Zpracování tématu: "Autoportrét"
Vážení fotografové, když jsem toto téma vypisoval, měl jsem i přes jeho historický význam a popularitu napříč všemi vizuálními médii trochu obavu. A to jak z toho, že budete mít obavu veřejně publikovat své podobizny, tak obavu z kvality zpracování. Byl jsem proto velice potěšen jak mimořádně vysokým množstvím vašich příspěvků, tak pestrostí různých přístupů i jejich celkově vysokou kvalitou.
Tak tato fotografie více než předešlá patří do druhé velké skupiny snímků pracujících s emocemi. Bude to asi nejvíce záviset na osobním vztahu diváka k pavoukům a pavučinám. Můj je jednoznačně pozitivní. I záměrné nastavení středu pavučiny na nos portrétovaného ve mně vzbuzuje spíše úsměv. Ve prospěch melancholických emocí mluví, kromě samotného motivu pavučiny, i vážný vyraz v tváři fotografovaného a černobílé řešení. Možná podobně jako u předešlé fotografie právě ten kontrast, nejednoznačnost ve vyznění, působí i u této fotografie zajímavě.
Lyrika a melancholie
Aby měla autorka své dva příspěvky k sobě co nejblíže, začínám tuto skupinu její fotografií. Tentokrát už, vzhledem k výraznějším kapkám na skle, celkově tmavšímu a monochromatickému ladění, je fotografie svým celkovým vyzněním celkem jednoznačná. Zajímavé dílko připomínající pointilistické obrazy.
Dva výrazně až do grafického působení stylizované příspěvky téhož autora. Pravděpodobně v obou případech montáže. První s názvem Reborn – Znovuzrození je vizuálně velmi výrazná téměř a symetrická kompozice, ve svém výrazu podpořená i výrazem v tváři a vinětací. Obrazově méně působivý ale o to intimnější je druhý autoportrét. Dualita v emocích autora je zvýrazněna kontrastem černého a bílého trika. V obraze je dominantní snaha o dotyk rukou – pokus o integraci vzájemně antagonistických částí osobnosti. Oba autoportréty jsou vizuálně promyšlené symbolické obrazy.
Když už jsme v poněkud ponuřejší atmosféře budu v ní ještě chvilku pokračovat. Zároveň začnu blok autorek, které této sekci dominovaly pravděpodobně vzhledem k větší senzitivitě něžného pohlaví.
Provokujících a většinou nevkusných autoportrétů na záchodě bylo už nafoceno hodně. Toto je jejich pravý opak. Velice jemná až subtilní fotografie vyjadřující svůj obsah hlavně sevřením kolen a jemným gestem ruky u úst s jednoznačnou emocí obav. Volně svěšená druhá ruka vyjadřuje zase jistou odevzdanost. Bohatá šedá škála hlavně v tmavších odstínech působení jen podtrhuje. Hezká práce s minimem výrazových prostředků.
Na rozdíl od předešlé fotografie pracuje tato přímo s výrazem tváře. Tu jsme jako lidé schopni číst s nejvyšší přesností. Jednoznačně interpretovatelné sklopené oči jsou opticky duplikovány a znásobený je tak i jejich účinek na diváka. Nezanedbatelný je i přínos zrcadlení pro kompozici a celkové vyznění snímku, který by bez něj byl obyčejným psychologickým portrétem.
Přes tento diváka hypnotizující autoportrét se chystám pomalu přejít k lyričtěji pojímaným autoportrétům. Zajímavá fyziognomie, velký detail a extrémně malá hloubka ostrosti jsou základními výrazovými prostředky této fotografie. Vhodnější by ale bylo zaostření na oči, které jsou v této fotografii to nejdominantnější.
Komentáře
Zobrazit diskusi ke článku ve fórupretrvavajici potiz techto fotek je prevazujici hrani nez sdelovani...
Komentar se uprimne snazi "cosi" nadpsat, ale dre to...
Jakoby autori zapominali, ze atraktivita prostredi, ci gest jeste neni vysledek.
Tak nejak je skoda, ze minimalne par vytvoru uz je mozna i par let starych. Jako by uz nic novyho udelat neslo....
Taky opřemýšlím, jaký smysl má posílat k posouzení fotky několik let staré a dávno už tady prezentované. (Vladimír Leitner, Fistulka.) Těch pár let by přeci mělo stačit, aby člověk nad vlastním dílkem získal nadhled a nepotřeboval odborný objektivní posudek. Navíc by už měl být i lidsky i fotograficky zas o kus dál...
A pro autora textu: Shoda podmětu s přísudkem v ženském rodě. :-) (2.strana)
rulisa: těch pár let sem měl spíš na mysli Lenku Imrichovou:
http://www.fotoaparat.cz/index.php?r=25&rp=299890&gal=photo
z roku 2006...
ale evidentně je toho víc...
A já měla pocit, že tu už jsem taky někde viděla... :-)
Ale myslela jsem, že na Flickru nebo kdekoli jinde na netu, těchhle skokovek je tolik...
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.