Principy ostření: DSLR a kompakty

Autofokus, tedy automatické ostření (AF), je dnes věc běžná. Jak ale funguje? Jaké známe typy? Dnes si řekneme, proč zrcadlovky ostří jinak, než kompakty, jak to obojí funguje a co je tedy vlastně lepší – a hlavně za jakých okolností.

Nebudeme dnes řešit autofokus aktivní vs. pasivní – to už je pasé jako klobouky, přečíst si o rozdílu můžete v tomto článku.

Budeme řešit, jak ostří současné digitální fotoaparáty (které ostří vždy pasivně).

Pokud si dnes koupíte libovolný digitál, o ostření se nebudete muset starat – bude ostřit sám. Pokud tedy nejste takový „fajnšmekr“, abyste si pořídil Leicu řady M.

Pokud ale vezmete do ruky zrcadlovku a kompakt, možná vás napadne, že to sice samo ostří, ale oboje úplně jinak.

Typicky platí:

Zrcadlovka:

  • bod zaostření vybíráme z předdefinovaných bodů, které vidíme v hledáčku
  • ostření je rychlé a je to v podstatě jednoduchý pohyb objektivu jedním směrem
  • průběžné ostření (AF-C / AI Servo) funguje dobře

Kompakt:

  • bod zaostření vybíráme po celé ploše displeje, můžeme měnit i velikost zaostřované plochy
  • ostření tvá déle a „cuká“ tam a zpátky, než se zaostří
  • průběžné ostření moc nefunguje

Dobré je také vědět, že když u běžné zrcadlovky zapnete režim živého náhledu („Live-view“), začne tato ostřit jako kompakt a platí pro ní výše popsané.

Proč tomu tak je?

čistě technicky řečeno, je to proto, že zrcadlovka při používání hledáčku ostří systémem detekce fázového posunu a kompakt ostří systémem detekce kontrastu. Když potom zapnete živý náhled, přepne do režimu detekce kontrastu i zrcadlovka.

Výhody a nevýhody:

Detekce fázového posunu:

+ rychlá

+ stíhá i průběžné ostření

– méně přesná, vyžaduje správnou kalibraci

– nemůžeme ostřit jen tak, kam se nám zachce, ale jen na AF body

Detekce kontrastu:

+ vždy přesné

+ ostřit lze kamkoliv na scéně

– je to pomalejší

– není vhodné pro průběžné ostření

A jak to celé funguje?

zaostřeno: (1) moc blízko, (2) správně, (3) moc daleko (4) moc moc daleko

Zrcadlovka díky zrcátku, které je částečně propustné, může cca 2/3 světla pustit do hledáčku a 1/3 na speciální AF senzor. Ten sestává z určitého počtu dvojic čidel s mikročočkami, na které dopadají paprsky z opačné části plochy čoček objektivu. Tato čidla vnímají, zda rozdělený paprsek světla, na ně dopadající, je totožný, nebo má tzv. posunutou fázi. Pokud by byl objektiv správně zaostřen, oba paprsky by byly totožné. Pokud nejsou, spočítá fotoaparát, o kolik musí objektivem posunout, aby byly. Proto je PDAF autofokus rychlý a nelítá sem a tam. Tento systém je ale náročný na vzájemné seřízení všech jemných součástí a na dobrou komunikaci těla fotoaparátu s objektivem. Jak někde dojde k problému, rozhodí se ostření a fotoaparát to nepozná – bude s chutí ostřit špatně a tvářit se, že to nevadí (chyba zvaná Front- a Back-focus). Pak nastupuje funkce „mikroseřízení AF“ nebo servis.

Kompakt si toto dovolit nemůže, protože zrcátko nemá. Jde na to tedy jinak: přímo ze svého fotografického senzoru měří kontrast zachyceného snímku. Když zmáčkneme spoušť, začne zkusmo hýbat objektivem na jednu a na druhou stranu, aby zjistil, co to dělá s kontrastem. Na tu stranu, kde změřil kontrast rostoucí, pak objektivem posouvá tak dlouho, dokud kontrast roste. Jakmile začne opět klesat, vrátí se do bodu, kde ho změřil nejvyšší (a kde tedy bylo nejspíš nejlépe zaostřeno). Tento komplexní pohyb vnímáme jako mírné zacukání scény tam a zpět, než se zaostří. Samozřejmě, že to zdržuje. U AF-S / One Shot to nevadí, fotoaparáty to dnes zvládnou skoro stejně rychle, jako zrcadlovka, ale u průběžného ztratí dech – „zacukat“ objektivem před každým přeostřením je zkrátka problém.

Hybridní ostření

U některých současných kompaktů, zejména těch s výměnnými objektivy („bezzrcadlovky“) se můžete dočíst o Hybridním ostření. Co to je?

Jak již název napovídá, je to něco mezi, přesněji od každého trochu.

Buňky fázového ostření jsou zamíchány přímo mezi ostatní fotobuňky senzoru kompaktu. Samozřejmě je to kompromis, protože se jich tam vejde méně a jsou menší, než u zrcadlovky. Díky nim ale dokáže fotoaparát poznat alespoň, kterým směrem je potřeba ostřit a o zbytek se postará detekce kontastu, která má díky těmto PDAF fotodiodám ulehčenou práci. Zároveň jí vydatně vypomůžou při kontinuálním ostření (a také při ostření při videu, kde „cukání“ vážně nevypadá dobře).

Zajímavě na to šel Canon např. u modelu EOS 70D. Všechny fotodiody snímače jsou zdvojené, takže dokáží v celé ploše pracovat v režimu PDAF. Jsou samozřejmě velmi malé, což snižuje jejich citlivost, ale díky nim dokáže 70D na rozdíl od většiny zrcadlovek i v režimu Live-view ostřit solidně rychle (a zároveň přesně).

Další unikátní řešení vymyslili v Sony – systém SLT zrcadlovky. Takový fotoaparát sice má zrcátko, ale je napevno přidělané, nevyklápí se a je průhledné asi ze 2/3. 1/3 jde tradičně na AF, ale zbytek rovnou na fotografický čip. Fotoaparáty SLT zahodily tradiční hledáčky a používají elektronické. Díky tomu ale zůstává zrcátko na místě i když fotíme v Live-view. Není tedy rozdíl v rychlosti ostření přes hledáček a displej. Navíc tak lze díky nižší mechanické náročnosti konstrukce rychleji a tišeji snímat. Nevýhoda je, že ona 1/3 světla pro ostření se nadobro ztratí a nepodílí se na tvorbě obrazu. Příkladem budiž třeba Alpha a77 II.

Technologie Translucent Mirror

V praxi:

Zrcadlovky se svým PDAF systémem excelují všude tam, kde je rychlost v první řadě – fotografování sportu, reportáží, momentek… v případě potřeby navíc umožňují zrcátko zvednout a ostřit jako kompakt přes displej.

Kompakty (např. bezzrcadlovky) pak mají výhodu u statických objektů, protože netrpí nepřesností ostření – krajina, architektura, portrét… a to i při ostření např. skrz elektronický hledáček. Zároveň je příjemné, že se AF chová vždy stejně, ať už koukáme do hledáčku, nebo na „Live-view“.

Volba je jen na vás – v obrazové kvalitě už si nemají pokročilé kompakty a zrcadlovky mnoho co vyčítat. Rozdíl v ostření ale patrný je, byť se dnes záměrně vyhnu hodnocení, „co je lepší“. 

     

Líbil se vám článek?

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • Jakub Súkeník
    Jakub Súkeník
    Autor
    26.10.2015 10:29

    Byť jsem článek zakončil tím, že "se dnes záměrně vyhnu hodnocení, co je lepší", zajímá mě, co si o tom myslí ostatní. Omezuje vás rychlost ostření u moderních kompaktů, třeba bezzrcadlovek? Máte u DSLR problémy s přesností ostření?

  • Halal food
    Halal food
    27.10.2015 11:56

    Jak kdy a jak na co. Pro běžné focení ve dne v exteriéru mi ostření kompaktu (Ricoh GR) bohatě stačí. Problém nastane při focení rychle pohyblivých objetů jako jsou třeba děti, tam už přestává stíhat (nejen AF) a v šeru už je vyloženě v koncích. V takových situacích se neobejdu bez FF zrcadlovky, která poslouchá na slovo.
    S front/back focusem jsem nikdy problém neměl, ale obecně světelná pevná ohniska, která používám (Nikkor 50/1,4 a 28/1,8) mají zvláště při horším světle menší přesnost ostření, což v kombinaci s velmi malou HO způsobuje určité procento pokažených fotek. U profizoomu 24-70/2.8 tento problém nemívám, takže to přičítám spíše konkrétním objektivům.

  • vykuk
    vykuk
    31.10.2015 15:16

    2 Taky..-Tak to je nejvíc vtipný komentář :) Já chtěl napsat úplně to samé... Jak je světlo, GR super. Jak je trošku šero, je v čudu a musím ostřit třeba na zdroje světla ve stejné vzdálenosti, nebo vzít zrcadlo... Nepřišel jste na to, jak nastavit lupu při manuálním ostření tak, aby to nebylo tolik kostičkované, ale použitelné?

  • Halal food
    Halal food
    02.11.2015 09:08
    Reaguje na vykuk 31.10.2015 15:16:

    "2 Taky..-Tak to je nejvíc vtipný komentář :) Já chtěl napsat úplně to samé...." - zobrazit celý komentář

    To nevím, MF u tohohle foťáku prakticky nepoužívám (jen když chci fotit z nejmenší vzdálenosti).

  • Jakub Súkeník
    Jakub Súkeník
    Autor
    03.11.2015 21:15
    Reaguje na vykuk 31.10.2015 15:16:

    "2 Taky..-Tak to je nejvíc vtipný komentář :) Já chtěl napsat úplně to samé...." - zobrazit celý komentář

    Přišel jsem:-) Následovně: Na Fn1 si nastavte FA/Přesunou cíl. Poté po stisku Fn1 stiskněte Fn2. Třetí řádek tabulky je "Nastavení zvětšení". Doklikejte tam a dejte "Zvětšit vše". Náhled pak není jen rozkostičkovaný čtvereček uprostřed, ale regulérní zazoomovaný náhled. Vypadnete z něj opět tlačítkem "mínus" na voliči +/-.
    (Zkoušeno na GR II, pokud to má GR jednička trochu jiné, omlouvám se:-)

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (5)

Tisknout článek

Nejčtenější články:

Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a marketingovým účelům soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace