Pentax K-70 je amatérská zrcadlovka, která však umí překvapit. Kromě kvalitního 24MPx APS-C senzoru a přiměřené ceny zde nejdete funkce, které byste čekali spíše o třídu výš: velký 100% hledáček, dva rollery, utěsnění proti vodě a prachu, režim multiexpozice pro vyšší rozlišení či hybridní autofokus. Je to ideální zrcadlovka pro začátečníky, nebo ne?

Kvalita snímků

Srdcem fotoaparátu je CMOS snímač z dílny Sony o velikosti APS-C (23.5 × 15.6 mm) a rozlišení 24MPx. Variace tohoto snímače najdeme v mnoha přístrojích, ať už Pentax, Sony nebo Nikon. Je to tedy „starý známý“, který ale stále patří k tomu nejlepšímu v dané velikosti snímačů. Konkurenční Nikon D5500 či nový D5600 jsou jím vybaveny rovněž. Canon používá snímače vlastní.

Čekat tedy můžeme výbornou obrazovou kvalitu, kterou momentálně výrazněji předčí pouze drahé fullframe přístroje.

Samozřejmě platí, že dobrý základ je důležitý, ale je stále pouze základem, Výkonný procesor a kvalitní JPEG engine jsou další předpoklady úspěchu, tak se podíváme, jak je na tom Pentax.

Procesor

Procesor je PRIME MII, což nám samo o sobě nic neřekne, ale měl by být výkonnější, než ve starších modelech. Asi i díky tomu si K-70 troufne na citlivosti ISO až do 102400. Takto vysoké číslo vypadá hezky na prospektech, ale nic to neříká o jeho praktické použitelnosti.

JPEG engine

Pentax je znám svým přístupem ke zpracování snímků, který by se dal shrnout jako „my na to sahat nebudeme, ať si s tím uživatel poradí“.

Jinými slovy, ve výchozím stavu nejsou JPEGy moc doostřované a působí tak spíše měkčím dojmem, Jsou plošší a méně saturované a na první pohled tedy výstup zaostává za konkurencí.

To ale jen do doby, kdy se uživatel prokouše trochu nepřehledným nastavením obrazového režimu, barev, kontrastu, zřetelnosti, dynamického rozsahu, odšumování a doostřování, které je extrémně podrobné, ale důmyslně poschovávané natolik, že méně zkušený uživatel minimálně polovinu z jeho možností ani neobjeví. Což je ale škoda.

PENTAX K-70, 18-135mm, F8.0, 1/400 s, ISO: 200, komp. exp. 0, WB Automatick?, JPEG

nastavení obrazového režimu (skrze tlačítko INFO) je možné nastavit saturaci, kontrast (po otočení kolečkem dokonce zvlášť pro stíny, světla a střední tóny), barevné tónování a ostrost. Pokud opět nezapomenete na možnost otevřít více možností jedním z koleček, můžete kromě síly měnit i poloměr (!) doostření. takže nastavení „Fine Sharpness“ místo „Normal“ vám bude doostřovat jemnější detaily a tvořit méně artefaktů.

Redukce šumu je ve výchozím nastavení poměrně destruktivní, takže ji můžete stáhnout, což provedete v nabídce MENU. Kromě možnosti nastavit sílu ve čtyřech krocích si nezapomeňte všimnout možnosti vlastního nastavení („Custom“). Zde najdete možnost nastavit sílu redukce šumu pro každou citlivost ISO zvlášť od 100 po 102400!

Nestane se vám tedy, že když si redukci šumu vypnete, budete mít vysoké citlivost zazrněné a když ji zapnete, tak nízké citlivosti rozostřené. Prostě si ji pro nízké ISO vypnete, pro střední ISO nastavíte nízkou a pro vysoké ISO silnější, přesně dle vašich preferencí.

Pro uživatele JPEG je tohle pravé požehnání a měl by to podle mě být u fotoaparátů standard. Kromě fotoaparátů Pentax a Ricoh to však standard není, což je škoda.

Pokud fotíte do RAW, nemusí vás to tolik trápit, kromě situace, kdy používáte „systémový“ konvertor (tedy konvertor přímo od výrobce fotoaparátu), protože takový si dokáže odpovídající nastavení z metadat RAWu vytáhnout a aplikovat, což vám ušetří práci. Takový konvertor pro Pentax je momentálně Digital Camera Utility 5 na bázi Silkypix.

Samozřejmě tu najdeme i různé „kreativní“ režimy, které jsou opět dost podrobně uživatelsky nastavitelné. Třeba režim nepravých barev. V něm si zvolíte, jaká barva se má nahradit jakou barvou z celé barevné palety a výsledkem je fotka v nereálných barvách:

Shrnutí: Možnosti uživatelského nastavení obrazu jsou nebývale podrobná, ale také nebývale špatně přístupná. Už jsem výše napsal, že je K-70 fotoaparát pro „hračičky“ a zde se to jen potvrzuje.

ISO a obrazový šum

Srovnání snímků v JPEG (s vlastním nastavením redukce šumu) a RAW (vyvoláno v ACR s redukcí jasového šumu 0 a barevného 25 – tedy výchozí parametry):

To, co zde vidíme plně odpovídá očekávání. Do ISO 800 je obrazová kvalita dobrá, 1600 velmi použitelná, 3200 zvladatelná. ISO 6400 je nouzové, dále bych se nevydával.

ISO 102400 je jen údaj do prospektu.

Vyvážení bílé

Má hodně možností, včetně doladění jednotlivých poloh uživatelsky, nastavení Kelvinů či změření podle neutrální plochy.

Automatika funguje průměrně, při větších barevných plochách se snadno zmate a posune obrázek k nepravým barvám, Stačí žlutá bunda, nebo větší plocha zeleně:

Vlevo JPEG s AWB, vpravo vyvoláno z RAWu. 

Video

K videu se snad ani nebudu moc podrobně vyjadřovat – záznam je „jen“ Full HD, ale chybí mu ostrost, maximální snímková frekvence je podprůměrných 30p nebo 60i. Žádné pokročilé formáty nečekejte. AF funguje, včetně kontinuálního, ale jen s některými objektivy.

Chybí konektor pro sluchátka. Port pro mikrofon zde najdeme (Děkuji uživateli Roman_H za upozornění)

Na videu se zdá být problém s určitým „cukáním“. Přičítám to na vrub kombinaci pomalé elektronické závěrky a mechanické stabilizace videa senzorem.

Autofocus

Autofokusový model je typu SAFOX X, který můžete znát již z typu K-30. Rozmístění jeho 11 ostřících bodů je stejné již od první digitální zrcadlovky Pentax *ist D. Tedy devět křížových uprostřed v matici 3×3 a dva lineární po stranách. V roce 2003 to byl nadprůměrný počet, dnes je to počet podprůměrný. Body se navíc rozsvítí až při změně bodu nebo namáčknutí spouště, a v mezičase tak nevidíte, který je aktivní. Ale počet bodů není všechno.

Důležitá je i citlivost a rychlost.

Citlivost je na prostředním bodu až –3EV, což je dobrá citlivost i pro fotografování v šeru.

Rychlost je obtížné hodnotit bez přímého srovnání. Pocitově je dobrá, alespoň v AF-S. Kontinuální AF (AF-C) ale v praxi působí trochu těžkopádným dojmem. Zde je konkurence poněkud dál.

Pokud bychom srovnávali jen papírové informace, vedl by Nikon, který má u modelu D5500 sice křížových bodů také jen 9, ale dohromady má AF bodů celých 39. Naopak Canon 750D má křížové body všechny, tedy 19.

V praxi bude Canon i Nikon Pentax porážet (alespoň v AF-C) už jen kvůli pokročilejším ultrazvukovým a krokovým motorkům v objektivech, kdežto většina objektivů Pentax bude mít hřídelku nebo pomalejší DC motorky.

I u Pentaxu se blýská na lepší časy, výrobce zavádí PLM objektivy s rychlými motorky a elektronickou clonou místo pákové. Zatím má jeden (55–300 PLM), který se zdá být opravdu rychlejší.

Autofokus v Live-view je naopak poměrně dobrý, na zrcadlovku. Je sice hybridní (PDAF + CDAF), ale to vám s většinou objektivů nebude moc platné (stále cukají sem a tam kvůli detekci kontrastu), využije to ale nový objektiv 55–300 PLM. S ním je (oproti jinak v testu používaném objektivu 18–135) rozdíl v rychlosti vidět. Pokud výrobce obmění řadu svých „záklaďáků“ PLM verzemi, bude mít hybridní ostření smysl.

Jemné doladění AF (microadjustment)

Jestliže Pentax zaostává za nejbližšími konkurenty v hrubém výkonu či počtu AF bodů, v jedné neméně důležité disciplíně naopak vede, a tou je mikronastavení AF. Tedy korekce chyby zvané back- a frontfocus. Je to jedna z věcí obvykle odlišujících amatérské zrcadlovky od pokročilých. Již jsem zrcadlovku bez možnosti microadjustmentu měl a samozřejmě jsem na to narazil hned u druhého objektivu, který jsem k ní pořídil. Pokud chcete hodně používat světelná skla, pozor na to. Pokud jste spíše milovníci širokorozsahových zoomů, nemusí vás to tolik trápit.

Objektivy, stabilizace

Síla (či negativa) každého systému jsou ve výběru a kvalitě objektivů.

Zde má Pentax své výhody, ale i celou řadu nevýhod.

Má mezi výrobci zrcadlovek asi nejširší nabídku dedikovaných APS-C objektivů (ostatní výrobci mají více fullframe skel, která se samozřejmě dají také použít). Jde hlavně o pevná skla, ale i celou řadu zoomů. Poznáte je podle designace DA. Najdete mezi nimi celou řadu „palačinek“, které se hodí ke kompaktním zrcadlovkám, i něk­terá méně častá ohniska. Zoomy jsou zase vesměs utěsněné proti vodě a prachu, včetně levných záklaďáků typu 18–55. Utěsnění je u konkurence opět otázkou spíše profesionálních tříd.

Výhodou je, že na rozdíl od Canonu nebo Sony/Minolty Pentax nezměnil bajonet po přechodu na AF a na rozdíl od Nikonu funhuje téměř všechno na všem. Milovníci starých objektivů se u Pentaxu vyřádí. Bajonet pojme přes přechodku i m42 (závitová) skla.

A teď to špatné: velká část objektivů je s hřídelkou (AF motor je v těle fotoaparátu a tudíž to ostří hlučně a zejména při AF-C pomaleji, na AF při videu zapomeňte). Ty, co motorky mají, nevynikají rychlostí (až na výjimky) a dle u některých konkrétních modelů ani spolehlivostí.

Mnoho objektivů chybí, třeba něco jako 10–18, který má třeba Canon kvalitní a za pár peněz. Pentax má nejširší zoom od 12mm a ten je výrazně dražší a pro výrobce netypicky neutěsněný. Opět nemá motorek. Nehledě na to, že je to licenční Tokina 12–24 F4 (nebo je to naopak?), takže ho na ostatní systémy koupíte také, ale laciněji.

Chybí pořádná „padesátka“. DA verze je plasťáček s F1.8 (byť opticky dobrý) a FA 1.4 verze je stará jako Metuzalém.

Objektivy 85mm F1.8 nebo F1.4 také (v současné nabídce) nejsou.

Výběr teleobjektivů není špatný, ale opět – u konkurence je větší.

Před pořízením systému Pentax se tedy podívejte na nabídku a ceny objektivů. Je dobře možné, že vám sedne, ale také to může být váš kámen úrazu.

Stabilizace

Funguje velmi dobře. Podle standardů CIPA umí až 4.5EV korekce. A protože je v těle, funguje s každým objektivem. U těch manuálních (řada A a starší) pouze musíte nacvakat do fotoaparátu ohniskovou vzdálenost (což je problém u zoomů).

Pentax se svým stabilizovaným čipem umí i několik užitečných triků, jako je korekce naklopení, astro-tracking, simulace antialiasing filtru či multiexpozice s posunem o pixel pro zvýšení ostrosti a barevnosti snímků.

Další funkce

Low-pass filtr simulátor

Bojuje proti moaré, ale zhoršuje ostrost. Obvykle se výrobce musí rozhodnout, zda ho namontuje, nebo ne a zákazník se rozhodnout, zda si koupí fotoaparát s ním nebo bez něj. U K-70 (a dalších modelů výrobce) to máte vyřešeno jeho simulací mikroskopickým chvěním snímače, kterou si buď zapnete, nebo vypnete.

Vliv na ostrost snímků je minimální. Zde to může být i fotografováním z ruky, ale ani jinak nečekejte výrazné rozdíly. Filtr ale má smysl nechat vypnutý a zapnout ho jen, když na snímku natrefíte na nechtěné artefakty.

Pixel-shift

Obrazová informace v jednotlivých kanálech. Vlevo standardní snímek s Bayerovou interpolací, vpravo pixel-shiftnutý snímek

Díky slepení čtyř expozic posunutých o jeden pixel je výsledek obnobný, jako byste fotili Foveonem (každý pixel má 100% barevné informace a není potřeba Bayerova interpolace). Ostrost je vynikající, ale nejde to použít pro pohybující se objekty a chce to stativ. Mírný pohyb (lístky na větvích) tolik nevadí, K-70 na to má funkci korekce (prostě ono místo vezme jen z jednoho snímku).

Pixel-shift neprovede nic světoborného, ale zvýší ostrost a odstraní interpolační artefakty.

I přes inzerovanou korekci pohybu nesmí foukat moc. S pohybem větviček ve větru si systém už neporadil…

Korekce objektivu

Fotoaparát je vybaven korekčními profily pro objektivy Pentax. Kromě vinětace či chromatických aberací může korigovat i zkreslení, což se hodí hlavně v případě zoomů. Bohužel nejde ani v live-view korigovat zkreslení v reálném čase, takže ztrácí smysl 100% pokrytí scény, fotka se proti náhledu mírně ořízne (v hledáčku je to tak nějak samozřejmé). Bezzrcadlovky to už třeba umí, ale rozumím, že u DSLR to není priorita.

55–300 při 300mm

Líbil se vám článek?

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • tencosiudělilban
    tencosiudělilban
    16.11.2017 11:58
    Reaguje na kikiris 16.11.2017 05:49:

    "Pentax K-70 je odolný proti stříkající vodě (např. dešti atd.) a prachu..." - zobrazit celý komentář

    ...spíš do. Nehledě na to, že K30,50 se stejně jako jejich větší bráchové už nevyrábí, takže netřeba vzpomínat, jak uměla plavat třeba už moje stará K200. Konec vodovzdornosti začal až s příchodem nejlevnějších modelů K-m , K-x a později

  • Zvonda
    Zvonda
    08.05.2019 11:46

    Recenze mi pomohla pochopit řadu věcí, které nejsou v návodu dostatečně vysvětleny. Nicméně prosím o upřesnění v záležitosti zobrazení histogramu. Lze nějak zobrazit histogram ještě před exponováním? Hodilo by se při nastavování expozičních parametrů - třeba v manuálním režimu - pomocí šedé tabulky.

  • tencosiudělilban
    tencosiudělilban
    08.05.2019 20:25
    Reaguje na Zvonda 08.05.2019 11:46:

    "Recenze mi pomohla pochopit řadu věcí, které nejsou v návodu dostatečně..." - zobrazit celý komentář

    Histogram zobrazuje rozložení jasů, barev, ve výsledném snímku. Z toho důvodu ho dopředu nezískáš. Ale je tu možnost digitálního/optického náhledu. Pootočení spouštěcí páčky doprava. Což je ale ve výsledku konečná expozice s tím rozdílem, že se fotka neuloží. A tak je jednodušší vyfotit, podívat se a potom upravit hodnoty. Co se týká šedé tabulky, jde o nastavení vyvážení bílé, nikoli expozice. I když cokoli před objektivem slouží nakonec k nastavení expozice. Proč ne. Nakonec by mě zajímalo, co ti histogram řekne a co bys podle něj upravoval? (histogram může mít různý tvar, daný světelnou scénou, nehledě k možnostem úmyslného posunutí k jedné, či druhé straně)

  • tencosiudělilban
    tencosiudělilban
    08.05.2019 20:31
    Reaguje na Zvonda 08.05.2019 11:46:

    "Recenze mi pomohla pochopit řadu věcí, které nejsou v návodu dostatečně..." - zobrazit celý komentář

    PS: K nastavování parametrů expozice slouží expozimetr. V hledáčku zobrazen jako stupnice +/- na koncích. Správná expozice (samozřejmně podle foťáku) je nula uprostřed. Ale jak píšu nahoře, je to parametr, který "fotografovi" pomáhá, ale přesto nakonec nerozhoduje. Je potřeba pochopit, co je to správná expozice a jak foťák pracuje. Proto i v manuálním, automatickým režimu , nebude například fotka bílé zdi nikdy bílá, pokud nevíš, co dělat a kdy porušit expoziční pravidla

  • tencosiudělilban
    tencosiudělilban
    08.05.2019 21:32

    Mám ještě chvilku, tak, pokud to někomu pomůže vysvětlím, jak foťák měří. Ten se skrz objektiv podívá na fotografovanou scénu (nikoli vlastním čipem, produkujícím výslednou fotku. Tudíž nemůže poskytnout histogram) a to pouze na určité množství míst (dá se měnit pod pojmem plošné, středové a bodové měření. Páčka pod funkčním kolečkem) , pak si řekne: Tady je moc světla, v rohu tma, uprostřed šedivo, spočítám to dohromady a musím to nastavit tak, abych získal průměr. Tj středně šedou. Prostě a jasně, foťák dělá jen tohle. Za každých okolností se snaží udělat fotku průměrně šedou. V noci dělá šedou, ve dne dělá šedou, i tu bílou zeď dělá nakonec šedou (myšleno jasově. Ne barevně) A tak je potřeba mu často domluvit: Tohle chci bílý, nebo naopak černý

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Obsah článku

Komentáře k článku (20)

Tisknout článek

Tip na článek

Fotografování polárních září
Fotografování polárních září

Fo­to­gra­fo­vání Au­rora bo­re­a­lis ne­boli po­lární záře na Is­landu. Is­land leží upro­střed au­ro­rár­ního ob­louku naší pla­nety, takže má velmi dobrou prav­dě­po­dob­nost vi­di­tel­nosti po­lární záře i při re­la­tivně sla­bých vý­ro­nech slu­neč­ního vě­tru. Sedm let starý člá­nek o fo­to­gra­fo­vání po­lár­ních září jsem ak­tu­a­li­zo­val o nové fo­to­gra­fie a nové po­znatky, jak fo­to­gra­fo­vat po­lární záře. 

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram