Test Sony Alpha A9

Úvod

Řada bezzrcadlovek A7 je už dobře známá – má tři varianty (základní, „S“ a „R“) a dvě generace (Mark I a Mark II). Byly to první bezzrcadlovky v dnešním slova smyslu s fullframe senzorem. Žádná z nich však nemířila na čistě profesionální sektor – jednalo se spíše o alternativy k poloprofesi­onálním fullframe zrcadlovkám. Kde tyto přístroje ztrácí na plně profesionální těla je zejména ostření, odolnost, ovládání a možnost simultánně ukládat data na dvě paměťové karty.

Sony A9 (původní aktualita zde) má za cíl všechny tyto vlastnosti nabídnout a poskytnout tak alternativu k fullframe profesionálním zrcadlovkám tam, kde dosud žádná nebyla – fotografování sportu, zvířat, reportáže…

Ne, že by neexistovaly žádné vhodné bezzrcadlovky pro tyto žánry; jsou takové. Ale žádná s fullframe senzorem a také srovnatelným výkonem v kombinaci rychlosti snímání a ostření. V tom dosud zrcadlovky kralují – či kralovaly?

Sony A9 – specifikace

Typ přístroje	Fullframe bezzrcadlovka, profesionální třída
Bajonet	Sony FE
Senzor	Stacked BSI CMOS, stabilizovaný (5EV dle CIPA)
Rozlišení	24MPx
Citlivost	ISO 100 – 25600, rozšířeně 50 – 102400
Video	4K 30p, Full HD 120p, 100MBps
Rozsah časů závěrky	30s – 1/8000 (1/32000s elektronicky)
Synchročas	1/250s (jen mechanická závěrka)
Sériové snímání	20fps s AF a AE, bez blackoutů (elektronická závěrka), 5fps mechanická závěrka
Ostření	Hybridní, PDAF+CDAF na senzoru
Počet AF bodů a pokrytí	693 AF bodů, 93% pokrytí
Hledáček	EVF, 3 686 400 bodů, 100%, 0.78×, 120Hz
Displej	3“, 1 440 000 bodů, dotykový, výklopný
Médium	2× SD/MS Pro Duo port (1× UHS-II)
Výdrž na baterii	650 sn. (CIPA), NP-FZ100
Konektory	Micro USB (2.0), micro-HDMI, Jack pro mikrofon, Jack pro sluchátka, ethernetový port
Bezdrátové	Wi-Fi, NFC, Bluetooth
GPS	Ne
Rozměry	127 × 96 × 63 mm
Váha	673 g
Utěsnění	Ano

Cena:

Najdete v e-shopech Sony Alpha A9 od Kč

Konstrukce, zpracování, design

Kdo jste někdy měli v ruce – či aspoň viděli – některý přístroj řady A7, budete jako doma. Design i logika ovládání zůstaly téměř stejné. Kupodivu i velikost – téměř. A9 kapičku povyrostla, ale pořád je to docela kompaktní bezzrcadlovka.

Dovolím si odbočku – jedním z faktorů, proč od počátku éry AF fotoaparátů dominují Canon a Nikon je podle mě fakt, že si v profesionální sféře obě firmy vždy držely silnou kontinuitu. Žádné experimenty s ovládáním z generace na generaci. Od F5 a EOS 1 dodnes je logika ovládání jejich vlajkových lodí totožná.

Sony se zjevně poučila a tak může jakýkoliv uživatel dejme tomu A7R II vzít novou A9 do ruky a fotit.

Nějaké změny se přesto udály, všechny k lepšímu: Přibyl AF joystick (osmisměrný), nový volič režimu snímání a ostření a spoušť videa se přesunula na logičtější místo, přibližně tam, kde ji má Canon (pod palec pravé ruky).

Konstrukce by měla být odolnější a lépe utěsněná. Fotoaparátem jsem se rozhodl neházet a ani jsem ho nepoléval vodou, v ruce však působí solidně a dílenské zpracování je vynikající.

Přesto mě udivilo, že kryty konektorů a slotů pro paměťové karty (ty jsou konečně dva) jsou řešeny dvířky „plast na plast“ (či kov?), tedy bez gumového těsnění, známého z jiných profesionálních přístrojů (přitom dvířka baterie ho mají). Sony zjevně sází na to, že precizní dílenské zpracování obou dvířek stačí. A při běžném používání (déšť atd.) bych tomu i věřil.

Jak jsem již psal – tělo je poměrně kompaktní, což je dvousečné. Na jednu stranu je to pohodlnější, než se tahat s „jednadéčkem“, na druhou stranu musí být ovladače více nahusto a nevešel se už třeba stavový displej. Takže zde bude záležet na tom, co preferujete. To, že se vešlo tolik foťáku do tak malého těla je obdivuhodné.

Pokud chcete lepší úchop, nabízí se volitelný battery grip se zdvojenými ovladači, včetně kniplu. Pojme dvě (nové a větší) baterie. Bohužel jeho nasazení znamená odmontování dvířek bateriového prostoru a vyjmutí baterie z těla, což je škoda. Kdyby to šlo řešit kontakty na spodku přístroje se zachováním baterie v těle, bylo by to lepší.

Jako správná bezzrcadlovka má A9 elektronický hledáček, který je jedním slovem dechberoucí. 3 686 400 bodů rozlišení, 100% pokrytí, okamžitý náhled efektu nastavení, zvětšení 0.78× a 120Hz obnovovací frekvence vás donutí přemýšlet, k čemu že vlastně potřebujete optické hledáčky zrcadlovek. Nechybí dioptrická korekce. Chybí snad jen její aretace, naštěstí je kolečko korekce dobře „schované“.

Displej je výklopný, dotykový, s úhlopříčkou 3“ a rozlišením 1 440 000 bodů.

Celkově Sony Alpha A9 hodnotím z uživatelského hlediska kladně. Pokud se vám zdá, že příliš kritizuji, vězte, že jsou to spíše drobnosti. Sony má tendenci přicházet s úžasnými novými technologiemi a přitom přehlížet zbytečné detaily (věřte mi, používám souběžně A7 i zrcadlovku). V případě A9 se je podařilo zredukovat, ale na ty zbylé holt musím poukázat.

Paměťová média

Sony A9 ukládá na karty typu SD nebo Memory Stick Duo (společný slot). Sloty jsou dva, což je extrémně důležité pro profesionální práci. Představa, že vám třeba v polovině fotografované svatby odejde jediná paměťová karta ve fotoaparátu třeba s tisícovkou fotek, jistě budí ze sna nejednoho pracujícího fotografa.

Zde si neodpustím výtku – jeden slot podporuje rychlejší standard UHS-II, druhý jen UHS-I. Proč ne oba jako u Lumixu GH-5?

Senzor, šum, dynamický rozsah

Senzor je stabilizovaný 24MPx fullframe BSI CMOS typu „Stacked“, což znamená, že jeho konstrukce umožňuje téměř okamžitý odečet dat z celého senzoru, čímž se zrychluje ostření i snímání a redukuje tzv. rolling shutter efekt. Jinak jde samozřejmě o klasickou Bayerovu matrici.
Senzor obsahuje senzory PDAF (693 AF bodů, 93% pokrytí) a dovede nahrávat 4K video (oversamplované!).

Šum

Níže vidíte srovnání šumu na všech citlivostech a jeho srovnání se starší generací 24MPx senzoru v Alphě A7 (a A7 II):

Mezigenerační zlepšení je zde dost vidět (cca 1 krok citlivosti). Sony A9 je pohodlně použitelná do ISO 6400 a s trochou péče i do 12800. Nouzově i výše. 5 let odstupu a BSI technologie jsou znát.

Jak vypadá JPEG oproti RAW vidíte zde (ISO 6400):

Oceňuji možnost nejdelší nastavit čas expozice při Auto ISO

Dynamický rozsah

Je v praxi naprosto dostatečný, ale podívejte se na srovnání silně zesvětleného podexponovaného snímku z A9 a A7 ( RAW v Capture One 10, ISO 100 +4EV):

Zde si nový senzor naopak o něco pohoršil – šumu je více, je to nejspíše daň za novou konstrukci s rychlým odečtem dat.

Elektronická závěrka

Než se dostaneme ke komentovaným snímkům z testování, uveďme si, co znamená elektronická závěrka, kterou fotoaparát primárně používá, v praxi:

• Naprosto tiché snímání (jde zapnout imitaci zvuku závěrky z reproduktoru)
• 20sn./s bez mechanického namáhání (v libovolném formátu*. S AF i AE, buffer utáhne 241 RAWů či 362 největších JPE­Gů)
• bez přerušení živého náhledu, žádné blackouty(!)
• V praxi neexistující rolling shutter efekt (aspoň mě se ho při běžném švenkování nepovedlo vytvořit)
• Nejkratší čas až 1/32000s
• Nemožnost synchronizovat s bleskem
• Po přepnutí na mechanickou závěrku (např. při použití blesku) omezení na 5sn./s
• Po přepnutí na mechanickou závěrku nejkratší čas 1/8000s, synchročas 1/250s
• Možnost elektronické první lamely i s mechanickou závěrkou pro redukci vibrací
• Životnost mechanické závěrky 500 000 cyklů

* RAW je možné zapnout nekomprimovaný i komprimovaný, ale oněch 20sn./s je možné jen s komprimovaným. Jinak klesne frekvence na 12 sn./s. Jak vypadá komprimovaný Sony RAW jsme zkoušeli zde.

Zní to až moc dobře? Ale je to tak. V praxi jediné opravdu velké omezení elektronické závěrky je použití blesku. S bleskem se z Vaší A9 prostě co do rychlosti snímání stane A7…

Druhým – méně závažným – omezením je nemožnost používat při kontinuálním snímání „rozšířené“ citlivosti nad 25000 ISO.

Autofokus

Autofokus je hybridní, v první řadě spoléhá na detekci fázového posunu, ale umí ji kombinovat s detekcí kontrastu. Výrobce tomu říká „4D Focus“. Najdeme zde 693 AF bodů při 93% pokrytí, což je výrazně lepší hodnota, než mohou poskytnout DSLR fotoaparáty. Díky rychlému Stacked CMOSu umí celých 60 aktualizací za vteřinu, což rychlost reakce vystřeluje do výšin, dostupných zatím jen profesionálním zrcadlovkám.

Skutečně, jestli vás něco bude zdržovat při práci, nebude to ostření. Pro srovnání s vlajkovými loděmi typu EOS 1DX II nebo Nikon D5 mi chybělo mít v ruce všechny tyto modely zároveň, ale při používání A9 jsem neměl pocit, že by ostření bylo nějak výrazně pomalejší, než co si pamatuji z těchto modelů. A to včetně AF-C.

Už jenom to, že se s těmito modely může srovnávat bezzrcadlovka, je pro výrobce úspěch.

Dokonce sledování objektu fungovalo velmi dobře. Samozřejmě ne vždycky – ale zatím asi nejlépe ze všech bezzrcadlovek, co jsem zkoušel. Bez dlouhodobějšího testování si netroufnu tvrdit, kolik z nepovedených záběrů bylo chybou fotoaparátu a kolik uživatele (stačí třeba nevhodně nastavená citlivost sledování). Zároveň by mě zajímalo, kolik z těchto scén by stihla – nebo právě nestihla – špičková zrcadlovka.

Ostřící bod je možné vybírat AF joystickem nebo dotykem na displej.

Co se mi hodně líbilo je Eye AF. Neboli detekce oka. Funguje parádně a oko najde rychle a bezpečně a drží se ho jako klíště. Ideální na focení lidí na nízké clony!

Objektivy

K fotoaparátu jsem měl objektivy Zeiss 35mm F1.4 a Sony GM 70–200mm F2.8.

Najdete v ? e-shopech ? od ? Kč

Najdete v ? e-shopech ? od ? Kč

Oboje skvělá, ostrá a kvalitně vyrobená skla. Jen v případě Zeissu je škoda, že nemá těsnící kroužek na bajonetu – to mají jen GM objektivy.

Nabídka „skel“ je bohužel Achillovou patou tohoto konkrétního modelu. Pryč jsou doby, kdy mi chyběly F2.8 zoomy a F1.4 pevná skla – to už Sony dávno má. Se vstupem na kolbiště sportovní či wildlife fotografie se však ukazují nedostatky v nabídce dlouhých objektivů.

Jediná dvě rozumně dlouhá skla jsou:

• Sony FE 70–300mm F4,5–5,6 G OSS (kompaktní, spíše amatérský model)
• Sony FE 100–400mm F4.5–5.6 GM OSS (profesionální, utěsněný model)

To je málo na oba zmíněné žánry. Naštěstí je zde dobrá podpora A-mount skel (Sony/Minolta). Ale to nezachrání situaci – naštěstí prosakují drby o světelných extrémních teleobjektivech, které se chystají. A byť na drby jindy moc nedám, objektivy jako 400mm F2.8 jsou pro systém doslova vitální. Jsem si jist, že přijdou, do té doby je to ale velká konkurenční nevýhoda.

Flickering

Jedna z nepříjemností u fotoaparátu pro sport či reportáž je nepřítomnost redukce blikání, což může být problém pod zářivkovým světlem (halové sporty, interiérová reportáž…) Pulzování zářivek pak dělá nepěkné barevné pruhy. Vyhnout se tomu dá funkcí Anti-Flicker, kterou používá třeba Canon. Ta v podstatě způsobí, že závěrka se spustí vždy pouze v případě, že je fotografie nasvícena zrovna rovnoměrně. Zpomalí to sériové snímání, ale ušetří práci s probíráním se pokaženými snímky. S rychlostí 20sn./s to není takový problém, protože se některým z řady snímků 100% trefíte do rovnoměrného osvitu, ale probírejte se tím pak, že…

Nepříjemné je to i v hledáčku, kde vám obraz pulzuje, přičemž v optickém byste si toho nevšimli. Pro mě je to asi největší nevýhoda EVF, kterou jsem však ochoten odpustit díky mnoha jiným výhodám, které pro mě elektronický hledáček přináší.

„Kauza přehřívání“

Některé (možná rané?) kusy Alphy 9 trpěly podle prvních ohlasů na internetu na přehřívání. Výrobce kvůli tomu vydal i nový firmware.
Fotil jsem sériovým snímáním několik hodin na slunci v třicít­kách, nechal nahrávat (skoro) půl hodiny v kuse 4K 100Mbps video… a nic, fotoaparát se trochu zahřál, ale zcela normálně. Vše se zdá být v pořádku, mohlo jít jen o příliš citlivé nastavení čidla, které pak vyřešil nový firmware. To jsou však jen domněnky a faktem je, že se tento problém při testu nepotvrdil. Byl bych tedy v klidu.

Vyvážení bílé (WB)

WB má všechna nastavení, které byste si od moderního fotoaparátu mohli přát, včetně několika uživatelských poloh, nastavení Kelvinů, režimu pod vodu, možnosti doladit si každou pozici zvlášť…
Ze zkušenosti s A7 vím, že největší problém dělá Sony zeleň. Často to v AWB skončí posunem do fialova, pročež je dobré myslet na vypnutí automatiky v lese atd. Zlepšilo se to u Sony A9?

Ne tak úplně. Protože fotím do RAW, je mi to obvykle jedno, ale pokud chcete využívat JPEG, je dobré netrápit AWB jednobarevnými scénami a raději na nastavení bílé myslet.