PhotoHint: Vybíráme použitou zrcadlovku: na co pozor + pár tipů

Mnoho lidí nakupuje s oblibou z druhé ruky - je to levnější, seženete i modely, které už na trhu nejsou... ať jde o oblečení, auta nebo fotoaparáty. Ale má to svá rizika. Dnes si zkusíme říci pár základních rad, jak nenaletět a zmínit několik pro a proti nákupu použité zrcadlovky.

Stativy Leofoto

Úvodem

Bazary jsou v Čechách stále dost populární, nejen ve sféře fototechniky. I autor článku se hrdě hlásí k občasným (dobře, spíš pravidelným) návštěvám „sekáčů“ všeho druhu. Je to levnější a často najdete kousky, které nové už sehnat nejdou, ať jde o kabáty, auta, nebo fototechniku.

„Fototechnika“ je ovšem tak široký pojem, že bychom o tom místo jednoho článku mohli vydat knihu, takže si to v dnešní části omezíme – začneme digitál­ními zrcadlov­kami.

Ty za poslední roky úžasně zlevnily. Jsou vlastně dostupnější, než kdy dříve – nový přístroj koupíte i s objektivem za deset tisíc a fotky z něj budou tak kvalitní, jako před pár lety nebylo standardem ani u profesionálních modelů.

Ale někomu nemusí základní model za ty peníze stačit, nebo pro někoho může být i deset tisíc moc, někdo chce konkrétní tělo, které už vyšlo z výroby a tak dál, případné další motivace k návštěvě foto-bazaru si dosaďte sami.

Jsou zde ale i zjevné nevýhody: přijdete o záruku, můžete koupit přístroj se skrytými vadami, fotoaparát může být v pokročilém stádiu životnosti, máte omezený výběr a může to také být proti vaší spotřebitelské hrdosti (poslední bod vynechme, protože předpokládám, že v takovém případě tento článek ani nečtete).

Pro

Tady není třeba se rozepisovat. V podstatě jsme to již napsali - peníze jsou vždy až na prvním místě a kdo by nechtěl ušetřit? Za své těžce vydělané koruny prostě můžete koupit lepší model, než když vyrazíte do obchodu s novým zbožím. Takže cena. Druhou výhodou je možnost sehnat nevyráběné přístroje, které již výrobce nahradil jinými – což ne vždy znamená posun ve všem k lepšímu. Starý model může mít GPS, nový o něj přijde (Nikon D5300 → D5500). Starší model mohl mít komplexnější ovládání, novější ho mohl „poamatérštit“ (EOS 50D → 60D). Mohla se třeba zhoršit výdrž na baterii. Výrobce mohl nahradit optický hledáček elektronickým (Sony A580 → A55). Celá řada se mohla přestat vyrábět úplně (4/3 DSLR → m4/3). Nové tělo může být větší či těžší, než předchůdce (Sony A7 → A7 II). Zkrátka pokrok nezastavíš, ale různí uživatelé mají různé priority a zrovna ta jedna funkce či vlastnost, která ubyla, může být ta, kterou zrovna vy opláčete. A pokud jste nestihli výprodej, je na čase vyrazit pro použité zboží.

Proti

První velké „proti“ je neexistence záruky prodejce/výrobce. Tedy žádné opravy skrytých vad vyřešené na dva roky. Může se tak stát, že se levný přístroj prodraží. Proto je dobré se před zakoupením připravit. Předchozí majitel by skryté vady od výroby sice nejspíš nechal vyřešit, ale mohl zase svým používáním způsobit jiné, o kterých buď sám nevěděl, nebo se o nich jen „zapomněl zmínit“.

Skryté (zá)vady

Tedy takové, které se neprojeví při zběžné prohlídce. Můžou být třeba ohnuté kontakty ve slotu pro CF kartu. Některá tlačítka nemusí reagovat. Něco může být být nalomené a dolomit se až po čase…

Proto si vezměte s sebou kartu, zkuste pokud možno maximum funkcí, fotoaparát musí ostřit, fotografie musí jít z karty přečíst, všechna dvířka a kryky musí jít otevřít i zavřít, prostě vše musí fungovat. Samozřejmě je těžké pokrýt v krátkém otestování všechno, ale pokud neobjevíte mechanické poškození a fotoaparát produkuje fotky, jste na dobré cestě:-)

Kosmetický stav fotoaparátu je také dobrý, i když ne jednoznačný ukazatel. Otlučená zrcadlovka s lakem ohlazeným až na kov, hledáčkem plným prachu a hlínou zadřenou do gumy na gripu vám ovšem dá jasné znamení, že ho předchozí majitel nešetřil.

