Chcete se na nové verzi fotoaparat.cz poprvé přihlásit se svým starým účtem? Použijte prosím aktivační formulář.

Test Olympus OM-D E-M1

V dnešním testu se podíváme na tak trochu zvláštní zrcadlovku, pokud jí tak lze nazvat. Je totiž výrazně menší než jakákoliv jiná DSLR, a to protože má použitý bajonet z typové řady fotoaparátů, které jsou zařazeny do kategorie kompaktů s výměnnými objektivy. Rozhodně to však neznamená, že by se jednalo o kompakt. Jak to dopadlo se podívejte v následujícím testu.

Co říci úvodem. Na tento test jsem se opravdu těšil a to z mnoha důvodů. Jedním z nich bylo to, že se mi opět po letech dostává do rukou fotoaparát tradičního foto výrobce, navíc ve, pro dnešní dobu, velmi netradičním těle. A to vše ještě fotoaparát vycházející z nejnovější řady fotoaparátů, pro které se vžil název „kompakty s výměnnými objektivy“. Již na první pohled je ale jasné, že toto kompakt rozhodně není. Naopak. To, co se mi objevilo v ruce, podnítilo krásné vzpomínky na zrcadlovky „z doby před XX lety“, kdy, a doufám že se na mne dnešní výrobci nebudou moc zlobit, zrcadlovky byly nejen funkční stroje, častokrát žijící celý život se svým majitelem bez jediné vady a zaváhání, ale mnohé z nich také designové skvosty s perfektním technickým zpracováním, kdy se na kovu a jiných pevných materiálech nešetřilo a dávaly se všude tam, kde je bylo třeba pro to, aby vám přístroj vydržel mnoho let. Protože to byla určitá pýcha výrobce – dobře fungující výrobek po dlouhou dobu. Nikdo neznal výrazy jako „řízená doba životnosti“, kterými se dnes dokonce chlubí ti, co tím vysvětlují své 2 roky a 1 den fungující výrobky.

Výrobce, firma Olympus, v tomto fotoaparátu vsadila na směsici retro designu (něco jiného než mnohé současné více než zakulacené fotoaparáty), funkčního rozmístění klasických tlačítek a páček skloubené s moderními prvky typu vyklápěcího LCD a perfektního dílenského zpracování. A musím říci, že Olympusu to opravdu velmi povedlo.

Ač je fotoaparát malé velikosti a již zmiňovaného hranatého designu, přesto se výborně drží. Ať již díky dostatečně velkému madlu pro pravou ruku, nebo celkové povrchové úpravě „drsné gumy“, která neprosto pevně sedí v ruce bez klouzání.

E-M1 není prvním retro fotoaparátem, který Olympus uvedl pod řadou OM-D na trh. V mnohém se podobá předchozímu prvnímu fotoaparátu E-M5, který se dostal na trh v loňském roce. Neměl bych vlastně mluvit o zrcadlovce, i když designem se jako zrcadlovka tváří. Patří spíše do nové třídy fotoaparátů mnohdy označovaných jako CSC fotoaparáty (Compact system camera), což jsou nám již známé kompakty s výměnnými objektivy. Není zde tudíž žádné zrcadlo, ani optický systém hledáčku a s klasickou D-SLR je spojuje pouze možnost výměny objektivů, často mechanická závěrka a výborná obrazová kvalita, zvláště pokud je použit čip ze zrcadlovek. Někteří výrobci totiž používají čipy z malých kompaktů a to je podle mne dost nešťastné řešení.

Už prvním uchopení do rukou překvapí E-M1 svojí opravdu malou velikostí, která však rozhodně není nijak na škodu, ba právě naopak. Pokud někomu vadí nízká výška, může si pomoci pořízením vertical gripu, který se pro E-M1 také prodává jako volitelné příslušenství. I když působí velmi křehce, opak je pravdou, a E-M1 tvoří ze základu poměrně masivní tělo z hořčíkové slitiny, které je opatřeno černou drsnou povrchovou úpravou, na madle s gumovým podkladem, stejně tak jako na zadní stěně. Ovládací prvky tvořené různými tlačítky, páčkami či kruhovými voliči jsou rozmístěny hlavně na horní straně. Dále jich pár je na zadní stěně a dva na přední stěně pod bajonetem objektivu, který je typu Micro Four Thirds.

Možná to vypadá, že ovládacích tlačítek není mnoho a vy musíte často do menu, ale není tomu tak. Protože jich je několik programovatelných, můžete si pro sebe nejdůležitější funkce nastavit podle sebe, což osobně považuji za lepší řešení, než mít zadní či horní stranu přístroje posetou mnoha jednotlivými tlačítky, které vám nemusí svojí pevně stanovenou funkcí vyhovovat. Proto na horní straně hlavně dominuje kruhový volič pro výběr expozice, dva kruhové voliče (pro palec a ukazovák pravé ruky) a dvě programovatelná tlačítka na pravé straně a na levé hlavní vypínač, orientovaný směrem dovnitř, což eliminuje náhodně zapnutí fotoaparátu třeba při vytahování či zasunování do pouzdra.

Posledním ovládacím prvkem jsou dvě tlačítka, jedno pro nastavení AF a měření expozice a druhé pro nastavení HDR a stylu snímání. I zde je patrný úmysl retro designu, protože ovládací kolečko s dvěma tlačítky připomíná přetáčecí kolečko kinofilmu. Na zadní straně, které dominuje velké LCD, pak už jsou jen klasická tlačítka pro Menu, koš, zobrazení naexponovaných snímků a kruhový volič a další programovatelná tlačítka. Všechny ovládací prvky, tlačítka a přepínače mají přesný a jemný chod bez vůle a působí tužším dojmem, tak jako tomu bývalo i u starých kinofilmových zrcadlovek. Ještě jednou musím říci, že tento design mne osobně velmi nadchnul. Především pak precizní zpracování každého detailu, které se dnes už moc nevidí.

Hledáček a LCD

Hledáček u E-M1 je poměrně silnou zbraní tohoto fotoaparátu. Je elektronický s vysokým rozlišením 2,36MPix se zvětšením 1,48×, což v praxi znamená pohled na široký a velký hledáček s vynikající jemnou kresbou s možností dioptrické korekce –4 až +2 dioptrie. Hledáček zobrazuje 100% zaznamenávaného pole, které se mění dle zvoleného formátu (4:3, 3:2, 1:1). V základním nastavení je aktivace hledáčku (přepínání mezi LCD) automatická, jen přiložením fotoaparátu k oku.

V hledáčku si může zobrazit i pomocné linie, jako je rozdělení pole do 12 polí, nebo třetinového systému, středového kříže a úhlopříčně. Stejně tak je i možné si nechat zobrazovat všechny informace, nebo vodováhu, histogram či úplně bez informací. To s možností kombinace s předchozími nastaveními zobrazení, vám dává opravdu velmi velký počet možností, co vše a jakým stylem si necháte v hledáčku zobrazovat.

Jak už jsem si dovolil napsat v jedné předchozí recenzi, myslím si že nastala doba, kdy se elektronické hledáčky, se svojí kvalitou zobrazení, plně vyrovnaly kvalitním optickým hledáčkům. A s možnostmi, které elektronické zobrazení umožňuje, je i v lecčem překonaly. Jako velmi přínosné třeba považuji, kromě náhledu hloubky ostrosti, které je i u optických hledáčků, zobrazení korekce expozice, kdy máte naprostý přehled o tom jak bude výsledná fotografie vypadat.

