Natalie Dybisz - Naučte se fotografovat autoportrét

Kniha na téma fotografování autoportrétu tu myslím ještě nebyla, přece jen nejde o masovou disciplínu. Přitom autoportrét vyžaduje ze všech žánrů snad nejmenší množství prostředků a vyfotografovat si sám sebe zkoušel alespoň jednou určitě každý z nás.

Začínáme okénkem do historie autoportrétu, disciplíny staré stovky let. Seznámíte se s prvními malíři – autoportrétisty – i s prvními fotografy, kteří se věnovali sami sobě. Druhou část o vybavení nemá moc cenu rozebírat. Přesně podle očekávání zde najdete pár rad k výběru fotoaparátu, objektivů a dalších doplňků, které při autoportrétech užijete. A jako u jiných podobných knížek, kde je technika spíše na vedlejší koleji, nejde vysvětlování do hloubky a obsahuje i pár nepřesností, ale vzhledem k zaměření nad nimi lze přivřít oči a posunout se dále.

Fotografování a fotografie

Od třetí kapitoly s názvem „Fotografování“ začne být kniha opravdu zajímavá. Začíná oblečením, vlasy a líčením – co se k čemu hodí a nehodí, jak zvýraznit či potlačit požadované rysy a podobně. Po nalíčení a načesání je třeba vyhledat vhodné místo k fotografování, třeba doma ve vlastním příbytku, na návštěvě, venku či na dovolené. Každá lokace má svoje specifika, o kterých se v knize dočtete. Následuje plánování snímku, rozmýšlení a kreslení náčrtků. Když dorazíte na místo, začnete pózovat – usmívat se nebo ne? Kam se dívat? Zády či čelem? To jsou otázky, na které vám Natalie odpoví. Na autoportrétu nemusíte být jen vy, ale i různé pomůcky a rekvizity. A kapitolu uzavírají rady, jak na fotografování při nízké hladině osvětlení, jaké možnosti přinášejí zrcadla, a problematiku fotografování aktů.

Samotné návody jsou pravidelně prokládány dvoustranami na téma „Jak jsem fotografovala…“ a následuje popis vzniku konkrétního autoportrétu – od prvotní myšlenky, přes kroky potřebné pro realizaci, až po úpravy dávající nahlédnout pod pokličku. Podobný popis, i když mnohem stručnější, se nachází u každé fotografie. Autorkou knihy je mladá půvabná slečna, která má navzdory svému věku s autoportrétem bohaté zkušenosti. A navíc umí fotografovat i psát. Z každé věty v knize jsou znát zkušenosti a bohatá praxe. Stejně tak ukázkové fotografie se mi moc líbí, a ačkoli se na první pohled může zdát, že ze dvou třetin mají úspěch právě díky autorčinu pěknému tělu, na ten druhý se v nich skrývá i něco víc.

Úpravy

Ať si kdo chce co chce říká, vhodnou úpravou lze snímek ještě dále vylepšit (ovšem i pokazit). Autorka dělí úpravy do tří kategorií podle stupně manipulace s obrazem. Do první skupiny těch jednoduchých úprav patří úrovně, křivky, stíny a světla, vinětace, převod do černobílé a podobně. Následují pokročilejší postupy jako prolínání a multiplicita (více póz v jednom snímku). Multiplicita je vůbec autorčiným oblíbeným výrazovým prostředkem a najdete ji na mnoha snímcích.

Do poslední kategorie patří trikové snímky, které jsou poskládány z více vhodných záběru a elementů. Mohou být i dokreslované a podobně a ke svému vzniku vyžadují pokročilejší znalosti grafického programu. Ani tady nechybí podrobné popisy, jak vznikly vybrané fotografie – až jsem měl několikrát chuť popadnou fotoaparát a jít si něco podobného zkusit. Natalie sice pracuje s Adobe Photoshopem, ale úpravy jsou popsány natolik obecně, že půjdou realizovat i v jiném schopnějším grafickém editoru. Poslední čtyři strany se věnují HDR fotografii a problematice spojení HDR a autoportrétu.

Hosté

Prakticky celá druhá polovina knihy je věnována fotografické tvorbě osmi vybraných autoportrétistů. Jde o velmi příjemné osvěžení, neboť každý z nich přistupuje k autoportrétu svým osobitým způsobem, odlišným od autorky knihy. Každý z hostů dostal k dispozici osm stran prostoru, na kterých se představí, popíše svou cestu k autoportrétu a pochlubí se ukázkami své tvorby. Každý medailon opět uzavírá dvoustrana „Jak jsem vyfotografoval(a)…“Zá­věrem

Závěrem

V úplně poslední kapitole si opět bere slovo Natalie a poradí vám, jak na marketing svých fotografií – kde záběry vystavovat, jak se dostat do povědomí fotografické obce, jak si snímky přivydělat, a dotkne se i autorských práv souvisejících s fotografií.

Ač vás publikace chce naučit fotografovat autoportrét, mohla by zaujmout i fotografy, kteří než sebe raději zvěčňují jiné osoby – mnoho rad totiž snadno aplikujete i na portrétní fotografii či módu. A pokud zrovna nemáte chuť se něco učit, prolistujte si jen tak galerii autoportrétistů. Jde opravdu o příjemné a poučné čtení i pokoukání.

Naučte se fotografovat autoportrét
Natalie Dybisz
Nakladatelství Zoner Press
Rozměry 235×255 mm, brožovaná vazba, 176 stran
Běžná cena 349 Kč
Knihu můžete zakoupit přímo v nakladatelství Zoner Press

     

Líbil se vám článek?

Pokračovat v sérii

Komentáře

Tento článek nemá žádné komentáře

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (0)

Tisknout článek

Tip na článek

KONTRAST JAKO ZÁKLAD (NEJEN) BAREVNÉ SKLADBY OBRAZU, ŠKOLA BARVY JANA POHRIBNÉHO, 14. DÍL
KONTRAST JAKO ZÁKLAD (NEJEN) BAREVNÉ SKLADBY OBRAZU, ŠKOLA BARVY JANA POHRIBNÉHO, 14. DÍL

Čtr­náctý díl se­ri­álu „Škola barvy od Mi­s­tra Jana Po­hrib­ného“ je vě­no­ván té­matu KON­TRAST JAKO ZÁ­KLAD (NEJEN) BA­REVNÉ SKLADBY OB­RAZU. 

Cvi­čení: Vy­tvořte ale­spoň 2 kre­a­tivní fo­to­gra­fie, kdy každá bude vý­razně po­sta­vená na jed­nom z ba­rev­ných kon­trastů, pří­padně i na kom­bi­naci více kon­trastů v jed­nom snímku.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

Články v sérii:

Další články ze série
FotoAparát.cz - Instagram