Jak na produktovou fotografii - díl 2

V minulé části jsme se věnovali základním údajům o tom, co je produktová fotografie a o používaném světle, nyní se budeme blíže věnovat samotné technice fotografování.

Abychom splnili základní předpoklad a to ten, že naše fotografie musí být dokonalým zobrazením fotografovaného předmětu, nemůžeme si dovolit zkreslení a ani změnu perspektivy, které nám nastanou použitím nevhodné techniky.  

(předchozí díl článku zde)

Převážná většina produktu které se dostanou do našeho studia je v obalech tvaru kvádru a nebo krychle. Tyto předměty mají šest a někdy i více stran a pro kvalitní zobrazení na fotografii musí být bezpodmínečně vidět kromě hlavní stěny, a to je ta kde je název výrobku, také stěna boční a horní. Tedy 3 stěny, jejichž linie musí být absolutně svislé, bez nejmenšího sbíhání. Pro zobrazení horní stěny výrobku musíme fotopřístroj, jeho optickou osu, nastavit na nadhled, tedy výše nežli je střed zobrazovaného produktu. Pracujeme-li s jednookou zrcadlovkou, dostáváme se do problémů, neboť zákony optiky jsou neúprosné a jakákoli změna optické osy vede ke sbíhání svislic.

Profesionální fotografové věnující se produktové fotografii mohou pro dokonalé zobrazení použít přístroj typu kardan, tedy optickou lavici kde je možnost stěnou objektivovou tak i částí kde je světlocitlivý materiál pohybovat jak vertikálně, tak horizontálně a také do všech stran a tím vyrovnají případné vady, které by udělal běžný přístroj.

K těmto fotoaparátům existuje digitální zadní stěna a tak máme velkoformátový digitální fotoaparát. Pochopitelně že za patřičný finanční obnos. Méně finančně náročná je možnost pořídit si objektiv typu „ shift“, jehož přední člen se nechá pomocí šroubku vysunout horizontálně a tím vlastně „vidí“ výš, než objektiv normální. „Shift“ (posun) i „tilt“ (náklon) objektivy jsou běžné v sortimentu výrobců fototechniky.

Jestliže nechceme investovat finance do takovéto techniky, nezbývá nám nic jiného, než každý fotografický záběr před odevzdáním upravit v grafickém editoru a linie vyrovnat.

Nechtěné zkreslení vznikne také použitím nevhodně zvolené ohniskové vzdálenosti objektivu. Je známo, že obrazový úhel takový, jako zdravé lidské oko, má objektiv zvaný základní – normální. Ten obraz nezkresluje. Základní objektiv má takovou ohniskovou vzdálenost, která se rovná úhlopříčce formátu, na který obraz zaznamenáváme.

Bylo by tedy teoretiky ideální pro produktovou fotografii používat vždy základní objektiv. Ale ono to tak jednoznačné není, protože i ve fotografii všechno souvisí se vším. V tomto případě k nezkreslenému zobrazení musíme počítat i s dokonalou hloubkou ostrosti. Zkrátka fotografovaný předmět musí být na snímku ostrý. A vliv na hloubku ostrosti má kromě ohniskové vzdálenostia použité clony i vzdálenost přístroje od rekvizity. Produkt by měl být zobrazen na 80–90% obrazového pole a při použití základního objektivu bychom měli přístroj velmi blízko předloze a nastal by problém s dostatečně velkou hloubkou ostrosti. Kompromisním řešením je použití objektivu o ohniskové vzdálenosti 1,5 až dvojnásobku ohniska základního objektivu.

Pro dostatečně široké pásmo ostrosti musíme také použít poměrně velké clonové číslo, ale nesmíme rovněž zapomínat na obrysovou ostrost. Při maximálně zacloněném objektivu dochází k jevu zvanému difrakce, světelný paprsek prochází velice malou štěrbinou a jeho lom zmenšuje hranovou – obrysovou – ostrost. Využívá se tedy tak zvaného „orlího oka objektivu“, kdy je optimální clonové číslo u kvalitních objektivů v rozmezí 11–16 (platí pro fullframe).

Při samotném ostření pak využíváme vlastnosti všech objektivů, a to že ostře vykreslí jednu třetinu plochy před místem kam jsme zaostřili a dvě třetiny prostoru za tímto místem. Takže si v duchu rozdělíme plochu fotografovaného předmětu na třetiny a manuálním ostřením na konec první třetiny zaostříme.

Nyní se již dostíváme k expoziční problematice. Správná expozice je soubor několika faktorů.

Expozice = clona, čas, citlivost, osvětlení. Správně exponovaná fotografie má mít zřetelnou kresbu jak v nejstinnějších, tak i v nejjasnějších místech. Clonové číslo je nám již zcela jasné. Dále máme expoziční čas. U produktové fotografie používáme vždy stativ a proto nám jakkoliv dlouhý expoziční čas nevadí. Při práci s bleskovými světly faktor expozičního času zcela odpadá, tady řídíme osvit pouze clonou. Otázka zvolení citlivosti je také úplně jasná – čím nižší, tím lepší, a to i když ty nejmodernější senzory již nejsou při vyšších citlivostech na šum tak náchylné. Nízké ISO vždy znamená snímek bez šumu.

Nezanedbatelnou otázkou v produktové fotografii je správná volba pozadí, na kterém rekvizity fotografujeme. Dnes již není žádný problém sehnat barvu pozadí – papíru – na jakoukoliv si vzpomeneme. Ale v podstatě žádná barva nebude pro potřeby produktové fotografie vhodná. Každé barevné pozadí totiž svoji barvu vždy na produkt odrazí a tím zkresluje skutečnost. Nejvíce používané pozadí je šedé, bílé a někdy černé.

Pokračování zase příště.

Milan Šusta

     

Líbil se vám článek?

Pokračovat v sérii

Komentáře

Tento článek nemá žádné komentáře

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (0)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

Články v sérii:

FotoAparát.cz - Instagram