Mezi informace, které můžete v hledáčku vidět, patří:
1. Stav baterie, 2. režim snímání, 3. Myset (vlastní uložené nastavení), 4. Dostupný čas záznamu videa, 5. Počet uložených snímků, 6. citlivost ISO, 7. vyvážení bílé, 8. kontrola světla a stínu, 9. ovládání intenzity blesku a indikace expoziční korekce, 10. hodnota korekce expozice, 11. clona, 12. expoziční čas, 13. aretace expozice, 14. indikace zaostření, 15. blesk, 16. napájení z gripu

Pro další informace co vše vám hledáček, a nejen on, ještě umožňuje, bych doporučil prostudovat „Návod k použití“ dostupný na netu, kde se dozvíte nejvíce informací, abych zde nemusel návod v podstatě přepisovat, což není cílem recenze.

Líbil se vám článek?

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • Jiří Fišer
    Jiří Fišer
    09.12.2013 18:45

    Měl jsem tuhle hračku pár dní půjčenou, takže jsem si článek se zájmem přečetl, ale za sebe musím říct,že jsem tento Olympus rád a bez náznaku pokušení vracel.Článek je napsaný pěkně, s mnohým se dá souhlasit, ale závěr srovnání tohoto přístroje se zrcadlovkou 24MPix je podle mého úplně mimo.... Nevím s jakou zrcadlovkou bylo srovnáváno, ale obrazový výstup z Olympusu je už z logiky věci (rozměr čipu) nepřehlédnutelně horší. Komu se nechce tahat s těžkou technikou, tomu tento Olympus asi dobře poslouží, ale domnívám se že stejné kvality výstupu lze dosáhnout i s přístrojem s méně opudivou cenou. Komu jde v prvé řadě o kvalitu výstupu, ten bude i nadále rád tahat svoje vybavení; já jsem měl možnost porovnávat se svým Canonem 6D , resp. 7D a rád u nich zůstanu. Tvrzení, že se jedná o první kompakt který překonal zrcadlovku, pokládám za naprosto scestné.

  • Petr Louženský
    Petr Louženský
    10.12.2013 09:30

    Mám E-M5 a nepřehlédnutelný rozdíl v kvalitě výstupu mezi tímhle m4/3 čipem a APSC tedy rozhodně nevidím. S FF srovnání nemám, ale žádnou tragédii bych taky nečekal. Naopak, souhlasím s Čárlím, že kvalita výstupu je výborná.
    Mám pocit, že menší velikost m4/3 čipu a díky tomu horší kvalita výstupu je taková s oblibou omílané mantra na všech možných diskuzních fórech, která ale už zdaleka není pravda. Samozřejmě se nebavím o srovnání HO u m4/3 a u většího čipu...

  • Karel Omes
    Karel Omes
    Autor
    10.12.2013 23:01

    původně jsem to kvůli určité věci psát nechtěl, ale přišlo by mi nesolidní neodpovědět. Takže srovnáváno bylo se Sony Alpha A65 (24MPix) a na vyšších ISO je Olympus prostě lepší. A to měla Sony "výhodu" kdy jsem její snímky ještě před porovnáním zmenšoval na rozlišení Olympusu E-M1.

  • pm 2
    pm 2
    17.02.2014 22:00

    Tak tuhle "hracku" mam doma spolu s 12-40/F2.8 objektivem a musim rict ze fotak predcil moje ocekavani , je velmi rychly , kresba super , sum docca ISO 1600 neznatelny , vyborna ovladatelnost , takze opravdu spokojenost , koupil jsem ho prave kvuli velikosti , pred nim jsem mel Cano 5D MARK II + 24-70/F2.8, 17-40/F4 , 100-300/F4 objektivy a nejak me proste nebavilo se vlacet s 12kg baglem , takze krom ceny , ktera je posazena opravdu vysoko , jsem naprosto spokojeny :)

  • Karel Omes
    Karel Omes
    Autor
    25.02.2014 11:37

    to věřím, právě s objektivem 12-40/2,8 to musí být pecka.

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (13)

Tisknout článek

Nejčtenější články:

Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a marketingovým účelům soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace