Jak si vybrat stativ?

Asi každý fotograf začíná tak, že si koupí nebo vypůjčí fotoaparát a nafotografuje hromádku filmů. Když se mu podaří zázračný záběr, nechá si vyrobit ze snímku větší zvětšeninu než obvyklých 10×15 a nastává okamžik pravdy. Nejčastěji snímek po zvětšení na 30×40 cm, někdy i méně, není ostrý. Pravidlo, že doba otevření závěrky musí být vždy kratší než převrácená hodnota ohniskové vzdálenosti objektivu v mm, je určitě dobrá pomůcka. Přesto je zcela jasné, že pokud chcete zlepšit technickou kvalitu svých fotografií a mít možnost fotografovat i v podmínkách, kde je málo světla, musíte koupit pořádný stativ. Správně vybraným a používaným stativem zlepšíte kvalitu obvykle mnohem více, než investováním peněz do dražšího fotoaparátu. Stativ nezařazujte mezi příslušenství, je prostě nutnost. Na tomto serveru najdete seriál věnovaný stativům, který vycházel na konci minulého roku. Naleznete zde různé typy stativů a stativových hlav, které se vyrábějí pro nejrůznější použití. Tento článek má pomoci s výběrem a vychází z mých zkušeností s fotografováním přírody a fotografováním na cestách.

Proberme si nejprve základní parametry stativů.

Maximální a minimální výška

Fotoaparát musíte upevnit na stativu tak, aby jste se nemuseli při pohledu do hledáčku hrbit. Pokud nemáte tohle pohodlí, často to vede ke ztrátě koncentrace a hrozí odfláknutí záběru. Obecně platí, čím vyšší, tím lepší. Maximální výšku obvykle prodloužíte vysunutím středního sloupku. To však doporučuji jen jako krajní možnost. Stativ v této poloze bývá mnohem méně stabilní.

Jestliže chcete fotografovat rostliny a drobné živočichy, které najdete většinou u země, potřebujete stativ s co nejmenší výškou nastavení. U velkých zvětšení pak mluvíme o makrofotografii, kde se neustále bojuje o maximální hloubku ostrosti. Tento obor nelze bez stativu kvalitně provozovat.
Velké množství stativů se vyrábí se zmíněným středním otočným sloupkem, který lze často převrátit. Pak jej můžete použít jak k prodloužení výšky, tak i k tomu, aby jste se dostali níž. Pokud takový stativ již vlastníte, určitě si to vyzkoušejte. Jako nouzové řešení to funguje.

Problém je většinou v tom, že v záběru vám budou vadit nohy stativu a musíte si zvyknout na "komponování vzhůru nohama“. Přestože lze často dokoupit i specielní spojku s pomocnou trubkou, toto řešení není optimální. Vedle ceny bývá problém i se stabilitou. Musíte mít opravdu těžký a stabilní stativ.

Hmotnost

Hmotnost je asi největším dilematem při výběru stativu. Proto doporučuji vybírat v obchodě a zkoušet s vaším nejtěžším fotoaparátem s nasazeným nejdelším a nejtěžším objektivem. Pokud koupíte stativ příliš lehký, hrozí nebezpečí, že vaše snímky budou méně ostré než při fotografování z ruky. Na druhé straně příliš těžký stativ vede k tomu, že ho budete brát na cesty jen zřídka a přijdete tak o spousty jedinečných záběrů. Pro fotoaparát s objektivem o celkové hmotnosti kolem 2 kg považuji za minimální stativ i se stativovou hlavou kolem 2,5 kg. Budete však také muset maximálně hlídat dodržení správných postupů při jeho stavění. Někdo vám řekne, že je to 3,5 kg a má také pravdu. Prostě na kolik se cítíte, že unesete. Lehké stativy jsou velmi problematické, pokud fouká vítr nebo není možné najít dostatečně tvrdý podklad.

Počet segmentů noh / Délka složeného stativu

Stativy se vyrábějí obvykle se třemi nebo čtyřmi segmenty teleskopických noh. Osobně doporučuji ty se třemi segmenty. Stativ se třemi segmenty rychleji postavíte. Navíc trubka u čtvrtého segmentu mívá často příliš malý průměr. To způsobí menší utlumení vibrací. Výhodou čtyřsegmentových noh bývají menší rozměry po složení a často i větší maximální výška. Existují různé mechanismy uvolnění a zafixování segmentů. Mechanismus, který má moje Manfrotto, vyžaduje časté mazání utahovacích šroubů. Musíte stále myslet na jejich pevné utažení.

Nové mechanismy od Gitza a rychloupínače od Manfrotta jsou lepší.

Konstrukce

Nejběžnější jsou třínohé stativy s centrálním vysunovatelným sloupkem. Ten lze zpravidla otočit. Některé firmy (Gitzo) na sloupek montují háček na zavěšení závaží pro zvýšení stability. Nohy bývají zakončeny nejčastěji umělohmotnými botkami. Profesionální modely je mívají odnímatelné. Pod nimi se pak většinou skrývají bodce, které pomohou v silném větru na měkkém terénu.

