Kromě reportážního D4s se na vrcholu nabídky Nikonu usadil nový přístroj D810. Název by mohl naznačovat pouze kosmetický upgrade „osmistovky“ (á la D600/D610), ale není tomu tak. Jedná se o výrazně přepracovaný fotoaparát, byť na principu evoluce a nikoliv revoluce. Ale v tomto případě je to jenom dobře.
Obrazová kvalita:
Zajisté ta nejzajímavější část na Nikonu D810. Výrobce nešetří slovy chvály ve srovnání s předchůdcem i konkurenčními modely. Skutečně, od 36Mpx fullframe čipu nejnovější generace ani nelze čekat nic jiného, než perfektní obrázky. Jak moc se můžete přesvědčit na ukázkách:
Citlivost ISO
Citlivost přístroje je velmi dobrá – do ISO 6400 jsou fotky dobře použitelné. ISO 12800 představuje výrazný kvalitativní pokles, ale i zde se při dodatečné práci se snímkem v editoru dá udělat stále použitelná fotka. Citlivosti 25600 a 51200 jsou už spíše nouzové a je lépe se jim vyhýbat (jedná se o softwarové zvýšení citlivost, což obecně nedělá příliš dobrotu). Na druhé straně základní citlivost ISO 64 je zcela bez chyby a snímek zůstává v podstatě čistý až do ISO 400. Dále se objevuje náznak šumu ve stínech, ale až do ISO 1600 není moc patrný.
Odšumování:
ISO 6400: JPEG z fotoaparátu s nejslabším a nejsilnějším možným nastavením redukce šumu (nahoře) a stejné fotky v RAWu (.NEF), převedené s nejnižší, respektive nejvyšší možnou mírou odšumování v programu ViewNX 2 (dole).
Kresba (vs D800):
Zajímalo nás, jak si bude stát D810 oproti předchozí generaci. Oba fotoaparáty jsme nastavili na základní citlivost (ISO 100 pro D800 a ISO 64 pro D810), stejnou clonu (F8) a použili stejný objektiv (Nikkor 58mm 1:1.4). Přístroje jsme krátce za sebou postavili na stejný stativ na totožném místě (v exteriéru) a nechali v režimu A změřit expozici a vyfotit snímek se samospouští z režimu live-view (u D810 byla povolena elektronická první lamela). Obě fotky jsou vyvolané z RAWu v programu ViewNX 2 v základním nastavení. Rozdíl v expozici (světlejší u D810) může být dán mnoha faktory – změna intenzity slunečního světla a/nebo jiné algoritmy měření. Zlepšení v kresbě dané absencí low-pass filtru + nižší citlivostí i konstrukcí snímače je ale patrné velmi dobře.
Kresba RAW vs JPEG:
Stejná fotografie vyvolaná do JPEGu fotoaparátem a konvertorem na počítači (100% výřez): ve fotoaparátu bylo vypnuto odšumování a zvolena nejvyšší kvalita JPEGu. V konvertoru bylo lehce zvýšeno doostřování a posunuto s jasy/stíny. Verdikt: JPEGy jsou velmi dobré, ale z RAWu teprve vytáhnete plný potenciál přístroje.
Vyvážení bílé:
Vyvážení bílé: Automatika není 100% přesná, nechala se zmýlit zelenou plochou i žárovkovým světlem. Možná by nebylo špatné znovu do profesionálních přístrojů vrátit externí senzor pro WB z dob D2H/D2X, jen ve spolehlivější verzi…
Blesk:
Nikon D810 disponuje i vestavěným bleskem (na rozdíl od „jednotkové“ řady Nikonů a všech fullframe Canonů). To se může hodit zejména při bezdrátovém odpalování systémových blesků Nikon, což přístroj umí.
Jak dopadla testovací expozice s interním bleskem vidíte níže (foceno v zatemněné místnosti před bílou zdí, režim P, ISO auto, WB auto, blesk auto, bez kompenzace:
Obrazová kvalita při videu:
Na závěr ještě zbývá zhodnotit kvalitu natáčeného videa. Zde Nikon sliboval taktéž vylepšení. Patří mezi ně video při 60p, možnost zobrazení „zebry“ pro pomoc s expozicí při videu, stereomikrofony, předvolba barev „ploché“ pro snadnější postprocess, auto ISO v režimu M při videu a slibovaná vyšší kvalita záznamu.
Nikon D810 se tak stává nejen výborným studiovým i outdoorovým fotoaparátem, ale i filmařským nástrojem.
Na ukázku se můžete podívat zde.
Komentáře
Zobrazit diskusi ke článku ve fóruZaměření Nikonu na obrazovou kvalitu se mi líbí, i když fotím Canonem. Určitě bude zajímavé, jak se bude vyvíjet hon za stále lepší obrazovou kvalitou v budoucnu. Tzv. dostupný středoformát Pentax 645D totiž nemá sensor 6x4,5cm, ale o hodně menší, i když se snaží - CMOS, výhody zrcadlovek v nejnovějším modelu. Hlavní omezení bude zatím v nabídce a ceně kvalitních objektivů. Velikost sensoru však jednou může limitovat, jako to bylo u filmu.
Tak tak, Pentax Hasselblad a spol. používá cca 44x33mm senzor, což sice není plná velikost jako u 120 filmu u původního modelu 645, ale pořád je tam teoretická možnost téměř dvojnásobného limitu rozlišení než u full-frame - také mě zajímá, kam až se počet pixelků dostane, než bude naraženo na fyzikální limit. Běžné kompakty už ho na malých senzorech v podstatě dosáhly, u full-frame je ještě prostoru dost.
Canon před pár lety testoval senzor s cropem 1.3x (APS-H) při 120Mpx (!). Prý byla kresba na pixelové úrovni stále dobrá. FF by tím pádem snesl tak 200 a středoformát zase skoro 2x tolik. Otázka je, k čemu by to komu bylo:-)
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.