Denní světlo - nejpřirozenější tvůrčí “nástroj” fotografa III. Škola světla Jana Pohribného MQEP 8. díl

Nechte se rozptylovat difuzním světlem. Osmý díl oblíbené "Školy světla od Mistra Jana Pohribného" se věnuje již potřetí dennímu světlu, jakožto nejpřirozenějšímu tvůrčímu “nástroji” fotografa. Dozvíte se, jak pracovat s rozptýleným světlem, jak dosáhnout jeho difuze a kde lze uplatnit.

Nechte se rozptylovat difuzním světlem

Prochází-li sluneční světlo mraky nebo jinou rozptylnou hmotou, odráží-li se od matných povrchů domů, krajiny nebo vámi nastavených odrazných desek, paprsky se již nešíří jedním směrem, ale zpravidla všemi směry a dochází k tzv. rozptylu světla. Podle intenzity tohoto rozptylu jsou vržené stíny méně či vůbec ohraničené a světlo již tak výrazně nezdůrazňuje tvary a objemy.

Mlha nebývá nic příjemného, pokud musíte řídit nebo putujete třeba pěšky do míst, která neznáte a nemáte zrovna u sebe GPS navigaci nebo alespoň kompas. Pro fotografy nebo určitě pro mne bývá však mlha často požehnáním, když chci do snímku např. krajiny vnést zvláštní náladu, potlačit prostor, popisnost a příliš naturalistické zobrazení. Mlha nebo intenzivní vzdušný opar přirozeně všechny tóny vaší scény zjemňuje, „filtruje“ nasycené barvy na lomené a snižuje tak celkový kontrast snímku. Proto bývá dynamický rozsah fotografií pořízených v mlze velmi nízký, někdy dokonce pouze 2–3 EV, pokud je vámi fotografovaný objekt v husté mlze a divák tuší jen jeho obrysy, náznak barev.

Mlha, i když byla v pavilonu indonéské džungle v pražské ZOO umělá, rozptýlila ostré směrové sluneční světlo a potlačila výrazné pozadí, takže pozornost diváka je přitahována k orchideji – světelně i barevně –, architektura skleníku však stále zůstává patrná.

Při zcela zatažené obloze bývá světlo natolik rozptýlené, že v otevřeném venkovním prostoru prakticky vše na fotografii bude působit velmi plošně a uplatní se především tónová a prostorová barevnost, částečně i perspektiva vámi zvolené optiky.

Volba nebo někdy i nutnost akceptovat takto extrémně rozptýlené světlo nebývá ani u profesionálů příliš častá, může vám však napomoci např. k vyjádření asociací, které nemusí být vždy prvoplánově optimistické. Někdy tak ovšem lépe postihnete jemné vnitřní napětí zachycené situace, kdy by mohlo příliš realistické (=plasticky nasvícené) zobrazení posunout vaší fotografii mezi tradiční a očekávaná řešení.

Prostor a objem je na této fotografii zdánlivě potlačen využitím velmi rozptýleného světla situace po dešti. Tím je však zřetelnější optická iluze snímku (vržené stíny nerozbíjí scénu, neurčují měřítko), kdy díky extrémně širokoúhlé optice, podhledu, zvolené kompozici, úběžníkům a vysoké hloubce ostrosti, působí relativně malé objekty papírových kostek (15×15×15 cm) monumentálně, jako samostatné domy.

Zatažená obloha nemusí být jediným zdrojem rozptýleného přirozeného světla. Zajímavé výsledky nabízí např. situace po západu slunce, kdy se teplá barevnost posledních paprsků odráží od mraků. Pokud je obloha zcela bezmračná, výrazně se projeví odraz od nebe a tedy posun do modré. S přibývajícím podvečerem pak přirozeně přibývá podíl modré při jakémkoliv počasí. Jak si ukážeme někdy později v části věnované Luminografii, jsou oba zmíněné aspekty, tj. výrazně rozptýlené světlo a posun chromatičnosti světla, součástí mnohých fotografií, kdy v exteriéru v podvečer potřebujete dosáhnout velmi dlouhých expozic.

Labyrint, který jsem vytvořil na úbočí Studniční hory v Krkonoších. Měkké světlo odražené od zemské atmosféry nejen zjemňuje podání struktur až takřka jejich potlačení, ale otevírá divákovi (i posunutou a záměrně neupravenou barevností) daleko větší prostor pro imaginaci.

Pokud chcete pro své fotografie využít jako hlavní zdroj mírně směrované difuzní denní světlo, pak musíte volit dny s nepříliš hustou oblačností, kdy paprsky slunce přece jen částečně procházejí, byť v rozptýlenější podobě, směrem k fotografovanému námětu, nebo si najít ve stínu místo, do kterého se odráží sluneční světlo od nějaké světlé plochy (např. protějšího osvětleného domu). Ve městě to nemusí být takový problém, ale například v otevřené krajině osvětlené sluncem si již musíte pomoci využitím difuzních folií a textilií, ale třeba i pomocí obyčejného pauzovacího papíru rozprostřeného (na rámu apod.) nad fotografovanou osobou (objektem), které přímé sluneční světlo částečně rozptýlí; zdvojením, ztrojením rozptylného materiálu se účinek rozptylu zesiluje, ale dochází ke ztrátě intenzity světla. Paprsky slunečního světla, zpravidla shora a někdy ve zcela nevhodném směru, lze však částečně usměrnit pomocí odrazných desek, jak jsme si naznačili již v předešlé kapitole o protisvětle. Čím bude plocha, od které se slunce směrem k objektu odráží, větší a matnější, tím bude rozptyl větší a stíny méně zřetelné.

Tělo člověka může být idylickou krajinou, ale na fotografování mu ostré, skoro polední světlo příliš nesvědčí. Proto jsem pomohl Hance Špačkové, jedné z účastnic mého workshopu v Lednici, pomocí textilního difuzního disku světlo změkčit. Modelce i koňům jemnější modelace určitě nevadila a ztráta intenzity světla vůči přímo nasvětlené skutečné krajině představovala jen 1 EV. (dokumentační fotografie František Havlík)

Mírně směrované difuzní světlo lze uplatnit takřka ve všech oblastech fotografie. Je patrně nejvhodnější pro fotografování lidí – od portrétu přes akty, módu, reklamu až po dokumentární fotografie, ale také pro fotografování objektů, architektury (zejména interiérů), zátiší, uměleckých děl, přírody atd. Zvláště světlo přicházející z boku či shora jemně modeluje tvar a stíny nebývají tak hluboké, takže většinou není potřeba je změkčovat či prosvětlovat. Také dynamický rozsah snímku v rozptýleném světle bývá mnohem menší a je snazší jej zachytit na citlivou vrstvu filmu či senzoru. Rozptýlené denní světlo bývá nejčastějším zdrojem přirozeného osvětlení fotografujete-li v interiéru. Venkovní světlo, byť je venku třeba pod mrakem, je směrováno dovnitř okny a dalšími otvory a bývá z toho důvodu více či méně modelující. Okna na rozdíl od reflektorů a jiných umělých světel o kterých bude řeč v dalších kapitolách ovšem nemůžete libovolně přemístit a tak se musíte přizpůsobit směru a charakteru světla (nebo se pokusit jej částečně změnit pomocí závěsů, odrazek, zrcadel atp.), který propouštějí, a především námětu, který fotografujete. Pro vyjádření objemu, plasticity bude okno pravděpodobně z boku.

Fotografování sakrální architektury (zde chrám Sv. Barbory v Kutné Hoře) je mnohdy odkázáno na denní měkce modelující světlo, které nejlépe vyjadřuje jednotlivé prvky architektury, strukturu a materiál, ale také se lépe hodí ke zvládnutí vysokého dynamického rozsahu tohoto typu interiéru. Směrové světlo přicházející některým z oken však může snímek oživit a zdůraznit místo, kam dopadá. Je-li však takových míst více, mohou tyto světelné body prostor zbytečně rozdrobit a znepřehlednit. Je rovněž na volbě fotografa, zda zachytí architekturu z pohledu jejího tvůrce, při dodržení deskriptivních zásad, kdy by vertikální linie měly zůstat rovnoběžné (fotografie vlevo), nebo se může pokusit např. o pohled člověka zbožného, vzhlížejícího vzhůru a podtrhnout vertikální dynamiku pomocí podhledu, perspektivy, širokého úhlu záběru i světla.

transparentních objektů (skla, plastů apod.) můžete využít denního protisvětla, pokud okno nezapojíte přímo do vaší kompozice. Nelze nepřipomenout mistrovskou práci s denním rozptýleným světlem v proslulých zátiších Josefa Sudka, zejména řadu variací jednoduchých zátiší v okně jeho atelieru.

V případě přímého slunečního světla směřujícího do interiéru se dobře opět uplatní rozptylné folie v oknech, odrazné desky a různá stínidla k dosažení difuzního světla.

„Téměř každý interiér osvětlený denním světlem se může proměnit v portrétní atelier. Zvláště, pokud máte možnost si světlo regulovat např. pomocí závěsů, stínících desek apod. a dostatečný prostor s modelem pohybovat nebo měnit polohu kamery a její úhel. Výrazné směrované měkké boční světlo a stůl zasedací místnosti mne inspiroval k portrétu malíře Vesi z finské Imatry, který každý den praktikoval jógu i meditace. Ostré směrové sluneční světlo, jsem eliminoval pomocí závěsů, pouze úzký paprsek dopadá na stůl před model.“

Cvičení: “Použijte pro vaše fotografie jako kreativní nástroj velmi rozptýlené světlo (zatažená obloha, mlha, difuzní světlo v interiéru). Soustřeďte se na využití tonality, barevných hodnot, perspektivu a práci s kompozicí, kterými vyjádříte plasticitu objektů a prostor.”

Své fotografie vkládejte do galerie „Difuzní světlo“ až do 30.4.2020. MgA. Jan Pohribný MQEP poté některé vybere a zhodnotí v samostatném článku. Těšíme se na vaše fotografie :)

Kreativní barva ve fotografii - Jan Pohribný lze pořídít v českých e-shopech za cenu od Kč do (Zdroj: Heureka.cz) Porovnat ceny >>
     

Líbil se vám článek?

Pokračovat v sérii

Komentáře

Tento článek nemá žádné komentáře

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Obsah článku

Komentáře k článku (0)

Tisknout článek

Tip na článek

David Weinhauer - fotograf aktů
David Weinhauer - fotograf aktů

Da­vid Weinhauer je br­něn­ský fo­to­graf aktů, známý pře­de­vším svou in­stagra­mo­vou sé­rií por­trétů „Sprosté kafe“. Něj­čas­těji fotí s ama­tér­skými kli­ent­kami. Ně­které z nich chtějí fotky pro sebe, ji­ným po­má­hají v psy­cho­te­ra­pii. Na­jdou se i ta­kové, které za fo­cení ne­chtějí za­pla­tit a vy­u­ží­vají k tomu různé tak­tiky.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

Články v sérii:

Další články ze série
FotoAparát.cz - Instagram

Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a marketingovým účelům soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace