Fotoaparát.cz

Zpracování tématu: "Autoportrét"

Vážení fotografové, když jsem toto téma vypisoval, měl jsem i přes jeho historický význam a popularitu napříč všemi vizuálními médii trochu obavu. A to jak z toho, že budete mít obavu veřejně publikovat své podobizny, tak obavu z kvality zpracování. Byl jsem proto velice potěšen jak mimořádně vysokým množstvím vašich příspěvků, tak pestrostí různých přístupů i jejich celkově vysokou kvalitou.

Vážení fotografové,
když jsem toto téma vypisoval, měl jsem i přes jeho historický význam a popularitu napříč všemi vizuálními médii trochu obavu. A to jak z toho, že budete mít obavu veřejně publikovat své podobizny, tak obavu z kvality zpracování. Mít dostatečný odstup od své osoby a zároveň být ve své výpovědi dostatečně osobní je pro toto téma důležité. Byl jsem proto velice potěšen jak mimořádně vysokým množstvím vašich příspěvků, tak pestrostí různých přístupů i jejich celkově vysokou kvalitou.

Za vaše snažení jsme ve spolupráci s Centrum FotoŠkoda připravili malou odměnu pro autora vybrané fotografie. Tentokrát ji za fotografii Až mě zítra ráno v 5 děti probudí … získala Helena Zábranská. Fotografie do tématu na březen 2011 „Zub času“ můžete posílat do konce měsíce.

Rozhodl jsem se, že tentokrát do tohoto článku zařadím větší množství vašich dílek. Abych do došlých autoportrétů vnesl nějaký systém a dal i článku nějakou strukturu, rozdělil jsem je do čtyř skupin podle dominantního přístupu.

Humor

Humor byl dominantní emocí poměrně velké skupiny Vašich autoportrétů. Je dobrým znamením, že svojí maličkost neberete smrtelně vážně.

Začnu fotografií, která je vlastně velice nenápadným až obyčejným portrétem. Nebýt toho odrazu v brýlích, který jí dává obsahovou rovinu. Symbol slepé cesty na místě kde jsou obvykle oči je velice hezkým a vtipným nápadem. Barevně tlumené pozadí i portrét dávají náležitě vyniknout barevně výraznému symbolu slepé cesty – hlavnímu prvku ve fotografii.

Retro snímek nejenom už historickou fotografií dítěte, ale i stěračem, za kterým je založena. Černobílé zpracování ho jen podtrhuje. Autoportrét nabízí několik interpretací. Že i řidič byl jednou dítětem. Nebo, vzhledem k obvyklé asociaci zanechání zprávy za stěračem policistou, asi něco jako „jezdíte nebo parkujete jako dítě“. Anebo snad: ztratil jste dítě…

Jsem nesmělý Ale léčím se

Dva příspěvky od téhož autora, které vzhledem k názvům fotografií (Jsem nesmělý, ale léčím se) zjevně myslel autor jako korespondující dvojici. A tou taky jsou. Fotografie pracující s mimikou a komikou přehnanou až do grotesky. Podpořené širokoúhlým – tvář deformujícím objektivem i retro hnědým tónováním včetně rámečků evokujících starou poškozenou fotografii. Není to moje krevní skupina, ale dotaženost v zpracování ji nelze neuznat.

Poslední šestka zmoženého "bodometčíka"

Tak jsem si říkal, že takhle někdy vypadám, když hodnotím vaše fotografie. Vtipná scénka – zátiší ze života nejen aktivních seniorů. Fotografii dávám + 6 bodů. „Výborná fotografie bez výhrad“.

Výrazněji stylizovaná a inscenovaná fotografie s lehce romantizujícím přístupem. Do sekce humor jsem ji zařadil hlavně proto, že tančení s deštníkem v dešti u železničního přejezdu působí komicky. Řeč těla, vyzývavý a provokativní postoj figury, je trochu v kontrastu s kapkami deště na skle, které obvykle evokují opačnou emoci – melancholii. Je to trochu nelogické, ale možná charakteristické pro ženskou duši, ve které se vzájemně antagonistické emoce paralelně objevují. Barevná redukce do dvou barev je zajímavá a dualitu v emocích podporující. Kompozičně bych možná upravil oříznutím horní čtvrtiny a trochu i levé části fotografie, čímž by se hlavní prvek (figura) dostal do kompozičně důležitější části a s deštníkem namířeným do levého horního rohu.

Tak tato fotografie více než předešlá patří do druhé velké skupiny snímků pracujících s emocemi. Bude to asi nejvíce záviset na osobním vztahu diváka k pavoukům a pavučinám. Můj je jednoznačně pozitivní. I záměrné nastavení středu pavučiny na nos portrétovaného ve mně vzbuzuje spíše úsměv. Ve prospěch melancholických emocí mluví, kromě samotného motivu pavučiny, i vážný vyraz v tváři fotografovaného a černobílé řešení. Možná podobně jako u předešlé fotografie právě ten kontrast, nejednoznačnost ve vyznění, působí i u této fotografie zajímavě.

