Šum
Kolikrát jste si již položili otázku: "A jak moc šumí?" Následující článek se pokusí porovnat šum při stejných nastaveních fotoaparátů Canon EOS 300D, Nikon D70 a Olympus E-300. A proč právě těchto? Čtěte dále...
Proč tedy?
Pro ty, kteří se zajímají o šum digitálních zrcadlovek (a to i těch starších) v reálných situacích, vznikl právě tento článek. Jak je to s těmi nejnovějšími, se dozvíte někdy později.
Nastavení
Aparáty byly nastaveny na prioritu clony, redukce šumu byla vypnutá, WB nastavena na auto. Exponoval jsem v nejvyšší kvalitě a rozlišení do formátu jpg. Výjimky jsou uvedeny pod obrázky. Nastavení ohniskových vzdáleností bylo různé a najdete je u obrázků (ekv. 35 mm). Při všech expozicích jsem použil stativ.
Použité objektivy
Canon 300D: EF-S 17 – 85/4 – 5,6 IS USM
Nikon D70: Nikkor AF-S DX 18 – 70/3,5 – 4,5 G IF ED (setový)
Olympus E – 300: Zuiko Digital EZ – 1445 (setový)
Na obrázcích jsou 100 % výřezy, proto nejsou scény shodné. Potřebné úpravy jsem provedl v ZPE7. Konstatuji, že jsem nerozeznal rozdíl mezi originálem a zde prezentovanými obrázky ani při 400 % zvětšení. ISO je shora dolů 100, 200, 400, 800, 1600. Protože Nikon D70 má nejnižší hodnotu ISO 200, je v obrázcích prázdné místo.
Obrázek č. 1
Zde byla D70 nastavena na WB „stín“. Priorita clony F 5,6. D70 f 44 mm, E-300 f 28 mm. Snímky byly pořízeny navečer (ISO 200, F 5,6, 1/50 s). Celkový pohled na scénu vidíte na obrázku č. 1b.
 |
 |
Snímek 1a jsem vytiskl na tiskárně Canon Pixma iP5000 ve velikosti 10×15 cm. A konstatuji, že šum ruší až u ISO 1600 a to u obou aparátů. Subjektivně se mi jeví „hezčí“ šum D70, ve kterém nevystupují jednotlivé barvy a působí na mě lépe.
Obrázek č. 2
Obdoba snímku 1a. Je ovšem pořízený po poledni za slunečného počasí (ISO 200, F 11, 1/125 s). D70 f 27 mm, E-300 f 28 mm. Priorita clony F 11. Celkový pohled na scénu vidíte na obrázku č. 2b.
 |
 |
Obrázek č. 3
Snímek dlouhými časy, který je pořízený večer. Clona F 5,6. D70 f 28 mm, E-300 f 28 mm. (ISO 200, F 5,6, 1 s). D70 f 27 mm, E-300 f 36 mm. Celkový pohled na scénu vidíte na obrázku č. 3b.
 |
 |
Obrázek č. 4
Snímek v interiéru, který je pořízený za zářivkového osvětlení (WB auto u všech fotoaparátů). Clona F 5,6. D70 f 28 mm, E-300 f 28 mm. (ISO 200, F 5,6, 1 s). D70 f 27 mm, E-300 f 28 mm, 300D f 27 mm. Celkový pohled na scénu vidíte na obrázku č. 4b. Exponováno všemi třemi aparáty. Pozadí je černé a světlounce modré, nikoli bílé.
 |
 |
Závěr
Opravdu při vyšších ISO aparáty postupně „šumí“. Patrný začíná být u ISO 800. U nižších bych se jeho výskytem a srovnáním příliš nezabýval. Šum u ISO 800 bych vzhledem k dalším důležitým technickým vlastnostem fotografie (jako je ostrost, vyvážení bílé atd.) považoval za méně důležitý, neboť ani na jedné z originálních fotografií vytištěných na papír 10×15 cm (Canon PIXMA iP5000, fotopapír PR-101), nepůsobil v zásadě rušivě. U ISO 1600 je však rozdíl dosti patrný. U D70 je bez znatelných barevných skvrn, dochází spíše ke slití v kresbě a detaily se vytrácí více, než u druhých dvou. Pokud si obrázky prohlédnete opravdu dobře, uvidíte, že drobné deformace papíru již prakticky nepostřehnete. Osobně mi výskyt barevného šumu vadí více než ztráta kresby, neboť na fotografiích 10×15 cm, které jsem tiskl z originálních snímků působil již rušivě. Nicméně ISO 1600 velká část z nás použije skutečně výjimečně a na další úpravu obrázků použije nějaký „odšumovací software“. Ale kdo ví, jaký šum poskytuje klasický film na ISO 1600? Já ne…
Který z aparátů „šumí více“, rozhodněte sami. Fotografie má však na cestě od čipu na papír tolik důležitých kroků, že myslím, že vítěze není.
Komentáře
Zobrazit diskusi ke článku ve fóruS tvrzením, že vítěze není bych nesouhlasil. E-300 je na tom viditelně hůř než Canon s Nikonem. Pravda je, že pokud tisknete na 10 x 15 cm, tak se tím příliš zabývat nemusíte. Ale takhle malý formát se používá maximálně na náhledy, nebo fotografie z dovolené, pokud vůbec. Já osobně, když už něco z digitálu tisknu používám formát velký. Malé náhledy fotografií nepotřebuji, protože je mám všechny v počítači a fotky z dovolené posílám kamarádům taktéž mailem. Také si myslím, že porovnávat šum pokaždé s jiným vyvážením bílé není zcela šťastné.
Velikosti: nemám k dispozici žádný průzkum velikosti dělaných fotek v závislosti na typu fotoaparátu, takže bych to takto negeneralizoval.
Vyvážení bíle je vždy a všude AUTO a je v úvodu jasně napsáno. Je jistě ožné se zabývat "kvalitou" vývážení bílé, al eto jsem vědomě zcela vynechal.
K bílé a snad již bez překlepů :-): u první a druhé sady je dobře E-300, u třetí D70 u čtvrté je sice líbivé 300D, ale i to je špatně.
No právě o tom mluvím. Ve všech případech je vyvážení bílé v režimu, který je pojmenován jako AUTO. To ale neznamená, že je vyvážení stejné (což je také vidět). Když hodnotím jedno hledisko - šum - musím logicky ostatní vlivy eliminivat, jinak se doberu špatného výsledku.
Štíp ma pravdu...
Myslím, že bych tu měl zdůraznit, že tisk, o kterém se zmiňuji u první fotky, by v plném formátu měl cca 35 cm na delší straně.
Ad nastavení: chtěl jsem mít stejně nastavené fotoaparáty. Příště bílou nastavím manuálně.
to je teda pěknej alibismus - ...rozhodněte sami...
Ostatně porovnávat šum na fotkách 10 x 15 cm...
To na Fotoaparátu nesmíte psát svůj názor nebo se bojíte inzerentů?
A pak: "...ISO 1600 velká část z nás použije skutečně výjimečně..." - to si myslíte nebo víte?
Ovšem nejlepší je, jak se autor sladce přiznává k tomu, že neví, jaký šum (i když já bych to nazval zrno) má film ISO 1600 :))) Beru to jako plus tohoto článku, protože kdyby to věděl, závěr by byl možná ještě víc alibistický...
Petr udělal kus práce, o které jiní ani neuvažují. Musím říci, že mě osobně článek zajímá, protože právě já jsem z těch, kteří po zakoupení D-zrcadlovky hodlají tahat ISO na maximum a proto je pro mě úroveň šumu jedním z nejdůležitějších kritérií při výběru aparátu. Ovšem není šum jako šum, některé modely šumí přirozeněji, jiné hodně barevně a to je právě ten, který nechci. Pokud bych měl článku něco vytknout, pak bych jen opakoval fakt, že už na ukázkách je vidět různé nastavení bílé a víme dobře, že stejný čip šumí různě při různých teplotách nastavení bílé a tím je práce Petra, byť s dobrými úmysly dělaná, degradována. Je to škoda, i když jak koukám na ukázky, při fotu A4 třeba z D70-ky nebo D300-ky i při nočních záběrech, nebude šum patrný ani při 1200 ISO. A to je příjemné zjištění. Nutno ještě dodat, že u všech fotek bylo vypnuto potlačení šumu, což je ještě lepší zjištění. Ahoj Taffey. Ještě mi to nedá, abych nedodal to, co mi u hodnotících článků tady na FA vadí nejvíc. A sice, že jsem ani u největších šunek, co se tady hodnotily, snad nikdy nečetl evidentní zápory. Vždy se vypíchnou klady, ale o záporech se taktně. Jakoby se autoři báli zařadit nějaký model jedné značky za model jiné značky. Z ukázek u tohoto článku je evidentní, že Oly šumí zdaleka nejvíc, ale nebylo to konstatováno. A mělo by.
...taktně mlčí....
Ještě mě napadá-když už článek není úplně košer co se šumu týče, každopádně má jistou vypovídající hodnotu co se týče kvality automatického nastavení bílé.
PEtře to je dobré zjištění pro mne.
Je to dobrý článek Petře, je za tím kus odvedené práce. Laboratorní přepočítávání počtů šumících pixelů jsem ani nečekal, co se týká kvality automatického vyvážení bílé a její původně asi nechtěné srovnání, to je pro mě také důležité, to jsem jinde zatím neviděl. Pravda je, že pro porovnání šumu to chtělo manuální nastavení na všech fotoaparátech stejné. Důvody taktního přístupu k slovnímu hodnocení asi chápu, z fotografií je ale dost dobře patrné, který z testovaných modelů je v tomhle parametru a asi nejhorší. Spory o prvenství 300D nebo D70 jsou stejně staré jako ty modely samy. :o)
No a tak jsem rád, že jsem marketinkovému tlaku E-300 s ultrazvukovým čištěním čipu odolal a pořídil jsem Canon. Jedním z hlavních důvodů byl tenkrát právě šum, což se mi zde potvrzuje. Dík za článek.
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.