„Naděje“ - Zhodnocení Okem profesionála 12/2021

Prosincové téma „Naděje“ seriálu Okem profesionála znělo: „Naděje je optimistický stav mysli, který je založen na očekávání kladných výsledků s ohledem na události a okolnosti v životě člověka nebo na celém světě. Podstatou naděje je vnímání možnosti pozitivního zakončení v neznámé či dokonce zdánlivě neřešitelné situaci, která následně vytváří víru, že vše dobře dopadne i přes vnímané problémy." Vaše snímky hodnotil již tradičně Kamil Varga. Celkem jste vložili do soutěže 49 fotografií. Autor vítězné fotografie získává hodnotnou knižní cenu od nakladatelství Zoner Press.

Vážení přátelé, fotografové,

téma „Naděje“ mě napadlo hlavně v souvislosti s adventem, který mimo jiné charakterizuje rozjímání a dobročinnost a probíhá po většinu posledního kalendářního měsíce roku. Docela mě překvapilo, že tento významný svátek byl ve Vašich příspěvcích poměrně poskromnu zastoupen. Nicméně téma mělo mnohem širší možnosti a Vy jste je ve svých devět a čtyřiceti zaslaných fotografiích náležitě využili. A i když téma nebylo pro fotografa nějak moc jednoduché, zajímavých fotografií k tématu přišlo dost.


Bob Gajdoš: To zvládnu

Petr52: Naděje se naplnily

S nadějí dosažení stanoveného cíle nebo vítězství nepochybně pracují i sportovci. Na barevné fotografii vlevo vidíme figuru na lezecké stěně od Bob Gajdoš. Autor téma pojal hodně dekorativně, staticky s kompozicí na jistotu ve zlatém řezu. Dalo by se ale pojmout i dynamičtěji, kdy opora lezoucího není na všech čtyřech bodech. Nebo třeba s větším podhledem, abychom viděli víc z plánovaného úseku. Anebo taky ze strany s emocemi sportovce ve výrazu a větším podílem interiéru, které bývají docela vizuálně zajímavé.
Na fotografii vpravo od autora Petr52 vidíme již naději naplněnou. A to vítěze Chomutovského půlmaratonu těsně před cílovou páskou. Poctivá a kvalitní reportážní fotografie v jedinečném okamžiku, jak to má správně u tohoto žánru být. Škoda, že výraz vítěze je téměř jakýchkoli emocí prostý. Naštěstí to vynahrazují diváci v pravé části záběru, kde jsou emoce zjevné. Fotografie je kvalitně zpracována do černobílé s bohatým množstvím odstínů šedé.


Frantiszek: Čekáme :)

Těhotenství je s nadějí spojeno zcela nepochybně. Je i tématem fotografie od Frantiszek. I když se autor volbou úhlu záběru snaží o výtvarnější pojetí motivu, výsledek zůstal někde na půl cestě. Osobně bych radši přijal buď naturálnější reportážní pojetí, nebo pak výrazně výtvarnější. Tady je i vzhledem k využití zajímavého protisvětla, které zdůrazňuje tvar těhotenského bříška, pokus o tu druhou variantu. Ale chtělo by to alespoň oříznout oblasti, které zdůrazňují reálné prostředí. Takže rámy balkonových dveří. Ruka vyrůstající z břicha se ve výtvarně pojaté fotografii považuje za něco jako hrubka v gramatice.


Julie Dušková: Jednou­…možná… :)

Narozené a už i trochu odrostlejší dítě je protagonistou tohoto příspěvku od Julie Dušková. Tentokrát barevná fotografie v jemných teplých tónech převážně žárovkového světla. Snímek je zajímavě a kreativně rámován průhledem přes oválné zrcadlo. Rámování, v tomto případě jako součást fotografie jejímu působení vždy pomůže. Celkově je kompozice v reálném prostředí zvládnuta profesionálně bez jakýchkoli kompozičních nebo stavebních prohřešků. Nejsem schopen úplně posoudit, zdali dnešní dívky stále chtějí být princeznami, nebo se snad vdávat. Možná už chtějí být spíše prezidentkami nebo kosmonautkami a zůstat svobodné a nezávislé. To ale nic nemění na tom, že fotografie je to zajímavá.

Špaček Zdeněk: Snad dopluje…

Fotografií ve formě zátiší došlo k tématu „Naděje“ skutečně málo. Nejenom pro raritu ale i pro kvalitu jsem jedno od Špaček Zdeněk „vylovil“ i k hodnocení. Je na něm totiž vzkaz v láhvi, tedy motiv, kterým se trosečníci na pustém ostrově snažili o záchranu života. Oblíbené to téma spisovatelů, filmařů, hudebníků i výtvarníků. Často i v přeneseném slova smyslu jako vzkaz příštím generacím. Autor ho pojal skutečně dramaticky. Dynamické vlnky v okolí láhve, vysoký kontrast pro zvýraznění a hlavně převaha tmavých tónů u této černobílé fotografie evokují skutečně smutnou správu. Horní okraj vody téměř v úhlopříčce přerušený pouze láhví se vzkazem v pravé třetině. Čistá a jasná kompozice a zajímavý motiv.

Kočičák: Věrnost

Kočičák do soutěže zaslal tři černobílé fotografie se sociální tématikou a vyváženou kvalitou. Pro hodnocení jsem vybral jednu z nich. Portrét bezdomovce se psem v náručí. Nebo přesněji portrét psa v rukách bezdomovce. Výrazný emotivní účinek na diváka je to, o co se tady hraje. Na smutné a zoufalé výrazy bezdomovců hlavně v centru našeho hlavního města jsme si už bohužel zvykli. Ale pohled smutného, bezelstného nejlepšího přítele člověka nás málokdy nechá chladným. Někdo by mohl říct, že jde o citové vydírání. Výraz i uši psa hrají dokonale, proto plně splňuje nárok na hlavní prvek obrazu. Bezchybně zaostřeno na jeho oko. Zakomponován je taky dokonale do pravé třetiny. Bezdomovec a prostředí v neostrosti nám dávají vědět, že nejde o mazlíka z naší domácnosti, ale o smutný výjev z naší ulice.

Lenka Krejčová: Modlitba

Fotografie od Lenka_Krejčová mají taky svojí standardní kvalitu. Ze tří zaslaných jsem tentokrát vybral tuto hlavně proto, že je barevná a těch jsem od autorky viděl minimum. A asi by se i tady držela svého oblíbeného černobílého zpracování, kdyby motiv této akutně tu barvu nepotřeboval. Prostě bílé paprsky slunce nemají stejnou emotivní kvalitu pro tuto fotografii jako ty teplé žluté. Barví nejenom oblaka, kopce a trávu, ale i levý obrys figury, hlavního to prvku této fotografie. Dalo by se téměř říct, že slunce je téměř jejím rovnocenným partnerem. Trochu nešťastně dopadly ty sepnuté ruce, protože působí, jakoby jí vyrůstaly z lokte. A i když nejsem zrovna příznivec New Age, současná společnost meditaci a zklidnění ducha akutně potřebuje. A tato fotografie ji má v sobě. Stačí na ni koukat.

KáStefi: V tichu

Snímek od KáStefi má s předešlým několik společných prvků. Jedinou osobu, jako hlavní prvek fotografie a modlitbu, neboli meditaci jako téma. Jinak jsou však odlišné jako den a noc. Tady doslovně spíše slunce a mlha. Tyto totiž udávají hlavní nejenom klimatickou atmosféru obou snímků. Tentokrát adekvátně zvoleno černobílé zpracování. Koneckonců v mlžném počasí se sytost barev stejně vytrácí. U tohoto snímku navíc jde o podzimně-zimní barev prosté roční období, což je opět v kontrastu s předchozím barevným jarně-letním. A tím posledním asi nejdůležitějším je mládí u předešlé fotografie a stáří na této. Nicméně je to fotografie nepochybných výtvarných a obsahových kvalit a hlavně zajímavé atmosféry.

Zuzik: Malý čtenář.

Tato černobílá fotografie od Zuzik mě zaujala na první pohled. A to nejenom svou složitější dešifrovatelnos­tí, ale hlavně mimořádnou dávkou poetičnosti. Chvíli jsem přemýšlel, jestli vlastně odpovídá tématu naděje. Nicméně pokud naše děti budeme brát jako naší naději do budoucna a navíc doufat, že i příští generace si budou ještě číst knížky, tak určitě. Jde vlastně o optickou koláž. Jak i autorka píše „průhled přes skleněnou zastávku“ s vyobrazením mladého čtenáře ve spojení s lidmi na reálné ulici za ním. Tato kombinace dává fotografii až surrealistické vzezření. I ti rádi seskupovali různé nesourodé prvky do zvláštních sestav. Tady poetický mladý čtenář s naturalismem všední ulice. Zajímavé je, že i když téměř vždycky zaostřujeme na hlavní prvek a tím je tady čtoucí kluk, toto pravidlo je tady správně porušeno. Snový svět může být neostrý. Realističnost ulice nikoli. Navíc bychom přišli o výrazy kolemjdoucích. Třeba ta paní uprostřed snímku, která se ve skutečnosti kouká na fotografku, na fotografii působí, jakoby nahlížela do snového světa malého čtenáře. Snímku by neuškodila i téměř čtvercová kompozice, redukující obraz na to nejdůležitější uprostřed.

brki: Okamih prítomnosti i budúcnosti

brki: Okamih prítomnosti i budúcnosti

A i když adeptů na vítěznou fotografii k tématu Naděje jsem měl tentokrát několik, třeba i tu předešlou, rozhodl jsem se nakonec pro tuto od brki. Taky porušuje zavedená pravidla. Zaostřeno je v ploše fotografie na ten nejmenší, ale obsahově nejdůležitější, prvek. Jsou ale porušena i kompoziční pravidla. Umístit hlavní prvek, novorozence, do pravého spodního rohu fotografie je bezprecedentním porušením toho, co nás učí všechny učebnice kompozice. Ty jsou však určeny jako pomůcka začínajícím fotografům. Ti zkušenější se řídí spíše citem a intuicí, čímž většinou dojdou k podobným výsledkům, ale někdy je i poruší. Jako je tomu třeba tady. Připomíná mi to legendární portrét Igora Stravinského od Arnolda Newmana, kde je skladatel umístěn do levého dolního rohu. A i když je žánr této fotografie úplně odlišný, mají společný i minimalismus a strohost v kompozici. A taky obrazovou zkratku redukující zobrazené prvky jen na ty nejdůležitější. A těmi jsou v našem případě zamilovaná dvojice v objetí a plod jejich lásky. S nadějí doufám, že jim to vydrží!

Za hodnotnou cenu pro vítěze děkujeme nakladatelství Zoner Press.

Všechny fotografie na téma „Naděje“

     

Líbil se vám článek?

Pokračovat v sérii

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (9)

Tisknout článek

Tip na článek

Full-frame formát
Full-frame formát

Full-frame fo­to­a­pa­ráty jsou v sou­čas­nosti do­stup­nější, než kdy dříve a téměř všichni vý­robci ně­jaké ve svém port­fo­liu mají. Má dnes smysl po­u­ží­vat něco ji­ného, nebo je zkrátka full-frame krá­lem fo­to­tech­niky a pře­mýš­let nad men­šími či vět­šími sen­zory už ztra­tilo pro vět­šinu fo­to­grafů cenu? A proč se tomu vlastně říká „full-frame“? Zjis­títe v článku.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

Články v sérii:

Další články ze série
FotoAparát.cz - Instagram