Lyrika a melancholie

Aby měla autorka své dva příspěvky k sobě co nejblíže, začínám tuto skupinu její fotografií. Tentokrát už, vzhledem k výraznějším kapkám na skle, celkově tmavšímu a monochromatickému ladění, je fotografie svým celkovým vyzněním celkem jednoznačná. Zajímavé dílko připomínající pointilistické obrazy.

Reborn Schyzo

Dva výrazně až do grafického působení stylizované příspěvky téhož autora. Pravděpodobně v obou případech montáže. První s názvem Reborn – Znovuzrození je vizuálně velmi výrazná téměř a symetrická kompozice, ve svém výrazu podpořená i výrazem v tváři a vinětací. Obrazově méně působivý ale o to intimnější je druhý autoportrét. Dualita v emocích autora je zvýrazněna kontrastem černého a bílého trika. V obraze je dominantní snaha o dotyk rukou – pokus o integraci vzájemně antagonistických částí osobnosti. Oba autoportréty jsou vizuálně promyšlené symbolické obrazy.

Worries

Když už jsme v poněkud ponuřejší atmosféře budu v ní ještě chvilku pokračovat. Zároveň začnu blok autorek, které této sekci dominovaly pravděpodobně vzhledem k větší senzitivitě něžného pohlaví.

Provokujících a většinou nevkusných autoportrétů na záchodě bylo už nafoceno hodně. Toto je jejich pravý opak. Velice jemná až subtilní fotografie vyjadřující svůj obsah hlavně sevřením kolen a jemným gestem ruky u úst s jednoznačnou emocí obav. Volně svěšená druhá ruka vyjadřuje zase jistou odevzdanost. Bohatá šedá škála hlavně v tmavších odstínech působení jen podtrhuje. Hezká práce s minimem výrazových prostředků.

Na rozdíl od předešlé fotografie pracuje tato přímo s výrazem tváře. Tu jsme jako lidé schopni číst s nejvyšší přesností. Jednoznačně interpretovatelné sklopené oči jsou opticky duplikovány a znásobený je tak i jejich účinek na diváka. Nezanedbatelný je i přínos zrcadlení pro kompozici a celkové vyznění snímku, který by bez něj byl obyčejným psychologickým portrétem.

Přes tento diváka hypnotizující autoportrét se chystám pomalu přejít k lyričtěji pojímaným autoportrétům. Zajímavá fyziognomie, velký detail a extrémně malá hloubka ostrosti jsou základními výrazovými prostředky této fotografie. Vhodnější by ale bylo zaostření na oči, které jsou v této fotografii to nejdominantnější.

Výrazně vhodněji zaostřená fotografie téže autorky je jemnou a čistou ukázkou lyriky ve fotografii. Jemnost, křehkost a snad ještě láska k přírodě je to, co se nám autorka snaží v tomto autoportrétu o sobe říct. O moc víc toho už z fotografie nevyčteme. Ale to na zajímavou fotografii určitě stačí. Fotografie není jenom o informacích.

Já

A na závěr ženského emotivního bloku ještě tento vskutku minimalistický příspěvek. Autoportrét zredukovaný na vlasy, profil a neutrální pozadí. Tady je těch informací ke čtení ještě méně. Strohost, zdrženlivost a tajemnost.

Stromová bytost

Docela zajímavý je i tento na osu komponovaný autoportrét. A to i svým jemným barevným zpracováním. Obsahem se autor jasně hlásí ke splynutí s přírodou.

Až mě zítra ráno v 5 děti probudí ....

„Autoportrét kafíčkáře“ by se dal stručně nazvat tento příspěvek, i když autor zvolil název obsáhlejší. Některé procesy provádíme stereotypně i několikrát denně. Právě dobrý fotograf je schopen si i v těchto úkonech všimnout poetiky události. Kompozičně bezchybné s dominancí oka, podpořené lehkou rotací pozadí v editoru. Černá a červená jsou barvy, které spolu tradičně a spolehlivě ladí.

Vybrat vítěznou fotografii bylo tentokrát mimořádně náročné, protože favoritů jsem měl u této nadílky skutečně hodně. Ale vítěz může být jen jeden a jako milovník kávy jsem se nakonec rozhodl pro tuto fotografii.

Výraz a provokace

Extrémně do grafického působení stylizovaný autoportrét působící jako z černého divadla. Kromě kontury nejvíce hraji oči. Spíše grafika, než fotografie.

In hurry

Zinscenovaná a zahraná až přehraná situace z asi každodenního života autora. Pravděpodobně mladého manažera. Svým stylem, pojetím a nasvícením je vhodná do reklamního letáku snad nějaké pojišťovny. Nad hlavou je ale moc zbytečného prostoru a naopak nohu bych zakomponoval celou.

Líbivě pojatý autoportrét s fotoaparátem líbezné slečny. Kompozičně bez chyb. Už historický model fotoaparátu i barevnost jak ze začátků chemických procesů navozují retro atmosféru.

Shower

Tři autoportréty jejichž témata by se dala shrnout pod společný výraz – výkřik. První tlumený nejen přes zarosené sklo, ale i z toho vyplývající výtvarnou stylizací. U druhého výrazná a zajímavá úhlopříčná kompozice, kde nejenom šíje a tvar hlavy, ale i rozevření úst dodržují tuto linii. Přesnější zaostření by možná dalo víc zahrát i očím. Třetí, jediný barevný a právě na nepřirozené barevnosti i směru světla postavený autoportrét působí nejméně výrazně. Zbytečné neaktivní plochy po stranách ale hlavně vpravo bych klidně oříznul.

Blíženci

Docela zajímavý autoportrét pravděpodobně v počítači složený ze dvou snímků – stavů téhož člověka. Jiné zpracování už výše zmíněného tématu – duality a bipolárnosti lidské psychiky.

Až doslovně odlehčený autoportrét. Nápaditě otočený o 90 stupňů do nereálné polohy při výskoku. Intenzivní až přemrštěná barevnost vhodně doplňuje jeho téma – lehkost bytí.

Pro změnu černobílý autoportrét téže autorky je zajímavý hlavně až divadelní stylizací a atmosférou. I ve výrazu tváře a použití divadelního svícení. Takhle nějak by se mohly fotit naše herečky.

Zrcadla a zrcadlení

Několik fotografií využívajících zrcadlení jsem už zařadil do výše publikovaných skupin. U autoportrétu skupina častá a asi logicky očekávaná. Teď ještě několik, které se výše nehodily.

Když se fotograf nudí

Nejoblíbenější zrcadélko každého fotografa automobilisty. Kompozice je klasická a i barevné zpracování je střídmé. Fotografie mohla být i odvážnější a výraznější – třeba zrcátko komponované do úhlopříčky. Ale autor je zjevně tradicionalista, což respektuji. V zrcátku jsou na pozadí auta na parkovišti a za zrcátkem snad dům autora. Tato interpretace by dala autoportrétu punc komplexnosti.

Dům, louka a autoportrétovaný. Tentokrát fotografie založená na rytmicky se opakujících liniích.

Můj svět

Jediný autoportrét i s dítětem. Člověk by ho čekal spíše od ženské autorky. Ale doba se asi mění. Volně nakloněná kompozice spíše dokumentárního charakteru. Škoda špatného zaostření na nábytek a ne na portrétované.

Po ránu

Fotografie spíše o efektu deformace tváře a prostředí koupelny v „křivém zrcadle“. Obsahovou rovinu bohužel žádnou nevidím.

Pestrý záchodkový

Další koupelnová zrcadlová scéna. Tentokrát založená na mimořádně efektně vykachlíkovaném prostoru odrážejícím i v zrcadle spolu s autoportréto­vaným. Ono najít zajímavý prostor je taky umění.

Půlnoční portrét

Na tradičně efektním opakovaném zrcadlení je založen další příspěvek. Hnědé a potemnělé tónování mu přidává na atmosféře. Autor vystavuje na odiv své svaly (na ty je zaostřeno) a celkové mužné vzezření.

Moje druhé já

A na závěr jeden po obsahové stránce těžce dešifrovatelný příspěvek. Ale právě pro svoji nejednoznačnost docela vhodný jako ilustrace, protože umožňuje divákovi pracovat s fantazií. Tady v kombinaci mříž (výrazný symbol) a divákova představivost.

Kamil Varga

Téma na březen 2011

Fotografie do tématu na březen 2011 „Zub času“ můžete posílat do konce měsíce. Seriál „Okem profesionála“ nabízí každému začínajícímu i pokročilému fotografovi možnost zpracovat zadané téma a nechat si své snímky zhodnotit profesionálem. Každý měsíc či dva je vypsáno nové téma a je jen na vás, jakým způsobem ho ztvárníte. Hodnotí se především nápad, kreativita a originální pojetí.

Fotografie na téma „Zub času“ můžete posílat do 31. března 2011, 24:00 na adresu: fotoaparat@fo­toaparat.cz
Maximální počet fotografií: 2 (dvě)
Technické parametry: max. 500kB, max. 800 pxl delší strana
Hodnotí: profesionální fotograf Milan Šusta
Vyhlášení tématu najdete ve FotoBlogu.

Pro vaši informaci, jak jste zpracovali minulá témata seriálu Okem profesionála