V dnešním testu se podíváme na tak trochu zvláštní zrcadlovku, pokud jí tak lze nazvat. Je totiž výrazně menší než jakákoliv jiná DSLR, a to protože má použitý bajonet z typové řady fotoaparátů, které jsou zařazeny do kategorie kompaktů s výměnnými objektivy. Rozhodně to však neznamená, že by se jednalo o kompakt. Jak to dopadlo se podívejte v následujícím testu.
Co říci úvodem. Na tento test jsem se opravdu těšil a to z mnoha důvodů. Jedním z nich bylo to, že se mi opět po letech dostává do rukou fotoaparát tradičního foto výrobce, navíc ve, pro dnešní dobu, velmi netradičním těle. A to vše ještě fotoaparát vycházející z nejnovější řady fotoaparátů, pro které se vžil název „kompakty s výměnnými objektivy“. Již na první pohled je ale jasné, že toto kompakt rozhodně není. Naopak. To, co se mi objevilo v ruce, podnítilo krásné vzpomínky na zrcadlovky „z doby před XX lety“, kdy, a doufám že se na mne dnešní výrobci nebudou moc zlobit, zrcadlovky byly nejen funkční stroje, častokrát žijící celý život se svým majitelem bez jediné vady a zaváhání, ale mnohé z nich také designové skvosty s perfektním technickým zpracováním, kdy se na kovu a jiných pevných materiálech nešetřilo a dávaly se všude tam, kde je bylo třeba pro to, aby vám přístroj vydržel mnoho let. Protože to byla určitá pýcha výrobce – dobře fungující výrobek po dlouhou dobu. Nikdo neznal výrazy jako „řízená doba životnosti“, kterými se dnes dokonce chlubí ti, co tím vysvětlují své 2 roky a 1 den fungující výrobky.
Výrobce, firma Olympus, v tomto fotoaparátu vsadila na směsici retro designu (něco jiného než mnohé současné více než zakulacené fotoaparáty), funkčního rozmístění klasických tlačítek a páček skloubené s moderními prvky typu vyklápěcího LCD a perfektního dílenského zpracování. A musím říci, že Olympusu to opravdu velmi povedlo.
Ač je fotoaparát malé velikosti a již zmiňovaného hranatého designu, přesto se výborně drží. Ať již díky dostatečně velkému madlu pro pravou ruku, nebo celkové povrchové úpravě „drsné gumy“, která neprosto pevně sedí v ruce bez klouzání.
E-M1 není prvním retro fotoaparátem, který Olympus uvedl pod řadou OM-D na trh. V mnohém se podobá předchozímu prvnímu fotoaparátu E-M5, který se dostal na trh v loňském roce. Neměl bych vlastně mluvit o zrcadlovce, i když designem se jako zrcadlovka tváří. Patří spíše do nové třídy fotoaparátů mnohdy označovaných jako CSC fotoaparáty (Compact system camera), což jsou nám již známé kompakty s výměnnými objektivy. Není zde tudíž žádné zrcadlo, ani optický systém hledáčku a s klasickou D-SLR je spojuje pouze možnost výměny objektivů, často mechanická závěrka a výborná obrazová kvalita, zvláště pokud je použit čip ze zrcadlovek. Někteří výrobci totiž používají čipy z malých kompaktů a to je podle mne dost nešťastné řešení.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Už prvním uchopení do rukou překvapí E-M1 svojí opravdu malou velikostí, která však rozhodně není nijak na škodu, ba právě naopak. Pokud někomu vadí nízká výška, může si pomoci pořízením vertical gripu, který se pro E-M1 také prodává jako volitelné příslušenství. I když působí velmi křehce, opak je pravdou, a E-M1 tvoří ze základu poměrně masivní tělo z hořčíkové slitiny, které je opatřeno černou drsnou povrchovou úpravou, na madle s gumovým podkladem, stejně tak jako na zadní stěně. Ovládací prvky tvořené různými tlačítky, páčkami či kruhovými voliči jsou rozmístěny hlavně na horní straně. Dále jich pár je na zadní stěně a dva na přední stěně pod bajonetem objektivu, který je typu Micro Four Thirds.
Možná to vypadá, že ovládacích tlačítek není mnoho a vy musíte často do menu, ale není tomu tak. Protože jich je několik programovatelných, můžete si pro sebe nejdůležitější funkce nastavit podle sebe, což osobně považuji za lepší řešení, než mít zadní či horní stranu přístroje posetou mnoha jednotlivými tlačítky, které vám nemusí svojí pevně stanovenou funkcí vyhovovat. Proto na horní straně hlavně dominuje kruhový volič pro výběr expozice, dva kruhové voliče (pro palec a ukazovák pravé ruky) a dvě programovatelná tlačítka na pravé straně a na levé hlavní vypínač, orientovaný směrem dovnitř, což eliminuje náhodně zapnutí fotoaparátu třeba při vytahování či zasunování do pouzdra.
Posledním ovládacím prvkem jsou dvě tlačítka, jedno pro nastavení AF a měření expozice a druhé pro nastavení HDR a stylu snímání. I zde je patrný úmysl retro designu, protože ovládací kolečko s dvěma tlačítky připomíná přetáčecí kolečko kinofilmu. Na zadní straně, které dominuje velké LCD, pak už jsou jen klasická tlačítka pro Menu, koš, zobrazení naexponovaných snímků a kruhový volič a další programovatelná tlačítka. Všechny ovládací prvky, tlačítka a přepínače mají přesný a jemný chod bez vůle a působí tužším dojmem, tak jako tomu bývalo i u starých kinofilmových zrcadlovek. Ještě jednou musím říci, že tento design mne osobně velmi nadchnul. Především pak precizní zpracování každého detailu, které se dnes už moc nevidí.
 |
 |
 |
 |
Hledáček a LCD
Hledáček u E-M1 je poměrně silnou zbraní tohoto fotoaparátu. Je elektronický s vysokým rozlišením 2,36MPix se zvětšením 1,48×, což v praxi znamená pohled na široký a velký hledáček s vynikající jemnou kresbou s možností dioptrické korekce –4 až +2 dioptrie. Hledáček zobrazuje 100% zaznamenávaného pole, které se mění dle zvoleného formátu (4:3, 3:2, 1:1). V základním nastavení je aktivace hledáčku (přepínání mezi LCD) automatická, jen přiložením fotoaparátu k oku.
V hledáčku si může zobrazit i pomocné linie, jako je rozdělení pole do 12 polí, nebo třetinového systému, středového kříže a úhlopříčně. Stejně tak je i možné si nechat zobrazovat všechny informace, nebo vodováhu, histogram či úplně bez informací. To s možností kombinace s předchozími nastaveními zobrazení, vám dává opravdu velmi velký počet možností, co vše a jakým stylem si necháte v hledáčku zobrazovat.
Jak už jsem si dovolil napsat v jedné předchozí recenzi, myslím si že nastala doba, kdy se elektronické hledáčky, se svojí kvalitou zobrazení, plně vyrovnaly kvalitním optickým hledáčkům. A s možnostmi, které elektronické zobrazení umožňuje, je i v lecčem překonaly. Jako velmi přínosné třeba považuji, kromě náhledu hloubky ostrosti, které je i u optických hledáčků, zobrazení korekce expozice, kdy máte naprostý přehled o tom jak bude výsledná fotografie vypadat.
 |
Mezi informace, které můžete v hledáčku vidět, patří:
1. Stav baterie, 2. režim snímání, 3. Myset (vlastní uložené
nastavení), 4. Dostupný čas záznamu videa, 5. Počet uložených snímků,
6. citlivost ISO, 7. vyvážení bílé, 8. kontrola světla a stínu,
9. ovládání intenzity blesku a indikace expoziční korekce, 10. hodnota
korekce expozice, 11. clona, 12. expoziční čas, 13. aretace expozice,
14. indikace zaostření, 15. blesk, 16. napájení z gripu
Pro další informace co vše vám hledáček, a nejen on, ještě umožňuje, bych doporučil prostudovat „Návod k použití“ dostupný na netu, kde se dozvíte nejvíce informací, abych zde nemusel návod v podstatě přepisovat, což není cílem recenze.
LCD
LCD je širokoúhlé 3" (7,6cm) s rozlišením 1,37MPix. umístěné na výklopné konstrukci s možností vyklopení ve směru nahoru a dolů. Zobrazuje vše co máte možnost vidět i v hledáčku. Jako bonus navíc je tu možnost dotykového ovládání, a to jak pro výběr a nastavení funkcí, zaostřování na určitý bod, nebo i přímo expozice.
 |
 |
 |
 |
Pro zobrazení výsledných snímků je také možné si vybrat z několika typů zobrazení. Zobrazit samotný snímek, s informacemi, s histogramem nebo v náhledech, které lze nastavit v počtu od 4 do 25. Pokud ještě jednou zoomem oddálíte (tímto krokem se zobrazují i náhledy) tak se vám zobrazí kalendář s přehledem, kdy jste kterou skupinu fotografií nasnímali. To vše jsou příjemné doplňky, které vám usnadní přehled nad výslednými fotografiemi. I zde je také možné využít možnosti dotykového ovládání a to jak v pohybu mezi fotografiemi tak i zvětšení určitého místa, případné editace fotografií.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Tlačítkem Menu se dostanete do Nabídky nastavení funkcí, rozdělené do 6 skupin, Kde každá skupina může mít i více stránek nabídek. Tlačítko INFO vám pomůže nápovědou pro kterou danou funkci, jak jí nastavit a co vlastně dělá.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Není třeba se však bát, že nastavení funkcí je možné jen zde v Menu. To rozhodně ne. Díky tlačítkům a páčkám na zadní, horní a přední straně fotoaparátu můžete měnit všechny funkce, jak je vidět v následující ukázce. Tlačítkem OK se vám zobrazí po stranách téměř všechny funkce, a dole jejich možnosti nastavení. Další možností je páčka napravo od hledáčku, kdy v poloze 1 Nastavujete pomocí předního a zadního kruhového voliče kompenzaci expozice a clonu a čas, a v poloze 2 zase vyvážení bílé a nastavení ISO. Vše je přehledně zobrazeno na LCD.
 |
 |
Čip a ISO
Snímacím prvkem je 4/3" Live MOS senzor s rozlišením 16,3 MPixel (4608× 3456 pixel) s antiprachovým ultrazvukovým filtrem. Velikost čipu je 4/3 – 17,3×13 mm (faktor 2×). Poměr stran 4:3, ale je možné jen nastavit na 3:2, 16:9 a nebo i poněkud nestandardních 1:1. Pokud si nastavíte poměr 3:2 a fotíte do RAWu (u Olympusu označení ORF) výsledný snímek ORF bude stejně 4:3 a potřebný ořez si můžete/musíte udělat sami. Procesor je typu TruePic VII a pracuje s barevným prostorem sRGB nebo Adobe RGB s možností 5 úrovňového nastavení kontrastu jasu a ostrosti. Citlivost lze nastavit v rozsahu ISO 100 až 25600, případně v AUTO režimu s možností nastavení rozsahu. V následující ukázce vidíte jak vypadá ISO ukládané do JPG a ORF při denním a nočním snímku.
 |
 |
 |
 |
Jak je patrné do ISO 2000 je šum v podstatě neznatelný a poté lehce narůstá, až do konečných ISO 25600, kde je již šum výrazný a které by se ale daly použít na webové fotografie. Ale i tak se ještě stále čitelná fotografie a ne jen shluk barevných skvrn. Pro ukázku stejná fotografie, s ISO 200, 2000 a 20000, zmenšená na rozlišení vhodné i pro fotku 10×15cm. Další ukázky, v plném rozlišení, dám v závěru recenze.
 |
 |
 |
Dalším těžkým kalibrem tohoto fotoaparátu, je optická stabilizace obrazu s možností vertikální, horizontální nebo 5směrové. Efektivní kompenzační rozsah je 5EV. Toliko uvádí výrobce. Skutečnost je taková, že jiní výrobci by se asi měli nad sebou zamyslet. Stabilizace je totiž opravdu velmi, velmi účinná a posunuje tento fotoaparát do něčeho co se dříve zdálo jen snem. Stabilizaci obrazu vidíte přímo při namáčknutí spouště ať už v hledáčku nebo na LCD. Každý kdo někdy fotil z ruky s objektivem delším jak 200mm, ví jak se mu přes všechnu snahu chvěje ruka, a je to právě na delším ohnisku dost patrné, jak se vám „třese“ obraz v hledáčku. Zde po namáčknutí spouště máte doslova pocit, že vám fotoaparát „zamrznul“ v prostoru a to jak při klasickém snímání snímků tak i při natáčení videa. Následující ukázky jsou právě z fotografií s časy, které rozhodně normálně z ruky člověk ani nezkouší.
 |
 |
Osobně jsem stabilizaci nejvíce využil při návštěvě Lednického zámku, kdy jsem patřil mezi několik návštěvníků, kteří fotili i v interiéru. Všichni používali blesk, což dle mého zabíjelo atmosféru místa. Já pouze přepnul na ISO 2000 a s pomocí plné stabilizace fotil s časy okolo 1/50s až 1/6s a to vždy s ostrým výsledkem. Používal jsem objektiv 12–50mm/3,5–6,3, který poskytuje sice kvalitní kresbu, ale jeho světelnost moc oslnivá není.
