Vyhlášení výsledků Okem profesionála leden 2017: Mlha

Lednovým tématem seriálu Okem profesionála bylo "Mlha". Vaše fotografie hodnotil profesionální fotograf Kamil Varga. Přinášíme galerii vybraných prací s komentáři od Kamila, který také jeden soutěžní příspěvek vybral jako vítězný.

Než přistoupíme k hodnocení lednového tématu, chtěli bychom připomenout, že únorovým tématem seriálu „Okem profesionála“ je „Hráči“. Vložit můžete série fotografií zde na webu do galerie až do 28. února 2017, 23:59. Hodnotí profesionální fotograf Milan Šusta. Vybraná fotografie získá odměnu od Centrum FotoŠkoda.

Vážení přátelé, fotografové.

Téma „mlha“ dopadlo na úrodnou půdu. Do soutěže přišlo rekordní množství vašich fotografií. Je vidět, že krajinářská fotografie má na stránkách FotoAparát.cz velice silnou „lobby“. Silná je nejenom v počtu krajinářských příspěvků, ale i v kvalitě. Kromě několika fotografií špatné technické kvality a několika s nejasnou nebo nevýraznou kompozicí přišlo velké množství vynikajících, kterým skutečně není ani co vytknout.

Technické nedostatky mělo skutečně jenom několik fotografií. Nejčastěji s ostrostí. Je to škoda, protože speciálně ta vpravo s houbařkou má svou atmosféru.

Nevýrazná kompozice bez hlavního prvku (nebo s nezajímavým hlavním prvkem) se také občas objevila.

Trochu jsem si došlé fotografie pro orientaci a alespoň nějaké členění článku rozdělil do skupin, i když důsledné dělení nebylo možné. Některé zasahovaly i do několika skupin.

První skupinu bych nazval vnitřní les.

Černobílý snímek s výrazným a zajímavým hlavním prvkem. A i když i tato kompozice není marná, zvažoval bych posunutí centrálních stromů-hlavního prvku do levé třetiny a trochu víc prostoru na pravé straně. Jemná struktura větví je hezky prokreslena. Možná by neškodila o něco vyšší clona. Sníh vlevo dole je už mimo ostrost.

Jako filmová kulisa svojí atmosférou tajemného středověkého hradu působí tato fotografie. Tedy až na ty turistické značky a tabulku na budově, které by bylo vhodné vyretušovat. Pracuje s pravidlem lichého počtu, kdy dva stromy po stranách dávají vyniknout oblouku mostu mezi nimi. Oceňuji střídmé a jemné tonální i barevné zpracování, které z motivu nedělají „oblíbenou“ omalovánku.

Zajímavý je i tento snímek, kterému samozřejmě výrazně pomohl přechodový barevný filtr s vinětací. Pravděpodobně jako filtr již v postprocesingu. Nicméně teplé barevné ladění dole a studené nahoře je působivé.

Jakýsi plynulý přechod z této skupiny do lineárních kompozic je tato fotografie. Linearitu zde zastupuje cestička dole uprostřed, která je ovšem tak tak tmavá a utlumená, že nepředstavuje kompozičně významný prvek. Tím výrazným je kromě symetrie hlavně bohaté tmavé tonální ladění snímku. Prostě temný strašidelný les. Škoda, že bylo použito až zbytečně vysoké ISO. V jemných šedých valérech se již nepříjemně projevuje.

Výraznější cestičku lesem vidíme na tomhle snímku. Tentokrát dokonce oblíbenou S-křivku. Figura na cestě fotografii určitě pomohla a je vlastně hlavním prvkem této fotografie. Stylovější by sice byla víla, ale ty se moc často nevídají. Fotografie má pouze vertikální stavební prvky (cestička, figura, stromy) co jí dává určitou monumentalitu.

Figuru na cestě a výraznou lineární kompozici využívají i tyto dvě fotografie. Vlevo pro industriální motiv vhodně zvoleno černobílé provedení. Vpravo s lanovým mostem vedoucím „nikam“. Na této fotografii je zajímavá a důležitá jemná kontura kopce v pozadí, která vyvažuje lehce asymetrickou kompozici mostu. Vtipné je zejména stejné oblečení páru na mostě, jinak barevné dominanty a také hlavního prvku fotografie.

symetrie ještě zůstaneme. Patří mezi základní a nejvýraznější skladební principy. U našich ukázek osová symetrie. U fotografa vyžaduje naprostou důslednost při komponování, což se u obou případů povedlo. Černobílé molo s rytmem světel a sloupů je skutečně povedené. Oceňuji hlavně tonálně dokonalé provedení s vhodně využitou vinětací. Vpravo barevná symetrická kompozice s lehkým porušením prvky vlevo. Snad jenom škoda lehce fialového nádechu snímku.

Fotografii, které prvky jednoznačně určují, že má být využito symetrické kompozice máme tady. Škoda, že fotograf toto volání motivu neuposlechl. Vede to bohužel k nevyváženosti v kompozici.

Dva zástupci podzimních poněkud složitěji řešených lineárních kompozic. Obě se skutečně velice hezkou atmosférou. Vlevo klasická podzimní krajinka s nádhernými hnědými tonálními valéry. Romantika v čisté formě. Vpravo poněkud temnější a chladnější atmosféra s pomníčkem a figurálním motivem. Kompozičně vzorové. Nicméně autorovi bych doporučil poněkud střídmější úpravy. Kolem pomníčku se již tvoří světlé aury.

Efektní atmosférou vyniká i tato fotografie. Především díky teplé barevné úpravě. Ale i vzhledem k jasné lineární kompozici provedené do stále ještě atypického, ale elegantního čtvercového formátu. Kdybych už mluvil o dokonalosti, tak mnoho fotografů preferuje, když hlavně výrazné linie končí v rohu obrazu (tady horní pravý roh). Geometrie je královnou kompozice. Dole bychom tím o nic důležitého nepřišli.

A touhle fotografií se již z lineárních řešení plynule přesouvám k dalšímu bloku, který nazývám minimalizmus. Vzdušná, čistá, lineární černobílá kompozice s hlavním prvkem ve zlatém řezu. Cesta do prázdna.

Sníh a mlha jako světlé prvky přímo vybízejí ke krajinářským snímkům ve stylu high-key. A tonálnímu minimalizmu. Stejně jako u těchto dvou nejčastěji je správně voleno černobílé provedení. Zvýrazňuje stylizaci. První je jakýmsi dialogem dvou stromů, kde ten menší má pro svou ochranu i domeček. Vpravo zajímavá kompozice s dominantním a zajímavým stromem kterému vpravo sekundují a kompozici vyvažují dva menší již v mlze.

Nejzajímavější z minimalistické skupiny je pro mě jednoznačně tato širokoúhlá fotografie. Komplikovanější kompozice skupin a jednotlivých stromů výborně doplněná o kostelní věž. Nádherná, jemná a křehká kompozice ve stylu japonských mistrů.

Adeptů na první místo a vynikajících fotografií bylo tentokrát skutečně hodně. Proto jsem se rozhodl, že budu jednak úplně subjektivní a budu preferovat atypická řešení. A to je u mě výše hodnocená fotografie.

Svým kuriózním, obskurním až snovým vzhledem mě zaujala i tato tentokrát barevná fotografie. Pouze dvě barvy: zelená a hnědá. Nad hnědým rozoraným polem se bez dotyku se zemí vznášejí zelené koruny stromů. Škoda že ostrost poněkud pokulhává za kreativitou.

Touto fotografií zase plynule přecházím od minimalizmu k bloku inverzí shora. Nepovažuji ji za žádný klenot. Chybí ji kontrast. Velká prázdna rudá obloha je samoúčelná. A elektrické sloupy na kopcích mě esteticky neuspokojují.

Když už sloup na kopci, tak jeden a pořádný a navíc bez drátů. Horizont předpisově v horní třetině. Spodní dvě tvoří efektní a dramatická válející se mlha. Horní na můj vkus až moc agresivní žlutá a červená.

Obohacená ještě o přední plán s dvojicí je tato fotografie. Neškodilo by ji trochu uříznout z prázdné žluté oblohy. Největším nedostatkem je ale špatné zaostření někam na větvičky v popředí (které tam navíc ani neměli být). Následkem čeho je pak celý zbytek snímku neostrý. Škoda takto ztraceného, jinak zajímavého motivu.

Efektní valéry žluté ve spodní části nabízí tento snímek. Pro horní části je škoda, že nebylo použito vyšší clonové číslo (kolem 16), které by dalo sluníčku ostřejší a výraznější hvězdicovitý tvar.

Nebývale dramaticky (hlavně díky softwarovým úpravám) působí tato fotografie. Nejsem sice zrovna fanouškem takto razantních úprav kontrastu a barevnosti, nicméně musím uznat, že o takto efektní snímek se u mlhy příroda nepostará. Snad jedině u bouřek. Neškodilo by lehké ořezání již téměř prázdné části oblohy nahoře, aby se horizont dostal do horní třetiny kompozice.

Velice jemné mlžné valéry najdeme na tomto snímku. Se skupinou výrazných stromů (hlavní prvek)v pravé třetině a horizontem v horní třetině kompozice. Takže jak z učebnice.

A na závěr této skupiny tato jemná, širokoúhlá s velice jemnou, téměř pavučinovou mlhou. Velice pěkná fotografie působící jak akvarelová malba.

Snad jediná s hlavním zvířecím motivem je tato fotografie. A musí říct, že velice povedená. S efektní válející se mlhou a romantickou dvojicí. Vhodná třeba jako pohlednice na Valentýna.

Mimořádně efektní sluneční paprsky prodírající se mlhou vidíme na tomto příspěvku. A i když chápu hnědé tónování horní části fotografie už ne tak moc příjemně působí ten nazelenalý sníh v dolní části. Největší škoda je, že ty tmavé kontury stromů vpravo dole zakrývají potenciálně velice efektní stíny řady stromů. Ty by byly rovnocenným partnerem paprsků nad nimi a dokonce hlavním prvkem fotografie. Realita občas dokonalou fotografii nedovolí.

I když se to na předešlé fotografii úplně nepovedlo, přecházím do sekce fotografií, které používají model popředí – pozadí, neboli přední plán – zadní plán aneb souhrnně řečeno v krajinářské fotografii velice oblíbený prostor ve fotografii. Světelné efekty mezi stromy jako zadní plán a rozpažená figura jako přední a taky hlavní prvek. Nahoře moc natěsno ořezáno. Dole je ta prázdná světlá plocha zase zbytečná. Oříznout buď hned pod jejím začátkem, nebo ještě ve sněhových drnech. Snímek je taky až moc přeostřen.

V této skupině je dokonalých krajinářských fotografií asi nejvíc. Toto je jedna z nich. Jemně sluncem líznutý kopeček v popředí. Za ním zoraný druhý kopec jako další plán. Třetí tvoří kostel se stromy a domy v okolí. Čtvrtý zase les v pozadí. Dokonalá práce s prostorem ve fotografii. A nejenom s prostorem, ale i barevností. Snímek disponuje jemnou paletou krásných pastelových odstínů.

Neopakovatelnou atmosféru má i tento snímek z Karlova mostu. Tu mu dodává nejenom mírná podexpozice, díky které lépe vyniknou ranní opary a mlha. Ale i hnědé tónování, díky kterému působí jak z minulých dob. Jako občerstvující třešnička na dortu je pak na obloze izolovaný pták.

A když už jsme v Praze, tak ještě jedna figurální žánrovka. Rybář s udicí jako hlavní prvek v předním plánu, lodičky v druhém a most mizející v mlze jako zadní. Čtvercovým výřezem i černobílým zpracováním evokuje analogové doby. Nicméně svým technickým zpracováním pouze ne moc dobře zvládnutý fotochemický proces.

S prostorem, protisvětlem, paprsky a mlhou hezky pracuje i tato černobílá fotografie. Nemám ji co vytknout, je to vzorová krajinářská fotografie.

Širokoúhlé objektivy se svým do široka otevřeným záběrem jsou ideální na zdůraznění prostoru. Tady náležitě využito. Kytka se zajímavou skálou připomínající klepeto jako popředí. Pozadí tvoří lesy a kopce protkané mlhou. Zajímavá je i obloha s oblaky, dlouhými časy rozmazávající se do rohů. Velice efektní krajinářská fotografie před východem slunce s perfektní ostrostí i následným počítačovým zpracováním.

(všechny fotografie a jejich autory naleznete zde)

   

Vítězem lednového kola je tedy Jožko s fotografií „Kos­tolík“. Gratulujeme!

   

Připomínáme, že únorovým tématem seriálu „Okem profesionála“ je „Hráči“. Vložit můžete série fotografií zde na webu do galerie až do 28. února 2017, 23:59. Hodnotí profesionální fotograf Milan Šusta. Vybraná fotografie získá odměnu od Centrum FotoŠkoda.

Jak jste zpracovali minulá témata seriálu „Okem profesionála“ naleznete na druhé straně:

Líbil se vám článek?

Pokračovat v sérii

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • Marek24
    Marek24
    24.02.2017 09:09

    Děkuji za okomentování fotografií a gratuluji vítězi :-)

  • Petishe
    Petishe
    24.02.2017 17:31

    Děkuji za krásné zhodnocení mé fotografie na závěr, velmi mě potěšilo. Škoda jen, že není přiložená fotografie pro představivost :)

  • Jakub Súkeník
    Jakub Súkeník
    24.02.2017 19:16
    Reaguje na Petishe 24.02.2017 17:31:

    "Děkuji za krásné zhodnocení mé fotografie na závěr, velmi mě potěšilo...." - zobrazit celý komentář

    Chybička, no:-)
    ...už by se měla zobrazovat...

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (3)

Tisknout článek

Nejčtenější články:

Články v sérii:

Další články ze série

Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a marketingovým účelům soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace