Zpracování tématu: "Autoportrét"

Tak tato fotografie více než předešlá patří do druhé velké skupiny snímků pracujících s emocemi. Bude to asi nejvíce záviset na osobním vztahu diváka k pavoukům a pavučinám. Můj je jednoznačně pozitivní. I záměrné nastavení středu pavučiny na nos portrétovaného ve mně vzbuzuje spíše úsměv. Ve prospěch melancholických emocí mluví, kromě samotného motivu pavučiny, i vážný vyraz v tváři fotografovaného a černobílé řešení. Možná podobně jako u předešlé fotografie právě ten kontrast, nejednoznačnost ve vyznění, působí i u této fotografie zajímavě.

Lyrika a melancholie

Aby měla autorka své dva příspěvky k sobě co nejblíže, začínám tuto skupinu její fotografií. Tentokrát už, vzhledem k výraznějším kapkám na skle, celkově tmavšímu a monochromatickému ladění, je fotografie svým celkovým vyzněním celkem jednoznačná. Zajímavé dílko připomínající pointilistické obrazy.

Dva výrazně až do grafického působení stylizované příspěvky téhož autora. Pravděpodobně v obou případech montáže. První s názvem Reborn – Znovuzrození je vizuálně velmi výrazná téměř a symetrická kompozice, ve svém výrazu podpořená i výrazem v tváři a vinětací. Obrazově méně působivý ale o to intimnější je druhý autoportrét. Dualita v emocích autora je zvýrazněna kontrastem černého a bílého trika. V obraze je dominantní snaha o dotyk rukou – pokus o integraci vzájemně antagonistických částí osobnosti. Oba autoportréty jsou vizuálně promyšlené symbolické obrazy.

Když už jsme v poněkud ponuřejší atmosféře budu v ní ještě chvilku pokračovat. Zároveň začnu blok autorek, které této sekci dominovaly pravděpodobně vzhledem k větší senzitivitě něžného pohlaví.

Provokujících a většinou nevkusných autoportrétů na záchodě bylo už nafoceno hodně. Toto je jejich pravý opak. Velice jemná až subtilní fotografie vyjadřující svůj obsah hlavně sevřením kolen a jemným gestem ruky u úst s jednoznačnou emocí obav. Volně svěšená druhá ruka vyjadřuje zase jistou odevzdanost. Bohatá šedá škála hlavně v tmavších odstínech působení jen podtrhuje. Hezká práce s minimem výrazových prostředků.

Na rozdíl od předešlé fotografie pracuje tato přímo s výrazem tváře. Tu jsme jako lidé schopni číst s nejvyšší přesností. Jednoznačně interpretovatelné sklopené oči jsou opticky duplikovány a znásobený je tak i jejich účinek na diváka. Nezanedbatelný je i přínos zrcadlení pro kompozici a celkové vyznění snímku, který by bez něj byl obyčejným psychologickým portrétem.

Přes tento diváka hypnotizující autoportrét se chystám pomalu přejít k lyričtěji pojímaným autoportrétům. Zajímavá fyziognomie, velký detail a extrémně malá hloubka ostrosti jsou základními výrazovými prostředky této fotografie. Vhodnější by ale bylo zaostření na oči, které jsou v této fotografii to nejdominantnější.