V plném rozlišení má ORF a JPG snímek v poměru 4:3 rozlišení 4608× 3456 pixel což postačuje na fotku 40×30cm v rozlišení 300dpi, nebo na fotku 60×40cm v rozlišení 200dpi. To je samozřejmě teorie, z takového rozlišení se dají udělat fotky daleko větších rozměrů při výborné kvalitě. Komprimační poměr JPG je rozdělen na 4 typy a 3 velikosti + možnost snímat i 2 typy kombinace ORF + JPG. Ukládat snímky je možná na SD, SDHC a SDXC karty. Snímek ve formátu ORF má cca 15MB a JPG v nejvyšší kvalitě cca 7,7MB.
 |
 |
Režimy expozice a vyvážení bílé
Nabídka expozičních programů je standardní, P – programová automatika, A – preference clony, S – preference času a M – manuál a iAUTO – plná automatika, kde si fotoaparát sám určuje jaký program bude dle dané scény nejvhodnější. Dále tu máme nabídku scénických programů – SCN, kdy máte možnost si vybrat z 24 nastavení pro určitá témata. Jedná se o portrét, e-portrét, Krajina, Krajina+Portrét, Sport, Noční obloha, Noční scéna, Noční portrét, Děti, High Key, Low Key, Dig.stabil., Makro, Přírodní makro, Svíčka, Západ slunce, Dokumenty, Panorama, ohňostroj, Pláž a sníh, Efekt rybího oka, Širokoúhlý (s konvertorem), makro (s předsádkou) a 3D snímky. Osobně si myslím, že by se nabídka mohla zmenšit tak o třetinu, třetinu programů které nejsou potřeba, ale to je můj názor. Stejně tak možná funkce panorama by mohla být samostatnější a ne umístěna uprostřed těchto kreativních programů
 |
 |
 |
 |
Každý tento program je možné ještě doplnit dalšími nastaveními, které se skrývají pod křížovým voličem a tlačítkem OK. Jedná se o přidání různých rámečků, bílé vinětace a dalších efektů. Expozimetr pracuje ve 3+2 expozičních režimech: celkové ESP měření, měření s zvýrazněným středem, bodové a ještě HI – zvýšená expozice při bodovém měření a SH – snížená expozice při bodovém měření.
 |
 |
Pokud přesto nemáte jistotu jestli je zvolená expozice správně je tu velká možnost nastavení snímání v Bracketingu a vybrat si pak jen tu fotografii která vám vyhovuje. Bracketing je možný v 5 režimech. Pro expozici, pro vyvážení bílé, pro blesk, pro citlivost ISO a dokonce i pro umělecké filtry. Ten posledně jmenovaný mě celkem překvapil. Umělecké filtry , je další z možných expozičních programů, který vám fotografii umožňuje nasnímat v 13 nastaveních, a to POP Art, Jemná Kresba, Efekt bílých okrajů, Bledé a světlé barvy, Jemné světlo, Zrnitý Film, Camera Obscura, Diorama, Cross Proces, Sépie, Dramatický Tón, Komiks, Akvarel a ART BKT. Tak jako u scénických programů je možné i tyto doplnit dalším nastavením uměleckých filtrů. A tak jako u scénických programů si já myslím že by jich možná nemuselo být tolik. Ale je to věcí vkusu. Ukázka několika z nich.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Jak už jsem zmínil i pro ART programy je možné použít Bracketing, což v praxi znamená že nemusíte nastavovat jednotlivé ART programy a každý zvlášť exponovat, ale pouze si vyberete které chcete a jednou expozicí fotoaparát zapíše na kartu pro daný snímek tolik ART efektů (tolik snímků), kolik jste si jich nastavili a to v plném rozlišení. To je velmi dobré. Jednou expozicí tak získáte až 24 různých snímků zapsaných okamžitě na kartu. A aby toho nebylo málo, je možné, pokud fotíte do ORF, tyto ART filtry doplnit do již naexponovaných snímků a vytvořit tak nových 24 snímků až po expozici, v klidu domova. A do třetice, může i vytvořit obraz v obraze, neboli vícenásobnou expozici, a to novou expozicí do již naexponovaného snímku, což vám tak nabízí vysloveně si velmi hrát a zkoušet až neskutečné věci přímo ve fotoaparátu, bez nutnosti zpracování pomocí nějakého Editoru v počítači. A společně ještě s funkcí HDR nastavitelnou v několika možnostech tak máme XX možností jak výsledná fotografie bude vypadat. Prostě pecka :).
A posledním z nabídky expozičních programů je program PHOTO STORY, kdysi z nabídky vyberete počet a rozmístění 2 až 5 snímků ze kterých se složí výsledná fotka, s možností zvoleného rámování či uměleckého filtru. Výhodou je že kromě výsledku se vám uloží i všechny fotografie z kterých to vznikalo.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Vyvážení bílé je možné kromě nabídky AUTO, také v 6 přednastaveních dle použitého osvětlení a také s nastavením barevné teploty dle K, případně si nastavit bílou dle vlastního měření.
 |
 |
Zaostřování a režimy snímání
Olympus EM-1 používá dva režimy AF ostření a to S-AF (statický, pro jeden snímek) a nebo C-AF (kontinuální). Dále nabízí 8 uživatelských nabídek AF režimu. Samozřejmostí je manuální ostření s možností zvětšení obrazu až 14× a zvýrazněním obrysů pro přesné zaostření. Výběr ostřícího bodu, kterých je 81 (pro objektivy micro Four Thirds – řada M.Zuiko) a nebo 37 (pro objektivy Four Thirds – velká řada, Zuiko), je možný přes tlačítko Fn1 a nebo přímo přes zadní křížový volič. Další možností je volba AF – priorita obličeje s možností snímání na oko. vestavěná AF lampa vám pomůže při nízkém osvětlení. Závěrka pracuje s časy 60s – 1/8000s, s možností trvale otevřené závěrky.
Volby sekvenčního snímání a samospouště se skrývají pod páčkou, volba 1 a stisknutím tlačítka HDR na levé straně fotoaparátu. Na výběr máme z 6 typů, od jednotlivého snímku, přes sekvenční snímání s rychlostí 10 nebo 6,5snímku /s. a ž po 12s samospoušť, nebo 2s samospoušť.
 |
 |
 |
 |
Panorama
Funkci Panorama už jsem zmínil, je možná s jakýmkoliv objektivem, není omezena počtem snímků, a princip je stále stejný. Postupně exponujete snímky s lehkým přesahem. Clona i čas je nastavená podle prvního snímku a nelze jí v průběhu fotografování měnit. Exponování snímků ukončíte tlačítkem OK. Výslednou fotografii Vám vytvoří program, přiložený na CD u fotoaparátu. Olympus Viewer 3. Musíte však fotografie mít vytvořené při zapnuté funkci panorama. Jinak je příslušný program nerozpozná. Možná by nebylo na škodu, kdyby program měl více nastavení a ne jen prosté automatické slepení, bez možnosti zásahu do průběhu, případně uložení do vrstev, kdy by bylo možné upravit případné odchylky expozice mezi jednotlivými snímky, nebo nepovedené přechody.
 |
 |
Ještě mi zbývá zmínit jednu funkci, nebo vlastně skupinu 4 funkcí, skrývající se pod tlačítkem Fn2. Jedná se o Kontrolu jasných a tmavých funkcí, kdy pomocí předního a zadního kruhového voliče nastavujete intenzitu světla a stínů. Dále je to možnost Color Creator kdy měníte saturaci a barevný odstín. Třetí funkcí je změna poměru stran a čtvrtou je AF ostření s přibližovacím rámečkem.
 |
 |
 |
 |
Externí blesky
Vestavěný blesk u E-M1 není, ale součástí balení je malý externí blesk FL-LM2. Bohužel jsem jej neměl možnost vyzkoušet, takže jen pár technických informací. Připojení je není tak úplně klasické, sice má kolejnici na klasickou patici na horní straně fotoaparátu, ale připojení se děje přes boční konektor, který se zasune do těla fotoaparátu.
 |
 |
Blesk má směrné číslo 10 a pracuje v Auto režimu, nebo manuálním s možností nastavení výkonu na plný, 1/4, 1/16, 1/64 a vyzařovací úhel odpovídající 28mm ohnisku. Mezi základní funkce patří redukce červených očí, synchronizace na druhou lamelu, a synchronizace s dlouhým časem. Korekce blesku je možná v ±3EV. s kroky po 1/2 a 1/3EV. Synchronizační čas 1/320s.
Při použití externích kompatibilních blesků je možný synchronizační čas 1/250s až 1/4000s s měřením TTL AUTO, AUTO a Manuál. Režimy a korekce je stejná jako u blesku FL-LM2. Pro aktuální nabídku externích blesků bych doporučoval podívat se na stránky výrobce. V tuto chvíli asi mezi nejvýkonnější blesk pro OM-D fotoaparáty patří olympus FL-600R se směrným číslem 36 pro ISO 100 s možností 4 kanálů bezdrátového ovládání. Možná se to někomu může zdát málo, ale když vezmeme že při ISO 200 je směrné číslo již 50, a kresba téměř bez šumu je až do ISO 2000, pak je to dostatečné. Sám jsem použil starý blesk METZ se směrným číslem 28 a výkon dostačoval pro osvětlení venkovního prostředí řádově do desítek metrů.
Záznam videa
Záznam videosekvencí je možný v plném rozlišení Full HD – 1920×1080 pixel ve formátu mpeg4 a to buď jako Full HD Fine nebo HD Normal, díle je záznam v HD Fine a HD Normal – 1280×720pixel, a nejmenší rozlišení je SD – 640×480pixel. Velikost jedné videosekvence je omezena na 30minut nebo 2GB. Samozřejmostí je použití vynikajícího stabilizátoru i pro záznam videa. V krátké ukázce je záznam s koncertu, kdy vzdálenost k podiu byla cca 25–30m. Pro záznam jsem použil objektiv 35–100mm/2 nastavený na max. ohnisko, 2kg těžký objektiv bez použití stativu jen s optickou stabilizací.
I pro video je možné využít celou škálu filtrů a efektů. Je zde možnost zpožděného obrazu (Multi Echo), který lze použít i i jen na krátkou dobu (One Shot Echo). Dale jetu nabídka efektů ART již popsaných v předchozí kapitole. (Art Fade). A posledním je Movie Teleconverter kdy se obraz přiblíží bez nutnosti měnit stanoviště.
Velikost souborů jsou cca 1,7MB/s v rozlišení HD – 1280×720, a cca 3,2MB/s v rozlišení Full HD.
Energie a příslušenství
Kromě již zmíněného blesku FL-LM2 je součástí balení i Nabíječka BCN-1 s baterií BLN-1 – lithium-iontová baterie 7,6V s kapacitou 1220mAh. Přibližná doba nabití je 3,5 hodiny a vydrží na cca 350snímků. Jak už jsem se zmínil v úvodu je možné dokoupit vertical grip HLD-7.
 |
V nabídce je relativně velké množství příslušenství, objektivy s bajonetem Micro Four Thirds. Pro použití „velkých“ objektivů s bajonetem Four Thirds je nutné použít adaptér MMF-2. V nabídce jsou také předsádkové čočky (informace o kompatibilitě s objektivy najdete na stránkách Olympusu), dále světlo MAL-1 pro makro, a sada s mikrofonem SEMA-1.
Testovací snímky
Některé snímky jsou originál JPG, jiné zas převedené ORF do JPG.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Závěr
Co říci na závěr. V první řadě chci poděkovat českému zastoupení firmy Olympus, že mi tento fotoaparát společně s objektivem 12–50mm/3,5–6,3 a špičkovým objektivem 35–100mm/2 zapůjčilo. Zvláště druhý jmenovaný objektiv je vynikající sklo.
Původně jsem nevěděl, co mám od tohoto fotoaparátu vlastně čekat. Je to jen další kompakt? Po těch několika dnech kdy jsem asi nevyužil ani všechny jeho funkce a nastavení musím říci, že ne. Rozhodně ne kompakt jako takový, tedy to, co doposud pod tímto názvem známe. Pokud je toto kompakt, tak je to první kompakt co překonal zrcadlovku. Při porovnání se svojí 24MPix digitální zrcadlovkou musím říci, že jí dal pěkně na zadek, ať již v kvalitě ISO nebo v kvalitě optické stabilizace. Tato a další vynikající vlastnosti této maličké E-M 1, jsou podnětem, kdy chápu, že někdo i vymění svoji dosavadní foto výbavu a značku a zakoupí si Olympus E-M 1. Ten fotoaparát za to skutečně stojí.