Šum

Proč tedy?

Pro ty, kteří se zajímají o šum digitálních zrcadlovek (a to i těch starších) v reálných situacích, vznikl právě tento článek. Jak je to s těmi nejnovějšími, se dozvíte někdy později.

Nastavení

Aparáty byly nastaveny na prioritu clony, redukce šumu byla vypnutá, WB nastavena na auto. Exponoval jsem v nejvyšší kvalitě a rozlišení do formátu jpg. Výjimky jsou uvedeny pod obrázky. Nastavení ohniskových vzdáleností bylo různé a najdete je u obrázků (ekv. 35 mm). Při všech expozicích jsem použil stativ.

Použité objektivy
Canon 300D: EF-S 17 – 85/4 – 5,6 IS USM
Nikon D70: Nikkor AF-S DX 18 – 70/3,5 – 4,5 G IF ED (setový)
Olympus E – 300: Zuiko Digital EZ – 1445 (setový)

Na obrázcích jsou 100 % výřezy, proto nejsou scény shodné. Potřebné úpravy jsem provedl v ZPE7. Konstatuji, že jsem nerozeznal rozdíl mezi originálem a zde prezentovanými obrázky ani při 400 % zvětšení. ISO je shora dolů 100, 200, 400, 800, 1600. Protože Nikon D70 má nejnižší hodnotu ISO 200, je v obrázcích prázdné místo.

Obrázek č. 1

Zde byla D70 nastavena na WB „stín“. Priorita clony F 5,6. D70 f 44 mm, E-300 f 28 mm. Snímky byly pořízeny navečer (ISO 200, F 5,6, 1/50 s). Celkový pohled na scénu vidíte na obrázku č. 1b.

Snímek 1a jsem vytiskl na tiskárně Canon Pixma iP5000 ve velikosti 10×15 cm. A konstatuji, že šum ruší až u ISO 1600 a to u obou aparátů. Subjektivně se mi jeví „hezčí“ šum D70, ve kterém nevystupují jednotlivé barvy a působí na mě lépe.

Obrázek č. 2

Obdoba snímku 1a. Je ovšem pořízený po poledni za slunečného počasí (ISO 200, F 11, 1/125 s). D70 f 27 mm, E-300 f 28 mm. Priorita clony F 11. Celkový pohled na scénu vidíte na obrázku č. 2b.

Obrázek č. 3

Snímek dlouhými časy, který je pořízený večer. Clona F 5,6. D70 f 28 mm, E-300 f 28 mm. (ISO 200, F 5,6, 1 s). D70 f 27 mm, E-300 f 36 mm. Celkový pohled na scénu vidíte na obrázku č. 3b.

Obrázek č. 4

Snímek v interiéru, který je pořízený za zářivkového osvětlení (WB auto u všech fotoaparátů). Clona F 5,6. D70 f 28 mm, E-300 f 28 mm. (ISO 200, F 5,6, 1 s). D70 f 27 mm, E-300 f 28 mm, 300D f 27 mm. Celkový pohled na scénu vidíte na obrázku č. 4b. Exponováno všemi třemi aparáty. Pozadí je černé a světlounce modré, nikoli bílé.

Závěr

Opravdu při vyšších ISO aparáty postupně „šumí“. Patrný začíná být u ISO 800. U nižších bych se jeho výskytem a srovnáním příliš nezabýval. Šum u ISO 800 bych vzhledem k dalším důležitým technickým vlastnostem fotografie (jako je ostrost, vyvážení bílé atd.) považoval za méně důležitý, neboť ani na jedné z originálních fotografií vytištěných na papír 10×15 cm (Canon PIXMA iP5000, fotopapír PR-101), nepůsobil v zásadě rušivě. U ISO 1600 je však rozdíl dosti patrný. U D70 je bez znatelných barevných skvrn, dochází spíše ke slití v kresbě a detaily se vytrácí více, než u druhých dvou. Pokud si obrázky prohlédnete opravdu dobře, uvidíte, že drobné deformace papíru již prakticky nepostřehnete. Osobně mi výskyt barevného šumu vadí více než ztráta kresby, neboť na fotografiích 10×15 cm, které jsem tiskl z originálních snímků působil již rušivě. Nicméně ISO 1600 velká část z nás použije skutečně výjimečně a na další úpravu obrázků použije nějaký „odšumovací software“. Ale kdo ví, jaký šum poskytuje klasický film na ISO 1600? Já ne…

Který z aparátů „šumí více“, rozhodněte sami. Fotografie má však na cestě od čipu na papír tolik důležitých kroků, že myslím, že vítěze není.