Když světlu dáte směr i charakter. Škola světla Jana Pohribného MQEP 12. díl

Je zde měsíc prosinec a přinášíme vám již 12. díl inspirujícího seriálu "Škola světla od Mistra Jana Pohribného". Jak už název naznačuje, tento díl bude věnován nástrojům a doplňkům, které můžete využít ke směrování a úpravě povahy světla. Zaměříme se na nástroje k usměrnění a rozptýlení světla a vysvětlíme si jejich využití.

předešlých lekcí již víte, jaký zdroj umělého světla můžete použít (nebo máte k dispozici) a jakou roli budou jednotlivé lampy ve vaší scéně zastávat, je na čase vdechnout jim charakter a směr, jak budou váš námět a scénu utvářet. Charakter a směr světla jsme již docela detailně probrali v lekci o denním světle a tyto poznatky lze beze zbytku aplikovat i na světlo umělé, jen nástroje k tomu užité se mohou lišit a stejně tak jejich účinek. U většiny nejužívanějších a zde uvedených zdrojů osvětlení (halogeny, LED, zábleskové zařízení) je sortiment doplňků velmi podobný, pouze konstrukčně odlišný podle typu zdroje a výrobce. A pokud vám některé nákladnější doplňky chybí, ukážeme si, jakým způsobem je nahradit nebo jejich použití obejít. Vždyť nadarmo se neříká, že jsme jako národ mistři v improvizaci…

Nástroje k usměrnění světla

Fotografická lampa (halogeny, LED, HMI, zábleskové zařízení), osazená standardním reflektorem se svým charakterem blíží přímému slunečnímu světlu (u halogenů je samozřejmě zabarvení světla mnohem teplejší). Na šíři a délce takového reflektoru závisí velikost kužele světla, který vrhá. Čím je reflektor širší a kratší, tím je plocha odrazu od stěn reflektoru větší a světlo měkčí – zpravidla posuzujeme, jak se zobrazí hrana stínu, který vrhá nasvětlený objekt. Užší a delší reflektory, až tzv. komínky, mají naopak tendenci světlo více zaostřit a poslat svazek paprsků do určitého místa. Rozptyl či směrování navíc ovlivňuje i velikost samotného zdroje světla (žárovky, výbojky apod.) a povrch vnitřní strany reflektoru, který bývá bílý (hrana stínu je měkčí), stříbrný (hrana je zřetelnější) nebo zlatý (hrana je zřetelnější a charakter světla na objektu teplejší).


Standardní bílý reflektor: vejce vrhá stín s měkčí konturou


Spot reflektor s optikou a přesně cíleným kuželem světla: vejce

K reflektorům lze většinou připojit různé klapky a stínidla, které nadále mohou tok paprsků zužovat až do nepatrné štěrbiny, a slouží zejména k přesnějšímu směrování, případně stínění tam, kde nechceme, aby směrové světlo reflektoru dopadalo. Podobně lze na reflektor nasadit voštiny, tj. mřížku připomínající plástev, která světlo rovněž soustřeďuje do určitého místa, ale vytváří měkčí stíny – je s oblibou užívána módními a reklamními fotografy.

K přesnému vymezení nasvětlení scény se mimo již zmíněných stínidel používají i vykrývací desky (zpravidla z tmavého matného materiálu, nejlépe desky potažené sametem, ale můžete použít černý matný karton apod.), které se umísťují na zvláštní stojany a ramena. Často se uplatní jako clony proti parazitnímu světlu, či vzniku reflexů v objektivu, když použijete např. směrové světlo jako protisvětlo.

Klapkami nasazenými před reflektor v kombinaci s barevným filtrem lze vytvořit zřetelný a výtvarně působivý paprsek světla. K ještě přesnějšímu zacílení stačí vytvořit ze stínidel (např. z kartonu) mimo záběr barieru, která propustí světlo jen skrze štěrbinu, kterou postavením stínidel vytvoříte.

Potřebujete-li tok paprsků opravdu přesně směřovat do určitého místa, pak vedle jednoduchých komínků (alespoň 30–50 cm dlouhých), které lze zhotovit i z kusu neprůsvitného papíru stočeného do tubusu a přichyceného kolem reflektoru (pozor u výkonných halogenů na teplotu a nebezpečí vznícení papíru!) nebo ještě lépe ze silnější hliníkové folie (pro filmové účely se např. vyrábí hliníková teplu odolná folie „black wrap“ s černým matným povrchem), použijte spot (bodové) reflektory nebo reflektory s optikou. Ty většinou bývají spojeny s jednoduchou­ Fresnelovou čočkou, jejíž posunem lze svazek paprsků přesně zaostřit nebo naopak trochu rozptýlit. U spot reflektorů, u kterých je použita projekční optika (jednoduché spojné čočky), je možné vkládat mezi světelný zdroj a optiku různé rastry, barevné filtry apod., tzv. gobo, takže máte možnost promítat tyto rastry (můžete si je vyrobit i vlastnoručně) méně nebo více zaostřené na objekt či na pozadí. Jako náhrada bodových reflektorů může posloužit i starý zvětšovací přístroj se silnější žárovkou, diaprojektor nebo dataprojektor. K zajímavým možnostem projekce na fotografované objekty se ještě určitě vrátíme v jedné z dalších lekcí.

Pro billboard na velkou výstavu obrazů Mistra Theodorika v Anežském klášteře jsem se pokusil vyjádřit atmosféru původního nasvětlení gotické kaple osvětlené denním světlem procházejícím vitráží gotických oken nebo svícemi. Do alu-folie jsem různými ostrými předměty vytvořil řadu otvorů, které jsem pak zábleskovým reflektorem s projekční optikou ze strany promítal na obraz nasvětlený rozptýleným světlem (softboxem).

Nástroje k rozptýlení světla

Směrové světlo lze postupně změkčovat, rozptylovat pomocí různých difuzních folií a zvětšováním plochy reflektoru až se jeho charakter změní na zcela rozptýlené a měkce modelující. Světlo můžete změkčit jak odrazem od nějaké (obvykle bílé) plochy, tak průsvitem přes rozptylné folie, textilie apod. I zde vstupuje do hry několik faktorů:

  • Povrch, od kterého se světlo odráží, ovlivní jeho rozptyl: čím matnější povrch, tím je rozptyl silnější, a naopak (lesklé povrchy se mohou odrazem blížit směrovému světlu). Podobně ovlivní hustota a struktura matné folie, plexiskla nebo textilie rozptyl světla, které jimi prochází.
  • Čím větší je plocha, od které se světlo odráží nebo přes kterou se rozptyluje a čím dále je zdroj světla (žárovka atd.) od této plochy, tím je světlo rozptýlenější.
  • Povrch a barva odrazné plochy či zabarvení rozptylné folie ovlivňuje barevnost světla a je dobré si případně nakalibrovat vyvážení bílé pomoci středně šedé tabulky.

Bíle natřené stěny pokoje nebo vašeho atelieru dobře poslouží jako přirozená odrazná plocha a difusér světla.

K dosažení odraženého rozptýleného světla, které má nejen ve studiové fotografii velmi široké uplatnění, lze použít odrazné desky z bílého materiálu (např. z lehčeného polystyrenu potaženého papírem, tzv. kapa desky – hojně užívaný materiál pro podlepení fotografií) či dokonce obyčejný bílý karton, alespoň ve formátu A1. Potřebujete-li větší odraznou plochu, poslouží dobře i bíle natřená stěna nebo třeba strop pokoje. Nevýhodou těchto „pevných“ odrazných ploch je, že se nedají příliš směrovat a odražené světlo ovlivňuje celou scénu a někdy i to, co chcete ponechat ve stínu nebo nasvětlit pouze směrovým světlem. Lze si však účinně pomoci např. různými stínidly – negry, jak o tom již byla zmínka.

Odrazné desky mají své důležité místo např. u fotografií kovových a lesklých předmětů, kde je mnohdy potřeba vytvořit plynulý a jemný přechod světlem, který se do takových předmětů od desek odráží.

Ukázka zcela nevhodného svícení – příbor je nasvětlen pouze jednoduchým reflektorem. Kov odráží jen bodový zdroj světla a okolí, které se v kovu odrazí jako tmavá, případně nestejnorodá plocha. Na povrchu příboru je vidět každý škrábanec, je-li příbor již jen trochu použitý.

Příbor je nasvětlen pouze softboxem, což mnoho fotografů tak činí… Světlo softboxu (případně deštníku) je sice rozptýlené, ale v celé ploše stejnoměrné, což se projeví tak, že příbor ztrácí částečně plasticitu a některé jeho části (např. střenka nože) působí víc papírově než kovově. Nejproblematičtější je opět lžíce, kdy se většinou softboxem nepodaří vykrýt celou plochu, kterou její zakřivený povrch odráží. Je pak nutné kombinovat více softboxů či kombinaci softboxu a odrazných desek vedle sebe, což je vždy v odrazu patrné.

Příbor z pochromovaného nebo jinak leskle upraveného kovu je klasickým příkladem, kdy je nejvhodnější použít přechodového svícení od odrazné desky (ukázka vlevo) nebo průsvitem skrze rozptylnou fólii (vpravo), které nejlépe vytvoří pocit plasticity kovových předmětů a podá jemně lesklý materiál. Nejtěžší bývá dobře vykrýt a plasticky nasvítit lžíci, která svým sférickým tvarem odráží takřka vše kolem vás (u vysoce lesklých pochromovaných příborů se chová jako vypouklé zrcadlo). Světelný stan, box apod., jak si ukážeme, je také jedním z řešení, ale nejlepší výsledky jsem vždy dosáhnul touto jednoduchou metodou.

