SVĚTELNÁ PROJEKCE A SVĚTELNÉ OBJEKTY, ŠKOLA SVĚTLA JANA POHRIBNÉHO, 21. DÍL 2. ČÁST

Vržené světlo aneb svítí stín?

Dopadá-li směrové světlo (sluneční paprsky, pouliční lampa, fotografický reflektor atd.) na objekty kolem nás, včetně lidské postavy, vrhá takový objekt logicky stín. Jsou však mnohé materiály a z nich objekty, které mohou světlo částečně nebo zcela propouštět, ale také odrážet. Výtvarní umělci a často právě fotografové rádi prozkoumávají možnosti vrženého světla, obrazy průniku viditelného spektra nebo jeho části skrze i ty nejbanálnější materiály. ¨

Sluneční světlo a transparentní předměty na stole někdy rozehrají stínové divadlo plné imaginace.

Na tomto místě je asi dobré připomenout fenomén české avantgardy navazující originálně na světové dění v uměleckém světě 20. a 30. let, na vlivy ruské avantgardy, Bauhausu, Paříže, ale i dění v zámoří, kdy mnohá díla abstraktní, konstruktivistická i geometrická, byla reflexí na dobu nastupujících technologií, architektury i užitých materiálů. Rozvinula se nejen nová estetika vnímání a zobrazování reality (např. snímání architektury z podhledu na diagonálu v duchu konstruktivizmu), ale také vytváření umělých kompozic a zátiší s výrazně abstrahovanou formou. Zde (např. ve Funkeho světelných kompozicích) nachází své výrazné místo odrazy a projekce skrze různé tabule skla. Právě sklo se jeví jako ideální materiál (nejen) pro fotografa – můžete využít jeho vlastnosti zcela nebo částečně světlo a tedy obraz propouštět, ale také odrážet. Napříč dějinami fotografie až do současnosti nacházíme ještě mnoho fotografů, kteří si této vlastnosti skla a podobně propustných materiálů nejen všimli, ale také je tvůrčím způsobem zužitkovali. Vržené světlo, projekce na materiál, skrze který světlo prochází, nabízí nepřebernou škálu kreativních možností také vám.

Zkuste sestavit např. jednoduchý objekt z několika menších tabulek nebo odřezků okenního či silnějšího skla, přičemž tloušťka skla se může lišit, stejně tak i jeho zabarvení. Ačkoliv se nám zdá tabulové sklo čiré, při směrovém světle (nejen slunečním) se vržená struktura skla bude vždy nepatrně barevně lišit od svého podkladu (zpravidla jemně do modra). Navíc jednu z tabulek můžete nasměrovat tak, aby nejen světlo propouštěla, ale také třeba odrážela (jako zrcadlo) část vašeho pokoje, okna apod., kde kompozici fotografujete. Tím začleníte do vašeho „mikrokosmu“ geometrické kompozice část „makrokosmu“ okolního světa a jejich vzájemné prolínání a interakce.

Polopropustné látky, folie, skla atd. pomohou vytvářet zajímavé světelné vrstvení.

Zajímavou variantou může být umístění kusů skla do reálného prostoru, ať již architektury, nebo přírody. Dominantní roli převezme pravděpodobně sluneční světlo (případně vámi zvolené umělé osvětlení) a také povrch, na který bude projekce struktury skla, jeho deformace i geometrie tvarů, promítána. V tomto případě asi bude platit to, co jsem již psal u projekce obrazů. Vržené světlo i stíny od skla budou zřetelnější tam, kde je podklad nebo objekty, na které dopadají, homogenní bez výrazných struktur či změn barevností. Soudobá architektura, kde se často mísí užití skla, kovu a jiných lesklých materiálů, přirozeně poskytuje pro citlivého pozorovatele mnohovrstevné pohledy, průhledy a prolínání situací, které se odehrávají před i za divákovými zády, aniž by musel cokoliv přidávat.

Sklo také můžete nahradit zrcadly a použít hry plně odraženého světla od zrcadel, včetně obrazů prostoru za vámi, které vám zrcadlo nabízí zřetelněji než sklo. Jinou možnost zrcadlení nabízí např. pochromované plechy, jaké se dříve používaly v leštičkách fotopapírů. Jsou to vlastně zakřivená zrcadla, která odražený prostor a objekty deformují podle toho, jak je ohnete. Lehce si tak vytvoříte nejen panoptikum komických deformací z vlastní tváře a tváří svých přátel, ale také efekt rybího oka nebo jiných optických zařízení, která se dívají takřka za roh. Nepřebernou škálu možností také nabízejí různě pokovené a velmi lesklé folie, které se dnes užívají zejména v reklamně a designu, a můžete je mnohdy tvarovat podle objektů, které chcete, aby vytvářely zrcadlový efekt. Ovšem i obyčejná alu fólie je zajímavý reflexní materiál a ve studiu mnohdy nepostradatelný: můžete z něj vytvářet nejen odrazné plochy, ale rovněž nekonvenční pozadí.

Stínové divadlo – stačí nějaký polopropustný matný materiál, za který umístíte postavu, objekt, fragment přírody apod. a ještě dále zdroj světla. Čím je figura blíže k matné folii, tím je obrys zřetelnější.

Odraz světla od pokovených předmětů je kapitola sama pro sebe a samozřejmě záleží, jestli využíváte gejzír paprsků odražených často různými směry, zvláště když je předmět zakulacený, jako výtvarný prvek v obraze, nebo fotografujete samotný lesklý kovový objekt, např. za účelem reklamy a propagace výrobku. V prvém případě asi nejlépe poslouží směrové světlo a zostřený tok paprsků, ale pro dokonalé podání kovu a jemných přechodů je vhodné volit zpravidla světlo rozptýlené, vytvořené odrazem od rozptylné desky nebo softboxem.
 

Do černého papíru (nejlépe kartonu) zkuste pomocí nůžek nebo řezacího nože vyříznout nějaký geometrický tvar, strukturu (např. proužky, tvar okna apod.). Přes tento tvar nalepte barevný filtr(y) nebo jej přidejte přímo na zdroj světla a ten pak umístěte do dostatečné vzdálenosti od masky, aby se vámi vyříznutý tvar promítnul relativně ostře (čím menší a ostřejší zdroj, např. lampa s možností zaostření kužele světla a větší vzdálenost světla od masky, tím je projekce zřetelnější) na objekt(y), stěny architektury, tělo modelky apod. Tyto tzv. cookies nebo gobo ve fotografické hantýrce, které ve studiové fotografii navozují často iluzi vrženého světla, žaluzií, stínidel, okna atd. jsou zároveň primitivní laternou magikou, kouzelnou skříňkou, která v podobě jednoduchého stínidla s vyřezanými tvary zvířátek či hvězdiček a uvnitř rozsvícené svíčky možná provázela i vaše dětství. Princip projekce skrze masku, stejně tak její negativní obdoba: „projekce“ vrženého stínu, tzv. stínové divadlo, kdy do cesty světelného zdroje vkládáte jen částečně nebo zcela netransparentní tvary a objekty, využila nápaditě řada multimediálních umělců (např. Petr Nikl, Ch. Boltanski)

Světelné objekty

Do kategorie „zhmotnění“ světla patří zajisté světelné objekty, různé lampy, světelné značky, poutače či umělecké artefakty, které často slouží jako doplňky interiérů i veřejných prostranství. Zkus­te si třeba vyrobit obyčejný lampion, jednoduchý a velmi starý „nosič“ světla a umístit jej do nezvyklé situace, např. do krajiny, kde bude vytvářet světelnou plastiku, miniaturní architekturu. Pomocí širokoúhlé optiky a perspektivy (umístění kamery do podhledu, takřka na zem) můžete dodat objektu monumentalitu. Výsadní postavení mají v této kategorii reklamní poutače a různé citylighty, dnes tak hojně zaplňující naše města, které propagují nějakou značku, výrobek, akci. Zkuste však jejich primární účel potlačit, rozostřit opticky nebo pohybem nebo začleněním do jiného kontextu. Možná je tím polidštíte, zbavíte oné vtíravé adresnosti a účelu.

Zkuste si třeba vyrobit obyčejný lampion, jednoduchý a velmi starý „nosič“ světla a umístit jej do nezvyklé situace, např. do krajiny, kde bude vytvářet světelnou plastiku, miniaturní architekturu. Pomocí širokoúhlé optiky a perspektivy (umístění kamery do podhledu, takřka na zem) můžete dodat objektu monumentalitu. Výsadní postavení mají v této kategorii reklamní poutače a různé citylighty, dnes tak hojně zaplňující naše města, které propagují nějakou značku, výrobek, akci. Zkuste však jejich primární účel potlačit, rozostřit opticky nebo pohybem nebo začleněním do jiného kontextu. Možná je tím polidštíte, zbavíte oné vtíravé adresnosti a účelu.

Ve světelný objekt můžete proměnit takřka vše, co světlo propouští, odráží, co je alespoň částečně transparentní nebo má tvar, kudy ukryté světlo vychází ven. Stačí umístit zdroj světla za skleněnou vázu, obyčejné petlahve nebo do skleníku na vaší zahrádce. Matná nebo polomatná struktura materiálu, ze kterého je objekt vyroben, daleko rovnoměrněji rozptýlí světlo po stěnách objektu a vy nevnímáte zdroj světla za ním nebo uvnitř. U čirých transparentních materiálů, jako je sklo, může být zřetelně viditelný zdroj rušivý – v takovém případě zkuste zdroj světla umístit, schovat do takového místa (pod objekt, mimo záběr), aby byl vidět co nejméně nebo jeho plochu a rozptyl zvětšit pomocí matné folie.

Světelné objekty podobně jako nasvícení budov potřebují šero či tmu, aby vyniklo světlo, které vydávají, a vy si na takové podmínky, kdy jsou expozice přibližně vyrovnané (objekt podle potřeby může být o 1–3 EV světlejší) musíte v exteriéru počkat, nebo si takovou situaci v interiéru vytvořit. Tím že objekt osvětluje okolí, zkuste jej použít i jako zdroje světla k nasvětlení jiného objektu, třeba sochy, člověka, který vedle světelného objektu stojí, a vzájemně je propojit. Čím bude ambientní světlo slabší, tím více budete narážet na vysoký kontrast mezi zdrojem světla a okolím nasvíceným pouze tímto zdrojem. Při snaze udržet kresbu ve světelném objektu budete asi exponovat tradičně „na světla“, ale stíny budou patrně neprokreslené. Použití HDR bude nejlepším řešením, nebo si musíte situaci přisvítit dalším světlem.

Kreativní a technickou roli u světelných objektů i luminografie mohou sehrát různé šablony a masky. Opakováním, vrstvením šablon, tj. zvoleného tvaru, dosáhnete mnohdy dojmu velkého množství přítomných objektů a světel i při použití pouze jediného. Navíc máte možnost pro každý záběr zvolit odlišné zabarvení, expozici, a zejména čas, kdy můžete využít i pohybové neostrosti nebo sáhnout po optické neostrosti. Šablona nemusí být vždy ve formě výřezu, kterou prosvítíte nebo obkreslíte. Jak jsem prezentoval v kapitole Luminografie, lze si šablonu třeba předkreslit na folii nebo na sklo, nebo využít tvarů různých předmětů, lidského těla, které budete obkreslovat, prosvěcovat apod.

Masky, které měly zejména ve fotokomoře vždy své místo k nadržování či zadržování některých partií snímku, fotomontážím apod., a v současnosti mají velmi podobný účel s mnohem širším dopadem v počítačovém zpracování obrazu, lze také aplikovat i při fotografování ke zvýraznění určitého tvaru, objektu, světla. Filtry, např. v úvodní kapitole prezentovaný graduální šedý filtr, jsou v podstatě rovněž maskou, stejně tak se k tomuto účelu blíží různé klapky, voštiny, goba a další modelační doplňky u světel. Zkuste však masku přesně vytvarovat dle vašeho záměru a použít při snímání před objektivem. Vzhledem k hloubce ostrosti je nutné počítat s tím, že okraje masky nebudou příliš zřetelné, a využít toho – maska má něco potlačit a jiné partie zdůraznit.

Maska vám také může pomoci tam, kde chcete použít jen část objektu v kombinaci s prostředím a musíte volit dvou a více násobnou expozici. Podobně jsem nejprve exponoval krajinu – řeku, jako celek a podruhé, s černou maskou těsně před objektivem, modelku, která stojí za kamenem aruce má v kamenné prohlubni s vodou. Její dlaně jsem během expozice ještě přisvítil silnou příruční baterkou, abych akcentoval toto nabízející gesto.

Cvičení: 

„Pomocí slunečního nebo umělého světla vytvořte skrze transparentní i netransparentní objekty zajímavou scénu vržených stínů a odraženého světla. Můžete toto stínové/světelné divadlo, tuto jednoduchou projekci promítnout na nějaký částečně transparentní materiál např. pauzovací papír, matné sklo, hedvábí apod. tak, abyste dosáhli iluzivního prostoru. Samozřejmě, že můžete zapojit i realitu obklopující nebo související s tímto divadlem.“

První část tohoto dílu vyšla 18. listopadu, odkaz zde: www.fotoaparat.cz/clanek/2985/

Své fotografie vkládejte do galerie Světelná projekce a světelné objekty až do 18.1. 2023. MgA. Jan Pohribný MQEP poté nejpovedenější fotografie vybere a zhodnotí v samostatném článku. Těšíme se :)