Chcete se na nové verzi fotoaparat.cz poprvé přihlásit se svým starým účtem? Použijte prosím aktivační formulář.

Test fotoaparátu Sony Alpha a6000

Sony A6000 je novým přírůstkem do rodiny APS-C mirrorless fotoaparátů s bajonetem E (dříve řada NEX). Deklaruje nejrychlejší AF mezi APS-C fotoaparáty, má nový 24Mpx a spoustu jiných vylepšení oproti předchozímu modelu NEX-6, který nahrazuje. Pojďme se na tuto „bezzrcadlovku“ podívat trochu blíže.

*Edit 17. 6. 2015: Pokud a6000 zvažujete i kvůli video-schopnostem modelu, vězte, že výrobce uvolnil nový firmware 2.0, který je přesně pro vás.
Firmware 2.0 přidává možnost snímat do XAVC S formátu, nabízí bitrate až 50Mbps a snímací frekvence 24, 30, nebo 60p.
Sympatický je o to víc, že přichází pro model starý v době vydání firmware hodně přes rok.

Na konci roku 2012 oznámený NEX-6 znamenal pro mnoho uživatelů ideální kompromis v třídě pokročilých bezzrcadlovek: měl tradičnější ovládání a nižší cenu než tehdejší top-model NEX-7 a nepřinášel toho o mnoho méně. V něčem naopak „sedmičku“ překonával – měl standardní sáňky na blesk (jako první Sony bezzrcadlovka) či nižší šum. Není tedy divu, že výrobce přichází s nástupcem tohoto oblíbeného přístroje, nyní však již ne pod zrušenou značkou „NEX“, ale se značením „Alpha“.

hlavní novinky? Zejména nový snímač a AF systém. Snímač je 24Mpx nové generace, který by měl produkovat méně šumu, než starší čip např. v NEXu sedmičce. AF systém je hybridní (kombinuje tradiční detekci kontrastu na čipu s fotodiodami umožňujícími ostření detekcí fázového posunu – tedy systému známého ze zrcadlovek). AF systém sestává ze 179 bodů a pokrývá 92 % plochy snímače.

Změnou k horšímu by se mohly zdát specifikace zabudovaného elektronického hledáčku (0,7×, 100%, 1 440 000 „bodů“ vs. 1,09×, 100%, 2 359 000 „bodů“ u NEXu 6). Hledáček je sice menší a hrubší, ale měl by být na oplátku více „plynulý“ (obraz bez trhání) a disponovat lepším barevným podáním.

Dalšími změnami patrnými na první pohled je nové uspořádání ovladačů (tlačítek i voličů) a větší (a pohodlnější) grip.

Předpoklady pro zopakování úspěchu „šestky“ tedy přístroj má. Podívejme se teď podrobně na jeho konstrukci a ovládání.

Konstrukce a ovládání

Zpředu na fotoaparátu nenajdeme nic, než tlačítko aretace objektivu a přisvětlovací diodu AF. Ta je velmi blízko objektivu a navíc na místě, kde ji snadno zakryjete prstem, takže ze scény toho zvlášť při větším objektivu a rukách fotografa mnoho neosvětlí. Na pogumovaném gripu pak ještě najdeme příjmač pro IR. Jinak je přední strana hladká, se značením výrobce, řady a „APS-C“.

Více toho nacházíme na horní straně: kromě sáněk na blesk také zabudovaný blesk interní, vyskakovacího typu, spoušť, kolem ní prstenec on/off a vedle ní první uživatelsky nastavitelné tlačítko C1. Dále zde máme vedle sebe volič režimů a roller. Také je zde číselné značení modelu a značka roviny snímače.

Po stranách přístroje se toho opět mnoho nenachází – na gripové straně nic kromě značení NFC. Na pravé pak dvířka kryjící microUSB konektor (slouží i pro nabíjení) a microHDMI. Je pod nimi také dioda nabíjení. Kromě toho je tato strana značena symbolem pro Wi-Fi. Na spodu přístroje najdeme pouze závit stativu (v ose objektivu) a společná dvířka baterie (typická „NEXí“ NP-FW50 o kapacitě 1020 mAh) a karty (typ SD/SDHC/SDXC). Dvířka mají pružinku, ale je (u testovaného kousku) slabá a po odemčení zámku jí musíme pomoci, protože dvířka se sama nevyklopí.

Z výše napsaného vyplývá, že zbytek ovladacích prvků se nám musel vejít na zadní stranu přístroje – zde je toho opravdu poměrně dost. Nejvíc místa zabírá samozřejmě displej (výklopný nahoru a dolu, nedotykový, úhlopříčka 3“, technologie TFT, 921 000 „bodů“). V levém horním rohu se pak krčí maličký okulár hledáčku se zabudovaným čidlem přiblížení obličeje. To je velmi citlivé a stačí se k němu přiblížit na vzdálenost cca 6cm a už přepíná do hledáčku. To může být někdy i otravné, když chcete např. fotit „nenápadně“ od pasu s vyklopeným displejem, musíte fotoaparát držet dostatečně daleko od těla, nebo automatické přepínání vypnout.

Hned vedl máme kolečko dioptrické korekce, na které dobře dosáhnete, jste-li pravooký fotograf, ale dost složitě, jste-li levooký (jako já). Dále nad displejem máme tlačítko vyklopení blesku (s dosti hlubokým domáčknutím proti nechtěnému vyklopení) a tlačítko vstupu do menu. Vedle nich pak tlačítko zámku expozice „AEL“, které supluje i jako tlačítko lupy při prohlížení snímků (na to jsem si nějak nemohl zvyknout). Pod ním máme tlačítko „Fn“ spouštějící rychlé menu parametry fotografování a sloužící při prohlížení jako „sharovací“ tlačítko. Níže pak čtyřcestný volič s potvrzovacím středem (volitelná funkce v režimu fotografování, při prohlížení fotek pak slouží pro návrat z režimu přiblížení) a rollerem kolem dokola (přístroj má tedy rollery dva, zadní slouží pro kompenzaci expozice či v M, lze jím listovat ve fotkách či oddalovat/při­bližovat v režimu zvětšení fotky, posouvat ostřící bod…). Čtyři polohy stisknutí pak vedou ke čtyřem zkratkám: nahoru režim zobrazení, dolů kompenzace expozice/nastavení parametrů v režimu automatiky/zo­brazení thumbnailů fotek, doleva režim snímání, doprava ISO.

Níže pak máme tlačítko playbacku a nastavitelné tlačítko C2, dublující jako mazání snímků v režimu náhledu.

Stranou ostatních tlačítek, ze strany na zadním gripu pak najdeme zapuštěnou spoušť videa.

Ovládání

Přístroj se i přes malé rozměry velmi dobře drží. Pogumované gripy, hledáček a příjemný dotisk spouště přidává k dobrému fotografickému zážitku. Na několik věcí v ovládání jsem si však za krátký čas s přístrojem nezvykl: voliče režimů a horní roller jsou blízko sebe, a byť jsou strukturou povrchu odlišené, volič režimů je na „pohodlnějším“ místě pod palcem, a opakovaně jsem s ním točil a měnil si tak místo hodnoty clony/času režim. Zadní roller se zase velmi snadno otáčí a není tak problém si omylem nastavit kompenzaci expozice. Zvyk vyžaduje i soňácká „lupa“ na tlačítku zámku expozice. Dále přepínání ostřícího bodu a zvětšení náhledu při MF se spouští více kliknutími, než by se mi bylo líbilo, ale – jsou to detaily, navíc hodnocené ze subjektivního hlediska a mít fotoaparát déle, byl bych si na něj zvykl a tyto věci by mi přišly samozřejmé. Zbytek ovládání je na jedničku a Sony zaslouží pochvalu, že je takový malý fotoaparát tak plnohodnotně ovladatelný.

Pohled do hledáčku je příjemný, byť je displej hledáčku i okulár relativně malý. Bez přídavné očnice za ostrého světla je také trochu problém s odlesky na čočce hledáčku.

Citlivost senzoru pro přepínání EVF/LCD je dále možná až zbytečně vysoká – stačí se přiblížit asi na 6cm k hledáčku a ten se zapne a LCD vypne. Při focení „od pasu“ přes nahoru vyklopené LCD vám tak občas při zapnutém automatickém přepínání zhasíná.

Svižnost přístroje je ukázková, jen po zapnutí chvilku čekáte. Neměřili jsme to přesně, ale cca 2 vteřiny do prvního snímku přístroj potřebuje. Při přepínání režimů pak trochu zdržuje informační obrazovka s popisem fungování režimu, kterou je potřeba potvrdit prostředním tlačítkem či namáčknutím spouště. Zbytek reakcí je ukázkový. Zde je potřeba opravdu pochválit AF systém, protože i se setovým objektivem E PZ 16–50mm F3.5–5.6 OSS je autofocus skutečně velmi svižný. Opět jsme neměřili exaktní časy, ale odpovídá to tomu, co byste čekali od běžné amatérské zrcadlovky. S tím rozdílem, že hybridní AF stále při ostření „cukne“ tam a zpět (vychází to z principu detekce kontrastu). Tracking také funguje, alespoň v běžných situacích (pohybující se lidé…). Ocenil jsem možnost namířit vestavěný blesk do stropu, byť jeho dosah není závratný (směrné číslo 6).

Celkově hodnotím ergonomii přístroje kladně.

Menu

Struktura menu je tradiční Soňácká. Uživatel má možnost si menu rozdělit do šesti sekcí značených ikonami a obrázky (slouží jako volitelný rozcestník), nebo rovnou skočit do stromového menu se šesti záložkami (nastavení snímání, uživatelské nastavení, bezdrátové připojení, aplikace, přehrávání, nastavení přístroje), po 1–7 stránkách. Více viz animovaná prohlídka níže:

1: zobrazení informací na displeji, 2: úvodní obrazovka menu, 3–8: struktura hlavního menu, 9: rychlé menu, 10: zobrazení informací o obrázku, 11: zvětšení obrázku

Objektiv

Přístroj byl zapůjčen s objektivem Sony E PZ 16–50mm F3.5–5.6 OSS. Jedná se o powerzoomový objektiv typu „pancake“ neboli palačinka. Po zapnutí přístroje se ovšem vysune na větší délku. Je plastový, ale bajonet má z kovu. Disponuje optickou stabilizací. Má prstenec spřažený s mechanismem zoomu elektronicky a ještě posuvník, obstarávající zoomování při videu nebo v režimu MF, kdy se prstenec přepne do režimu ostření. Je malý a lehký – k fotoaparátu je alespoň proporčně velmi vhodný. Opticky – to se podíváme dále. Ještě předtím se podíváme na specifikace.

(pokračování na další stránce)

Líbil se vám článek?

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • Martin Picka 1
    Martin Picka 1
    13.08.2014 15:21

    Diky za clanek, mate nejake prime srovnani s NEX-6?

  • Jakub Súkeník
    Jakub Súkeník
    Autor
    14.08.2014 10:04

    Dobrý den, bohužel jsme neměli oba přístroje k dispozici zároveň, ale pro pro A6000 hovoří určitě rychlejší autofocus a vyšší rozlišení, které ale zároveň nepřináší navýšení šumu.

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (2)

Tisknout článek

Nejčtenější články:

Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a marketingovým účelům soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace