Test fotoaparátu Nikon D810

Sourozenci Nikon D800 a D800E ( test zde) byli představeni už v roce 2012. Kolem jejich 36Mpx senzorů se v té době strhlo pěkné haló – vždyť předchůdce D700 měl Mpx 12, Canon se držel 21Mpx (na 22Mpx zůstal i krátce nato představený 5D III) a jako studiové monstrum byl používán např. velmi drahý Nikon D3× s 24Mpx.

Novinka D810 ale v tomhle směru nikam nespěchá. Konkurence od té doby trochu dohnala – 24Mpx už je standard, 36Mpx se objevilo i v levnější Sony A7r a nejlevnější středoformát Pentax 645Z z dostřelu „osmistovky“ utekl o dalších 10Mpx (na 50).

Místo zvyšování počtu fotodiod totiž u Nikonu vsadili na zlepšení technologie snímače. Ten nyní postrádá zcela low-pass filter (D800 ho měla a verze „E“ měla speciálně upravený), liší se i konstrukcí snímače (ta je tedy nová, nemělo by jít o zcela totožný čip) a přináší nižší základní ISO pro hladší snímky s čistějším prokreslením stínů. Troufám si tvrdit, že to je rozumný postup.

Najdete v ? e-shopech ? od ? Kč

Najdete v ? e-shopech ? od ? Kč

Co je tedy nového?

Kosmeticky se těla příliš neliší – jinak vysochaný grip, jinak umístěný nápis, tu jinak umístěné tlačítko, či jinak tvarovaný detail… ale rodinná příslušnost je zřejmá. Zdánlivě se neliší ani specifikacemi – stejné rozlišení, stejný rozsah exp. časů atd. Ale zde už došlo k závažnějším změnám – senzor je, jak už bylo řečeno, ve výrobcem přepracované verzi a závěrka je zcela nová. Snímač tedy už přišel o low-pass filter a má nyní širší rozsah citlivostí. Překvapivé je, že ne pouze do hodnot vysokých – i když zde si přístroj v běžném režimu troufá na citlivost o 1EV vyšší (12 800 ISO), ale i do zmíněných hodnot nízkých. Pomocí softwarového „push/pull“ lze používat citlivosti v rozsahu ekvivalentním 32 – 51 200 ISO. Kromě nové verze snímače tomu pomáhá zejména nový procesor Expeed 4.

Ten ve spojení s novou závěrkou z kompozitu a vyvažovacím mechanismem zrcátka umožnil zvýšit frekvenci sériového snímání o 1 snímek za sekundu (5sn./s v FX, až 7sn./s v DX formátu s gripem). V JPEGu je navíc sériové snímání neomezené počtem snímků. Nová závěrka je také tišší.

Vyšší rychlost snímání a senzor s vysokým rozlišením vyžadují i špičkový AF. Přístroj D810 sice přebral 51 bodový systém od předchůdce, ale zaostřovací algoritmy jsou nové a celková odezva by se měla zase o něco zlepšit. AF by měl spolehlivě pracovat i při hodnotě –2EV. Dále je zde možnost elektronické první lamely při live-view pro minimalizaci otřesů (a že to je při takto vysokém rozlišení potřeba).

Vylepšen byl i hledáček – nové vrstvy na optice soustavy hledáčku mají pomoci jasnějšímu obrazu a displej v hledáčku je tentokrát OLED.

Novinkou jsou i různá nová nastavení – například možnost fotit do RAWu velikosti S – tedy „small“. Zkrátka využít nekomprimovaný RAW soubor se všemi jeho výhodami, ale nižším rozlišením (a tedy i datovým objemem). Také možnost nastavit si barvy a jas monitoru přijde vhod (i rozlišení monitoru je nyní vyšší). Nové či vylepšené je i různé nastavování obrazu („Picture Control“).

Zlepšení dosáhlo i video – mělo by mít kvalitnější výstup ve FullHD, než u předchozích modelů. Navíc přibyla třeba funkce Auto ISO v režimu M při videu či „zebra“ pro pomoc při nastavení expozice.

V neposlední řadě by měl přístroj také vydržet déle na jednu baterii. Vylepšení je tedy mnoho… výše je vypsán seznam toho nejdůležitějšího, detailů lze při práci s přístrojem nalézt více.

Specifikace:

	Nikon D810
bajonet:	Nikon F
typ:	profesionální DSLR
senzor:	36Mpx FF CMOS, bez AA filtru
citlivost:	64–12800ISO (31–51200 rozšířené)
Live-view (LV)	ano
závěrka:	kompozitní, štěrbinová, možnost elektronické 1. lamely v LV
rozsah časů:	30s-1/8000s + B
synchročas:	1/250s
sériové snímání:	5fps, až 6fps v crop módu (7 s přídavným gripem)
formáty snímání:	JPEG, TIFF, RAW (.NEF, 12 nebo 14-bit), RAW S (9Mpx, 12-bit), MPEG-4, H.264
video:	FullHD, 60p, stereomikrofony
autofocus:	detekce fázového posunu (51 bodů), detekce kontrastu (LV), možnost přisvícení
blesk	ano, GN 12 (100ISO), možnost dálkového ovládání systémových blesků
externí blesky	standardní sáňky, PC sync konektor, bezdrátové odpalování
konektivita:	USB 3.0, miniHDMI, 10-pin konektor pro externí spoušť, Wi-Fi přes WT-5A nebo Eye-Fi
médium:	dva sloty, CF a SD (HC, XC)
hledáček:	hranolový, 100%, 0,7×
displej:	pevný, nedotykový, TFT, 3,2“, 1 229 000 „bodů“
konstrukce těla:	kovová slitina s plastovými a gumovými doplňky
utěsnění:	ano, proti stříkající vodě a vniku prachu
vertikální grip:	ano, externí, bateriový
baterie:	EN-EL15, výdrž na 1200 snímků (dle CIPA)
rozměry:	146×123×82 mm
váha:	980g
cena:	cca 80 000,– (červenec 2014)

Design a ovládání

Tělo přístroje je kvalitně vyrobeno z hořčíkové slitiny s plastovými a gumovými doplňky. Je poměrně velké, ale jeho držení je velmi dobré – grip je rozměrný s pohodlným tvarem i povrchovou úpravou, palec má také dost místa i dostatečnou oporu (více než u předchozího modelu). Pogumovány jsou nově i dvířka na karty (společné pro CF a SD) v místě, kde se o ně při držení opírá vaše dlaň.

Fotoaparát je také utěsněný proti vniknutí vody a prachu.

Začneme popisem zadní strany – co kde je, co se změnilo:

Rozmístění ovladačů vychází z předchůdců a je typicky „Nikoní“. Nový je displej stejných rozměrů, ale vyššího rozlišení. Vlevo od něj je pětice tlačítek, která změny nedoznala – shora dolů Menu, Zámek/Picture kontrol/nápověda, Lupa +, Lupa – a OK.Nad nimi pak ještě dvojice tlačítek Náhled a Mazání/Formátování. Nad displejem sedí pohodlná očnice hledáčku a dva související ovladače: páčka záslepky hledáčku (pro dlouhé expozice na stativu) a korekce dioptrií (potřeba před štelováním povytáhnout – dobré proti náhodnému pootočení). Změn doznalo rozmístění ovládacích prvků na pravé straně: čtyřsměrný (vlastně osmisměrný) volič s potvrzovacím středem a páčkou zamykající přepínání AF bodů zůstal stejný, pod ním však přibylo tlačítko „i“ pro spuštění rychlého menu (funkce fotografování nebo retuš snímků…). Poblíž pak máme tlačítko pro live-view s páčkou přepínání režimu focení a videa a tlačítko Info spouštějící displej s informacemi o aktuálním nastavení a stavu fotoaparátu. U palce pak máme pogumovaný roller a dva knoflíky: zámek expozice a AF-ON tlačítko. Tam už ke změně došlo: zmizel prstenec přepínání režimu měření.

Srovnání – vlevo D800, vpravo D810.

Shora pak uvidíme vlevo od hranolu pro profesionální Nikony typický systém voličů sestávající z aretovaného kruhového voliče režimu snímání (drive: single, kontinuální pomalý a rychlý, tichý režim, tichý kontinuální – novinka, samospoušť a předsklopení zrcátka) a čtyř tlačítek pro volbu pomocí stisknutí a rolleru/ů: kvalita snímku, vyvážení bílé, citlivosti a nově režimu měření (místo bracketingu u D800). Na druhé straně hranolu pak najdeme rozměrný stavový displej, tlačítko Mode pro volbu expozičních režimů (PASM) sloužící i pro formátování (s dvojstiskem s druhým formátovacím tlačítkem), dále spoušť videa (funguje jen v režimu videa), tlačítko korekce expozice a samozřejmě spoušť s měkkým, pružným domáčknutím. Kolem ní je ještě prstenec, který má tři polohy: OFF, On a zapnutí podsvícení stavového displeje.

Zepředu na fotoaparátu si všimneme předního rolleru, lampy přisvícení AF, u bajonetu pak programovatelná tlačítka náhledu hloubky ostrosti a „Fn“ tlačítka s volitelnou funkcí (v základu digitální vodováha). Na opačné straně bajonetu pak máme aretaci objektivu a konektory (PC sync, 10 pinový konektor). Kolem bajonetu je pak prstenec odečítání clony, který má na rozdíl od nedávno testovaného Nikonu Df „pacičku“ nesklopnou.

Ze stran fotoaparátu nalezneme následující: Na gripové straně dvířka pro paměťové karty (CF, SD/HC/XC), na opačné přepínač režimu ostření (AF/MF + středové tlačítko fungující s rollery, dále pak tlačítko nastavení blesku (kompenzace a režimů), nově tlačítko bracketingu a zcela nahoře na hranolové kapličce mechanické tlačítko vyklopení blesku. Kromě ovládacích prvků tu pak máme sadu konektorů: 2× jack, USB 3.0 a HDMI.

Zespoda foťáku pak najdeme závit pro stativ v ose objektivu s pogumovaným okolím, vstup do šachty pro baterii a konektor pro vertikální grip, krytý sundavací gumovou krytkou (pozor, lehce se ztratí).

Hledáček:

Je chloubou D810. Samozřejmě se jedná o hranolový typ. Nabízí 100% pokrytí a dostatečné 0,7× zvětšení. Má velmi kvalitní a jasnou matnici, možnost zobrazení digitálních informací přes hledáček a nově OLED displej. Pokrytí jeho plochy AF body je vynikající. Oproti D800 má nové antireflexní vrstvy na hranolu.

Ovládání:

Je pohodlné. Přístroj příjemně padne do ruky a ovládací prvky jsou na dosah a dobře ovladatelné.

Shrnutí: Nikon je třeba pochválit. Změny od poslední generace jsou sice spíše kosmetické, ale vždy k lepšímu. Přístroj se tak perfektně drží a plynule ovládá. Samozřejmě je třeba si zvyknout na Nikoní logiku ovládání, která je odlišná od konkurence a hodně spoléhá třeba na dvojhmaty (zmáčknu tlačítko a točím rollery) a má i jiné své libůstky. Jak si na ni zvyknete, je ale skvělá.

Menu:

Menu bude všem uživatelům moderních Nikonů dobře známé – pro ostatní:

je rozděleno do šesti sekcí přístupných pomocí stále přítomného sloupečku v levé části displeje. Jedná se o tyto záložky (shora dolů): Menu přehrávání, Menu fotografování, Menu uživatel. funkcí, Menu nastavení, Menu retušování a Moje Menu. Pod každou záložkou může být směrem dolů menu přes několik obrazovek, což nám v takovém případě naznačí posuvník vpravo. U některých – posledních dvou – záložek menu se zobrazuje otazník – to znamená, že je k dispozici nápověda pro toto menu pomocí stisknutí tlačítka „zámku“ v levém sloupci pěti tlačítek na zadní straně fotoaparátu.

Jak je menu ztvárněné a jaké položky nabízí se můžete podívat níže:

Zhora dolů, z leva do prava: Menu přehrávání, Menu fotografování, Menu uživatelských funkcí, Menu nastavení, Menu retušování, Moje menu, rychlé menu pro přepínání základních nastavení, obrazovka s přehledem informací, zobrazení snímku a informací o něm, výchozí obrazovka LV, výchozí obrazovka režimu videa