Zpracování tématu: "Autoportrét"
Vážení fotografové, když jsem toto téma vypisoval, měl jsem i přes jeho historický význam a popularitu napříč všemi vizuálními médii trochu obavu. A to jak z toho, že budete mít obavu veřejně publikovat své podobizny, tak obavu z kvality zpracování. Byl jsem proto velice potěšen jak mimořádně vysokým množstvím vašich příspěvků, tak pestrostí různých přístupů i jejich celkově vysokou kvalitou.
Tři autoportréty jejichž témata by se dala shrnout pod společný výraz – výkřik. První tlumený nejen přes zarosené sklo, ale i z toho vyplývající výtvarnou stylizací. U druhého výrazná a zajímavá úhlopříčná kompozice, kde nejenom šíje a tvar hlavy, ale i rozevření úst dodržují tuto linii. Přesnější zaostření by možná dalo víc zahrát i očím. Třetí, jediný barevný a právě na nepřirozené barevnosti i směru světla postavený autoportrét působí nejméně výrazně. Zbytečné neaktivní plochy po stranách ale hlavně vpravo bych klidně oříznul.
Docela zajímavý autoportrét pravděpodobně v počítači složený ze dvou snímků – stavů téhož člověka. Jiné zpracování už výše zmíněného tématu – duality a bipolárnosti lidské psychiky.
Až doslovně odlehčený autoportrét. Nápaditě otočený o 90 stupňů do nereálné polohy při výskoku. Intenzivní až přemrštěná barevnost vhodně doplňuje jeho téma – lehkost bytí.
Pro změnu černobílý autoportrét téže autorky je zajímavý hlavně až divadelní stylizací a atmosférou. I ve výrazu tváře a použití divadelního svícení. Takhle nějak by se mohly fotit naše herečky.
Zrcadla a zrcadlení
Několik fotografií využívajících zrcadlení jsem už zařadil do výše publikovaných skupin. U autoportrétu skupina častá a asi logicky očekávaná. Teď ještě několik, které se výše nehodily.
Nejoblíbenější zrcadélko každého fotografa automobilisty. Kompozice je klasická a i barevné zpracování je střídmé. Fotografie mohla být i odvážnější a výraznější – třeba zrcátko komponované do úhlopříčky. Ale autor je zjevně tradicionalista, což respektuji. V zrcátku jsou na pozadí auta na parkovišti a za zrcátkem snad dům autora. Tato interpretace by dala autoportrétu punc komplexnosti.
Dům, louka a autoportrétovaný. Tentokrát fotografie založená na rytmicky se opakujících liniích.
Komentáře
Zobrazit diskusi ke článku ve fórupretrvavajici potiz techto fotek je prevazujici hrani nez sdelovani...
Komentar se uprimne snazi "cosi" nadpsat, ale dre to...
Jakoby autori zapominali, ze atraktivita prostredi, ci gest jeste neni vysledek.
Tak nejak je skoda, ze minimalne par vytvoru uz je mozna i par let starych. Jako by uz nic novyho udelat neslo....
Taky opřemýšlím, jaký smysl má posílat k posouzení fotky několik let staré a dávno už tady prezentované. (Vladimír Leitner, Fistulka.) Těch pár let by přeci mělo stačit, aby člověk nad vlastním dílkem získal nadhled a nepotřeboval odborný objektivní posudek. Navíc by už měl být i lidsky i fotograficky zas o kus dál...
A pro autora textu: Shoda podmětu s přísudkem v ženském rodě. :-) (2.strana)
rulisa: těch pár let sem měl spíš na mysli Lenku Imrichovou:
http://www.fotoaparat.cz/index.php?r=25&rp=299890&gal=photo
z roku 2006...
ale evidentně je toho víc...
A já měla pocit, že tu už jsem taky někde viděla... :-)
Ale myslela jsem, že na Flickru nebo kdekoli jinde na netu, těchhle skokovek je tolik...
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.