Difuzní světlo. Škola světla Jana Pohribného MQEP - zhodnocení

Přinášíme zhodnocení na téma "Difuzní světlo“ ze seriálu Škola světla Jana Pohribného, MQEP. Za úkol bylo: “Použijte pro vaše fotografie jako kreativní nástroj velmi rozptýlené světlo (zatažená obloha, mlha, difuzní světlo v interiéru). Soustřeďte se na využití tonality, barevných hodnot, perspektivu a práci s kompozicí, kterými vyjádříte plasticitu objektů a prostor.”

Ráno po vytrvalém dešti, který konečně pomalu trochu nasytil vysychající krajinu, se nad naším údolím vznáší pára z lesů a konečky stromů již skrze tuto vlhkou clonu skoro nelze vidět. Mlžný opar je opravdu fotograficky vděčné téma, zvláště, když skrze něj jemně začínají prorážet paprsky slunce. Ale i hustá mlha, která samozřejmě není v našich zeměpisných šířkách tak častá, jako třeba na Britských ostrovech, dodává prostoru, krajině a předmětům v ní ještě větší příchuť mystiky a něčeho tajemného. Možná se na tom podílí rovněž rozptyl světla, v němž se ztrácí iluze trojrozměrnosti, barvy nejsou tak zářivé, jak ve slunečním světle, vše je ztlumené… Ploché světlo, jak lze také nazvat příliš rozptýlené světlo, které nemodeluje, může být přirozeně nevhodné tam, kde potřebujete vyjádřit objemy, plasticitu, jako u architektury, plastiky, klasické krajiny atd. A někdy tyto požadavky stojí skoro proti sobě. Chcete měkkou mlžnou náladu, ale zároveň vyjádřit tvar, prostorovost. Pojďme se podívat, jak se vám to podařilo.

Charles007: Pic­ture XVI

Až na pár zatoulaných jablíček a slunečními paprsky zalitou zátoku, jste všichni uchopili toto téma za celkem správný konec. Resp. jste většinou pochopili v čem kouzlo difuzního, měkkého světla spočívá. Snad jedině škoda, že se nenašlo více autorů, kteří by uplatnili rozptýlené světlo na zátiší (tolik oblíbené u světově proslulého mistra nejen zátiší Josefa Sudka) nebo u aktu, případně na nějaké aranžované abstraktnější kompozice. Tou je např. kompozičně i tonalitou zajímavá fotografie rozptýlené hry světel a vržených stínů od Charlese007 Picture XVI, kde právě jemná difuze hran okna, stropní lampy či židle vytváří nečekaný prostorový efekt.

Boli: Generace

Boli: Den,kdy se světlo naučilo kreslit

Jinou výraznou odbočkou od hlavního proudu zaměřeného převážně na krajiny, detaily přírody a občas i na portréty, jsou fotografie od Boli, které exploatují jednak práci s filtry (?), nezvyklou barevnost a možná i postprodukční zásahy, ale jednoznačně svědčí o invenčnosti svého tvůrce. Obzvláště mne zaujal Čas sirén, který by byl skvělou ilustrací k nějaké sci-fi povídce a docela by mne zajímalo, jak autor(-ka) k finálnímu snímku dospěl (-a). Jako zastánce a a tvůrce fotografií s minimem postprodukčních zásahů bych si představoval, že postavy jsou snímané v protisvětle skrze nějakou látku, která způsobí jejich větší či menší difuzi dle vzdálenosti postav a jejich gesta od látky či jiného podobného materiálu…

Soňa Šerá: Alexandra

Rozptýlené světlo je někdy přímo žádoucí pro portrétní fotografii a pokud jej vhodně nasměrujete ze strany např. z bočního okna, jako na snímku Alexandra od Soni Šeré, dosáhnete jemné modelace tváře od světel do stínů. Černobílá ještě více nás soustředí k jejímu pohledu, výrazu, který skrývá řadu otázek.

Lenka Rondevaldová: List

Zajímavý nápad nabízí rovněž Lenka Rondevaldová na snímku List, který vytváří takřka benátskou škrabošku, ještě vtipně kombinovanou s účesem. Celý snímek má příjemné pastelové barvy, typické pro měkké světlo, jen je trochu kompozičně nedotažený resp. nevyvážený v řazení a umístění vertikál stromů na pozadí. Krajní strom zcela vlevo, by neměl být z půlky mimo záběr. Buď zcela pryč nebo naopak blíže k modelu, aby zleva byl ještě trochu prostor. Také druhý strom ne ideálně interferuje s rukou modelu. Měl by být nepatrně blíž k hlavě modelu, aby nevycházel přesně za rukou. Tedy nekácejte les, ale trochu ukročte, odstupte, změňte ohnisko atd.

A

Atropina: Rozmary jara

Některé náměty vypadají v rozptýleném světle zajímavě, jako kupř. Rozmary jara od Atropina, ale mnohem více by je oživilo protisvětlo, jak již dobře víte z předchozích lekcí i vašich ukázek.

ASCII   Kolor stitching | 6 pictures | Size: 15225 x 6840 | Lens: Standard | RMS: 2.59 | FOV: 99.06 x 44.51 ~ 16.31 | Projection: Spherical | Color: LDR |

Jiří Hlisníkovský: Noc v lese v Beskydech

Někdy jsou protisvětla tak vzdálená a pro lidský zrak skoro neviditelná, že jejich společný účinek a rozptyl zaznamená pouze fotocitlivá vrstva fotoaparátu. To je případ noční oblohy od J. Hlisníkovského – Noc v lese v Beskydech, která je zajímavě kompozičně uspořádána jak divadelní představení. Stromy v popředí vytvářejí poodhrnutou oponu k věčnému spektáklu, který nikdy neomrzí.

Michaela F: Blíží se déšť

Stejně tak jsme fascinováni mořem (zvláště my suchozemci, co za ním musíme vždy cestovat). Jeho sílou, rytmem, ale i zdánlivou nekonečností. Atmosféru krajiny i tohoto živlu opravdu přesvědčivě zachytila Michaela F a nic na tom nemění, že je to snímek Pláže na Lofotech, kde takové nálady a úchvatné scenérie vám místní podnebí a krajina nabízí relativně často (vím co říkám, jezdil jsem tam skoro 4 roky učit na jednu místní fotografickou školu…). Je to i dobrá ukázka, kdy velmi difuzní světlo zamračené oblohy vyvolává pocity blížícího se deště, umocněné i delší expozicí.

Les a stromy v mlze lze označit za klasické využití mlhy a rozptýleného světla, ale stále jsme od dob již zmíněného Sudka, který tak zachytával prales na Mionší nebo pražské zahrady, přes Jiřího Havla a jeho proslulé snímky pralesa na Rýchorech v Krkonoších a další autory, stále okouzleni tímto takřka pohádkovým efektem.

Petr Novák-Moric: Mimo stezku (1)

Jedním kouzelným lesem nás provází snímky od Petra Nováka-Morice, který zvolil, podobně jako již zmínění klasici, černobílou škálu a tvarosloví siluet, pečlivě komponovaných, jako čínské tušové malby. Zvláště snímek Mimo stezku (1) je velmi čistou ukázkou práce s prostorem skrze odstupňovanou tonalitu jednotlivých komponent snímku.


Čumáčková: Po dešti

Čumáčková: Tajemný les


Podobnou jemností a citem pro atmosféru, patrně jarního lesa, mne zaujaly snímky od Čumáčkové Po dešti a Tajemný les. Cením si toho, že nerezignovala na význam a účinky barev a zvolila toto takřka monochromatické, ale na barvě postavené řešení. Zajímavá a méně vídaná kompozice do čtverce, se zde perfektně doplňuje s vertikálami stromů. Jemné světlo, zvláště u snímku Tajemný les, které prozařuje listy javoru v popředí, vytváří takřka nepostřehnutelné, ale o to citlivější světelné dominanty, které i dobře narušují zdánlivě statickou kompozici ústředního stromu na centrální osu snímku. Díky mlho a gratuluji vítězce!

VŠECHNY VAŠE FOTOGRAFIE NA TÉMA „DIFUZNÍ SVĚTLO“

Kreativní barva ve fotografii - Jan Pohribný lze pořídít v českých e-shopech za cenu od Kč do (Zdroj: Heureka.cz) Porovnat ceny >>
     

Líbil se vám článek?

Pokračovat v sérii

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • čumáčková
    čumáčková
    30.06.2020 12:13

    Děkuji za hodnocení.

  • Petr Novák-Moric
    Petr Novák-Moric
    01.07.2020 04:17

    Gratuluji vítězce a děkuji za pěkné hodnocení, mlha je klasika, mě osobně se, kromě vítězných fotek, líbily Picture XVI od Charlese007 a Blíží se déšť od Michaely F.

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (2)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

Články v sérii:

Další články ze série
FotoAparát.cz - Instagram