Test SLT Sony Alpha a68

Úvod

Sony se v poslední době věnuje hlavně bezzrcadlovkám, a to zejména těm profesionálně zaměřeným. Řada SLT (dříve DSLR) přístrojů bajonetu A-mount, tedy někdejší Minolta, byla proto poněkud upozaděna. A to dokonce natolik, že ji mnoho fotografických webů a odborníků (včetně našeho webu) věštilo zánik. Sony však reagovalo ujištěním, že A-mount systém je stále živý a do věčných lovišť se nechystá. Jako důkaz byl již na konci loňského roku představen nový model „SLT zrcadlovky“ Alpha a68. Chvíli trvalo, než se dostal na trh – až v průběhu letošního roku, ale stalo se tak a uživatelé tohoto systému si mohli trochu oddechnout. Sony na ně stále myslí. Jen se momentálně více soustředí na systém E-mount, který stále není tak rozsáhlý, jako jeho starší sourozenec, takže vyžaduje více péče, aby si místo na trhu vydobyl.

Od té doby byl představen ještě vrcholový model a99 II (info zde), takže A-mount se s námi zatím neloučí.

(Pro čtenáře, který by náhodou nevěděl, co je SLT přístroj – je to zrcadlovka s nesklopným, polopropustným zrcátkem, které zajišťuje PDAF ostření za všech okolností. Nevýhodou je, že tento systém ubere asi 1/3 světla pro autofocus. Charakteristickou vlastností je pak používání elektronického hledáčku místo optického. Tento systém nahradil zrcadlovky Sony/Minolta, používá ale stejné objektivy.)

Přesun zájmu k bezzrcadlovkám způsobil zejména redukci košaté modelové nabídky SLT zrcadlovek – a3X pro amatéry, a5X pro pokročilé amatéry, a6X pro ještě pokročilejší amatéry, a7X jako poloprofi a a9X jako profi řada nebylo pro výrobce udržitelné. Příchodem a68 zaniká definitivně řada a5X, která už dříve slupla řadu a3X. Výrobce má tedy momentálně modely tři: a68 jako amatérský, a77 II jako poloprofi a a99 (nově ve verzi II) jako profesionální plnoformátový mo­del.

Novinka to má těžké – musí se zavděčit všem uživatelům, na které předtím cílily dohromady celkem tři modelové řady. Uživatelé starších entry-level modelů chtějí hlavně laciné tělo, uživatelé „šestkové“ řady vyžadují už některé lepší funkce a vyšší výkon. Navíc vyšší model a77 II již na trhu trochu časově přesluhuje a uživatelé starších pokročilých těl Minolta/Sony tak mohou váhat, zda „do něj jít“. Takže a68 nabízí alternativu i pro ně.

Je zřejmé, že když se jeden model snaží zavděčit širokému portfoliu uživatelů zrcadlovek Alpha, budou třeba kompromisy. Ale rovnou prozradím, že se je Sony podařilo velmi dobře vyvážit. Aspoň podle mého názoru – čtěte dál a uvidíte, zda budete souhlasit.

Design, konstrukce

Fotoaparát v době psaní recenze stojí 18 a půl tisíc tělo. To je podobná cena, jako ta, za kterou se prodávají konkurenční modely typu Nikon D5500 a Canon EOS 750/760D.

Alpha a68 je však filozofií poněkud odlišný přístroj. Na jednu stranu se tváří jako model vyšší třídy - nabídne velký grip, výklopný displej, horní stavové LCD nebo dva rollery (podobně to má jinak už jen o něco dražší EOS 760D), na druhou stranu je jeho konstrukce celoplastová včetně bajonetu (více níže) a působí poměrně „ořezaně“. Vidět je to třeba na displeji, který je poměrně malý (2,7") a má dnes archaické rozlišení (460 000 bodů). Displej se zdá být stejný, jako dříve u a58.

Pohled do hledáčku rovněž ukáže starší (zde ale stále dostatečný) panel s rozlišením 1 400 000 bodů. Má zvětšení 0.88× a pokrytí 100%.

Sony asi tak trochu vymetlo sklady. Zejména LCD je prostě malé, nemá pěkné barvy, má nízké rozlišení, s úhlem pohledu dochází k inverzi barev a mezi ním a plastovým krycím sklíčkem je velká vzduchová kapsa, což kontrastu a čitelnosti venku nepřidá.

Aspoň že je LCD výklopné. Jinak je to asi nejhorší LCD u (bez)zrcadlovky co jsem viděl za dlouhou dobu. Překonává ho (v negativním slova smyslu) jen LCD u stájové kolegyně Sony Alpha a3000. Žít se s tím ale dá – mohu potvrdit, a3000 mám doma. Ještě před několika lety byly podobné LCD standard a taky se fotilo, ale je to škoda.

Z recyklovaných dílů zmiňme zadní roller, který je z NEXů či a5100. To ničemu nevadí, je jen trochu malý.

Celý horní panel včetně tlačítek a displeje je převzat z modelu a77 II. Zajímavostí je, že i rozměry přístrojů (143 x 104 x 8­1 mm) jsou zcela totožné, takže z a77 bude asi i vnitřní rám. To je ale dobře, a77 je fotoaparát o třídu výš. S nasazeným objektivem byste si oba přístroje zepředu snadno spletli. Zezadu už nikoliv.

Celkově je design tradiční, alphácký. Materiál – plast – sice není žádná nádhera, ale konstrukce je mechanicky dobrá. Grip je pogumovaný se vzorem jakože kůže a dobře se drží, ale na zbytku těla, třeba na zadní části, kde se nachází opěrka palce, je ten samý vzor vyvedený v tvrdém plastu. Což působí lacině.

Ovladače, tlačítka a rollery budou všem uživatelům systému Alpha důvěrně známé, prohlédnout si je můžete na snímcích níže:

Největším rozdílem oproti vyšším řadám a77 a a99 je absence joysticku. 

Stejně tak zůstalo stále prakticky stejné Alpha menu, jehož video-prohlídku uvidíte zde:

Menu je trochu nepřehledné – má moc podstránek s nelogicky rozmístěnými položkami. Chybí jednotná záložka pro video (nové Menu, které přišlo s a99 II, tohle napravuje, ale pochybuji, že a68 dostane update).

Výtku mám ještě k prohlížení vyfocených snímků – pokud je chci zvětšit, přibližují se vždy na střed a nerespektují, kam bylo zaostřeno (jako to umí třeba nové bezzrcadlovky výrobce).

Plastový bajonet

Co zaručeně zvedne vlnu otázek (či rovnou nevole) bude fakt, že přístroj má plastový bajonet. Tedy ten kousek, který drží objektiv. Je to problém? Popravdě není, ale nepůsobí to dobře a už vůbec ne profesionálně. Je ale fakt, že Sony je velkým propagátorem plastových bajonetů – měl ho už „předchůdce“ Alpha a67 nebo první generace fullframe bezzrcadlovek Alpha a7/a7R. Jenže tam byly plastové „packy“ držící objektiv opticky schované za kovovým kroužkem, takže na první pohled bajonet působil kovově, ale vše podstatné, co drží objektiv, byl plast. U a68 (nebo už dříve u a58) se jen výrobce přestal za plast stydět.

Pokud neplánujete používat extrémní teleobjektivy v náročných podmínkách, kde by mohlo hrozit např. vylomení úderem, nebojte se toho. Plastové bajonety se používaly už u levnějších filmových zrcadlovek a dodnes jsou běžné plastikové bajonety u levných objek­tivů.

Teoreticky by měl jít bajonet i uživatelsky nahradit kovovým z jiného modelu, drží ho jen šest šroubků, ale k tomu vás nenavádím, přišli byste o záruku.

Specifikace:

• polopropustné zrcátko pro ostření metodou PDAF v kombinaci s CDAF na senzoru („4D focus“)
• 79 ostřících bodů (15 křížových)
• APS-C senzor s 24MPx, citlivost ISO 100–25600
• stabilizovaný čip
• sériové snímání 5sn./s (až 8 v režimu ořezu v JPG)
• Full HD video, XAVC-S 50MbpS
• elektronický hledáček
• výklopný displej
• dva rollery, stavové LCD
• zabudovaný blesk
• blesková patice Multi Interface Shoe
• rozměry 143 × 104 × 81mm, váha 610g

Popis a oficiální specifikace na stránkách výrobce