Svícení několika světly a dělená expozice. Škola světla Jana Pohribného MQEP 14. díl

Čtrnáctý díl oblíbené "Školy světla od Mistra Jana Pohribného" doplňuje předchozí díly a bude opět věnován kreativnímu svícení umělým světlem, tentokrát s využitím více světel u rozsáhlejších scén. Řekneme si i něco k doplňkům pro světla. Ne každý ale vlastní mnoho světel, proto se tento díl věnuje i dělené expozici. Na konci článku naleznete tradičně úkol, díky kterému si můžete prakticky ověřit získané informace. Nejpovedenější řešení Jan Pohribný vybere a zhodnotí v samostatném článku.

Aby náš seriál o použití umělého nasvětlování scény ve fotografii byl kompletní, musím se zmínit i o situacích, kdy fotograf (zejména profesionální) je nucen nebo chce využít poměrně rozsáhlý park světel a doplňků k nim určených.

Jedno až tři světla, jak jsem o tom psal v minulých lekcích, mi opravdu vystačily na téměř 60% fotografií, které jsem dělal ve studiu i mimo něj, ale někdy přicházely zakázky nebo jsem řešil vlastní nápady, kdy bylo nutné tento světelný park rozšířit nebo najít řešení, jak simulovat světlo z více zdrojů. Nemusí to být vždy velké scény, kdy je potřeba nasvětlit několik protagonistů nezávisle různými zdroji světla, vytvořit světelné efekty na pozadí i v prostoru a účinné protisvětlo, které dotváří atmosféru. Některé relativně nevelké scény, ve kterých chcete nasvítit hlavní i vedlejší motivy z několika směrů nebo barevně akcentovat pozadí, vyžadují někdy mnoho lamp a lampiček, které nemusejí být vždy nákladné, ale musíte si je uzpůsobit svému záměru.

Stůl Carbon z designérského studia Olgoj Chorchoj evokoval svým tvarem i materiálem tryskové letadlo. Vymyslel jsem si pro tento účel přistávací dráhu z halogenových světel určených k nasvětlení galerie, které jsem umístil na podlahu showroomu firmy, která stůl prodávala. Celkový tvar jsem nasvítil několika reflektory odrazem od stropu, jedním softboxem jsem vytvořil lesk na přední hraně stolu.

Větší počet světel je často potřeba k nasvětlení rozlehlých interiérů v soudobé architektuře i k nasvětlení historických památek. Většina takových fotografií sice často vychází z daného světla, tj. jak je architektura nasvětlena instalovaným osvětlením nebo přirozeným světlem, a vy pouze vyrovnáváte nebo snižujete poměry mezi světly a stíny. Někdy je ovšem nutné stávající světla doplnit nebo dokonce nahradit. Častým případem pro fotografa architektury, kdy nelze využít umělé osvětlení interiéru, může být výrazná převaha denního světla, které je potřeba doplnit světlem se stejnou barevnou charakteristikou (blesky, LED světla, HMI nebo halogeny s konverzním filtrem – viz jedna z příštích kapitol, která se týká kombinace denního a umělého světla).

Rozlehlý barokní Filozofický sál Strahovského kláštera byl nasvícen řadou drobných bodových zdrojů, ale převaha světla přicházela zvenku skrze okna. Vzhledem k tomu, že bylo však v den, kdy jsem zde mohl fotografovat, zataženo, musel jsem denní světlo nahradit a proto jsem do každého okna umístil halogenový reflektor s rozptylnou folií. Anděla v popředí jsem dosvítil kombinací softboxu a směrového světla instalovaného osvětlení sálu. Celkem jsem použil 7 světel, která ovšem měla vytvářet stále iluzi, že interiér je převážně nasvícen denním světlem zvenku.

Je dost možné, že nevlastníte mnoho světel (nebo si je nemůžete pronajmout). Pak můžete využít velmi účinnou a často mezi zkušenými fotografy využívanou dělenou expozici, kdy lze na jeden záběr vrstvit několik expozic, z nichž každá je jinak nasvětlená. Možnost dělené expozice je sice doménou velko- a středoformátových kamer na film, ale nic vám nebrání vytvořit několik nezávisle exponovaných záběrů, které jsou nasvětlené vždy z jiného místa a ty pak složit ve vrstvách v některém z obrazových editorů (např. Photosho­pu) do jednoho obrazu. Podmínkou je, že kamera bude vše snímat z jednoho místa a bude tudíž na stativu, a expozice (clona a čas i citlivost) budou po celou dobu pokud možno konstantní.

Doporučuji však vytvořit si dvě až tři různé expozice pro každý záběr (jako činíte např. při bracketingu či pro HDR), abyste měli z čeho vybírat optimální expozici pro celou řadu. Tímto trikem jste schopni nasvětlit třeba jen s dvěma světly postupně celý parlament. Pracujete-li s pohyblivými objekty nebo např. s živými modely, pak musíte velmi pečlivě volit výběr záběrů, kde jsou protagonisté nasvětleni a jak se prolínají s pozadím i se statickým okolím. Nevýhodou tohoto postupu vrstvení různě nasvětlených záběrů je, že teprve po dokončení v počítači (u filmu po vyvolání) vidíte, jak působí snímek jako celek a musíte se hodně spolehnout na svou zkušenost a imaginaci a také trochu ovládat práci v počítači ve vrstvách a s maskou.

Dělenou expozicí resp. skládáním více záběrů můžete nejen „dohnat“ nedostatek světelného parku, ale někdy je mnohem jednodušší sloučit záběry, které jsou nasvícené rozdílně, než složitě scénu nasvěcovat mnoha lampami a upravovat odraznými nebo vykrývacími deskami apod.


1) Model automobilu (obdobně jako
reálné auto) vyžaduje vedle základního
světla (softbox shora), které modeluje
bok automobilu, také zřetelné světlo
na pozadí k vytvoření světlé kontury
a zdůraznění vrchní linie karoserie.
K tomu je nutné umístit na pozadí nejlépe
bílou odraznou desku a další světla
směrovat na ní (případně zde umístit
prosvětlenou rozptylnou plochu či velký
softbox)

2) Vytvoření čistého tmavého pozadí
s jemným rozzářením za vozidlem pomocí
lampy umístěné na zemi (pod stolem)

3) Nasvícení dalších částí karoserie –
softboxem zpředu, odraznou deskou
zezadu. Posun hlavního světla mírně
ke kameře kvůli vytvoření širšího lesku
v oknech a lepšímu prosvětlení disků
kol.
Ve finále pak je potřeba složit jednotlivé
správně nasvětlené komponenty
automobilu pomocí vrstev a masek
dohromady.

Dokonce s jedinou lampou lze dělat divy a nasvětlovat i kupř. celé budovy. Bude-li prostor, architektura, kterou chcete nasvětlit, ve tmě nebo jen spoře osvětlena, takže vám to umožní expozice 10 i více sekund (v závislosti na intenzitě světelného zdroje, úhlu světla z použitého reflektoru a velikosti prostoru), můžete ji postupně nasvětlit z různých úhlů během této jediné, ale dostatečně dlouhé expozice. Pokud byste nechali lampu pouze na jednom místě, pak bude určitá část nasvětlena více (část nejblíže k lampě), jiná méně a zbytek třeba vůbec. Vy však máte možnost se během expozice s lampou pohybovat (podél architektury v dostatečné a konstantní vzdálenosti) a osvětlit relativně rovnoměrně i partie, kam by možná světlo z pevného umístění lampy ani nedopadlo. Někdy stačí i docela malý pohyb, nemusíte obíhat celý dům, abyste např. pokryli relativně rov­noměrně čelní stěnu, kterou nasvětlujete. Samozřejmě, že vysoké budovy asi stejnoměrně nenasvítíte, pokud nebudete mít dostatečný odstup nebo disponovat extrémně vysokým stojanem na světla nebo jeřábem. Vaším limitem může být také délka kabelu přivádějící proud do lampy, pokud nepoužijete osvětlovací techniku napájenou z baterie. Aby světlo, které postupnou změnou stanoviště vytváří do jisté míry efekt velmi rozptýleného světla, nepotlačilo zcela modelaci a strukturu architektury, můžete dobu svícení z polohy, kdy je struktura výrazná (např. v bočním světle) prodloužit a zbytek expozice se teprve pohybovat směrem ke kameře. Techniku kontinuální expozice a malby světlem probereme velmi detailně v jedné z dalších kapitol, ale v rámci dotváření příběhu světlem, bylo dobré zmínit i tuto „primitivní” variantu řešení, jak osvětlovat bez dostatečného vybavení.

Pro nasvětlování včelích úlů v rožnovském skanzenu mi postačil jediný 600W silný halogenový reflektor (natočený vždy od kamery, aby se na fotografii nezaznamenal zdroj světla), s kterým jsem během expozice prošel kolem všech úlů a ještě přisvětlil starou zvonici na levé straně. Kdybych měl každý úl nasvětlovat samostatně, potřeboval bych nejen řadu bodových světel, ale především bych je musel umístit daleko mimo záběr.

Podobným vrstvením expozic resp. záblesků, jste schopni „dohnat” nedostatečný výkon vašeho zábleskového zařízení nebo nízké směrné číslo příručního blesku, když jeho pomocí nasvětlujete větší prostor. Vychází-li vám interiér/exteriér optimálně nasvětlený blesky např. s clonou f/4, ale vy potřebujete k dosažení dostatečné hloubky ostrosti alespoň clonu f/11, pak pochopitelně u blesků nelze sáhnout k logickému prodloužení času expozice, jako u trvalých světel. Záblesk je stále stejně dlouhý, resp. krátký (obvykle v tisícinách sekundy). Je ale možné využít stejnou úměru jako při standardním nastavení clony nebo expozičního času. Jestliže při cloně f/4 potřebujete jediný záblesk, u clony f/5.6 jsou potřeba dva, u clony f/8 čtyři a pro clonu f/11 bude potřeba odpálit blesk 8×, aby byl snímek správně exponován. Tato technika je dostupnější u klasických kamer, které mají závěrku nezávislou na posunu filmu nebo lze blokování proti náhodné více-expozici vypnout a exponovat krátkými časy a zároveň odpálit (pomocí kabelu, dálkového ovládání) blesky. U digitálních kamer osm záblesků za sebou již znamená ponechat závěrku otevřenou minimálně 8 i více sekund, neboť chvilku trvá (1–3 s), než se zábleskové zařízení či blesk (v závislosti na kapacitě baterií) nabije na plnou hodnotu. Pokud budete fotografovat ve tmě nebo velkém šeru, můžete odpalovat blesky postupně ručně, ihned jak se dobijí. Problém však může být u prostor částečně osvícených am­bientním světlem, které by se již při 8s expozici a další mohlo výrazně projevit. Jisté řešení vícenásobné expozice u digitální kamery vám opět nabídnu u podobně orientovaného tématu v rámci kapitoly Luminografie.

Kubistické stolky Pavla Janáka pro kalendář Artěl II. jsem se rozhodl fotografovat v Praze pod Vyšehradem u jednoho z kubisticky formovaných domů na nábřeží. Záměr vyžadoval poměrně komplikovanou přípravu a přesné stanovení expozice. Navíc jsem kombinoval tři druhy světel: zábleskové (na stolky), halogenové (nasvícení domu) a ambientní (podvečerní světlo uplatňující se na obloze a odrazu v řece). Vzhledem k vysokému clonovému číslu (22) pro dosažení dokonalé hloubky ostrosti, byla základní expozice na nebe téměř 1 minuta, což při užití diapozitivního filmu na denní světlo znamenalo významný podíl Schwarzschildova efektu a tím prodloužení expozice na cca 1,5 minuty. Intenzita záblesku (vzhledem k větší vzdálenosti od objektů) ukazovala pouze clonové číslo 11 a bylo proto nutné odpálit blesk 4× k dosažení osvětlení potřebného pro f/22. Nasvícení domu halogenovými světly o výkonu 600 W bylo však nutné zkrátit na takřka poloviční dobu, a proto je asistent po cca 40 s vypnul. Výrazná barevnost dosažená pomocí červeného a oranžového filtru mimo jiného pomohla potlačit nedostatky nepříliš dobře provedeného (flekatého) nátěru fasády.

Cvičení: Při použití jednoho, dvou světel (halogenů, LED, příručního blesku,…) zkuste postupně metodou dělené nebo násobné expozice nasvítit větší prostor, objekt – např. celý pokoj, dům, auto, zahradu apod., aby to působilo, jako kdybyste použili světel mnohem více. Zapojte třeba i postavu(-y), domácí mazlíčky, předměty atd., stejně tak výraznou barevnost, pokud k ní máte důvod.

Své fotografie vkládejte do galerie NĚKOLIK UMĚLÝCH SVĚTEL / DĚLENÁ EXPOZICE až do 31. 5. 2021. MgA. Jan Pohribný MQEP poté nejpovedenější fotografie vybere a zhodnotí v samostatném článku. Těšíme se :)

Kreativní barva ve fotografii - Jan Pohribný lze pořídít v českých e-shopech za cenu od Kč do (Zdroj: Heureka.cz) Porovnat ceny >>
     

Líbil se vám článek?

Pokračovat v sérii

Komentáře

Tento článek nemá žádné komentáře

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (0)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

Články v sérii:

Další články ze série
FotoAparát.cz - Instagram