Když fotí psycholog: Daniela Haubertová alias Dannie

Daniela Haubertová ve světě amatérské fotografie vystupuje pod pseudonymem Dannie. Jak v rozhovoru přiznává, je typickou ženskou fotografkou, která se příliš nezatěžuje technickou stránkou věci, ale intuitivně tvoří nádherné emotivní a snové portréty krásných žen. Jako psycholožka dokáže nahlédnout skrze fotoaparát až do samého nitra duše těch, které zachycuje na svých snímcích.

Autorka

  • věk: 28 let
  • bydliště: Znojmo
  • pochází z: Jihlava
  • povolání: Psycholog, vystudovala FF UK

Daniela Haubertová ve světě amatérské fotografie vystupuje pod pseudonymem Dannie. Jak v rozhovoru přiznává, je typickou ženskou fotografkou, která se příliš nezatěžuje technickou stránkou věci, ale intuitivně tvoří nádherné emotivní a snové portréty krásných žen. Jako psycholožka dokáže nahlédnout skrze fotoaparát až do samého nitra duše těch, které zachycuje na svých snímcích. Je citlivá, bláznivá a spontánní. To vše se vepisuje do jejích fotografií. Kromě focení ve volném čase ráda maluje, čte, peče sladké a velmi ráda spí. Také má ráda přírodu, dobrou kávu a doma jí dělají společnost dvě čtyřnohé kočky. A zde už rozhovor s autorkou snímků, jež mne niterně velmi oslovují.

Danielo, jak dlouho se věnujete portrétní fotografii a proč právě portréty?

Abych řekla pravdu, nevím to úplně přesně. První fotky začaly vznikat někdy kolem roku 2009. Ale to byly dlouhou dobu různé abstrakce a takové ty první zkoušky foťáku. Následně jsem se přes fotografování zvířat a přírody dostala až k portrétům. Hodně aktivně fotím portréty asi čtyři až pět let. A proč právě portréty? V tomto tématu jsem se našla. Portréty žen skýtají asi největší prostor pro kreativitu.

Jelikož portrétních fotografů je poměrně mnoho, je velmi těžké se v tomto žánru prosadit, zaujmout publikum, odlišit se. Vy svými fotografiemi publikum jednoznačně přitáhnout a zaujmout dokážete. Jaká vlastně jste jako člověk? Jak byste se charakterizovala? Protože přesně to se zrcadlí většinou ve fotografiích…

To je tedy hodně těžká otázka! Nevím, jestli to mohu posoudit sama, ale jsem spíše uzavřená, trochu přecitlivělá, někdy bláznivá, jindy hodně při zemi. Mám ráda domov a jistoty, mívám strach z nových věcí, dlouho se odhodlávám ke změnám. Moji nejbližší ve mně vidí perfekcionistku a někdy mi vyčítají, že pro vnitřní svět příliš nevnímám ten okolo.

Tvrdíte o sobě, že jste čistý samouk. Znamená to, že vše, co umíte, jste nabyla formou pokus-omyl? Zkusím a uvidím? Nebo znalosti o fotografii čerpáte z nějakých pramenů? A z jakých nejraději?

Když jsem začínala, četla jsem různé články o objektivech nebo o parametrech fotoaparátů apod. Ale dlouho jsem u toho nevydržela. Abych danou věc pochopila, potřebuji si to prostě vyzkoušet, tak jsem zkoušela metodou pokus-omyl. Když se něco osvědčilo, postupně jsem to zdokonalovala a rozvíjela. Dělám to tak vlastně stále. Takže dodnes přesně nevím, jak foťák funguje a příliš se v něm nevyznám. Postupuji spíše intuitivně.

Kde se inspirujete? Nebo jak čerpáte novou inspiraci pro svou tvorbu?

Dnešní svět je vlastně plný inspirace, ať už v hudbě, umění nebo na cestách. Nejvíce mě ale baví příroda a to, jak se mění. A myslím, že to bývá v mých fotkách asi nejčastěji.

Na focení se většinou moc nechystám, nechávám tomu volný průběh podle toho, na jaké dojdeme místo, jak si sedneme s modelkou a co máme zrovna k dispozici.

Takže neplánujete a nemáte v hlavě konkrétní představu fotografie? Výsledek je tedy absolutně spontánní?

Většinou je vše spontánní. Na fotografování s sebou občas mívám nějakou rekvizitu, kterou bych chtěla využít, a tak trochu si v hlavě představuji, jak by výsledná fotografie mohla vypadat. Ale ve většině případů je výsledek úplně jiný. Více plánuji pouze v případě, kdy spolupracuji s nějakými autory různých doplňků či šatů, a ti jsou u focení přítomni. To si jdu projít zvolená místa předem, abych na daném místě věděla co a jak, až se všichni jako tým sejdeme. Ale takové projekty jsou spíše ojedinělé. Ve většině případů improvizuji podle nálady daného místa, světla nebo příležitostí, které mi nabízí příroda.

Fotografujete i klasické placené zakázky, nebo je vám bližší mít volné ruce a raději zhmotňujete své představy do fotografií?

Vzhledem k tomu, že pracuji na plný úvazek, studuji a často jezdím na konference a různé pobyty po všech čertech, na focení zbývá velmi málo času. Proto fotím většinou svou volnou tvorbu pro radost. I zakázky jsou možné, ale přiznám se, že je se mnou trochu těžká domluva, to vědí všechny zájemkyně, které mě kdy oslovily (některé i vydržely, za což jim patří můj velký dík a obdiv). Navíc beru focení opravdu jako koníček, focení není moje obživa. Moje povolání je v jiné sféře a mám ho ráda. Volné ruce a svoboda v tom, co tvořím, je pro mě hodně důležitá.

Na vašich snímcích jsou většinou velmi krásné ženy, stojí podle vás krásný portrét právě na kráse a atraktivnosti modelky?

Lhala bych, kdybych řekla, že to s tím nesouvisí. Někdy se nám třeba líbí fotka, která technicky není dokonalá, vlastně by se nám ta fotografie ani tolik nelíbila, kdyby na ní nebyla krásná žena. Hodně to ovlivňuje naše vnímání celku. Ale bezpochyby je možné udělat velmi dobrý portrét i se ženou, která není považována za prvoplánovou krásku. Jde o to, najít pro ni to nejlepší světlo a úhel pohledu.

Jak vybíráte modelku, outfit, prostředí, rekvizity? Fotografie se spoustou květin je díky tomu, že potkáte místo plné květin, nebo občas takové rekvizity na focení nosíte s sebou?

Fotografie plné květin většinou vznikají tak, že mi někdo dá kytku k narozeninám nebo k svátku. Bylo by mi líto, že zvadne a nic po ní nezbude, tak ji využiji na focení. Občas najdeme krásné květiny přímo na místě focení. Outfity si modelky nosí samy po vzájemné domluvě, prostředí vybírám většinou v blízkosti míst, kde se běžně pohybuji. Nemám auto, takže fotografovat chodím po svých. A jak si vybírám modelky? Někdy si ony vyberou mě, ale když si mám vybrat já, musí mi padnout do oka. Dívky, které sama oslovím, jsou buď něčím zvláštní, nebo mi jsou sympatické, nebo je znám osobně a líbí se mi, jaké jsou jako osobnost. Vyhraněný typ při výběru modelek nemám, ale pravda je, že mě moc nebaví holky, co to až moc přehánějí se sebeprezentací. A pod tím si lze představit leccos.

Čekáte při focení na to správné světlo? V jakou denní dobu nejraději fotografujete a proč?

Čekám a hledám ho. Někdy úspěšně, jindy ne. Dobu focení volím podle ročního období, ale nejlepší světlo je samozřejmě brzy ráno, nebo těsně před západem slunce, to je světlo nejhezčí.

Máte raději barevnou nebo černobílou fotografii a proč?

Já mám raději barevnou. Asi proto, že ji umím lépe zpracovat. Černobílá je větší mistrovství, a to já neovládám.

Jakým fotoaparátem fotografujete a jaký je váš oblíbený objektiv?

Roky jsem fotila Nikonem, naposledy jsem vlastnila Nikon D700. Ten mi ale už dosloužil a akutálně žádný foťák nemám. Když jdu fotografovat, půjčuji si aparát od mého muže, a to je pro změnu Canon 5D Mark III, objektivy od 35mm od Sigmy až po 70–200mm od Canonu.

Velmi důležitou ingrediencí krásných fotografií je bezpochyby postprodukce. Jak vaše fotografie upravujete?

Někdy mi postprodukce trvá pět minut, jindy to zabere více času. Aktuálně pracuji v programu Adobe Lightroom. Nejdelší čas mi zabere míchání barev, se kterými si ráda hraji. To je většinou práce křivek, vyvážení barevnosti apodobně. Následně do fotografií přidávám šum.

Na vašich snímcích je někdy výrazná hra se světlem, umocňujete kouzlo krásného světla za pomocí tabletu?

Tak tablet mě zatím minul. To mě asi teprve čeká. Ale máme ho doma.

Čím je pro vás fotografie?

Fotografie mi změnila život. Díky fotografii jsem poznala svého muže, a to je nejvíc, co mi mohla fotografie dát.

Takže váš muž má s tímto řemeslem něco společného?

Ano, také fotí. A jsem na něj moc pyšná, protože na rozdíl ode mě fotografuje i v zahraničí. Hodně mě podporuje a já mu za to touto cestou moc děkuji.

Danielo je to krásná tečka za rozhovorem, děkuji vám mockrát za váš čas a za vaše odpovědi.

   

Web: http://www.dannie.cz/

     

Líbil se vám článek?

Pokračovat v sérii

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • Hamlin McGill
    Hamlin McGill
    28.05.2016 18:49

    Skvěle vedený rozhovor. Oduševnělý a moudrý. Tvorba plná vnitřního napětí, kouzla a krásy.

    Nejlepší je otázka : "Na vašich snímcích je někdy výrazná hra se světlem, umocňujete kouzlo krásného světla za pomocí tabletu?"
    Odpověď. "Tablet mě zatím minul."

    Dejte ještě Evu Pilarovou a Petra Magiho.

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (1)

Tisknout článek

Nejčtenější články:

Články v sérii:

Další články ze série

Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a marketingovým účelům soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace