S Antonínem Kratochvílem o portrétní fotografii

Od studentských let jej životem doprovází reportážní fotografie. Ale od reportážní fotografie je jenom krůček k fotografii portrétní. Portréty fotografuje reportážním sklem 28mm a jak jinak než reportážním stylem. Portrétovaný je zakomponován do prostředí, které odpovídá jeho životu, povaze, práci nebo zálibám. Ty nejlepší portréty prý vznikají na konci fotografování- portrétovaný se unaví, uvolní a ukáže svou pravou tvář. To je ten rozhodující moment. Je tomu tak prý téměř vždycky. A jak tedy na focení portrétů podle Antonína Kratochvíla?

Antoníne, jak přistupujete k focení portrétů?

Úplně stejně jako k reportáži. Nejdříve si musím uvědomit, proč toho člověka fotím, co ten člověk dělá, jakou má minulost a o co se snaží. Musím se seznámit s jeho životem momentálním i s jeho minulostí. Čím více o daném člověku vím, tím jednodušší je fotografování. Potřebuji najít nějaký moment daného člověka, který ke mně jako k člověku promlouvá.

Opět je zde tedy důležitá informovanost?

Určitě. Ale určitě ne nějaké informace z bulváru. Je dobré vědět, co ten člověk dělá, vědět o něm dobré a pravdivé věci z jeho života. Na internetu se dá vyhledat spousta informací o známých osobnostech. Ale pak toho člověka potkáš osobně a zjistíš, že to je úplně o něčem jiném. Takže se musíš rychle přizpůsobit, zkombinovat nabyté informace s realitou, anebo u focení použít svůj vlastní názor na danou osobu.

Takže to, co o portrétovaném člověku víte, se snažíte zakomponovat do snímku?

Vím o něm pouze to, co o něm někdo řekl nebo napsal, jinak o tom člověku vím hovno. O mně si taky spousta lidí myslí různé věci a nevědí o mně vůbec nic. Takže bacha na to, aby sis neudělala o člověku, kterého máš fotografovat, nějaký falešný zbulvarizovaný obrázek. I novináři občas píší za určitým účelem a článek směrují ne úplně pravdivým směrem. Nedávno jsem poskytl interview do Mladé Fronty o Bobu Dylanovi, kterého jsem fotil. A oni k rozhovoru udělali headline: „Takového cvoka jsem ještě nefotil“, což jsem nikdy neřekl. To si vymysleli kvůli vysoké prodejnosti. Velmi mne to naštvalo. Rozhovor byl dělán narychlo, takže jsem ho ani nečetl, jinak bych to samozřejmě zastavil. Takovéhle věci se samozřejmě dějí. Někdy vytrhnou určitou větu z kontextu, je to prostě bulvár. O Bobu Dylanovi jsem řekl, že je podivín, ale nikdy jsem o něm neřekl, že je to cvok. To bych si nedovolil. To je drzost, že? Takhle to tu bohužel chodí naprosto běžně.

Jaké světlo raději využíváte k focení portrétů? Denní, nebo umělé?

To záleží. Když je k dispozici dobré denní světlo, tak jej využiji. Nebo rád používám odrazy světel. Někdy si na focení přinesu vlastní světlo – baterku značky Nitecore. Ale se světlem zacházím opatrně, nemám rád moc přesvícené portréty. Dělám teď kalendář portrétů českých mužů, kteří uspěli v zahraničí. Na většině portrétů pracuji s denním světlem. Jeden člověk se nechtěl fotit, vykašlal se na nás, tak jeho portrét zpracovávám jinak. Do jeho zvětšeného portrétu vkládám podtext jeho práce. Je to výzva, vždycky jsem si přál fotit portrét někoho, kdo na focení nepříjde, rozumíš? (směje se Antonín). Takže teď se mi to splnilo a myslím, že to bude dobrý. Mám už na to vymyšlený koncept.

Co je podle vás opravdu dobrý portrét?

Dobrý portrét je, když je tam dobré světlo, má to hranu a vypráví to trošku víc o portrétovaném. Mám takové fotky raději, než čisté, vyžehlené a ploché Hollywood portréty, které se tady dělají pro časopisy a které ti nic neřeknou. Prostě se těm lidem nedostaneš pod kůži.

Pod kůži se musí dostat fotograf člověku při focení?

Jinak to asi nejde. Vždycky, když jsem fotil ještě na analog, tak ty poslední role filmu byly nejlepší. Když ten člověk přestal pózovat. Přestal se stylizovat nebo stavět do polohy, která si myslel, že mu nejvíce sluší. Lidé se neustále staví do nějakých póz a před fotoaparátem se snaží stavět z té strany, ze které si myslí, že jsou hezčí. Pak se ale člověk nebo člověčka unaví a u poslední role filmu se uvolní, něco prokmitne a já to vyfotím. Poslední role filmu jsou dle mého náhledu nejlepší.

Takže lidé se tedy neustále stylizují do něčeho, co nejsou?

Když fotíš třeba herce, tak herci hrají. Půl hodiny hrají nějakou roli a pět minut nehrají. Tak těch pět minut je dobrých, rozumíš?

Jakým objektivem fotíte portréty?

Objektivem 28mm, to je moje lens. Tento objektiv lidi prý zkresluje, ale já to vidím jinak, asi to umím zachytit, alespoň mi to lidé říkají.

Máte nějakého oblíbeného portrétního fotografa?

Třeba Francis Bacon je skvělý, toho mám rád. To ale není fotograf, je to malíř a dělá nádherné podivné portréty. Z fotografů Duane Michals fotil lidi dobře zakomponované v exteriéru. O jeho portrétech tady lidi moc nevědí, je to génius. Je to Američan a myslím si, že jeho rodiče byli Slováci. Znám ho osobně. Jeho kniha portrétů je fabulózní, velmi inspirativní.

Ta kniha se dá koupit i tady u nás?

Na Amazonu určitě, v nějakém výprodeji. Duane Michals Portraits se knížka jmenuje. Dokonce jsem s ním jednou vyměnil jednu fotografii. Měl jsem od něho oblíbenou fotku nahé ženské na balkóně, tu mi daroval. Když jsem se rozváděl, tak mi moje žena všechny fotky, co jsem měl, vzala, takže už tu fotku bohužel nemám.

Jak se v portrétní fotografii odlišit? Jde to ještě?

Jasně, že to jde. Hodně fotografií je focených ve studiu. Myslím, že Irwing Penn udělal skvělé studiové portréty. I Richard Avedon byl skvělý portrétista. Platon Antoniou také dělal dobré portrétní fotografie. Pár dobrých kluků znám, kteří krásně fotí. Já jsem udělal také hezkou portrétní knihu, znáš jí? Portréty v mé knize jsou udělané žurnalistickým stylem, který si osvojilo také pár fotografů. Takže já se také rád věnuji portrétní fotografii.

Tím objektivem 28mm fotíte lidi tak, že do snímku zakomponujete i okolí?

Ano, nejčastěji fotím takhle.

Používáte odraznou desku?

Někdy ano, někdy fotím proti slunci a asistent odráží sluneční světlo na portrétovaného. Kdybych fotil v protisvětle bez odrazné desky, tak ten člověk na fotce není vidět. S odraznou deskou jsem fotil hodně lidí.

Odrazná deska dává hezký lesk do očí že?

Ano, ty oči prostě žijí.

_____________­________________________­_____________________

http://www.antoninkratochvil.com/

    

     

Líbil se vám článek?

Pokračovat v sérii

Komentáře

Tento článek nemá žádné komentáře

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (0)

Tisknout článek

Nejčtenější články:

Články v sérii:

Další články ze série

Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a marketingovým účelům soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace