Drazí fotografové, při zadávání tohoto tématu, které bylo velice lákavé pro různorodost zpracování, jsem od vás očekával fotografie mnoha žánrů. Některým z vás se velice dobře podařilo na dané téma vytvořit zajímavé a nezvykle poutavé záběry, jiní zůstali v šedém průměru a našli se autoři, jejichž práce jsou poznamenány začátečnickou nezkušeností a neznalostí.
Všechny došlé fotografie jsem si pro přehlednější hodnocení rozdělil do několika skupin podle toho, co se tom kterém snímku vlastně odráží či zrcadlí. Nejvíce fotografií se věnovalo odrazům architektury a různých přírodních detailů, méně již lidské tváři či postavě. Dostal jsem i několik výtečných snímků, jejichž tvůrci využili odlesků k transformaci obrazu na fotografii abstraktní.
Za vaše snažení jsme ve spolupráci s Centrem FotoŠkoda připravili malou odměnu pro autora vybrané fotografie. Tentokrát ji získala Jana Syrová za fotografii „Rozbitá historie“.
Jak jistě dobře víte, fotografie pro svůj vznik potřebuje světlo, fotografický přístroj, svého autora a jako jediná ještě reálnou předlohu. Jiné obory výtvarné činnosti jako jsou malířství, grafika, sochařství a druhy sdělení jako třeba literatura a hudba reálnou předlohu nutně nepotřebují. Jejich autoři mohou vytvořit abstraktní díla zcela bez přítomnosti objektivní reality. Toho fotografie není schopna, ale pomocí fotografických prostředků a postupů může objektivní realitu přetransformovat v abstrakci. To pochopitelně vyžaduje vyzrálého autora, který zná možnosti svého přístroje a umí pracovat se světlem. A právě toto téma si o takové zpracování přímo říkalo.
Na této fotografii je ještě patrné, že předlohou autorova snažení je fasáda domu, nic méně určitý posun mimo realitu je zcela zřejmý. Úsporné barevné ladění snímku prospělo. Bohužel si autor pravděpodobně nevšiml rušivého elementu, kterým je v tomto případě špička stromu. Vadí nejen barevně, ale i významově.
Tyto dvě fotografie dokumentují fakt, že realita se stává pouze nástrojem ke vzniku nové kvality. Vznikly abstraktní obrazy, u kterých není vůbec podstatné, co bylo jejich základem. Podstatná je zcela nová kvalita, nový pohled autora. Je také pouze věcí autora, zda ještě částečně je, nebo již vůbec není patrno, co bylo realitou. Takto pojatý přístup posunuje fotografii k výtvarnému umění, i když vůbec malířství nesupluje.
Snímky, na kterých jste prezentovali odlesky a odrazy lidí v nejrůznějších situacích, se většinou nevymanily z běžného průměru. U takovýchto fotografií je na prvním místě vždy nápad. A těch tentokrát mnoho nebylo.
Každopádně ale stojí za zmínku tato fotografie. Ve zcela reálném prostředí se jako duch pohybuje postava, jejíž ruka upoutává pozornost. Snímek, který na jednu stranu působí záhadně, ale na straně druhé jako by postava spojovala několik světů v jeden celek.
Tento autoportrét sice nepřináší nic mimořádně objevného, ale dokonalé technické zpracování a kompoziční vyváženost jej řadí k těm zdařilým.
K těm fotografiím, které stojí za pozornost, řadím i tento snímek. Přes kompoziční nedostatky, ořezy vedlejších aktérů a ne zrovna dobré vyvážení barev, je hlavní postava středem zájmu diváka a její gesto a výraz upoutá pozornost. Smyslem pro vtip a nadsázku je tento snímek pozoruhodný a zajímavý.
Nechtěl bych srážet snažení fotografů, kteří se účastní tohoto seriálu, a proto raději nebudu komentovat zcela banální snímky dětiček v různých situacích a slečen – rádoby modelek. Každý z autorů by měl mít určitou autocenzuru. Přesto si neodpustím alespoň jednu ukázku nepovedené fotografie, kde nevhodně zvolená zrcadlící plocha vytváří na fotografii šum a neostrost.
Fotografie může mít zásadní nedokonalosti pouze v případě, je-li jejím základem záběr mimořádné důležitosti, který je neopakovatelný. Jestliže by na této fotografii byli návštěvníci z cizí planety, nic bych nenamítal.
Další skupinou záběrů jsou odrazy krajin a detailů. Zde byla situace daleko lepší a sešlo se i několik velice dobrých snímků. Nemám bohužel tolik prostoru, abych se mohl věnovat všem, a tak alespoň ty, které jsou podle mého názoru nejlepší.
Tato černobílá fotografie dokonale vyjadřuje nejen atmosféru deštivého dne, ale i neobyčejně krásnou architekturu. Právě „zborcené“ linie měšťanských domů dodávají snímku na zajímavosti, představují určité tajemno a kouzlo. Ubíhající perspektiva zdůrazňuje hloubku prostoru, který je ještě podpořen dokonalou středovou ostrostí. Právě tato nezvyklá perspektiva a výrazné tonální řešení obrazu činí snímek zajímavým a příjemným.
Další velice zdařilou fotografií je tato. V několika rovinách se na kusech skla odráží skutečná architektura. Dynamiku snímku dodává šikmá kompozice a rytmické střídání hlavního motivu. Zarámování tmavými plochami dodává iluzi prostoru. Autor si velice dobře poradil s pásmem ostrosti, což asi v tomto případě nebylo zrovna jednoduché. Cením si celé koncepce tohoto snímku.
U této fotografie oceňuji hlavně barevnou kompozici. Vyjádření v úsporných až téměř monochromatických barvách podtržené využitím linií i tónů a dobré rozvržení figur v ploše jsou velké klady tohoto snímku. I když nejsem velkým příznivcem rámečků a rámů, musím říci, že zde černý rám celkový dojem ještě podtrhl.
U této fotografie oceňuji hlavně její technickou dokonalost. Perfektní vyrovnání linií, což je u fotografování architektury jedna ze základních podmínek, a výborně zvládnutý převod do černobílého režimu s rozlišením mnoha stupňů šedé. Fotografie je kompozičně a tonálně dobře vyvážena.
Detail v kapce rosy, téměř makrofotografie, odraz okolního světa. Na klidném a neutrálním pozadí rozděleném linií větvičky je v doplňkové barvě odraz. Fotografie je podle mého názoru koncepčně dobře připravená a kvalitně realizovaná. Použité třetinové dělení snímku, položení hlavního motivu do míst zlatého řezu, je pro oko diváka velice příjemné.
Ani tady si neodpustím ukázku zcela nevhodného snímku.
Fotografie na které můžeme demonstrovat začátečnické nedostatky. Celý obraz padá, voda teče do kopce, stavba nemá ve světlech kresbu, špička hromosvodu chybí. Také po kompoziční stránce by bylo možno pracovat lépe.
Kromě snímků, které se vztahovaly k tématu a zadání, jsem tentokrát dostal i pokusy, či spíše hrátky, které se mi zdají přinejmenším samoúčelné, někdy přímo bezúčelné. Ukáži vám bez jakéhokoliv komentáře některé z nich.
To by bylo pro dnešek vše, nenechte se mnou odradit a foťte a foťte. A posílejte fotografie do říjnového tématu „Po setmění“.
Milan Šusta
Pro vaši informaci, jak jste zpracovali minulá témata seriálu Okem profesionála
- září 2009: „Odrazy a zrcadlení“
- červenec/srpen 2009: „Moje krásná dovolená“
- červen 2009: „Rychlost“
- květen 2009: „Okna a okénka“
- březen/duben 2009: „Jarní probouzení“
- leden/únor 2009: „Můj dům, můj hrad“
- listopad/prosinec 2008: „Vánoce přicházejí“
- září 2008: „Setkání, schůzka, rande“
- léto 2008: „Jin a Jang“
- květen 2008: „Můj (ne)přítel čas“
- duben 2008: „Kdo si hraje, nezlobí“
- březen 2008: „Přírodní katastrofy“
- únor 2008: „Mé druhé já“
- leden 2008: „S tebou mě baví svět“
- prosinec 2007: „Káva nebo čaj?“
- listopad 2007: „Ani ryba, ani rak“
- říjen 2007: „Cestou domů“