Vaznice mezi středovým sloupkem a nohami zvyšuje stabilitu stativu. Roztažení nohou stativu je pak přesně vymezeno. Existují i konstrukce, kde lze nohy roztáhnout do třech mechanismem vymezených poloh. Jinde je centrální sloupek umístěn mimo vertikální osu. Příkladem je Gitzo Explorer. Je to vysoce variabilní konstrukce, se kterou se snadno dostáváte i do velmi obtížných poloh blízko u země. Nevýhodou mimoosové konstrukce je mírné snížení stability a nosnosti – stativ pro stejný přístroj musí být těžší. Konstrukce Exploreru bude určitě vynikající pro makrofotografii.

Materiál

Nejčastěji používaným materiálem jsou dnes hliníkové slitiny – duraly. Do 30% hmotnosti vám ušetří kompozitní materiály s uhlíkovými vlákny. Tento materiál tlumí vibrace lépe než dural. Jedinou nevýhodou je cena. Stále se vyrábějí dřevěné stativy. Dřevo bude určitě příjemnější na omak v mrazech než kov, ale také vibruje. Důkazem jsou hudební nástroje. Přesto se dřevěné stativy stále vyrábějí hlavně asi pro umělecké fotografy – staromilce. Nejsou nejlevnější. Navíc rozměrově nebývají kompaktní.

Maximální zatížení

Tento parametr je uváděn ve všech katalozích. Hodnoty však berte jako hraniční. Měli byste se pohybovat tak na 50% maximálního zatížení. Problémem není jen celková hmotnost fotoaparátu s objektivem, ale i rozložení hmotností neboli poloha těžiště vůči místu upevnění. Tím je spojení stativové hlavy se stativovým závitem přístroje. Hmotnosti těl digitálních i klasických fotoaparátů vůči hmotnosti objektivů můžete studovat v sekci FotoTechnika. Problém obvykle nastává po koupi kvalitního objektivu s vysokou světelností jako 80 – 200mm f /2.8 nebo lehkého teleobjektivu pro fotografování zvířat (400mm f/5,6). Tyto objektivy mají hmotnost ke 2 kg. Těžiště hmotnosti se předsune hodně před tělo fotoaparátu. Extrémním případem těžkých objektivů jsou profesionální teleobjektivy určené na fotografování zvířat jako Canon 300 mm f/2,8. U základních objektivů nebo u makrobjektivů do ohniskové vzdálenosti 100 mm obvykle nebývá problém s těžištěm. Pokud však použijete více mezikroužků, abyste dosáhli většího zvětšení, problém s těžištěm vyvstane i zde. Objektivy pak mají tendenci “padat”. Lepší teleobjektivy řeší problém s předsunutým těžištěm pomocí stativového kruhu. Fotoaparát pak připevňujete ke stativu za objektiv a nepoužíváte stativový závit na těle.

Cena

Jako všude za značku se platí. Nejuznávanější značkou je v tomto ohledu Gitzo. Meze solidní patří i Manfrotto a Slik. Profesionální program má i Velbon. Cullmann a Hama patří k těm levnějším. Hlavní rozdíl v ceně je dán použitými materiály a celkovým propracováním detailů. Karbonové stativy jsou průměrně 3 krát dražší než ty z hliníkových slitin a vyplatí se asi jen profesionálům. V našich podmínkách i tohle může být otazník. Při cestování nebo vysokohorské turistice je však každé kilo znát.

Pokud budete věřit pouze katalogům výrobce, musíte počítat s tím, že vás bude nabádat koupit dražší stativ. Proto věřte jen tomu, co si vyzkoušíte sami s vlastními objektivy a fotoaparátem. Jako vodítko jsou samozřejmě kvalitní firemní katalogy velmi užitečné. Listování katalogy mě dost vyčerpalo. Proto vám slibuji, že se opět dočkáte katalogů v databázi FotoTechniky. Profesionální stativy jsou drahé. Jako příklad karbonové Gitzo G1228 stojí kolem 18 tisíc korun. V duralu a pokud zvolíte levnější značku se dostanete pod třetinu této částky. Parametry však nikdy nebudou shodné a budou se lišit nejenom v hmotnosti.

Ještě pár slov ke stativovým hlavám. Osobně preferuji klasické kulové hlavy díky velmi snadné manévrovatelnosti. Asi bych dnes zvolil hlavu s rychloupínacími destičkami, neboť hlavně za špatného počasí šroubování hodně zdržuje. Destičky i upínací mechanismus opět stojí něco navíc, ale chce je koupit hned na začátku. Pokud to neuděláte, nezbude nic jiného, než se duševně srovnat se šroubováním. Velkou výhodou kulových hlav jsou malé rozměry. Stativ se s nimi bez problému zavěsí na batoh. Podle mne je to jednoznačná volba pro cestovatele. U lepších modelů můžete specielním šroubem nastavit i snadnost prokluzu.

Pokud se chcete hodně zabývat makrofotografií, uvažujte o hlavě vysunovatelné po kolejnici, která vám umožní ideální přiblížení a odsouvání od předmětu. To bývá většinou s kulovou hlavou ďábelské cvičení. Třícestné hlavy s ovládacími pákami jsou příjemné pro nastavování výřezu. Na cestách však zabírají hodně prostoru. Jsou vhodné spíše pro práci ve studiu.

Asi je důležité říci, že pokud se objekty pohybují a vítr ne a ne přestat, samotný stativ nepomůže. Nezbude než docílit expozice s co nejkratším časem otevření závěrky (použití filmů s vysokou citlivosti, přisvětlení bleskem). Pro makrosnímky si pak třeba zimprovizujete přístřešek proti větru.