Madeira - fotografování krajiny

Přistání na začátku února na Madeiře z prostředí středoevropské zimy je jako přílet do ráje. Stačí jen projít se kolem moře, vyfotit západ Slunce a dát si k večeři nejběžnější místní rybu – černou tkaničnici atlantskou třeba někde u pevnosti ve Funchalu.

Pevnost Funchal v únoru

Mořské pobřeží

Přestože i na jižním pobřeží je pár zajímavých míst, ten pravý divoký Atlantik ochutnáte na severu Madeiry. Hodně často se dnes fotografují pobřeží dlouhými expozičními časy s použitím tmavých šedých filtrů. Tzv. bigstopper prodlouží čas o 10EV, i 5EV je hodně. Problém je, jak vyjádřit pohyb vln. Bigstopper udělá z rozbouřeného moře rozlité mléko. To je pak změna reality. Záleží na autorovi, jak chce krajinu pojmout. Já osobně šedé filtry používám minimálně a to spíše ze zvědavosti. Za užitečný považuji polarizační filtr pro odstranění odlesků. Ten zároveň prodlouží expoziční čas jen o 2EV. Zbytek doladím clonou. Čas prodloužíte, když přijdete brzy ráno, kdy je ještě málo světla a nebo počkáte déle po západu Slunce. Takhle to dělám záměrně, neboť nechci realitu nechci uměle posouvat. Vše je však relativní.

Na severním pobřeží, Madeira

Přišli jsme sem ještě za tmy. Po chvíli se objevily teplé barvy Slunce hluboko pod obzorem. Moře bylo neobvykle klidné.

Canon EOS 5DSR, objektiv Canon 16–35mm f/4, clona f/16, čas 4s, ISO 100, fotografováno bez filtrů

Bouřlivý Atlantik u severního pobřeží, Madeira

Tentokrát jsme sem přirazili pozdě odpoledne. Atlantik ukazoval svoji sílu. Chtěl jsem zachytit létající tříšť ve vzduchu. Potřeboval jsem trochu prodloužit čas, aby vznikly čárky pohybovou neostrostí letících kapek. Nasadil jsem polarizační filtr a zaclonil. Snímek se mi díky výrazným tvarům více líbí jako černobílý

Canon EOS 5DSR, objektiv Canon EF 16–35mm f/4, clona f/16, čas 4s, ISO 100, fotografováno bez filtrů

Jižní pobřeží je klimaticky příjemnější než severní. Botanici si zde jaro budou užívat.

Endemit Matthiola maderensis na útesech, Madeira

Canon EOS R6, objektiv Canon RF 28–70mm f/2,0, clona f/2,2, 1/2500s, ISO100

Objektiv Canon RF 28–70mm f/2,0má krásný bokeh, který vybízí k rozostření pozadí.

Jihovýchodní pobřeží je charakteristické i vysokými útesy

Poloostrov Laurenco, Madeira

Canon EOS R6, objektiv Canon RF 28–70mm f/2,0, clona f/13, 1/2s, ISO400

Objektiv s ohniskovými vzdálenostmi 28–70mm na fotoaparátu s “full frame” sensorem je ideální pro cestovatelskou fotografii. Ve špičkové kvalitě pokryjete krajiny, portréty I reportáž ve všech světelných podmínkách. Recenzi najdete zde.

Vavřínové lesy a vodopády

Laurasilva neboli vavřínové lesy kdysi pokrývaly velkou část Evropy. Se změnou klimatu ustoupily a dnes se zachovaly jen na několika ostrovech v Atlantiku. Právě na Madeiře zůstaly zachovány největší plochy tohoto lesa (asi 150km2).

Laurasilva, Madeira

Canon EOS R6, objektiv Canon RF 28–70mm f/2,0, clona f/16, 1/160s, ISO400

Dnes ráno zde bylo jen málo mlhy a tak jsem vyzkoušel „hvězdičku“.

Z náhorní plošiny padají vody směrem k pobřeží. Četné vodopády jsou dobře přístupné z levad, což jsou umělé strouhy, kterými se voda svádí do údolí. Nejstarší části levad budovali ještě otroci z rovníkové Afriky. Díky nim jsou jinak velmi příkré srázy dnes snadno dostupné pro nás fotografy.

Stometrový vodopád padající do jezírka na levadou, Madeira

Canon EOS 5DSR, objektiv Canon EF16–35mm f/4, clona f/16, čas 1s, ISO 100, fotografováno bez filtrů

Tento snímek se mi více líbí jako černobílý díky vysokému kontrastu.

Vrcholy a cesty na ně

Pico Ariero a Pico Ruivo jsou nejvyšší vrcholy a každý, kdo má rád hory sem musí zamířit. Všechny východy i západy Slunce jsou zde nádherné. Jenže když budete na Madeiře po několikáté, budete chtít, aby se vystoupaly mraky. Je to úplně stejné, jako když fotografujete na Šumavě nebo v Česko-saském Švýcarsku. Proto se cesta sem vždy pečlivě plánuje na základě předpovědi počasí. Ta je však tady na Madeiře snad ještě méně spolehlivá, než u nás.

Uschlé vřesovce při ranním rozbřesku, Madeira

Canon EOS R6, objektiv Canon RF 28–70mm/ f 2,0, clona f/13, 0,3s, ISO200

Západ Slunce z vrcholu Pico Ruivo, Madeira

Canon EOS 5DSR, objektiv Canon EF16–35mm f/4, clona f/14, 1/10s, ISO100, snímek složený ze dvou snímků díky nedostatečnému dynamickému rozsahu sensoru

Mraky vystupují z moře při východu Slunce, Madeira

Canon EOS R6, objektiv Canon RF 28–70mm/ f 2,0, clona

Canon EOS R6 má výborný sensor s lepším dynamickým rozsahem než starší zrcadlovky, Proto jsem často fotografoval pouze jeden záběr do formátu RAW s podexpozicí. Podobně se chovají i sensory od Sony. Vzhledem k tomu, že R6 má sensor vyrobený technologií Dual Pixel, klobouk dolů. Dual pixel vám sice při fotografování krajiny moc nepomůže, ale je to výhoda pro akční fotografování, což se fotografům cestovatelům hodí. Tady na Madeiře třeba na rybím trhu.

Canon EOS R6

Canon RF 28–70mm f/2 L USM

Selfie nad mraky, Pico Ruivo, Madeira

Canon EOS 5DSR, objektiv Canon 16–35mm f/4, clona f/16, 1/50s, ISO100

Noční obloha Madeiry

Pobřeží trpí podobně jako jinde v Evropě silným světelným znečištěním. Nad mořem jsou však jen lodě a obloha temná. Rozumně temná je i náhorní plošina Fanal v centru ostrova. Výhodou konce zimy na Madeiře je, že podobně jako u nás na jaře Mléčná dráha vychází nad ránem. Zároveň i období ranního rozbřesku je třeba u pobřeží nádherné a na rozdíl od Šumavy, zde není taková zima.

Panorama Mléčné dráhy nad mořem, Madeira

Před dvěma roky na Fotoaparátu.cz vyšel rozhovor o fotografování Madeiry s Tomášem Havlem. Fotografovali v podobných místech i když každý jindy.

Můžete posoudit rozdíl v pojetí. Moje snímky jsou jen s minimální úpravou v RAW konvertoru. Tomáš se pohybuje v oblasti posunuté reality s výraznými úpravami včetně vkládání postav apod.. Myslím, že jeho snímky působí efektněji, ale méně vystihují realitu. Madeira je nádherná a způsob, jak její dramatické krajiny pojmete záleží jen na vás.

Už se těším na další expedici v tradičním zimním termínu.