Denní světlo - nejpřirozenější tvůrčí “nástroj” fotografa. Škola světla Jana Pohribného MQEP - 6. díl

V šestém díle oblíbené "školy světla od Mistra Jana Pohribného" se dozvíte, jak fotografovat při denním světle, které nelze zapnout a vypnout jako umělé zdroje světla a které se chová zcela podle přírodních zákonitostí. Na konci článku najdete cvičení na téma "Přímé sluneční světlo a jeho stíny", kde si můžete vyzkoušet, jak toto téma umíte uchopit.

Jedním z paradoxů současnosti je, že to, co nás běžně obklopuje, co je součástí ba dokonce základem našeho bytí, považujeme za zcela samozřejmé a prakticky si toho nevšímáme. Nechci však filozofovat o tom, co by se stalo, kdyby najednou ráno nevyšlo slunce a vše nadále tonulo ve tmě…

Fotografování je opravdu jedinečný nástroj, jak vnímat jednu z nejprozaičtějších věcí, jakou je denní světlo, jeho proměny i účinky. Ale v okamžiku, kdy nechcete být pouhými pozorovateli, ale rádi byste zachytili prostor, atmosféru nebo dokonce máte tvůrčí ambice něco před kamerou zinscenovat, si uvědomíte, že světlo není tam, kde byste jej potřebovali, že je příliš měkké, rozptýlené, vzhledem k tomu, co vyžaduje váš námět a nápad, atp. Denní světlo nelze zapnout a vypnout jako umělé zdroje světla a chová se zcela podle přírodních zákonitostí (počasí, zeměpisné polohy, denní hodiny) a dle místa, kde fotografujete – jinak v otevřené krajině, jinak v interiéru. Je na vás, abyste se těmto zákonitostem přizpůsobili a uměli je kreativně využít, nebo použít dostupných prostředků, nástrojů a triků, které dokážou (v omezené míře) ovlivnit světlo ve prospěch vašeho záměru.

Když slunce pálí aneb přímé směrové světlo

Nemusíte se vždy otáčet za sluncem, abyste poznali, kterým směrem svítí, tedy jak dopadají jeho paprsky – stačí pozorovat stín objektu, který fotografujete. Světlo a stíny, jak již bylo řečeno, vyjadřují objem, tvar, strukturu, zvláště když světlo je boční, případně horní. U směrového světla, jakým slunce je, je toto vyjádření plasticity velmi razantní, někdy až dramatické v závislosti na úhlu paprsků. Přesně ohraničené stíny hrají u snímků pořízených v přímém slunečním světle podstatnou roli a mohou váš záměr jak podpořit, tak scénu rozdrobit, rozbít na světlé a tmavé plochy. Často u takových fotografií přestanete vnímat celek, i když se vám skutečnost zdála velmi pěkná – lidské oko totiž snáze vyrovnává kontrasty a navíc vnímá situaci po částech.

Již naznačeným pravidlem fotografování v otevřené krajině a nezřídka i u architektury a plastiky je, že slunce by nemělo být v zádech a světlo by mělo být zřetelně plastické, boční, případně využijte protisvětlo; nejlépe je tedy fotografovat po ránu či pozdě odpoledne. Všechna pravidla se ale dají porušovat a vaším záměrem může být i plošné zobrazení prostoru (k tématu se ještě budeme vracet i v dalších příspěvcích) nebo jiný způsob vyjádření prostorového členění. 


Vedle tonálního řešení, kdy lze využít hierarchie tónů od tmavých ke světlejším směrem k horizontu, nebo prostorového účinku barev (teplé se přibližují, chladné vzdalují) můžete se v případě, že opravdu nemůžete čekat na příhodnější směr světla, pokusit o členění krajiny pomocí světelných bodů případně stínů mraků a světelných ploch, které slunce skrze mraky osvětluje. 

Nemělo by jich být příliš, aby nevznikl efekt světelně rozbitého prostoru popsaný při fotografování lesa za plného slunce.

Záměrně vržený stín (stíny) má své pevné místo v historii fotografie. U směrového světla, které vytváří často výrazný kontrast mezi nasvětlenými partiemi a stínem, působí stín, byť je svou povahou nehmotný, jako pevná těžká hmota, se kterou je potřeba v kompozici obrazu počítat.

Foto: Výrazné boční světlo a přirozený odraz od oblohy mi stačil k pořízení portrétu spisovatele Josefa Škoverckého, který zanechal v české literatuře skutečně nepřehlédnutelný stín (v pozitivním slova smyslu).

Navíc stín může být využit jako symbol, metafora, zvláště když je to třeba stín člověka, který stojí mimo záběr.

Boční směrové denní světlo je vhodné tam, kde nám záleží na vyjádření struktury (např. architektura, krajina, plastika) nebo atmosféry. Velmi záleží na úhlu a směru, jak světlo na fotografovaný ob­jekt dopadá, a mnohdy musíte počkat, až slunce doputuje do té optimální polohy, pokud s objektem nemůžete sami otáčet (no, zkuste pohnout skálou či domem…).


Foto: Brána Naděje sochařky Jaromíry Němcové je součástí novodobé Křížové cesty u Kuksu. Fotografoval jsem zde v různém světle a ročních obdobích, ale teprve podvečerní letní slunce (poslední fotografie) a výrazné boční a nevysoké směrové světlo nejlépe vystihlo povrch upravovaný dlátem sochařky.


Foto: Soudobá architektura někdy vyžaduje nepříliš razantní boční světlo, k vystižení jemné modelace apoužitých materiálů. Fotograf by měl světlem i úhlem záběru zdůraznit čistotu linií, tvaru, barev a zejména záměr architekta.

Asi jste již sami poznali (zvláště u moře, na horách, zkrátka v otevřeném prostoru), že přímé sluneční světlo není příliš vhodné na fotografování portrétů. Ve slunečním světle se člověk brání intenzitě světla a přivírá oči. Jak změkčit a zmírnit takové světlo si ukážeme dále. Zkusíte-li ovšem fotografovat brzy po ránu, případně před západem slunce, jak někdy činí módní a reklamní fotografové, dostanete nejen zlatavý nádech slunečního světla, ale ani intenzita světla nebude již tak bodavá.

Základní problém směrového světla a portrétu, bývají ovšem stíny. Ty mohou rušit tvar tváře, ale na druhé straně mohou dodat výrazu určitou dramatičnost. Směrové boční světlo také zdůrazňuje chyby a vady pleti, ale i únavu, takže není vhodné tam, kde chcete tyto stránky portrétovaného potlačit. V takovém případě bude vhodné použít kombinaci přímého a odraženého světla a využít nějakou odraznou plochu, kterou umístíte vedle kamery, případně ze strany, kde je stín. Ke zmírnění tmavosti stínů nebo dokonce k vytvoření samostatného světla jsou určeny speciální fotografické odrazky, které umožňují kombinovat např. bílou, zlatou či stříbrnou plochu, ale poslouží vám k tomu dobře i větší bílý papír (velikost A2, A1).

Foto: Sádrové odlitky tváří skutečných lidí jsem fotografoval ve výrazném bočním světle severského slunce. Hluboké stíny na levé straně tváře (jak je patrné na masce zcela vlevo) jsem alespoň u masek v popředí prosvítil odraznou deskou se zlatým povrchem, jejíž odraz je teplý a výrazně směrovaný.


Vhodným nástrojem k regulaci směrového světla bývají různá stínidla a vykrývací desky (ve filmové hantýrce se jim říká „negry“), které mohou vhodně omezit průchod světla jen na úzký svazek paprsků a poskytnou tak efekt bodového reflektoru. Stínidla mohou být z různých materiálů (osvědčily se mi např. černě natřené desky z lehčeného plastu, tzv. kapa desky), které uchytíte na stativy nebo samostojící rámy, pokud nemáte při ruce asistenta či někoho, kdo by vám desky podržel.

Nemůžete-li dostat sluneční světlo zrovna tam, kde ho potřebujete, např. fotografujete modelku nebo jiný objekt na severní straně domu nebo v interiéru, kam slunce za celý den nepřijde, využijte zrcadla. Je to sice trochu nemotorný „reflektor“, zvláště když plocha zrcadla musí velikostí pokrýt lidskou postavu (můžete použít i kombinaci více zrcadel), ale intenzita i možnost přesného nasměrování světla (vzpomeňte si na základy fyziky: úhel odrazu se rovná úhlu dopadu) stojí za to. Tento trik se zrcadlem se hodí i k prosvětlení stínů, ale síla světla i směrový efekt způsobí, že budete mít stíny dva: jeden od zrcadla, druhý od slunce.

Foto: Nápad umístit kubistickou židli V. Hofmanna nezvykle „padající” z jednoho z arkýřů proslulých kubisticky formovaných domů v Praze pod Vyšehradem jsem v sobě nosil dlouho, ale nemohl jsem přijít na řešení, jak poměrně tmavou a navíc zajímavě „kubisticky“ intarzovanou židli nasvítit a světelně akcentovat. V té době jsem ještě neměl výkonné studiové blesky, které by stačily z té vzdálenosti svítit stejně intenzivně jako sluneční světlo. Nakonec pomohl odraz slunečního světla pomocí obyčejného zrcadla, které jsem opřel vedle kamery na chodník. Silueta židle se navíc promítá do stropu arkýře, takže ji vidíme také trochu kubisticky ze všech stran…

Cvičení: "Využijte kreativně potenciál přímého slunečního světla a event. jím vržených stínů. Věnujte pozornost jeho směru a efektu, který na snímaném objektu, člověku, krajině atd. vytváří”

Své fotografie vkládejte do galerie „Přímé sluneční světlo a jeho stíny“ až do 31.3.2020. Jan Pohribný poté některé vybere a zhodnotí v samostatném článku. Těšíme se :)

     

Líbil se vám článek?

Pokračovat v sérii

Komentáře

Tento článek nemá žádné komentáře

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Obsah článku

Komentáře k článku (0)

Tisknout článek

Tip na článek

Posviťte si na to aneb co zmůže i jedna lampa. Škola světla Jana Pohribného MQEP 9. díl
Posviťte si na to aneb co zmůže i jedna lampa. Škola světla Jana Pohribného MQEP 9. díl

De­vátý díl ob­lí­bené „Školy světla od Mi­s­tra Jana Po­hrib­ného“ se vě­nuje umě­lému světlu. Do­zvíte se, jak pra­co­vat s umě­lým svět­lem, jaké jsou jeho druhy a jak je uplat­nit a kom­bi­no­vat. Vy­svět­líme si tyto typy osvět­lení: *Hlavní světlo *Do­plň­kové světlo *Pro­tisvětlo *Světlo na po­zadí *Am­bi­entní světlo *Efek­tové světlo.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

Články v sérii:

Další články ze série
FotoAparát.cz - Instagram

Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a marketingovým účelům soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace