PhotoHint 4: Hloubka ostrosti
Pravděpodobně už vzhledem k tomu, že hloubka ostrosti je důsledkem základního technického principu fotografie, patří její tvořivé využití k základním kreativním prostředkům všech fotografů. Ve čtvrtém PhotoHintu zjistíme, co to hloubka ostrosti je, jak ji lze měnit a jak a kde ji využít v praxi.
Praktické využití malé nebo velké hloubky ostrosti je možné, ba přímo žádoucí v různých oblastech fotografie. Třeba u portrétu v exteriéru můžeme volbou malé hloubky ostrosti eliminovat rušivé pozadí. Nebo využít obrysově výrazné rozostřené pozadí jako výrazný kompoziční prvek. V souvislosti s estetickou kvalitou neostrosti v obraze se často mluví o termínu „bokeh“. Je v podstatě subjektivní, závislý na technické konstrukci objektivu a počtu lamel irisové clony. Čím větší počet, tím obvykle lépe.
V portrétní fotografii v exteriéru může ovšem nastat i potřeba velké hloubky ostrosti. Typickým příkladem jsou památkové portrétní fotografie z různých míst, kde kromě portrétovaného v popředí potřebujeme mít ostré i budovy nebo kopce charakterizující danou lokalitu v pozadí. Maximální hloubka ostrosti je u živé fotografie vždy limitována množstvím světla v dané lokalitě. Přesněji řečeno, pokud použijete vysoké clonové číslo, objektivem projde méně světla a budete muset prodloužit dobu expozice (princip reciprocity času a clony). Pro zjednodušení opomíjím možnost zvýšení citlivosti, která ale stejně vede ke zvýšení nežádoucího šumu. Prodloužení expozice-času ale má u živé fotografie vzhledem k možnému pohybu portrétovaných své limity. Rychlost pohybu je vždy individuální, ale orientačně můžete používat princip obrácené hodnoty ohniskové vzdálenosti objektivu. Třeba u základního objektivu s ohniskovou vzdáleností 50 mm to bude 1/50 sekundy.
V krajinářské fotografii většinou volíme velké hloubky ostrosti. Jednak chceme mít obvykle ostré jak popředí, tak pozadí. A po stránce technické nejsme limitováni pohybem krajiny (výjimka=vítr) a rozmazání krajiny vlivem pohybu fotoaparátu můžeme vyřešit stativem.
Využitelná je i malá hloubka ostrosti. Většinou ostrého popředí a tvarově výrazného pozadí, které je i po rozostření poznatelné a kompozičně významné. Anebo pouze rozostřením pozadí eliminujeme rušivé pozadí.
U produktové a reklamní fotografie podobně jako u výše zmíněných oblastí závisí na záměru autora. V zásadě by se ale dalo říct, že u technicky orientované produktové fotografie se vždy volí vysoká hloubka ostrosti, aby byl objekt ostrý v celé hloubce a informace o něm byla úplná.
U reklamních, dekorativních a efektových fotografií produktů fotografové naopak často volí malou hloubku ostrosti, která jim umožňuje intenzivnější emotivní účinek a větší stylizaci.
Komentáře
Zobrazit diskusi ke článku ve fóruPěkně zpracované téma a i výběr snímků k tématu zátiší se mi velmi líbí. Jen tak dál.
Zdravím. Už jsem toho o cloně přečetl dost, ale nikde jsem se nedozvěděl, jak je možné, že při větším zaclonění se zvětší hloubka ostrosti. Jen že to tak opravdu je. Jak je možné, že při zaclonění obraz nevinětuje?
JuPe: názorně vysvětlené je to např. tady:
http://www.fotografovani.cz/art/fotech_df/rom_dof.html
Díky. To už je solidně vysvětlený.
Blondýn - já taky ne, proto jsem, kde jsem. Jenže-aby člověka fotografování chytlo a bavilo ho, tak musí dosáhnout aspoň nějakých solidních výsledků. A těch, bez toho, aby se nechal poučit články, jako je, třeba, tento, nedosáhne. Ať jsou uveřejněny kdekoli.
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.