Test SLT Sony Alpha a68

Video

Rozlišení videa je až Full HD (1920×1080px) se snímkovou frekvencí až 50/60 snímků progresivně. Nižší frekvence či prokládané snímkování jsou možné.

Podporované formáty záznamu jsou MPEG-4, AVCHD a XAVC S.

Maximální bitrate je 50Mbps.

Přístroj disponuje stereomikrofonem a podporou externího přes standardní jack nebo Sony sáňky.

Ostření při videu využívá detekci fázového posunu a tak necuká tam a zpět. Chce to však tichý objektiv, jinak můžete na videu slyšet motorek (což v případě pro ukázku použitého 16–50 uslyšíte). Rychlost přeostřování je podle mě zbytečně vysoká.

K natáčení videa můžete na rozdíl od ostatních zrcadlovek využít i hledáček, což je velké plus technologie SLT.

Natáčet lze ve všech expozičních režimech (nutno však zvolit režim expozice z režimu videa). Tlačítko „MOVIE“ však funguje i v režimech PASM a automatiky, jen z těchto nemůžete expoziční režim (trochu kontra-intuitivně) volit.

Změna clony v průběhu natáčení však se standardním objektivem bajonetu Sony/Minolta není dobrý nápad kvůli mechanickému ovládání mechanismu. Hodí se ale mít možnost clonu nastavit před záznamem (režim A) a přístroj ji bude celou dobu držet nastavenou. Pokud spustíte video z jiného režimu než režimu „video“, budete natáčet v posledním zvoleném režimu expozice pro video, bez ohledu na to, co zrovna máte na voliči režimů. V továrním nastavení je to P (program). Přístroj si ale uvědomuje problém změny clony při videu a clonu si zvolí podle světelných podmínek přen započeítm natáčení a dále pracuje jen s expozičním časem. Pokud chcete používat AF, bude Alpha a68 volit clonu nízkou bez ohledu na světelné podmínky (aby měl systém dost světla pro ostření). V režimu MF pak volí clonu podle času závěrky (snaží se o 1/50s v režimu 50p, v režimu 25p pak v případě nízkého osvětlení nastavuje 1/25s).

Ukázkové video + framegrab v plném rozlišení (Full HD = cca 2MPx):

Závěr

Sony Alpha a68 je svým přístupem netypický fotoaparát, který nabídne asi nejpokročilejší systém ostření ve své třídě, totožný výkon při používání hledáčku i displeje (což u DSLR jinek nejde), dobrou ergonomii a ovládání (dva rollery, stavové LCD, výklopný displej) a rozlišení 24MPx, což je v případě APS-C současné maximum (které ovšem a68 se svými konkurenty sdílí).

Výhoda je i stabilizace v těle; tu má jinak jen Pentax, ale ten trpí na to, že kvůli optickému hledáčku není vidět efekt stabilizace při komponování. Elektronický hledáček Sony toto řeší. Rozdíly v typech stabilizace popisujeme zde.

Na druhou stranu zde najdeme zastaralý displej (malý hrubý, špatné barvy a kontrast) – nejhorší mezi konkurenty, plastový bajonet místo kovového (opět jediný mezi konkurenty) a hledáček, který je dobrý, ale rozlišením 1400000 bodů ne­oslní. Se systémem menu v Sony měli také už dříve něco udělat. Z dalších výtek bych zmínil vyšší šum (kvůli ztrátě třetiny světla na zrcátku) a pomalejší nabíhání po zapnutí a mírně opožděné reakce na otáčení rollerem. 

Vyšší model v nabídce Sony je a77 II (test) a ještě nad ní pak fullframe a99 (test). Nejnověji se chystá na trh a99 II (zpráva), ale tento model nemá asi ani smysls testovaným fotoaparátem srov­návat.

Oproti Sony a77 II přijdete zejména novější verzi senzoru (nižší šum), 1/8000s, kvalit­nější hledáček, mnohem lepší displej, rychlejší sériové snímání, joystick, utěsnění, kovový bajonet či podporu battery gripu. Rozdíl v ceně je však markantní (31 490 Kč vs. 18 790 Kč). Moje rada: pokud nechcete fotoaparát používat na (polo)profi úrovni, nebojte se klidně pořídit a68.

Srovnávat s a99 je jako srovnávat jablka a hrušky. Cenově je toto srovnání zcela mimo (58 490 Kč vs. 18 790 Kč), obrazovou kvalitou a ergonomií je a99 z jiného světa. Kvůli fullframe snímači vyžaduje a99 i fullframe objektivy. Na druhou stranu je AF modul modelu a68 pokročilejší, rozměry nižší a nechybí třeba vestavěný blesk.

Další SLT zrcadlovky už v nabídce Sony nemá.

Alternativně můžete pokukovat po Nikon D5500 (test) nebo Canon 750/760D (test). Pentax by vás mohl nalákat novou K-70 (zpráva). Toto vše jsou pravé zrcadlovky s optickými hledáčky, lepšími LCD, kovovými bajonety a nižším šumem. Na druhou stranu mezi nimi a68 kraluje ergonomií (aspoň podle mě) a pokročilým AF modulem se 79 body, který funguje i při živém náhledu přes displej. Elektronický hledáček má také svoje výhody a nezanedbatelný (byť často opomíjený) bonus Sony a68 je mikronastavení AF. To má ve třídě jinak jen Pentax.

Má sytém A-mount budoucnost?

Má, toho bych se nebál. Alpha a68 (a nově a99 II) slouží jako ujištění, že tomu tak je. Ale je třeba se smířit s tím, že Sony se teď věnuje svému druhému systému. A-mount má však i tak vše, co potřebuje (potažmo co potřebují fotografové). Možná přijde den, kdy dojde ke sloučení obou systémů (jako to udělal třeba Olympus), nevím – třeba ano, třeba ne. Ale dnes to nebude.

Sony Alpha a68 je tak zejména fotoaparátem pro stávající uživatele starších těl Sony/Konica Mi­nolta. Tato SLT zrcadlovka sice nabídne i dost na to, aby teoreticky nalákala uživatele nové, ale to asi není jejím hlavním cílem.

+	–
Výkonný AF modul se 79 body	Vyšší šum
možnost mikronastavení AF	Plastový bajonet
Dobré rozlišení	Nekvalitní, nedotykový displej
Ergonomie – dva rollery, stavové podsvětlené LCD…	Hledáček mohl mít vyšší rozlišení
Výklopný displej	Momentálně menší podpora systému výrobcem

Přečtěte si i náš přehledný článek o nejlepších zrcadlovkách, které jsou právě na trhu. Naleznete v něm zajímavé tipy a možnosti výběru, o kterých jste ani nemuseli uvažovat. Můžete se podívat i na další recenze zrcadlovek.

Galerie snímků v plném rozlišení

Snímky jsou foceny v JPEG nebo RAW a je to u nich uvedeno. Expoziční a další informace zjistíte najetím myší nebo rozklikem do okna. Možný druhý rozklik do plného rozlišení.