FotoAparát.cz

Milí kolegové, fotografové. Velice mne potěšilo nejen neobvykle velké množství fotografií, které jste tentokrát zaslali, ale i celkově velmi solidní kvalita došlých snímků. Tentokrát se potvrdil známý fakt, že k jakémukoliv tématu lze přistupovat různými metodami.

Milí kolegové, fotografové.
Velice mne potěšilo nejen neobvykle velké množství fotografií, které jste tentokrát zaslali, ale i celkově velmi solidní kvalita došlých snímků. Pochopitelně i v této části našeho seriálu se našli fotografie, které s tématem vůbec, ani okrajově, nesouvisí, ale to je dlouhodobě trvající nešvar.

Za vaše snažení jsme ve spolupráci s Centrum FotoŠkoda připravili malou odměnu pro autora vybrané fotografie. Tentokrát ji získal Radovan Kremlička za fotografii Kouzlo slunce. Fotografie do tématu na září 2010 "Nalezené zátiší" můžete posílat do konce měsíce.

Tentokrát se potvrdil známý fakt, že k jakémukoliv tématu lze přistupovat různými metodami, podle toho, jestli autor preferuje živou, akční fotografii, nebo jde-li o tvůrce typu hloubavého, který pracuje raději v klidu, pokud možno v interiéru, nebo v exteriérech vyhledává spíše kompozičně a světelně vyvážené detaily.

I v té první skupině, živé, téměř reportážní tvorby, se k tomuto tématu vyskytly dva zásadní přístupy. Za prvé nalezení světla a stínu při běžném pouličním „provozu“ a za druhé zachycení světelné atmosféry nahrané, jakoukoliv konstrukcí vytvořené situace. Oba tyto přístupy přinesly zajímavé výsledky.

Vtipně zpracovaná fotografie, na které moderní sluneční hodiny ukazují téměř stejnou časovou hodnotu, jakou znázorňuje ostrý stín ruky na jejich sloupku. Tři ostré stíny rozdělují plochu ve spodní části snímku, oblouky budov korespondují s horním okrajem dlažby a barevně celou fotografii oživují. Již několikrát jsem v tomto seriálu psal, že nápad a vtip je koření fotografické tvorby a velice se cení. U této fotografie nápad a vtip nechybí.

Také u této fotografie oceňuji určitou míru nápadu. Světelné a barevné tóny společně s výraznými liniemi vytváří mohutný dojem obrovského a hlubokého prostoru, který je „oživen“ siluetou pana fotografa. Jde téměř o učebnicovou ukázku toho, jak na dvourozměrné fotografii vytvořit iluzi prostoru, iluzi třetího rozměru.

Tento snímek se mi od začátku líbil pro svoji jednoduchost, barevnou výraznost a jednoduché a přesto expresivní vyjádření pohybu. Ale stále mi na něm něco vadilo. Když jsem jej otočil o 180 stupňů, bylo to pro mne konečně ono. Stín v pravém horním rohu vytváří na tomto snímku „těžkou“ horní část a fotografie se jakoby překlápí přes pravý horní roh. Při otočení je snímek kompozičně vyváženější. Je těžší dole, horní část má více prostoru. Možná, že autor se mnou nebude souhlasit, je to jako vždy věcí názoru a vkusu.

A jsem opět u nápadu. Nejen proto, že postavy jsou na tomto snímku horizontálně otočeny, ale hlavně pro jejich dobré rozvržení na celé ploše snímku a pro velice úsporné tonální ladění fotografie. Celkově klidnou atmosféru správně narušují šikmo položené linie dlažby a ostře kontrastující postavy se stíny.

Velice čistá fotografie, kde je vidět dobrá práce se světlem. Až graficky působící obraz, jehož předností je zachycení jemných odstínů od hluboké černé barvy, různých stupňů šedé, až po zářivě bílou. Kladem této fotografie je také přesná symetrie a čistota tvarů.