Robert Vano: Akty – část druhá

Fotografie aktů se prý moc neprodávají, stejně jako portréty Fidela Castra. Fotky rajčat na talíři frčí mnohem víc. Podle Roberta je u focení aktů důležité to, jak člověk vypadá, jak se cítí je mu jedno. Profesionální model musí umět jakýkoliv výraz, jaký fotograf potřebuje. Jeho emoce jsou pro fotku nepodstatné. Co Robert Vano při fotografování svým okem nejvíce hlídá? Na co se zaměřuje? A jací kluci se mu líbí?

(první část rozhovoru zde)

Prodávají se fotky aktů, Roberte?

Téměř neprodávají. Občas někdo nějakou koupí, ale že by se prodávaly masivně, jako západ slunce u moře nebo rajčata na talíři, tak to ne. Někdo si ode mě akt občas koupí, ale to mě rozhodně neuživí. Nic se neprodává, jenom zátiší. Ani portréty se neprodávají. Nikdo nechce mít Fidela Castra v ložnici na zdi, aby je tam strašil. Lidi si koupí svůj portrét a někdy svůj akt, ale ne akt sousedky.

Když od tebe chce soukromě někdo nafotit akt, tak ho nafotíš?

Ano.

Ale tam pak nastává překvapení, když se ty lidi svléknou?

Mě nic nepřekvapí, protože ty fotky nebudou pro mě. Je to zakázka. Je jedno, jak ty lidi vypadaj. Překvapený bych byl, kdyby nezaplatili. Jelikož jsem si to focení nevymyslel já, tak je mi to fakt jedno, jak vypadají.

Lidi, které fotíš na zakázku, do knížek nedáváš?

Ne, dávám tam jenom hezké lidi.

Jaký by měl být podle tebe fotograf aktů?

Jako myslíš hezký? Nebo jak to myslíš? Já to vůbec neřeším, mě druhý lidi nezajímaj. Fotografové jsou ješitní lidé, ti jsou ještě horší, než zubaři. Každý fotograf si myslí, že on je ten nejlepší. Vždyť to vidíš sama na facebooku, něco cvakne a dá to tam a myslí si, že je Avedon.

Jak moc se u tebe liší focení aktů a portrétů?

Já fotím všechno stejně, ať to je akt, hruška, portrét, nebo krajinka. Všechno je na stejný čas a stejnou clonu.

Mě zajímá, jaký rozdíl tam vnímáš pocitově?

Já to nijak necítím, na fotce je vidět to, jak člověk vypadá. Mě nezajímá, jak se cítí. V téhle profesi je to tak, že nikoho nezajímá, jestli tě bolí hlava, důležité je, jak vypadáš.

Nálada a komunikace s fotografem se přece na fotce projeví?

Ti modelové jsou jako herci. Jsou zvyklí udělat to, co jim řekneš. Umí na povel dávat najevo různé emoce. Když neudělají to, co já chci, tak je pošlu domů. Co mám dělat? Nikdy se mi ale nestalo, že bych někomu řekl, aby se usmál a on mi odpověděl, že ne. Řeknu „usměj se“, tak se usměje. „Nesměj se“, tak se nesměje. Je to prostě profese.

Na co si při focení aktů dáváš pozor? Co u focení hlídáš?

Hlídám, kde to říznu. Nemůžu uříznout modela například těsně pod kolenama. Hlídám si také třetiny, rozdělení obrazu. Ale myslím si, že každý jsme úplně jiný a každý to vidíme úplně jinak. Každý si hlídá to, co chce. Kdybych chtěl modelovi vyfotit uši, ale měl by je jako E.T., tak tam není co hlídat, ty uši tam prostě vůbec na tu fotku nedám. Vždy mám focení naplánované dopředu. Když chci fotit portrét, nemůžu fotit člověka, který šilhá. Takže tohle si hlídám, pečlivě vybírám modely. Ale že bych takhle zblízka hlídal, kde má model beďara, tak to nedělám. Ti modelové co na focení přijdou, jsou vždy perfektní, proto chodím pro modely do agentury. Tudíž je nemusím hlídat. Když se přijde nafotit zákazník a má faldy, tak to musím ohlídat ty faldy. Ale když přijde perfektní člověk, tak nemusíš hlídat nic.

Ti modelové vypadají dobře tedy z každého úhlu?

Ano. O tom je asi modeling. Mají přesné míry. Jedna třetina je hlava, dvě třetiny je torzo, tři třetiny jsou nohy. Nikdo z agentury nemá hlavu jako televize. Když je dáno, že hezká hlava je oválná, tak nemůže mít model hlavu jako čtverec. Nebo když jsou teď trendem štíhlí lidé, tak modelové nemůžou být tlustí. A jestli je model plnoštíhlý, nebo hubený, tak na ty třetiny se vždy hledí, vždy musí mít dlouhé nohy. Když nemá dlouhé nohy, tak někde kope kanály a nedělá modeling.

Na co se u modelů díváš? Co se ti na modelech konkrétně líbí? Na co se zaměřuješ?

Líbí se mi mladí, hezcí a vysocí kluci (směje se Robert). Vždyť už jsem to říkal.

Ale lépe se fotí menší lidé, ne?

Ne, pro mě ne. Malý lidi nefotím. Malý lidi jsou do pohádky a ne na modeling. Model musí být vysoký, je to tak dáno. Kluci musí mít alespoň 188 centimetrů a holky 180. Ale ani tohle nemusíš hlídat. Když přijdeš do agentury, tak všichni jsou stejně vysocí. Ta doba, kdy bylo deset různých modelek, Eva, Klára, Jana a Vlasta a tak dále, je pryč. Teď řeknu, že chci kluky s konfekční velikostí 34 a všichni jsou přesně dle požadavků.

   

…v příštím pokračování se těžte na třetí a poslední část rozhovoru s Robertem vano o fotografování aktů. První část rozhovoru najdete zde.

_____________­________________________­________________________­________________________­________________________­___

Pokud se s Robertem Vano chcete setkat osobně, můžete třeba na kurzech FotoInstitut.cz:

Kurzy můžete dát i jako dárek!

Robert Vano - Memories lze pořídít v českých e-shopech za cenu od Kč do (Zdroj: Heureka.cz) Porovnat ceny >>
     

Líbil se vám článek?

Pokračovat v sérii

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (3)

Tisknout článek

Nejčtenější články:

Články v sérii:

Další články ze série

Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a marketingovým účelům soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace