ZHODNOCENÍ, 14. DÍL, ŠKOLA BARVY JANA POHRIBNÉHO, KONTRAST JAKO ZÁKLAD (NEJEN) BAREVNÉ SKLADBY OBRAZU

Při prohlížení zaslaných fotografií si trochu s povzdechem uvědomuji, že někteří účastníci tohoto dílu soutěže asi moc pečlivě můj text a zadání nečtou, zda-li vůbec. Již 14 dílů této školy se zde zaobírám vztahy mezi barvami, jejich význami a smysluplnou prací fotografa s barvou. Také v textu zadání cvičení je jasně napsáno: „Vytvořte alespoň 2 kreativní fotografie, kdy každá bude výrazně postavená na jednom z barevných kontrastů, případně i na kombinaci více kontrastů v jednom snímku.“ Nešlo tedy o jakýkoliv kontrast, byť je to klíčový stavební prvek takřka každého obrazu, ale především barevný v jeho možných obdobách, tak jak jsem popsal ve svém posledním díle této školy. Možná k tomu i přispěl příliš zjednodušující titulek zvolený editorem, ale kdo pozorně čte… A také lituji, že jsem po soutěžících nepožadoval, aby napsali, jaký barevný kontrast jejich snímek zachytil – není úlohou hodnotitele, aby vždy luštil, co autor sledoval, ale především autor by měl vědět, co fotí a chce vyjádřit…

Proto sem nepatří řada fotografií, které jsou černobílé nebo sice barevné, ale postavené na tzv. světelném kontrastu tj. často světlého objektu proti tmavému, takřka černému pozadí. To jsou např. obě fotografie od mirroray nebo Tulipán od LeoF, kde sice sám květ má náznak tonálního kontrastu, ale pozadí je patrně postprodukčně odbarveno. Asi nejzajímavější z těchto světelných (nikoliv světlostních!) kontrastů, která obsahuje i tvarový kontrast je Praha od Inna Bystrakova, jen ta nosná barva tam takřka chybí…

Řada fotografek a fotografů se opřela o makrosvět zejména hmyzu na více či méně barevných květech a vsadila tak na klasický komplementární kontrast teplé barvy často květů vůči studené zelené okolní přírody. Ať již je to Snídaně od Anna Koutná nebo Modrásek od Buša, Helliconius od terri00 atd. Od stejného autora pak zajímavě vybočuje Morpho peleides, který je víc postaven na tzv. proporčním kontrastu, kdy plocha modrých křídel je vyvažována plochou zeleně. Jako vtip beru Pingpongový míček s mouchou od melouna, který je o kontrastu proporcí, ale nikoliv o kontrastu barev…

Snídaně | Anna Koutná

Modrásek | Buša

Heliconius melpomene | terri00

Morpho peleides | terri00

Pingpongový míček s mouchou | Meloun

Z podobného soudku jsou i přírodní motivy založené často na komplementárním kontrastu červené a zelené (případně červené a modré), je vedle foto Matouše Petrička Jablka a Červená a modrá, jednoznačně nejpřesvědčivější impresivní pojetí Větrno od Atropina, postavené na delší expozici a pohybu květů během expozice.

Jablka | Matouš Petřičko

Červená a modrá | Matouš Petřičko

{img 58783 blc
Větrno | Atropina

Vnést do komplementarity barev pohyb, ovšem při zoomování, se také pokusila Anna Koutná v Portálu, ale možná kdyby ústředním námětem nebyla fotografující kolegyně, ale sama příroda nebo jiný objekt, třeba by fotografie byla zajímavější.

Portál | Anna Koutná

Konzistentní kolekci založenou na klasické pouliční architektuře i experimentu s ní a teplotním kontrastu zaslal JiříKolář 1. Do tradičních řešení založených na teplotním kontrastu paří rovněž Okno od LksNjmn i Staří mladí od Br7.

Sousedi | Jiří Kolář 1

Skrytá tajemství | Jiří Kolář 1

Okno | LksNjmn

Stáří – mládí | Br7

Z těch městsky orientovaných foto nelze pominout ani motorku na foto Praha od Inna Bystrakova, kterou bych řadil víc do proporčního, možná i do světlostního kontrastu. Nejvíce mne však zaujala takřka futuristická architektura Ruského kola od Spacetray, která je již na pomezí světlostního kontrastu a barevné dominanty, o které tu brzy bude řeč…

Praha | Inna Bystrakova

Ruské kolo | Spacetray

Na závěr bych rád ocenil dva soutěžící, kteří zřetelně své fotografie vystavěli s akcentem na barevné vztahy: Atropina dokonce svou foto nazvala Barevné cvičení, kde se jí před nápaditě posprejovanou zdí založenou již na teplotním kontrastu modré a žluté podařilo zachytit (zaranžovat?) hrající si děvče (?) opět v komplementárních barvách i stejně pojatým míčem. Navíc lze zde i vzhledem k svítivosti barev mluvit také o světlostním barevném kontrastu. Její druhý příspěvek Komplementární geometrie má v sobě nejen zajímavou kompoziční hravost, ale také smysl pro proporce barev – tedy opět je to příklad dvou kontrastů v jednom snímku – komplementárního i proporčního.

Barevné cvičení | Atropina

Komplementární geometrie | Atropina

Drapka přináší 3 stylově konzistentní snímky, které jsou tak trochu v reklamním duchu, ale s výtvarným přesahem. Zelená je hezký příklad proporčního, ale především tonálního kontrastu, byť přeci jen to nejsou jen odstíny jedné barvy, ale barev sousedních – víc o tom budeme hovořit v tzv. analogické harmonii. V ponožkách zase pracuje s komplementaritou i teplotním kontrastem v závislosti na vztazích jednotlivých puntíků k pozadí. Asi nejzdařilejší se mi jeví Barvy, tvary, postavená na jemné komplementaritě zelené a růžové. Opět zde již otevírá bránu k harmonickým vztahům barev, kde kontrasty samozřejmě jsou nedílnou součástí, ale často jde již o vztahy 3 a více barev dohromady.

V ponožkách | Drapka

Zelená | Drapka

Barvy, tvary | Drapka

Gratuluji oběma!