Samozřejmě, že můžete sáhnout ke komerčně vyráběným odrazným diskům, o kterých již byla zmínka v kapitole o denním světle a které lze zakoupit nejen v různých velikostech, ale také s různým povrchem. Vedle standardní bílé může mít váš odrazný disk zlatý nebo stříbrný povrch, kterým lze více světlo směrovat a také odráží více světla, případně ho lze i upravit jako kruhovou rozptylnou plochu, přes kterou lze svítit. Pro módní fotografii se vyrábějí tyto odrazky až do velikosti lidské postavy pro dosažení rovnoměrného osvětlení celé postavy. Odrazné disky bývají uchyceny na elastických rámech, takže je lze pohodlně složit a snadno nosit s sebou. Podobně lze k rozptylu použít odrazných deštníků umístěných před reflektory; jejich povrch může být také z různých materiálů a rovněž velikost a plocha odrazu i intenzita rozptylu může být různá.

Pro řadu velmi lesklých povrchů, jako jsou šperky, pochromované příbory, nerezové nádobí, vodovodní baterie a jiné, zejména zakulacené produkty, které odrážejí vše kolem vás, se nejlépe hodí postavení tzv. světelného boxu, tj. obložení těchto objektů ze všech stran bílým papírem (nebo jiným materiálem) a světlo pak prochází např. přes difuzní fólii (nebo softbox) z jedné strany nebo se směrovým reflektorem odráží od jedné ze stěn boxu. Ve vrchní desce, která box zakrývá, je pak otvor pro objektiv fotoaparátu. Podobným způsobem lze z průsvitné rozptylné látky postavit (nebo zakoupit i komerčně vyráběný) světelný stan, který je možné nasvítit zvenku (látka stanu by měla být perfektně napnuta, každé zvrásnění se může v pochromovaném objektu zrcadlit!). Obdobně lze použít i speciálně k tomu účelu vyrobené matné plexisklo, které se dá různě tvarovat a obestavět jím fotografovaný objekt.

Na podobné bázi jsou vyráběny průsvitné plastové stoly (např. od Fomei), které lze prosvítit zespodu a jsou velmi užitečné pro fotografii transparentních objektů, ale také např. kovových lesklých objektů, které vyžadují světlo zespodu nebo v kombinaci se světlem shora, případně z boku. Někdy lze tímto spodním světlem eliminovat stíny vržené na podložku nebo vytvořit nezvyklé spodní nasvícení objektu.

Sklo a transparentní předměty je dalším z fotografických námětů, kde využijete přechodové svícení směrované na pozadí – k tématu se ještě dostaneme podrobně v následujících lekcích.

Nemusíte si však ihned shánět nákladné světlopropustné stoly, které jsou výtečnými pomocníky pro produktovou fotografii i jiné žánry. Mnohdy vystačíte s matnou folií, kterou položíte na tabuli skla o dostatečné síle (alespoň 5 mm) zaručující potřebnou nosnost pro fotografované objekty. Tabule skla může být umístěna na dvou pracovních stojkách (kozách), stejně jako když se fotografují skleněné objekty, aby byl dostatečný prostor pro světla umístěná na podlaze. Světlo umístěné příliš blízko skla nebo plastového stolu může vytvářet výrazně ohraničený světelný kruh, ale rovněž může tepelně poškodit váš stůl (jednou mi takto praskla velká deska skla 1 × 2 m o síle 1 cm).

Náramek byl nasvícen jedním softboxem ze strany, odrazkou shora, ale především zespodu skrze matnou folii, dostává mnohem zajímavější dynamiku. Spodní světlo lze libovolně zabarvit pomocí filtrů, ale barevnost pak ovlivní i samotný objekt.


K fotografování velkých lesklých předmětů či k vytvoření velmi jemného měkkého světla s minimem stínů se ve fotografii používá i gigantických rozptylných ploch, které jsou opět přejaty od filmařů. Dvě difuzní plochy, tzv. „butterfly“, o rozměru 6 × 6 m napnuté na duralovém rámu jsem musel využít při fotografování kampaně pro fy Mazda, abych vytvořil dostatečně dlouhý lesk na jejím boku. Dalších odlesků jsme dosáhli přechodovým svícením do bílého pozadí umístěného za vozidlem.

Cvičení: Vyfotografujte s pomocí (umělého) nasvícení kreativně nějaký objekt, výrobek, z lesklého materiálu – kov, plast, kůže apod. Soustřeďte se na správné vyjádření materiálu z čeho je produkt vyroben a tomu přizpůsobte zejména světlo a jeho charakter.

Své fotografie vkládejte do galerie „LESKLÝ OBJEKT KREATIVNĚ NASVÍCENÝ“" až do 31.1. 2021. MgA. Jan Pohribný MQEP poté nejpovedenější fotografie vybere a zhodnotí v samostatném článku. Těšíme se :)

Kreativní barva ve fotografii - Jan Pohribný lze pořídít v českých e-shopech za cenu od Kč do (Zdroj: Heureka.cz) Porovnat ceny >>
     

Líbil se vám článek?

Pokračovat v sérii

Komentáře

Tento článek nemá žádné komentáře

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Obsah článku

Komentáře k článku (0)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

Články v sérii:

Další články ze série
FotoAparát.cz - Instagram