Pozor na tvrzení prodejce, že „nezná stav věci“, protože „tomu nerozumí“. Může to znamenat, že ví, že je něco rozbitého a toto je výmluva – vždyť přece nic negarantoval!

Životnost

Zákeřnější je vnitřní opotřebení. Taková zrcadlovka má nějakou garantovanou životnost, hlavně jemný mechanismus závěrky. Ta je konstruovaná na určitý počet cyklů a pak prostě odejde. Může samozřejmě svou životnost překonat, ale taky může vzdát těsně před cílovou rovinkou.

Výrobcem udávaná životnost se dá dohledat na internetu. Může to být 50000 cyklů (levné zrcadlovky) nebo 150000 i víc (většinou vyšší typy).

To obvykle vystačí na dlouhá léta používání, ale kdo „kropí“ na sériové snímání a používá fotoaparát k práci, může to za ta léta klidně vyčerpat. Opravy pak jsou v řádech tisíců, což se u profi-modelů snese, ale u laciných zrcadlovek se přestává vyplácet. Otázka je, jak dlouho ještě budou na některé velmi staré modely díly.

Proto je lepší kupovat fotoaparát „jetý“ třeba do třetiny garantované životnosti. Jak to zjistíme? Buď přes servisní menu (které má „tajný“ vstup pomocí kombinace tlačítek) nebo z EXIFu vyfoceného snímku. Proto je dobré si před koupí jeden aktuální snímek vyfocený fotoaparátem prohnat počítačem. Jsou na to i online aplikace, třeba https://www.camerashuttercount.com.

Servisní menu zrcadlovky Olympus; R je počet cyklů závěrky.

Samotné číslování fotky nestačí – zaprvé jde vynulovat uživatelsky, za druhé se po čase vynuluje samo. Zato tato servisní informace se „stočit“ nedá.

Moderní funkce

Pokud vyberete hodně starý typ, oberete se o některé dnes standardní funkce – video, živý náhled, Wi-Fi… zvlášť v době, kdy máme každý v kapse výkonný smartphone a jsme zvyklí na určité standardy v kvalitě displeje, zvyklí na dobrou konektivitu, natáčení videa atd. může být škoda se o ně u fotoaparátu ochu­dit. Přitom je mají už i pár let staré typy. Proto si dohledávejte informace, přeč­těte starší recenze, ať vám pak není líto, že jste o něco přišli.

Rešerše je vždycky to první (přesněji, mělo by být).

Zbytečnosti

Stejně tak se ale zamyslete, jestli nekupujete dražší fotoaparát zbytečně, protože jiný se stejným čipem by dělal stejné fotky, ale levněji. Profi třída nemusí nutně fotit lépe, než amatérská. Bývá spíše rychlejší, odolnější a má více tlačítek, točítek, páček a dalších věcí. Ty využije profesionální fotograf, ale u „prvního foťáku pro dceru/synka“ budou spíš komplikovat život. Když manželce odešel dnes již „stařičký“ Olympus E-510, také jsem myslel, že ocení E-3 (fotoaparát stejné generace, jen nepoměrně větší a očudlíkovanější). Neocenila.

Generační skoky

Technologie se sice vyvíjí průběžně, ale na trh se novinky dostávají někdy takřka skokově. Dvě následné generace přístrojů stejného výrobce můžou být jako noc a den, ale jiné dva modely, klidně ob generaci od sebe, mohou fungovat téměř totožně. Příkladem budiž třeba Pentax K-7 a K-5. Na pohled velmi podobné přístroje, ale výrobce mezi nimi změnil dodavatele senzorů. Takže byť nad rozdílem v rozlišení 14,6 vs. 16MPx by člověk mávl rukou, nárůst citlivosti a dynamického rozsahu byl dramatický. Rozhodně stojí za rozdíl v ceně, který mezi nimi v bazarech panuje (a je to také důvodem, proč se takový rozdíl drží). Následná generace (K-5 II) už takový dramatický rozdíl v čisté kvalitě obrazu nepřinesla, popravdě ani ta další (K-3).

Velký generační rozdíl byl třeba mezi prvním Canonem 5D5D II. Skok v rozlišení senzoru, v kvalitě displeje, v přehlednosti menu, v přítomnosti live-view, videa… Další generace (5D III) znamenala třeba výrazný pokrok v AF, ale ve zbylém vyjmenovaném šlo spíše o kosmetická zlepšení (nechytejte mě za slovo, prosím:-).

V poslední době se – mám za to – podobný skok dlouho neudál (či možná ano, ale spíše ve videu). Takže pokud váháte mezi takovým Nikonem D5300D­5500 a novým D5600 tak vězte, že jde spíše o jednotlivé užitečné funkce či ovládání, ale kvalita obrazu bude stejná a celkový pocit z přístrojů bude dost podobný.

Prostě někdy přijde evoluce a někdy revoluce, veďte v patrnosti, kdy to bylo a vybírejte starší stroje podle toho.

Kompatibilita

Některé hodně staré přístroje nemusí podporovat poslední příslušenství a naopak. Pokud už doma k danému systému něco máte (objektivy, blesky), nakupujte podle toho. Například nové „E“ objektivy Nikkor s elektronickým ovládáním clony nebudou fungovat na něk­terých starších tělech. Podobně nové blesky Sony (patice MI) vám nepůjdou na starší těla s paticí AAS.

Kamenný bazar vs. inzeráty

Nyní k možnostem, kde kupovat – buď vyrazíte do bazaru-obchodu (FotoŠkodaMe­gapixel…), nebo mrknete na inzerci (třeba zde na FotoAparát­.cz).

V prvním případě bývá fotoaparát aspoň po základní prohlídce technikem a od prodejce dostanete nějakou základní záruku na skryté vady. Nevýhodou je samozřejmě přirážka prodejce, která může cenu oproti ceně v inzerátech trochu navýšit. Nicméně těm „méně odvážným“ to lze doporučit.

Druhá možnost nabídne více možností a často i nižší ceny, ale vystavujete se samozřejmě riziku, že na druhé straně je za a) nepoctivec (horší případ), nebo za b) člověk, který nezná technický stav prodávané věci. Inzertní weby (nás nevyjímaje) se snaží zjevně podvodné inzeráty mazat a vykuky zablokovat, ale hlavní opatrnost stejně leží na kupujícím. Obchod pak probíhá jen mezi vámi a prodejcem.

Silně doporučujeme osobní setkání, pokud není možné, pak trvat na aktuálních fotkách přístroje (s datem v EXIFu) a také snímku pořízeného fotoaparátem. Z takového snímku se totiž dá vyčíst mnoho – hlavně kolikátý snímek od výroby to je, jak jsme psali výše.

Při zasílání poštou pak doporučuji dobírku - nic nezaplatíte, dokud balíček nemáte v ruce – ošemetné jsou platby předem. To samé platí i pro prodejce – dobírka je výhodná i pro ně. Posílat dopředu se nevyplatí ani peníze, ani fotoaparát. Neposílejte ani „zálohu“!

Samozřejmě ani dobírka nezaručí, že místo fotoaparátu nepřijde pytel rýže – osobní předání je osobní předání. Dobírku spíš využívám na aukčních portálech, kde (možná naivně?) předpokládám, že si portál sám případné podvodníky hlídá a má o prodávajících dost informací pro případné řešení. A stejně jen pro levnější věci.

Vyhněte se hlavně podezřele levným inzerátům!

Pár tipů na modely

Nyní se dostáváme k pos­lední části článku a to by měly být konkrétní nápady na osvědčené modely. Přemýšlel jsem, jestli se do něčeho takového pouštět, protože to nemůže skončit dobře – každý máme nějaké představy a naplnit je samozřejmě v jednom článku všechny nejde.

Je to jako odpovědět na otázku „Mám si koupit Canon 1000D nebo 1D X“?

Přesto si pár tipů dovolím, můžeme to vzít třeba podle značek (připomínám, že dnes řešíme zrcadlovky, další typy třeba někdy příště).

Stále prodávané – či vyprodávané – modely vynecháme (březen 2017).

Canon

Pokud bych si měl u Canonu vybrat APS-C fotoaparát, bral bych takový, který má alespoň osvědčený (a dodnes používaný) 18MPx senzor – Canon má sice již i modernější typy senzorů, ale tento stále používá v nižších řadách a byl ve své době na špičce. V amatérské sféře byl poprvé použit u modelu 550D a v profi sféře u modelu 7D. Držel bych se těchto modelů jako základu, pokud bych dnes vybíral „seriózní“ bazarovou zrcadovku Canon, ke starším bych nesměřoval. Z novějších jsou pak zajímavé modely 650D či 60D. Druhý zmíněný byla trochu „odbočka“ výrobce ve snaze přiblížit střední třídu amatérům. Některé funkce předchozího i následujícího modelu (50D70D) mu tak chybí, ale pořád je to zajímavý přístroj. Zmíněný 50D je zajímavou volbou pro ty, kteří chtějí laciné tělo s „profi“ ovládáním. Má ale trochu starší 15MPx senzor.

fullframe modelů je dodnes oblíbená klasika EOS 5D II. Starší těla jsou „návrat do pravěku“ a někoho, kdo již měl v ruce moderní zrcadlovku, moc neuspokojí. Nejvyšší řada 1D/1Ds pak není klasické bazarové zboží – jsou to velká profi těla, která bývají dost opoužívaná a přitom si drží vysokou cenu. Do bazaru bych vás pro ně neposílal, pokud je opravdu nepotřebujete pro práci. I tak bych bral aspoň Mark III.

Značení modelů Canon: xxxxD a xxxD – amatérské modely, xxD – střední třída APS-C, xD – vrcholová řada APS-C a fullframy. Za x dosaďte číslice.

Nikon

Opět bych se držel těl s moderním senzorem. Tedy v případě APS-C 16MPx a 24MPx čipy (oba dva najdeme i v dosud prodávaných modelech). První 16MPx modely byly D5100D7000. Druhý zmíněný je vyšší řada a preferoval bych ho třeba kvůli podpoře starších objektivů Nikkor AF. Novější 24MPx čipy se objevily v plně amatérském modelu D3200 a výše postaveném D5200. Toto jsou tedy moje tipy na již neprodávané, ale stále moderní APS-C zrcadlovky Nikon.

Nákup fullframe modelů opět není tak jednoduchý. Nikon nastoupil do těchto vod později už s poměrně moderním modelem D700. Je to podobně doporučeníhodný přístroj jako konkurenční Canon 5D II. Novější modely jsou pak samozřejmě jen a jen lepší, ale pozor na D600, který měl v některých sériích problémy se závěrkou. Nikon závěrky zdarma vyměňoval, ale těžko říci, jak to bude v budoucnu.

Z plně profi těl pak přichází v úvahu D3 a novější, ale s podobnými výhradami, jako u Canonů výše.

Značení Nikonů (současné): D3×xx a D5×xx – amatérská řada APS-C, D7×xx – střední třída APS-C, Dxxx - vrcholná řada APS-C a fullframe, Dx – profi řada fullframe (za x dosaďte číslice). Výjimka – Nikon Df.

Olympus

Olympus dnes zrcadlovky již nedělá, už pár let se věnuje výhradně bezzrcadlovkám. I poslední modely DSLR jsou tak z dnešního pohledu zastaralé. Přesto ale mohou někoho nalákat, zejména povedenými objektivy a taky velmi nízkými cenami (jakožto opuštěný systém). Objektivy sice využijete i na současných bezzrcadlovkách, ale plnohodnotně jen na nejvyšších modelech řady E-M1.

Celý systém dozrál v podobě jednoho z posledních modelů E-620. Byla to jedna z nejmenších digitálních zrcadlovek vůbec a přitom nadupaná funkcemi (plně tak využil výhody menšího 4/3 senzoru). Dokonce i stabilizace se vešla. Pokud ji seženete dostatečně levně, může být zajímavá ještě dnes. O něco vybavenější byl model E-30, který ovšem tak kompaktní nebyl.

Vrcholové modely lze dnes jen těžko doporučit. Poslední E-5 byl už poměrně moderní přístroj, přežil však zbytek systému o docela dlouhou dobu a to se podepisuje na dnes neúměrných bazarových cenách. Asi jediný důvod, proč dnes některý vrcholový DSLR model E-systému chtít, je jejich věhlasná odolnost. Pokud koupíte lacino třeba E-3, získáte tank, který snad ani neutopíte.

Pentax

Tím, že Pentax používá podobné čipy jako Nikon, držel bych se podobných pravidel, která jsem naznačil výše. Modely s 16MPx čipem K-30 a K-5 jsou moderní, utěsněné zrcadlovky, které sice většinou trochu zaostávaly za současníky Canon a Nikon v AF či šířce systému, ale mluví pro ně spoustu jiných užitečných funkcí – zmínili jsme utěsnění, dále kompaktní rozměry, výborné hledáčky, množství uživatelských nastavení či „hyperfunkce“ – propracované režimy programové automatiky a manuálu, které plně využívají sílu dvou rollerů.

Další evolucí modelu K-5 byly K-5 IIK-5 IIs. Vylepšení byla spíše drobná, ale užitečná.

Z amatérských modelů může být z druhé ruky zajímavý K-500, který není utěsněný, má nedomyšlenou indikaci AF v hledáčku, ale jinak je v podstatě totožný s výše zmíněným modelem K-30. Pokud byste ho sehnali za výrazně levnější cenu, klidně do něj jděte.

Sony

Zrcadlovky Sony (dnes SLT) jsou trošku opomíjeným systémem, rozhodně ne však mrtvým (jak ukázala třeba špičková loňská Alpha A99 II).

Již pár let využívají elektronické hledáčky – někdo to rád, někdo ne. Posledním modelem s klasickým optickým hledáčkem byla Alpha A580. Najdeme zde už zmíněný osvědčený 16MPx APS-C senzor (Sony je jeho výrobce) a prakticky provedené tělo s mnoha voliči.

Stejný senzor najdeme v dalších „falešných zrcadlovkách“ typu SLT počínaje typem se značením A35 a vyššími. Zajímavé modely mohou být: kompaktní 16MPx A55, pokročilejší 24MPx model A65 či poloprofi APS-C model A77. Pozor ale na dvě věci – tyto již nevyráběné modely používají nestandardní sáňky (Minolta iISO/Sony AAS) a jejich částečné propustné pevné zrcátko vás obere o třetinu světla pro senzor, ve srovnání s klasickou zrcadlovkou.

Fullframe fotoaparáty zastupují starší DSLR A900A850, které jsou i na dnešní poměry poměrně výkonné a nabídnou slušné rozlišení 24MPx či stabilizaci, chybí jim však živý náhled a video. Šumí trochu více, než je dnes u fullframe zvykem, ale ne o moc. Novější SLT A99 Mark I se sice oficiálně stále ještě prodává, ale hodně štěstí najít ji skladem. Můžeme ji tedy mezi „bazarovky“ také s klidným srdcem zařadit. Je to výkonný přístroj se všemi moderními funkcemi a výhodami i nevýhodami SLT.

Další výrobci

Pokud se teď drbete na hlavě a usilovně přemýšlíte, kteří to jsou, tak se nedivím… Historicky vyrábělo digitální zrcadlovky více výrobců (Kodak, Contax, Samsung, Leica, Panasonic…) a jeden další stále vyrábí (Sigma).

Kodak a Contax, to je dnes fotografická archeologie. Tyto fotoaparáty už dnes výkonově neuspokojí, ale mají sběratelskou hodnotu. Třeba takový Contax N Digital. Ale o tom dnešní článek není.

Samsung na trhu použitých zrcadlovek uvidíte častěji a vězte, že to byly rebrandované Pentaxy (což není špatná věc). Poslední model, GX-20 odpovídá Pentaxu K20D. Je to už zastaralý model, který dnes nenadchne, ale jako jsem psal již jednou, mají tyto Pentaxy výhodu ve vysoké odolnosti a kvalitním utěsnění (na poměry třídy). Takže pokud potřebujete tank, vyjde GX-20 lacino.

Panasonic moc zrcadlovek neudělal. Poslední L10 je obdobou starších Olympus zrcadlovek, ale nemá jednu z jejich výhod – stabilizovaný čip. Asi není důvod ho chtít.

Sigma svůj systém SA bajonetu stále udržuje. Nově ale odstranila zrcátko a ze zrcadlovek se staly vlastně bezzrcadlovky. Fotoaparáty Sigma jsou unikátní používáním Foveon senzorů, které nepoužívají interpolaci, ale zaznamenávají celou barevnou informaci každým pixelem. Dělají velice ostré fotky, ale trpí na silný šum, jakmile se zvedne ISO jen trochu, nejsou to žádní rychlíci, chybí jim mnoho běžných funkcí a SA objektivy se neshání snadno. Proto je těžké je doporučit zájemcům o „první zrcadlovku“. Pro odvážné fajnšmekry může být zajímavý model DP1 Merrill, který byl při vypuštění na trh (2011) předražený a dnes se dá z druhé ruky koupit za desetinu (!) původní ceny.

Shrnutí

Výběr výše byl čistě můj pohled na přístroje, které jsou dostatečně „moderní“, aby se je vyplatilo v bazarech shánět. Jste-li odvážní, klidně ale kupte starší – udělá vám rovněž krásné snímky. Jen to bude méně pohodlné, budou mít třeba nižší rozlišení nebo se budete více prát se světlem, přesněji jeho nedostatkem. Častokrát více, než kdybyste si pořídili moderní pokročilý kompakt. Jenže zrcadlovky nejsou jen o vysokém ISO a rychlém snímání. Jsou hlavně o optice. O kvalitních objektivech s nádherným podáním, které nasadíte na sebestarší zrcadlovku. Pamatujte si, že objektiv fotku dělá – fotoaparát ji ukládá na kartu.

Dobré světlo, ať už s novým, nebo bazarovým foťákem!

_____________­________________________­________________________­________________________

Máte nějaký další tip pro nákup použité zrcadlovky? Čím se v takovém případě řídíte vy? Zapomněli jsme na něco? Potřebujete konzultaci?

Neváhejte nám napsat do diskuse pod článek!

_____________­________________________­________________________­________________________

Sháníte zrcadlovku? Mrkněte na https://www.fotoaparat.cz/bazar/

     

Líbil se vám článek?

Pokračovat v sérii

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • Lukáš Burget
    Lukáš Burget
    29.03.2017 10:33

    Prach na senzoru, prach na senzoru, prach na senzoru. Nelze to dostatečně zdůraznit, nevšimnul jsem si, že by to v článku bylo uvedeno, přitom je to základní úskalí všech zrcadlovek (a fotoaparátů s výměnými objektivy, do menší míry i ostatních), které s věkem přístroje narůstá. U použité zrcadlovky se dá očekávat, že majitel vícekrát, ne-li velmi často měnil objektiv a to bez rizika vniknutí špíny na obrazový senzor prostě udělat nelze. Různé firemní technologie typu dust-removal vestavěné do přístrojů stojí většinou za starou bačkoru, různé dostupné čistící sady mají též rozdílný účinek i různá rizika a dokonce ani odborný servis prach neodstraní stoprocentně (mluvím z vlastní zkušenosti). Při zkušebním vyfotografování pár snímků se navíc prach vůbec nemusí projevit a uživatel to pozná až časem, především při fotografování světlého pozadí na vysokých clonách, když to prohlédne doma na monitoru. Takže na špínu na senzoru bacha!

  • Jakub Súkeník
    Jakub Súkeník
    Autor
    29.03.2017 11:01
    Reaguje na Lukáš Burget 29.03.2017 10:33:

    "Prach na senzoru, prach na senzoru, prach na senzoru. Nelze to dostatečně..." - zobrazit celý komentář

    Prach na senzoru může být problém, naštěstí jde obvykle vyčistit, jen pokud je znečištění silné, chce to větší "rozborku" přístroje. Což je samozřejmě dražší.
    Takže děkuju za doplnění!
    (Z vlastní zkušenosti - koupě přístroje na inzerát: funkční, ale zjevně používaný v prašném prostředí, takže uvnitř jak v komíně a to nejen na senzoru. Čištění v neznačkovém servisu za přátelskou cenu vyřešilo beze stopy)

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Obsah článku

Komentáře k článku (2)

Tisknout článek

Tip na článek

Doporučujeme: Nejlepší širokáče pro zrcadlovky
Doporučujeme: Nejlepší širokáče pro zrcadlovky

Ši­ro­ko­úhlé ob­jek­tivy ne­boli ši­ro­káče jsou mezi fo­to­grafy ob­lí­bené, ale ne vždy je snadné se mezi nimi vy­znat. Proto při­ná­šíme pře­hled nej­lep­ších ši­ro­ko­úh­lých ob­jek­tivů pro Ni­kon a Ca­non.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

Články v sérii:

Další články ze série
FotoAparát.cz - Instagram
Setkani fotografu

Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a marketingovým účelům soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace