Zpracování tématu: "Láska"

Drazí přátelé fotografové,
Vzhledem k tomu, že pro Vás hodnocení fotografií v projektu „Okem profesionála“ píšu již několik let, mám už určitý odhad, jaké téma osloví co největší počet z Vás. Toto mezi ně určitě nepatřilo, i když tuto asi nejkrásnější emoci prožil nepochybně každý z Vás. A je tedy plně kompetentní se k ní obrazově vyjádřit. A taky se tak stalo.

K vyhlášenému tématu „Láska“ přišel nadprůměrný počet Vašich příspěvků. O moc zajímavější a nevyzpytatelnější pro mě bývá skladba Vašich fotografií. Ta tentokrát byla i nebyla překvapením. Překvapením bylo, že nepřišly téměř žádné fotografie zpracovávající téma lásky k bohu, vlasti, lidstvu. I z výtvarného umění velké téma mateřské lásky je velice poskrovnu zastoupeno. Potěšující je, že si nepletete lásku a sex, čehož jsem se při vypisování tématu docela obával. To, co již tradičně nepřekvapilo, je vysoké zastoupení zvířat na fotografiích. Zejména pak domácích mazlíčků a Vašeho vztahu k nim. Snad to není již téma pro sociologa.

Za vaše snažení jsme ve spolupráci s Centrum FotoŠkoda připravili malou odměnu pro autora vybrané fotografie. Tentokrát ji za svou fotografii získala Kristina Ovečková.
Fotografie do tématu na březen 2013 „Rychlost“ můžete posílat do konce měsíce.

Téměř polovina Vašich příspěvků je ze zvířecí říše, a tvoří tak největší skupinu. Začnu tedy těmito fotografiemi.

Pusu! Nedělní odpoledne u rybníka

Proces, při kterém připisujeme živočichům vlastnosti známé z lidského života, se nazývá personifikace. Mnoho biologů by s tím nesouhlasilo. V případě výtvarného sdělení je ale tento proces jako druh metafory namístě. Proces personifikace ale klade ale na autora nemalé požadavky. Aby svým talentem přesvědčil percipienta, v našem případě diváka, o své metafoře. V případě výše zobrazených personifikací ale přesvědčen nejsem. První vnímám jako pózování modelek pro fotoaparát a druhou jako obyčejnou hru. Po formální stránce u první oceňuji alespoň nerušivé pozadí. I když roh krávy vlevo nemusel být oříznut, a zbytek naklánějícího se horizontu měl být vyretušován. U fotografie vpravo je přehlednost kompozice výrazně nižší nejenom kvůli tonálnímu rozsahu hlavních prvků, ale i kvůli strukturovanému pozadí.

Jsi můj Láska v zajetí

O nic lépe ani po stránce personifikace, ani po stránce technické, nepůsobí tyto dvě fotografie. První je i přes výraznou barevnou dominantu bohužel totálním zmatkem křídel, těl a větviček bez sebemenšího kompozičního řádu, který je ale pro dobrou fotografií nutností. Druhé nejvíc škodí technicky nezvládnutý vysoký kontrast scény.

Až za hrob Valentýnská

Snad nejlépe z této skupiny působí tyto dva příspěvky. Vlevo zjevná personifikace lásky až za hrob. Vcelku povedená fotografie, u níž chybí pouze výraznější světlo, které by na ní vykouzlilo zajímavější atmosféru. Fotografie páru kaček je jasnou metaforou společné pouti životem. Výborná je i po kompoziční stránce s klasickým třetinovým dělením plochy. Hezká i stylizovanou rozčeřenou hladinou s odrazem budovy a hlavně dráhy společné cesty životem. Vhodná by byla třeba jako přání manželům nebo partnerům.

Dvě lásky

Jako předěl mezí zvířecí a lidskou říší volím tento jediný příspěvek pracující se symboly hned dvou typů lásky. Lásce k národu a láskou k bohu. I když pro nás poněkud exotickými. Fotografie jak z učebnic o kompozici pracující především s rytmem opakujících se tyčí a vlajek, ale i s barevným kontrastem mezi červenou a modrou. Kompozičně čistá až minimalistická fotografie. Zvláště oceňuji dynamiku vlání vlajek a jejich plastické nasvícení.

Líbil se vám článek?

Pokračovat v sérii

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (1)

Tisknout článek

Nejčtenější články:

Články v sérii:

Další články ze série

Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a marketingovým účelům soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace