Zpracování tématu: "Odrazy a zrcadlení"

Drazí fotografové, při zadávání tohoto tématu, které bylo velice lákavé pro různorodost zpracování, jsem od vás očekával fotografie mnoha žánrů. Některým z vás se velice dobře podařilo na dané téma vytvořit zajímavé a nezvykle poutavé záběry, jiní zůstali v šedém průměru a našli se autoři, jejichž práce jsou poznamenány začátečnickou nezkušeností a neznalostí.

Všechny došlé fotografie jsem si pro přehlednější hodnocení rozdělil do několika skupin podle toho, co se tom kterém snímku vlastně odráží či zrcadlí. Nejvíce fotografií se věnovalo odrazům architektury a různých přírodních detailů, méně již lidské tváři či postavě. Dostal jsem i několik výtečných snímků, jejichž tvůrci využili odlesků k transformaci obrazu na fotografii abstraktní.

Za vaše snažení jsme ve spolupráci s Centrem FotoŠkoda připravili malou odměnu pro autora vybrané fotografie. Tentokrát ji získala Jana Syrová za fotografii „Rozbitá historie“.

Jak jistě dobře víte, fotografie pro svůj vznik potřebuje světlo, fotografický přístroj, svého autora a jako jediná ještě reálnou předlohu. Jiné obory výtvarné činnosti jako jsou malířství, grafika, sochařství a druhy sdělení jako třeba literatura a hudba reálnou předlohu nutně nepotřebují. Jejich autoři mohou vytvořit abstraktní díla zcela bez přítomnosti objektivní reality. Toho fotografie není schopna, ale pomocí fotografických prostředků a postupů může objektivní realitu přetransformovat v abstrakci. To pochopitelně vyžaduje vyzrálého autora, který zná možnosti svého přístroje a umí pracovat se světlem. A právě toto téma si o takové zpracování přímo říkalo.

Na této fotografii je ještě patrné, že předlohou autorova snažení je fasáda domu, nic méně určitý posun mimo realitu je zcela zřejmý. Úsporné barevné ladění snímku prospělo. Bohužel si autor pravděpodobně nevšiml rušivého elementu, kterým je v tomto případě špička stromu. Vadí nejen barevně, ale i významově.

Tyto dvě fotografie dokumentují fakt, že realita se stává pouze nástrojem ke vzniku nové kvality. Vznikly abstraktní obrazy, u kterých není vůbec podstatné, co bylo jejich základem. Podstatná je zcela nová kvalita, nový pohled autora. Je také pouze věcí autora, zda ještě částečně je, nebo již vůbec není patrno, co bylo realitou. Takto pojatý přístup posunuje fotografii k výtvarnému umění, i když vůbec malířství nesupluje.

Snímky, na kterých jste prezentovali odlesky a odrazy lidí v nejrůznějších situacích, se většinou nevymanily z běžného průměru. U takovýchto fotografií je na prvním místě vždy nápad. A těch tentokrát mnoho nebylo.

3 minutes to start

Každopádně ale stojí za zmínku tato fotografie. Ve zcela reálném prostředí se jako duch pohybuje postava, jejíž ruka upoutává pozornost. Snímek, který na jednu stranu působí záhadně, ale na straně druhé jako by postava spojovala několik světů v jeden celek.

Autoautoportrét

Tento autoportrét sice nepřináší nic mimořádně objevného, ale dokonalé technické zpracování a kompoziční vyváženost jej řadí k těm zdařilým.

Nohy asi po rodičích nemám

K těm fotografiím, které stojí za pozornost, řadím i tento snímek. Přes kompoziční nedostatky, ořezy vedlejších aktérů a ne zrovna dobré vyvážení barev, je hlavní postava středem zájmu diváka a její gesto a výraz upoutá pozornost. Smyslem pro vtip a nadsázku je tento snímek pozoruhodný a zajímavý.

Nechtěl bych srážet snažení fotografů, kteří se účastní tohoto seriálu, a proto raději nebudu komentovat zcela banální snímky dětiček v různých situacích a slečen – rádoby modelek. Každý z autorů by měl mít určitou autocenzuru. Přesto si neodpustím alespoň jednu ukázku nepovedené fotografie, kde nevhodně zvolená zrcadlící plocha vytváří na fotografii šum a neostrost.

Fotografie může mít zásadní nedokonalosti pouze v případě, je-li jejím základem záběr mimořádné důležitosti, který je neopakovatelný. Jestliže by na této fotografii byli návštěvníci z cizí planety, nic bych nenamítal.

Další skupinou záběrů jsou odrazy krajin a detailů. Zde byla situace daleko lepší a sešlo se i několik velice dobrých snímků. Nemám bohužel tolik prostoru, abych se mohl věnovat všem, a tak alespoň ty, které jsou podle mého názoru nejlepší.

Telčské perly

Tato černobílá fotografie dokonale vyjadřuje nejen atmosféru deštivého dne, ale i neobyčejně krásnou architekturu. Právě „zborcené“ linie měšťanských domů dodávají snímku na zajímavosti, představují určité tajemno a kouzlo. Ubíhající perspektiva zdůrazňuje hloubku prostoru, který je ještě podpořen dokonalou středovou ostrostí. Právě tato nezvyklá perspektiva a výrazné tonální řešení obrazu činí snímek zajímavým a příjemným.

Rozbitá historie

Další velice zdařilou fotografií je tato. V několika rovinách se na kusech skla odráží skutečná architektura. Dynamiku snímku dodává šikmá kompozice a rytmické střídání hlavního motivu. Zarámování tmavými plochami dodává iluzi prostoru. Autor si velice dobře poradil s pásmem ostrosti, což asi v tomto případě nebylo zrovna jednoduché. Cením si celé koncepce tohoto snímku.

Líbil se vám článek?

Pokračovat v sérii

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • Radek Burda
    Radek Burda
    13.10.2009 09:46

    Martine, spatne se mne zastavas.. tvoje fotky jsou poctive:

    http://www.fotoaparat.cz/index.php?r=25&rp=666436&gal=photo
    http://www.fotoaparat.cz/index.php?r=25&rp=659745&gal=photo

    jestli z nich neco bude? Zalezi na tobe...
    jestli nebude? No a co, jsou poctive...

    Zato tyhle v soutezi jsou jen krasomilne. Vylhane. Bohuzel ne ty: udelal jsem fotku, ale ty: HLE, udelal jsem fotku!

    P.S. O jarce nepisu, jarka mne zna :-)

  • Taffey
    Taffey
    13.10.2009 15:01

    Upřímně řečeno, velice často s názory Milana Šusty nesouhlasím a to hrubě. Úplně nejvíc mě nadzvedl ze židle komentář k fotografii Hybernia. Vůbec nechápu, proč by základní podmínkou pro fotografování architektury, měly být srovnané linie? To je konzervativismus nejhrubšího zrna. To máte, pane Šusto, ze školy, viďte? Naopak. Inteligentně kácející se linie, podle jistého řádu, dodávají fotkám architektury tu správnou šťávu. Jasně, že ne, jak to fotografovi výjde, ale musí to mít jisté vodítko. Úplně stejný názor na tuto věc měl jistý pan Jaroslav Solnický, profesionální fotograf z Opavy, dnes, pokud ještě žije, tak počítám osmdesátník. Knihy o Opavě byly plny jeho fotografií takto pojatých a, přestože to měl technicky brilantní, byla to nuda a šeď. Neříkám, že všude se kácející linie hodí, už vůbec ne do oficiálních almanachů a do podobných tiskovin, ale na fotografii, jako takovou, jsou perfektní. Je to sice jen můj názor, ale chci-li diváky fotografií architektury zaujmout, málokdy se mi to podaří konzervativní fotografií. A tady bych chtěl odbočit k jiné fotce - nakloněná rovina, začátečnická manýra. Fotka Prasečí chřipka, od Šibíka, o které tady píše Radek Burda, jasně ukazuje na to, že voda, tekoucí do kopce nebo nakloněná rovina a domy, padající na jednu stranu, můžou být mnohdy tou živou vodou pro konkrétní fotografii, takže taky není jednoznačné, že je to začátečnická manýra. Otázkou je, co dále na fotce s nakloněnou rovinou, je. Ale o tom nebylo v hodnocení fotky s rybníčkem a zámečkem ani slovo, takže by si fotografický elév mohl myslet, že je to blbě vždy. Ale není. Ještě jsem se vrátil kouknout na Hybernii. Pan Šusta u ní píše, že je výborně kompozičně zvládnutá. Není. Má logický horizont ve vertikální půlce fotky a to je většinou špatně. Na této fotce rozhodně.

  • Fotograf 68
    Fotograf 68
    16.10.2009 13:41

    Žeby to díky syrce tady taky trochu ožilo, minule snad byly jen dva komentáře, zajímavé.

  • syrka
    syrka
    20.10.2009 17:34

    Děkuji moc....mám velkou radost. I z toho, že moje fotky oslovily odborníky. Děkuji také za gratulace...a že ji ch bylo :-)

  • Julianna Kozák
    Julianna Kozák
    23.10.2009 11:06

    Gratulujem.

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (21)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

Články v sérii:

Další články ze série
FotoAparát.cz - Instagram