LUMINOGRAFIE - SVĚTELNÁ PROJEKCE A SVĚTELNÉ OBJEKTY, ŠKOLA SVĚTLA JANA POHRIBNÉHO, 21. DÍL ZHODNOCENÍ

Jako věční souputníci, v zdánlivé opozici doprovázejí a utvářejí médium fotografie (a prakticky celé vizuální umění) od jejího počátku. Světlo a stín. Jak jsem již mnohokrát napsal, jsou to rovněž klíčové prvky k vyjádření toho, co nám ve fotografii chybí tj. prostor, tedy třetí dimenze. Jak dobře víte, lze ale postupovat také obráceně, že pomocí světla a stínu resp. skrze jejich vzájemný poměr, intenzitu nebo dokonce absenci jednoho z nich můžete naopak iluzi prostoru záměrně potlačovat, měnit, jak jste možná sami vyzkoušeli u světelné projekce a vržených stínů.

Zjevná hravost a snadnější technická přístupnost posledního tématu, přinesla řadu pozoruhodných výsledků, které by bylo možné rozdělit do několika segmentů ač některá řešení a nápady mají širší platnost. Práce s vrženými stíny, projekcí, stínovým divadlem se primárně zdá vhodnější pro černobílé řešení, kde se více soustředíme na tvar, kompozici, ale řada z vás se zajímavě zhostila i barevných projekcí a průhledů materiálem, kde barva nese další emocionální i symbolické vrstvy.

Hned úvodní fotografie Srdíčková, která se mi v prohlížeči zobrazila, od Míly Vildové pracuje hezky s principem stínového divadla a rozostřením či naopak ostrostí předmětů podle vzdálenosti od projekčního plátna – v tomto případě patrně záclony. Barevnost lahví snímek velmi oživuje. Láhev také hraje ústřední roli v kompozici MaTal Širm, kde však pozorujeme vržený obrazec způsobený stínidlem světla (širm) a drobným barevným akcentem lahve od Martini. Ještě dále jde však MaTal v druhé kompozici, kdy širm vrhá strukturu do rohu místnosti a vytváří svébytný geometrický obrazec. Třetí fotografie je již ozvěnou té první a už bychom Martini mohli raději svěřit agentovi 007 – “s ledem, protřepat a nemíchat !”. Asi nejdůmyslnější exploataci barevných významů a skrytých emocí má snímek od drapka Tři v lahvi, kde sice lahev není fyzicky přítomna, ale významně působí jako difraktor světla a barev. Ano, lahve, sklo jsou vděčný filtr, co ohýbá kouzelně světlo i barvy… Drapka také do soutěže zařadil i jinou fotografii s barevným akcentem Ve městě, postavené na efektní reflexi barevných světel na tramvaj. kolejích v takřka monochromatické okolní realitě.

MaTal – „Širm“

Míla Vildová – „Srdíčková“

drapka – „Tři v láhvi“

drapka – „Ve městě“

Projekce na lidské tělo patří již přinejmenším od 60. let 20. stol. k vyjadřovacímu arzenálu fotografů a s dnešními technologickými možnostmi se škála ještě více rozšiřuje, jak ukazuje např. Petr52 na foto aktu Proužky jsou v módě, kde struktura – může to být i stín provázkové záclony – vytváří působivý op-art. Ještě dále šel hnujblikArt, kde na dívku promítl pravidelnou světelnou síť, ale zvolil velmi dynamický širokoúhlý podhled a nízkou tonalitu, v které tvary ženského těla pouze tušíme. Jeho druhá fotografie pracuje s multiplikací stejného aktu – hezký příklad možností soudobých digitálních technologií fotografii: po nasnímání ihned přenést do počítače a projektorem v zápětí promítnout zpět na model…

hnujblikArt – „…“

Petr52 – „Proužky jsou v módě“

hnujblikArt – „…“

Třetí a asi nejzajímavější skupinu bych označil jako černobílé moderní zátiší s abstraktními prvky. Soňa Šerá se svými Kolečky pracuje vedle vržených stínů kapek, skleněných misek (?) také s deformací prostoru a tvarů pomocí chromovaného plechu a dosahuje velmi vizuálně silného a vícevýznamového obrazu. Zdánlivou výjimku zde tvoří Atropina jejíž Dveřmi a po schodech je sice v barvě, ale v monochromatické škále jediné barvy. Její abstraktní hra projekce stínů na dřevěnou desku je malá etuda, citlivý příběh, který v nás může vyvolat řadu asociací a vzpomínek. Neméně vtipná je i její puntíková polévka – která by byla hezkou ilustrací k nějaké písničce třeba od Jiřího Suchého. Za vítěze tohoto tématu však považuji Lenkalenka, která prokázala invenci a schopnost k tématu přistupovat odlišně a přes to jsou to fotografie se stejným rukopisem. Klasickou stínohru siluet vtělila do kompozičně čistého a promyšleného zátiší Zhasněte lampiony. Větší abstrakci a prostor pro imaginaci nabízí její Hra o trůny – jakási architektura dávných říší. Neméně zajímavé je i zátiší Světelné korálky, slunce promítané skrze okenní žaluzie, které opět velmi působivě zakomponovala s vázou do vizuálně silného celku. Gratuluji!

Soňa Šerá - „Kolečka“

Atropina - „Dveřmi po schodech“

Lenkalenka – „Zhasněte lampiony“

Jan Pohribný, MQEP

Děkujeme za Vaše krásné snímky! Autorům vybraných fotografií gratulujeme.