost objektivu) budou mít na svých přístrojích problém docílit efektů malé hloubky ostrosti, ale žádný problém s velkou hloubkou ostrosti. Naopak majitelé velkoformátových přístrojů (určitě menšina) budou mít problém opačný. Asi nejlépe na tom budou vlastníci klasických zrcadlovek, hlavně v kombinaci s vysoce světelným objektivem.

Je dobré si uvědomit, že všechny fotoaparáty, i když máte nastaveno nejvyšší clonové číslo (tj. největší hloubku ostrosti), zobrazují ve svém hledáčku nebo na displeji situaci s nejnižším možným clonovým číslem objektivu. Takže vlastně nesprávnou hloubkou ostrosti. Nastavené zaclonění se aplikuje pouze v okamžiku expozice. Důvodem je výrazné ztmavení obrazu v hledáčku po zaclonění na vysoké clonové číslo. To si můžete sami vyzkoušet na zrcadlovce. Na přední straně těla přístroje, obvykle vpravo dole, je tlačítko, jehož stlačením se clona v objektivu nastaví do zvolené hodnoty. A viděli byste skutečnou hloubku ostrosti, kdyby ovšem u vysokých clonových čísel obraz v hledáčku neztmavl natolik, že téměř nevidíte ani obraz. Většina fotografů s sebou obvykle na focení nenosí tabulky na výpočet hloubky ostrosti ani pásmový metr. Snaží se hodnoty na základě svých zkušeností odhadnout anebo v éře digitální fotografie ostrost zkontrolovat po nafocení na displeji. Zjednodušeně se dá říci, že když zaostříte na nějaký objekt, ještě bude ostrá 1/3 hloubky před objektem a 2/3 za objektem. A to nezávisle na ohniskové vzdálenosti nebo clonovém čísle.